Před dvěma lety jsme se ve službě dostali do stavu vyčerpání. Mentálně jsme znali pojem „vyhoření“ a věděli, jak velké nebezpečí představuje. V minulosti jsme pracovali s mnoha misionáři a pastory, kteří ho zažili. Nechtěli jsme si ale přiznat fakt, že si s ním nebezpečně zahráváme i my sami a že jsme jen pár kroků od něj. Když jsme se konečně upřímně svěřili několika nejbližším přátelům, přesvědčili nás, abychom si vzali několik týdnů volna na uspořádání myšlenek a přesměrování pozornosti od práce a služby směrem k Bohu.

Během této dovolené jsme se přibližovali k Bohu a prosili ho, aby v našich životech obnovil vše, co kvůli naší předchozí netečnosti skomíralo. Odpojili jsme se od e-mailů a sociálních médií, na čas se vyvázali ze všech zodpovědností ve službě a dovolili jsme Duchu svatému, aby v nás dělal svou práci. 

Nezažili jsme nějaký okamžitý, dramatický zvrat. Bůh v nás ale stvořil touhu cíleně směřovat k postupné hluboké změně. Proměnil naše srdce i způsob, jak žijeme svůj život víry. Zrodila se v nás větší ochota očekávat na Boha i v oblastech, kde věřit a důvěřovat není vždy snadné.

Zároveň jsme se vědomě rozhodli, že začneme svůj omezený čas a energii využívat mnohem cíleněji. Pochopili jsme, že do každého problému a výzvy, kterým v životě a službě čelíme, nemusíme investovat svou emoční energii. Ve skutečnosti ji nemusíme investovat do většiny z nich.

Nám letničním jsou blízké velké konference a akce, na kterých zažijeme dramatickou proměnu života. Na podobných akcích může nepochybně dojít k nastartování důležitých změn. Dospěli jsme však k závěru, že osobní obnova není záležitostí jediné události ani série událostí. Spíše je výsledkem každodenního trpělivého úsilí a nového životního stylu, který člověka dlouhodobě transformuje. Každý člověk prožije obnovu trochu jinak. Existují však určité znaky proměněného života, které platí obecně, a za něž máme Boha s důvěrou prosit, aby je v nás rozvinul.

Izajáš 40,31 hovoří a obnovené síle, kterou získají ti, kteří očekávají na Boha: „Nabývají nové síly, vznášejí se na křídlech jako orli; běží, a neunaví se, chodí, a neochabnou.“ Od Boha čerpáme nadpřirozenou energii, která nás uschopňuje překonávat všechny životní bouřky, nenechat se přemáhat zlými okolnostmi a vítězit v každodenních zápasech, které nás jinak tak snadno vyčerpávají.

Spoléhání na Boží sílu zvyšuje naši houževnatost a odolnost při střetu s krizemi a řešením každodenních životních otázek uprostřed padlého světa. Zatímco nás Bůh obnovuje, vnímáme sílu pramenící ze zaslíbení jeho Slova a přijímáme čerstvou vizi pro budoucnost.

Oblast ducha není možné oddělit od tělesné a duševní oblasti. Byli jsme podivuhodně stvořeni. Každá naše část ovlivňuje i celek a všechny jsou spolu navzájem zvláštním způsobem propojené. Přesto však potřebujeme cíleně pečovat o každou z těchto částí způsobem, jaký jim bude přinášet obnovu a život. Pojďme se teď na jednotlivé životní oblasti podívat. Zaměříme se na jejich problematická místa a výzvy a ukážeme si konkrétní kroky procesu obnovy celého člověka v jednotlivých životních oblastech.

Obnova ducha

Jako lidé Ducha přirozeně tíhneme k životu. Je politováníhodné, že lidé občas zaměňují Ducha za okázalost, halasnost či moderní styl. Pro nás, kdo nejsme příliš kreativní, je osvobozující si uvědomit, že jít hlouběji nemusí nutně znamenat přicházet s neustálými novinkami a změnami stylu. Stejné duchovní návyky, jaké posilovaly generace křesťanů před námi, dodají duchovní sílu také nám. V té souvislosti nám na mysl přicházejí čtyři užitečné praktiky.

Modlitba v Duchu. Nám letničním není zkušenost mluvení v jazycích cizí. Čas od času si však potřebujeme připomenout důležitost své trvalé závislosti na Duchu svatém, k níž nám tento dar pomáhá.

Tichý čas s Bohem. Umění naslouchat sklidí hojné plody, budeme-li pravidelně trávit čas sami s Ježíšem. Tlak na zachování jisté míry hluku a shonu se musí podřídit potřebě ticha. V posledních několika letech jsme se naučili ticho vyhledávat. Aktivně usilujeme o to, abychom si vybojovali příležitosti pro tichý čas – společně i každý sám. Chceme-li ustát všechny požadavky, které na nás služba v 21. století klade, musíme cíleně vyhledávat tichá místa, na kterých budeme naslouchat Božímu hlasu.

Poučení z dějin. Naučili jsme se čerpat nové vhledy a vklady od významných křesťanů, kteří kráčeli po cestě víry a služby před námi. Do svého času osobního ztišení jsme proto zahrnuli jejich díla i jejich zachované modlitby. Kupříkladu svatý Augustin řekl, že pokud by se musel vzdát všech prvků své každodenní zbožnosti a směl si ponechat jen jeden z nich, zvolil by sebezpytování. Tento dávnověký návyk spočíval v rozjímání nad uplynulým dnem, děkování Bohu za vše, co se v něm člověku podařilo, a vyznávání všech svých selhání s prosbou o odpuštění a o to, aby se mu zítra dařilo lépe. Není možné přecenit důležitost vyznávání hříchů Bohu a prosbu o jeho milosrdného odpuštění. Naučili jsme se končit den tím, že se deset až patnáct minut modlíme a tiše rozjímáme nad tím, co jsme v něm zažili. Tento zvyk s sebou zároveň přináší dobrý pocit tečky a uzavření uplynulého dne.

Dodržování šabatu. Je důležité stanovit si pevné hranice a jednou týdně držet den odpočinku. Pro služebníky se může právě tento bod stát tou největší výzvou. Chronický nedostatek odpočinku však člověka nakonec doběhne, neboť mu brání v pravidelné osobní obnově.

Obnova duše

Naše životy jsou v trvalém pohybu a zdraví naší cesty vpřed do velké míry závisí na naší psychické odolnosti. Negativní myšlenky, neodpuštění a úzkost s sebou nesou hustou mlhu tíhy a chronické únavy. Takto ale žít nemusíme. Římanům 12,2 nás vybízí, abychom se obnovovali proměnou mysli, která do našich životů přináší stálou a hlubokou transformaci. Nejedná se o jednorázovou událost. Jde o životní styl – o každodenní rozhodování důvěřovat Ježíši a následovat jeho příklad.

Dospělí lidé mívají zaběhlé způsoby myšlení i vnímání sebe sama. Přeprogramovat dlouhé roky negativních myšlenek a návyků se může zdát neproveditelným úkolem. U Boha však není nic nemožné. On touží po tom, aby jeho děti netrápilo tolik stresu, úzkostí a depresí a mohly si užívat více naděje, vnitřní energie a pokoje.

Když zpomalíme a zpozorníme, můžeme vysledovat své myšlenkové procesy – vydat se na cestu kognitivních poznávacích procesů, která nás dovede ke konkrétním závěrům. Následně pak musíme výsledek své sebeanalýzy porovnat s Božím slovem a s realitou našich současných okolností. Může být přínosné si o těchto věcech popovídat s člověkem, který nám poskytne zpětnou vazbu – s důvěryhodným přítelem nebo členem rodiny. Je-li to potřebné, bez váhání bychom měli vyhledat pomoc profesionála.

Jak můžeme změnit své myšlení a kde bychom v celém procesu měli začít? Zaměřte se na čtyři oblasti, které vysokou měrou přispívají ke zdravému duševnímu zdraví. V průběhu každého roku se musíme opakovaně rozhodovat vždy mezi dvěma způsoby života.

Odpuštění versus hořkost. Ježíš nám dal ten nejlepší příklad odpuštění, když na kříži prosil Otce, aby odpustil těm, kteří ho ukřižovali (Lukáš 23,34).

Nemůžeme vrátit čas a smazat všechna zranění, nespravedlnost, křivdy a zrady, kterých se vůči nám lidé dopustili. Můžeme se však rozhodnout odpustit. Potřebujeme se však současně s tím učit nezaměňovat odpuštění s důvěrou. Nemusíme se znovu vystavovat manipulaci, psychickému vydírání či nespravedlnosti. Ne vždy dokážeme zapomenout na bolest, kterou nám lidé způsobili. Zraňující okamžiky našich životů však mohou zůstat součástí našich vzpomínek beze stop hořkosti, která je původně doprovázela.

Stejně jako odpouštíme druhým, musíme se naučit odpouštět také sami sobě. Rozhodnutí poučit se z osobních selhání a oproštění se od přemýšlení ve stylu „co kdyby“ nebo „proč jen“ nám umožní vztáhnout tentýž soucit, jejž uplatňujeme vůči druhým, i na sebe. Necháme-li v sobě pracovat Boží milost, vstoupíme do svobody a sebedůvěry, namísto toho, abychom se utápěli ve vlastní minulosti a v sebeobviňování.

Pravda versus lži. Chceme-li chodit v pravdě a chovat se v každé situaci správně, musíme překonat vnitřní sebekritiku a sebeobviňování. Někdy se nám v hlavě automaticky rodí negativní myšlenky. Pokud je necháme bez povšimnutí a nebudeme s nimi jednat, probudí v nás sebelítost ohledně naší minulosti, okradou nás o přítomnou radost a vysají z nás veškerou naději do budoucnosti. Zbude nám pak jen fatalistický postoj plný pesimismu, který ovládne veškeré naše vnímání. Musíme oddělit pravdu od lži a zbavit se myšlenek „Zkazil jsem to“, „Selhal jsem“ nebo „Nikdo mě nemá rád“. Potřebujeme s čistou myslí a logicky zkoumat fakta, abychom činili moudrá a zdravá rozhodnutí.

Musíme se také chránit před tím, abychom si domýšleli věci, které nevidíme nebo o nich s jistotou nevíme. Přisuzovat chování druhých lidí určité motivy nebo předpokládat, že se umíme vžít do kůže druhého člověka hledání pravdy nijak nepomáhá.

Vztahy versus emoce. Emoce nejsou dostatečným měřítkem správnosti naší úvahy. Ačkoliv nám mohou napovědět, že něco není v pořádku, musíme své myšlenky držet na uzdě, čerpat přímo ze zdroje a ověřovat si správnost svých závěrů. Budeme-li tak činit, profiltrujeme své myšlenky, rozlišíme mezi fakty a fikcí a dopídíme se pravdy. Emoce jako je strach, hanba, pochyby a úzkost nás mohou zavést na scestí a poškodit naši sebedůvěru. Potřebujeme proti nim bojovat Božím slovem, objektivní pravdou ohledně svých momentálních životních okolností a zpětnou vazbou od druhých lidí. To vše přispěje k našemu emocionálnímu zdraví a kladnému vztahu k životu.

Pozitivita versus negativita. Filipským 4,8 poskytuje základ pro jednoduchý návyk změny osobní negativity v pozitivnější náhled na život. Když budeme věnovat čas přemýšlení o Boží dobrotě, utvrdíme se ve vděčnosti, která překoná všechny destruktivní a plané myšlenky. Jedním ze způsobů, jak to udělat, je sestavit si každý večer seznam tří věcí, za které jsme Bohu vděční.

Naše chování by se nemělo odvíjet od toho, jak se cítíme, od našich okolností ani od našich interakcí s druhými lidmi. Naše emoce a touhy se odvíjejí od našeho myšlení, a proto naše myšlenkové procesy musí procházet trvalou obnovou. Tato obnova musí probíhat každodenně pod vedením Ducha svatého a s jeho vytrvalou pomocí. Možná to někomu bude připadat jako příliš triviální myšlenka. Skutečností však je, že pokud dokážeme změnit svou mysl, změníme celý svůj život.

Obnova vztahů

Ačkoliv Ježíš sloužil velkým zástupům i jednotlivcům, pěstoval osobní vztahy s malým okruhem blízkých přátel. S tímto kroužkem sdílel nejdůvěrnější okamžiky svého života i své největší konflikty. Jako kazatelé často klademe druhým lidem na srdce důležitost společenství, sami jsme pro ně však mnohdy těmi nejhoršími příklady a tuto oblast svého duchovního života zanedbáváme.

Ustanovení Večeře Páně zakotvuje důležitost nejen našeho vztahu s Bohem, ale i našich vzájemných vztahů, zatímco si připomínáme Kristovu oběť a hledíme jako členové jeho církve společně vstříc své nádherné budoucnosti. Podobně jako svou víru utvrzujeme ve společenství věřících při Večeři Páně, měli bychom ji uplatňovat i ve svých každodenních vzájemných vztazích. Když Pavel vybídl Galaťany, aby „nesli břemena jedni druhých“, odkazoval se na situace, které Bůh nezamýšlel tak, aby je člověk na svých bedrech nesl sám. Bůh někdy dovolí, aby na nás dolehly okolnosti, které nedokážeme sami zvládnout. V takových chvílích nastupuje síla společenství. Naši křesťanští přátelé kráčí kus cesty s námi a přeberou na sebe část břemene tak dlouho, dokud to bude nutné.

Pro kazatele může být život ve funkčním obecenství poněkud komplikovanější. Ačkoliv i vedoucí sboru čerpají do jisté míry posilu ze společenství svého sboru, měli by zároveň budovat vztahy i mezi sebou a zůstávat ve vzájemné vykazatelnosti mimo prostředí místní církve, kterou vedou. Při hledání nejbližších přátel a své osobní duchovní komunity si položte následující otázky:

• Je mé duchovní společenství bezpečnou sítí pro mě i pro mou rodinu – místem lásky, kde mohu najít úkryt během bouřky?
• Patří k mému společenství vzájemná vykazatelnost?
• Dal jsem těmto svým nejbližším přátelům svolení pojmenovávat problematické oblasti mého života a služby a mám já stejné svolení od nich?
• Zachovává mé společenství mlčenlivost ohledně důvěrně svěřených záležitostí?

Vedle dlouhodobého závazku hraje v procesu osobní obnovy klíčovou roli právě i nalezení zdravého osobního společenství.

Obnova těla

Je-li naše tělo chrámem, v němž přebývá Duch svatý, neměli bychom o ně pečovat způsobem, který oslaví Boha a pomůže nám v osobním růstu a obnově? Někteří odborníci na Bibli odhadli, že Ježíš během své služby v průměru nachodil třicet až čtyřicet kilometrů denně. Jeho schopnost vydržet dlouhodobě takové tempo poukazuje na skutečnost, že o své tělo dobře pečoval, a že nám může být vynikajícím vzorem i v této životní oblasti.

Není-li člověk fyzicky zcela fit, může to nepochybně ovlivnit i jeho mysl a ducha. Základními stavebními kameny fyzického zdraví jsou spánek, cvičení a zdravá strava.

Většina dospělých potřebuje sedm až devět hodin spánku. Studie prokázaly, že nedostatek spánku může vést k nedostatečnému soustředění a špatným výsledkům při komplexnějších duševních činnostech. Nedostatek spánku může být také spouštěčem přibírání váhy. Důležité je naučit se v době před spaním „vypnout“. Četba knihy namísto komunikace na sociálních sítích či sledování televize pomáhá uklidnit mysl i tělo a připravit je k spánku. Účinky příjmu potravy a kofeinu před spaním se člověk od člověka liší, a proto je dobré znát vlastní tělo a vědět, co nám pomáhá relaxovat a včas usnout.

Tím už se dostáváme ke stravě, která nemá vliv pouze na váhu. Druh stravy ovlivní také náš spánek, náladu, energii a všeobecné zdraví. Zdravý jídelníček může pozitivně nasměrovat i naše duchovní návyky. Pokud se necítíme slabí, unavení a nemocní, je pro nás snazší se soustředit na modlitby, studium Bible a službu. Chceme-li zdravě jíst, potřebujeme rozumět základním principům vyváženého stravování. Dobrými pomůckami nám přitom mohou být některé internetové stránky a aplikace chytrých telefonů, jako je například MyFitnessPal.

Také fyzická aktivita je velice důležitá. Někteří lidé potřebu cvičit upozaďují s použitím citace Pavlových slov z jeho prvního listu adresovaného Timoteovi: „Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu“ (1. Timoteovi 4,8).

Usilovat o spravedlnost je samozřejmě důležitější než usilovat o to být fit. Těžko to však lze chápat tak, že Pavel s Timotejem neměli žádný pohyb. Pravdou je, že v prvním století se lidé hýbali nesrovnatelně více než Američané jednadvacátého století. Smutnou pravdou zůstává, že mnozí lidé své sedavé zaměstnání a časté jízdy autem nekompenzují cíleným cvičením.

Stejně jako neexistuje jednotná šablona na spánek a stravu, neexistuje ani jediný fitness plán, který by vyhovoval všem lidem. Zdravým jedincům, schopným základního pohybu a cvičení, doporučuje osobní tréninkový kouč misionářů Assemblies of God Brandon Newman absolvovat týdně minimálně 150 minut středně těžkého aerobního cvičení (např. rychlé chůze) nebo 75 minut intenzivního cvičení (jako je běh).

„Jestliže to uděláte, pomůže vám to ovládat chuť k jídlu, zlepší se vaše nálada a zkvalitní spánek. Snížíte také riziko srdečních onemocnění, mrtvice, cukrovky, demence, depresí a mnoha druhů rakoviny,“ říká Newman.

Závěr

Ačkoliv o osobní obnově často uvažujeme v kontextu dramatických událostí, které nás přivedou blíže ke kříži, v mnoha případech nám spíše cestu k obnově celistvého zdraví vydláždí správné každodenní návyky – duchovní, duševní, vztahové i fyzické. Bez ohledu na váš nabitý rozvrh vás povzbuzujeme k tomu, abyste si v těchto životních oblastech provedli osobní inventuru. Na modlitbách si vytyčte cíle a den za dnem pracujte na jejich naplňování, abyste pocítili změnu svého celkového zdraví. Napomůžete tím tomu, abychom se společně přiblížili obnově celé církve a proměně společnosti evangeliem, kterou tak toužebně vyhlížíme.