Zůstaňte ve mně

Žijeme v netrpělivé, uspěchané době. Neustále jsme v poklusu a doléhá na nás stres. Naši otcové a matky ve víře často mluvili o „promodlování“ různých situací a stavů nebo o „očekávání na Pána v jeho přítomnosti“ – tedy o aktivitách vyžadujících značné časové investice. V současné době taková sousloví některé děsí a jiné nezajímají.

Přesto mnozí toužíme po větší duchovní hloubce – a možná právě po takové, jakou pozorujeme nebo na niž si pamatujeme u starší generace. Ačkoliv to málokdy vyslovíme nahlas, ozývá se v nás silná touha modlit se, přebývat v Ježíšově přítomnosti a zakoušet realitu Boží moci. Nevíme však, jak se do větší duchovní hloubky ponořit.

Nalézat čas na důvěrnější obecenství s Bohem představuje skutečnou výzvu. Svět značně zrychlil. Jako vedoucí a služebníci jsme trvale zaneprázdněni. Dá se to pochopit – v tomto zlomeném světě máme bezesporu spoustu práce. Pohánějí nás vpřed naše nabité kalendáře a mělká duchovní disciplína. Na jednu stranu nás těší, že jsme aktivní, na druhou si však uvědomujeme své soustavné vnitřní sevření a napětí. Moc dobře víme, že oproti našim otcům a matkám ve víře jsme duchovně polevili. Působíme zdáním spirituality, chybí nám ale její moc. Toužíme mít podíl na duchovní hloubce svých hrdinů víry, nevíme ale, jak jí prakticky docílit. Hluboko ve svém nitru víme, že pokud nebudeme dlouhodobě žít intenzivnějším duchovním životem, budou naše služby plodit jen dřevo, seno a slámu (1. Korintským 3,12–13). Jinak řečeno, naše skutky nás nepřežijí.

Sám ještě nejsem tam, kde bych chtěl být. Přesto však věřím, že vás moje zkušenosti mohou povzbudit. Popíšu, jak v průběhu běžného dne, kdy nejsem na cestách, praktikuji své zůstávání v Ježíši. Modlím se, aby vás tyto praktické tipy inspirovaly k růstu i ve vašem osobním „zůstávání“.

Zoufalá touha

Na prvním místě zůstávám v Ježíši kvůli tomu, že musím. Vše pro mě začíná naléhavou touhou po Bohu, nikoliv duchovní sebekázní (která je následně také důležitá). Především si však dobře uvědomuji, že bez něj jsem bezmocný a zranitelný. Vím, že bez něj je mé srdce zlé a zrádné a schopné mě strhávat do hříchu. Vím, že jednoduše potřebuji každý den čerpat z Ježíšovy moudrosti, ujištění, vedení, korekce, síly a z jeho života. Moje naléhavá touha po Ježíši mě vede k ukázněnosti, posiluje mou touhu být s ním a zesiluje mé potěšení z jeho blízkosti. Žádná z níže uvedených praktických rad vám k ničemu nebude, pokud zoufale netoužíte po Ježíši a nejste připraveni se kvůli němu rozhodnout posílit svou každodenní duchovní disciplínu. Musíte být ochotní začít mu dávat více času. To v dnešní době jistě není snadné. Pokud však chcete prožívat stejnou duchovní hloubku jako vaši duchovní rodiče, musí být vaše touha tak velká, že budete ochotní zaplatit příslušnou cenu. Touha po důvěrném přebývání v Ježíši a nadpřirozené moci, která pak vaši službu bude doprovázet, musí převážit nad motivem strachu z mělkého duchovního života a ztráty vašeho odkazu. Oba motivy jsou legitimní, ale touha po Ježíši musí být ve vašem srdci vždy prvořadá.

„Ranní ptáče dál doskáče“ a „dvě mouchy jednou ranou“

Pět let jsem se zabýval studiem úspěšných misionářů. Nenašel jsem mezi nimi jediného, který by vytrvale nezůstával v Ježíši. Všichni trávili mimořádně mnoho času v Ježíšově přítomnosti a všichni to dělali brzy zrána. Upravili si čas spánku tak, aby se dostatečně vyspali a byli odpočatí a plní energie pro každodenní úkoly a zbyl jim čas na ranní modlitbu. Udělal to tak každý jeden z nich. Nejsem naivní. Vím, že pokud chcete Bohu dát desátek svého času (dvě a více hodin denně), budete se muset něčeho vzdát. Můžete začít sociálními médii, televizí či filmy. Jsou to kupecké počty: chcete-li každé ráno strávit dvě hodiny s Ježíšem předtím, než se rozběhnou vaše povinnosti, spočítejte si, kolik spánku potřebujete a upravte příslušným způsobem čas večerního uléhání. Nemilosrdně ze svého rozvrhu odřízněte zbytečné aktivity.

Zabýval jsem se studiem úspěšných misionářů. Všichni trávili mimořádně mnoho času v Ježíšově přítomnosti a všichni to dělali brzy zrána.

Osobně nemám problém se zabíjením dvou much jednou ranou. Můj čas modliteb a cvičení se často překrývají. Naučil jsem se to od jednoho ze svých mentorů, Jerryho Spaina. On rád běhal a přitom se modlil. Já dělám totéž. Můžete si jít na hodinu zaběhat (nebo se projít) a po celou dobu se přitom modlit. Já navíc funguju tak, že se při modlitbách vysloveně potřebuji hýbat. Jakmile se nehýbám, buď usnu, nebo má mysl zabloudí. Při modlitbě můžete umývat nádobí, prát prádlo, hlídat dítě, stříhat trávník nebo řídit auto cestou do práce. Doporučuji v autě nezapínat rádio a využívat každou volnou minutu k vylaďování vašeho srdce na Nebe.

Napřed Bible, potom snídaně 

Jiný můj misionářský mentor, Cal Olsen, mě naučil sousloví „Napřed Bible, potom snídaně“. Přiznám se, že je pro mě někdy těžké to dodržet. Od zaměření pouze na Bibli mě po ránu rozptylují titulky zpráv a nevyřízené e-maily či zprávy. Jakmile pokušení podlehnu a otevřu e-mailovou schránku, pohltí mě pracovní povinnosti. Proto se po probuzení snažím, aby z mých úst jako první vyšla modlitba – krátce pozdravím Ježíše, vzdám mu díky a prosím ho o pomoc se vším, co mě v ten den čeká. Potom jdu do své skryté modlitební komůrky. Projdu přitom jen kuchyní, kde si uvařím šálek čaje.

Nerušit!

Za naprosto nezbytné považuji být během ranního ztišení na příjemném místě, oproštěném od všech ruchů, daleko od svého telefonu a počítače. Do své „modlitební komůrky“ chodívám každé ráno. Je to má rutina. Pomáhá mi to lépe se soustředit a oprostit se od všeho, co by mě jinak rozptylovalo. Vezmu si s sebou vše potřebné – Bibli, deník, knihu s čtením na každý den v roce, pero, brýle na čtení, poznámkové kartičky a čaj. Potom se usadím, zklidním a naslouchám, co mi to ráno chce Ježíš říci.

Dávní hrdinové

Začínám tím, čemu můj přítel Eli Gautreux z organizace Chi Alpha říká „dávní hrdinové“. Strávím okolo patnácti minut četbou krátké kapitoly z knihy některého Božího muže či ženy, kteří tu byli před námi. Zjistil jsem, že křesťanští autoři v minulosti psali tak, že do jednoho odstavce vměstnali více než současní spisovatelé do několika kapitol. Čtu pomalu, podtrhávám a dělám si poznámky, přemýšlím nad tím, co čtu. Právě teď čtu knihu G. Campbella Morgana The Great Physician (Velký lékař). Nedávno jsem zase dočetl The Ladder of Divine Ascent (Žebřík božského vzestupu) od Johna Climacuse. Vyberte si dle svého vkusu. Lidé jako Kempenský, Fénelon, Guyon, Augustin a další rozhodně mají co říci.

Skrytý poklad srdce

Povzbuzuji vás k tomu, abyste používali papírovou Bibli a perem si v ní podtrhávali a dělali poznámky. John Medina ve své knize Brain Rules (Pravidla mozku) uvádí výsledky průzkumu, který prokázal, že fyzická interakce čtenáře s tištěnou verzí studijní knihy – kdy ji člověk drží v ruce, listuje v ní, zapisuje si do ní poznámky – prudce zvyšuje schopnost zapamatovat si informace v ní obsažené. Myslím, že je hodnotné držet v ruce něco, co obsahuje jen Boží slovo a žádné filmy, e-maily, selfíčka, hry a spoustu dalších věcí. Osobně čtená a milovaná Bible s mnoha dobrými vlastními poznámkami se také jednou může stát skvělým odkazem, který po sobě zanecháte svým potomkům. Jednou z ní vyčtou, jaké biblické pasáže a pravdy pro vás na vaší životní cestě byly klíčové.

V rámci čtení Bible si procházím verše, které se učím nazpaměť. Zapisuju je na kartičky velikosti A6 do bloku s kroužkovou vazbou a pravidelně si je pročítám. Díky kroužkovému bloku mám tyto verše na jednom místě a mohu se k nim průběžně vracet. V rámci ranního ztišení tomu věnuji pět až deset minut. Když se sadu veršů dobře naučím, přidávám další.

Za ty roky jsem se naučil, že nedokážu potlačovat nečisté myšlenky. Namísto toho je musím nahrazovat jinými, lepšími. Kdykoli na mou mysl zaútočí myšlenky vedoucí k smrti, začnu citovat skrytý poklad svého srdce – biblické verše, které znám zpaměti. Je to jako v kroketu – dobrá myšlenka odpálí pryč tu špatnou.

Rozjímání s pomocí deníku

Svůj deník používám třemi způsoby:

  1. Zapisuji si hlavní myšlenky každé z kapitol (nebo skupiny kapitol), které si daný den přečtu. Potom se snažím jednou větou shrnout hlavní ponaučení – biblický princip nebo pravidlo – a napíšu si je nahoru na stránku jako nadpis.
  2. Zaznamenám si modlitbu, jakou se v ten den modlím.
  3. Někdy mi Duch svatý dá myšlenku, o čem kázat, myšlenku k dalšímu rozpracování nebo slovo povzbuzení určené dalším lidem. Zapisuji si je zezadu, z druhé strany deníku, kam si načrtnu krátkou myšlenku či osnovu kázání, a pak se vracím zpět k tomu, co jsem dělal předtím, než inspirace přišla. Pomáhá mi to z času studia a modliteb vytěžit maximum a neztratit přitom ze zřetele, že mým hlavním cílem je mé osobní zůstávání v Ježíši skrze studium Slova.

Modlitba a chvála

Řídím se známou osnovou „ACTS“ (Skutky) – uctívání, vyznání, díkůvzdání, prosby (anglicky Adoration, Confession, Thanksgiving, Supplication). Během uctívání někdy hraju na kytaru či piano a zpívám chvály. V rámci vyznání Pánu nepředkládám pouze své hříchy, ale zároveň vyznávám, že je dobrý, silný a věrný. V průběhu díkůvzdání zmiňuji všechny lidi, kteří jsou součástí mého života – ať už jsou dobří či zlí – a chválím Boha za jeho svrchovanou dobrotu ve všem, co činí nebo dopouští. Snažím se v rámci modliteb alespoň pět minut, anebo více, modlit v Duchu – vyznávám tím, že nevím, za co všechno se potřebuji modlit a dávám prostor Duchu svatému modlit se skrze mě. 

Modlitby zakončuji prosbami. V deníku mám dvě strany, které mi v tom pomáhají. Na jedné (kterou jsem rozdělil do jednotlivých dnů kalendářního týdne) mám seznam lidí a národů, které v jednotlivých dnech předkládám Bohu na modlitbách. Dále se od pondělí do neděle modlím za lidi rozdělené do kategorií – rodina, přátelé, kolegové, pastoři, vedoucí, sledující ze sociálních sítí a národy potřebující misionáře. Každý den se za někoho z příslušné skupiny modlím. Na druhé straně mám seznam mých osobních modlitebních potřeb. Patří k nim také modlitby za mou manželku a syny a za nadcházející akce a události naší služby. Za vše se modlím konkrétně a jmenovitě.

Obecně jsem rád, když můj ranní čas ztišení trvá okolo dvou hodin. (Neodměřuji čas a nesleduji hodiny. Jednoduše v něm zůstávám, dokud neskončím.) Obvykle čas využívám takto: čtvrt hodiny s dávným hrdinou, hodina čtení Bible a zapisování poznámek do deníku a hodina modliteb a chval.

Po probuzení se snažím, aby z mých úst jako první vyšla modlitba – krátce pozdravím Ježíše, vzdám mu díky a prosím ho o pomoc.

Modlitba na jeden nádech a výdech

Ne každý dokáže vydržet dvě či více hodin bez přerušení na modlitbách a ve čtení Písma. Někteří to však zvládnou. Ostatní si potřebují zvyknout oddělovat Bohu několik kratších, avšak soustředěných časových úseků denně – ráno, během polední přestávky a večer. Všichni se musíme učit „zůstávat v Kristu“ a zažívat celodenní obecenství s Pánem.

Od čtvrtého století si někteří křesťané osvojili zvyk modlit se po celý den prostřednictvím „modlitby na jeden nádech a výdech“. Spočívala v tom, že touhy svých srdcí vyjadřovali krátkou větou – obvykle sestávající z méně než sedmi slabik. Zvolili si nějaký „spouštěč“ – signál, který se mnohokrát denně opakoval – například zvuk zvonů nebo švitoření ptáků. Kdykoli daný zvuk zaslechli, pomodlili se svou modlitbu.

Vzhledem k tomu, že žiji v novodobé Severní Americe, zvolil jsem si za spouštěče zvuk klaksonu troubícího auta a okamžik, kdy odesílám nějaký e-mail. V takových chvílích se modlím svou modlitbu („Buď mi nablízku, Ježíši!“). Když se takovou modlitbu začnete modlit, zpočátku bude čistě rozumová. S rostoucím počtem jejího opakování se vám však přestěhuje z hlavy do srdce a stane se reflexivnější a přirozenou. Ztotožníte se s ní a půjde vám ze srdce. Tento typ modlitby mi pomáhá zůstávat po celý den s Ježíšem.

Zůstávání v Kristu není v žádném případě omezeno zde zmíněnými nápady. Můžete – a měli byste – v Ježíši zůstávat způsobem vlastním vaší povaze a osobnosti. Mějte svobodu před Pánem tančit, kreslit, tiše sedět v jeho přítomnosti a zapojit nesčetnou paletu dalších možností, jak přebývat v jeho blízkosti. Základem musí vždy zůstávat Bible, modlitba a speciálně vyhrazený, oddělený čas s Bohem. Konkrétní způsob vašeho ztišení před Pánem se však bude člověk od člověka nepochybně lišit.

Když v něm budeme zůstávat a každý den si vyhrazovat oddělený čas pro Ježíše, bude i on zůstávat v nás (Jan 15,4–5). Tehdy se vymaníme z tragédie mělké spirituality a budeme kráčet ve šlépějích svatých, kteří šli před námi – to vše kvůli tomu, aby Bůh získal slávu mezi národy.


Učíme se zůstávat v Ježíši

Rodiče mě naučili zůstávat v Ježíši. Sloužili jako misionářští průkopníci, zakladatelé církví a vedoucí. Byli to aktivní a energetičtí lidé. Jedna vlastnost je ale charakterizovala ze všeho nejvíce: zakládali si jednoduše na tom, že ve svém životě mají Ježíše a že přebývají v jeho přítomnosti.

Zůstávání v Ježíši pro ně bylo jak duchovní disciplínou, tak trvalým stavem. Duchovní disciplínou mám na mysli jejich ranní čas s Ježíšem při čtení Bible a na modlitbách. Trvalým stavem míním jejich nepřetržité obecenství s Ježíšem a soustavné napojení na něj v průběhu dne. Během svých ranních ztišení zásadně nereagovali na telefon ani na domovní zvonek. Oprostili se od všech ruchů a v pravidelném čase se brzy zrána pohodlně usadili s šálkem kávy v paprscích rovníkového keňského slunce a zůstávali zde s Ježíšem. Mohli byste si podle nich řídit hodinky.

Misionář Billy Burr zavedl termín „desátek sebe sama“. Vychází z východiska, že my lidé máme k dispozici komoditu, která je vzácnější než peníze: náš čas. Když dáváme desátky ze svých peněz, vyznáváme, že sto procent našich zdrojů náleží Bohu a že mu s vděčností deset procent na znamení své důvěry v jeho zaopatření vracíme. On v odpovědi na naši víru bere to, co nám zůstalo, a hojně naplňuje naše potřeby. Totéž platí i pro zůstávání v Ježíši, kterému dáváme desátek svého času. Našemu Pánu náleží každý okamžik našeho života a všechny naše dny. Vracíme mu jen část z nich a on pak bohatě žehná to, co nám zbylo. Finanční desátky lidé obvykle dávají rádi a nepovažují to za zákonictví. Ani cílené oddělování času pro Boha není zákonické, pokud k němu přistupujeme s čistým srdcem plným vděčnosti.

Moji rodiče si uvědomovali, že princip přebývání v Ježíši z Jana 15,1-7 nás zmocňuje naplňovat pověření z dvacáté osmé kapitoly Matouše jít a činit učedníky. Ježíš nás učí – a je to poněkud šokující zjištění – že způsob číslo jedna, jak činit učedníky, je trávit spoustu času s ním. Zůstávání v Kristu se musí stát hlavní prioritou každého Božího služebníka či služebnice a hlavní metodou misie. Chcete činit učedníky? Zůstávejte v Ježíši! 


Autor: Dick Brogden

Dick se narodil v Keni, kde jeho rodiče sloužili jako misionáři církve Assemblies of God. V posledních 24 letech zakládá církve v arabském světě.

Reklama

Kniha Hovory o homosexualitě od Joe Dallase