Boží slovo je plné příkladů sexuálních selhání a jasně říká, jakou cenu lidé za takový hřích zaplatí (Přísloví 6,27–29; 7,1–23). Co leží na konci cesty lemované nemanželským poměrem? Nevěra má obvykle za následek narušení či ztrátu rodiny, pověsti, zaměstnání, sebeúcty, důstojnosti, důvěry a vztahu s Bohem. Kromě toho se podvedený partner už nikdy plně nezbaví pochybnosti o věrnosti a oddanosti toho, kdo mu byl nevěrný. Pokud dokázal podvést mě jednou, neudělá to znovu?
Na počátku románku se vztah dvou lidí zdá být nenápadný, manželství neohrožující, upřímný a neškodný. Citové pouto a vazba však postupem času rostou a sílí. Pokušení je lákavé a ve většině případů neodolatelné. Jakmile se člověk rozhodne jen jednou si kousnout, hřích ho zaháčkuje a on se chytí do pasti. K milostným aférám obvykle nedochází jen tak. Podle Andyho Stanleyho člověk překročí hranici nevěry teprve poté, co učiní sérii drobných, nerozumných rozhodnutí. Působí ovšem i psychologické faktory. Psychologická teorie Alfreda Adlera vychází z předpokladu, že lidé mají přirozený sklon pěstovat si pocity méněcennosti. Teorie uvádí, že jimi do jisté míry trpí všichni lidé a neustále se je snaží překonávat.
Ze svých zkušeností poradce jsem zjistil, že za sexuálními delikty skutečně často stojí pocity méněcennosti. Člověk má tendenci tíhnout k tomu, co mu zvedá sebevědomí a dodává pocit vlastní hodnoty.
Většina lidí, kterým jsem skrze pastorační poradenství pomáhal překonat nemanželský poměr, ho neplánovala a spadla do něj „neúmyslně“. Ze třiceti let zkušeností v poradenské službě jsem zjistil, že většina lidí má poměr z jednoho ze dvou důvodů. Tím prvním je, že člověk není ve svém manželství šťastný. Zanedbání vztahu pak zplodí prostředí, z něhož může vyrašit nevěra. Druhým důvodem je, že lidé mají tendenci sbližovat se s těmi, kdo jim zvedají sebedůvěru. A sex představuje velký zdroj potvrzení a sebedůvěry.
Co mohou tedy pastoři dělat, když se člen jejich sboru dopustí nevěry? Podle jakých pravidel či principů má probíhat poradenství těch, kdo udržují milostný poměr?
Nevěrní lidé mají různé důvody, proč přicházejí za svým pastorem. Tím prvním je, že se někdo o jejich aféře dozví. Vždycky se divím, když jsou lidé překvapeni, že je někdo při jejich nevěře přistihl. Jak si člověk, jenž navazuje nepatřičný vztah s jinou osobou, může myslet, že mu to bude do nekonečna procházet a nikdy se na to nepřijde? Zároveň se stává, že milostný poměr v určitém okamžiku skončí – tím, že ho jeden z jeho aktérů ukončí. A ten, kdo vztah ukončí, o tom pak nepochybně někomu řekne. Buďte si jisti, že vás vaše hříchy doženou!
Za druhé, na jednoho z aktérů nevěry dolehne vina a zatouží po „rozhřešení“. Obvykle pak skončí u pastorových dveří. Bez ohledu na to, jak a kdy takový člověk přijde, je úkolem pastora nejprve ho vést k pokání a teprve potom řešit nastalé důsledky milostného poměru. A to není nikdy příjemný úkol. Ve skutečnosti může být práce s oběma manželi dokonce nebezpečná. Pokud pastor rozezná, že má podvedený partner sklony k násilí, může být nutné přivolat posilu anebo dokonce policii.
Jakmile se manželský pár (podvádějící i podváděný partner) obrátí na pastora s žádostí o pomoc, bude se pastor muset zabývat jejich manželstvím jako celkem. Někteří moji kolegové se se mnou v názoru na vzájemnou transparentnost partnerů rozcházejí. Já jsem však v této otázce neoblomný. Tvrdit, že co oči nevidí, to srdce nebolí – tedy, že o čem člověk neví, to mu neublíží – považuji za chybný přístup. Boží slovo říká: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“ (Jan 8,32). Otevřené rozhovory o milostném poměru budou sice nepříjemné, jsem však hluboce přesvědčen, že mohou rozhýbat proces, jenž člověka osvobodí.
Jak postupovat při pastorační péči v situaci, kdy nevěrný partner činí pokání?
Zda dokáže podvedený manžel či manželka svému partnerovi odpustit a jít dál, záleží především na něm samotném. Křesťané se často domnívají, že odpustit a zapomenout je jejich povinnost. Není to ale vždy snadné a ani by nemělo být. Ježíš nabídl lidem poznamenaným nevěrou svého partnera i jinou alternativu. Aby zvládli odpustit, zapomenout a posunout se v životě dál, udělil obětem dlouhodobého poměru povolení se rozvést.
I když nevěrný partner učiní pokání, není už možné vzít jeho cizoložství zpět. Pastor může nanejvýš manželům připomenout, co všechno by rozvodem ztratili, a povzbudit je k maximálnímu úsilí o usmíření.
I když nevěrný partner učiní pokání, není už možné vzít jeho cizoložství zpět.
Navzdory tomu, že nevěrný člověk učiní pokání a svého činu lituje, nevěra občas manželství přesto rozbije. Pokud jsou pachatel i oběť ochotni manželství zachránit, musí si pastor rozmyslet, zda se dokáže zavázat k tomu, aby jim dlouhodobě pastoračně sloužil.
Pokud tak učiní, musí pochopit, že emoce obou partnerů jsou během tohoto procesu neuvěřitelně silné a často hraničí až s duševní poruchou. Během této doby může pastor manželům navrhnout dočasnou odluku.
Pokud budou partneři stále sdílet stejný byt, bude se jim prohřešek jednoho z nich soustavně připomínat. Nezdravé domácí prostředí pak vyvolá eskalaci konfliktních situací.
V závislosti na míře psychické lability jednoho z manželů může pastor doporučit, aby požádali svého lékaře o léky na zmírnění úzkosti. Jejich odloučení, případně v kombinaci s léky, jim může pomoci dosáhnout jisté úrovně úlevy a duševní stability.
Dokud budou lidé setrvávat v prostředí, které v nich vyvolává úzkost, budou mít omezenou schopnost racionálně řešit důležité otázky, které společně musí probrat. Je to podobné, jako kdybyste se snažili radit alkoholikovi ve chvíli, kdy je opilý. To jednoduše nemůže fungovat. Má-li pastor partnery zdárně pastoračně provést až k usmíření, musí se oba dva chovat racionálně. Každý z manželů musí být schopen jasně uvažovat.
V pastoračním poradenství existuje několik různých přístupů, jak pomáhat lidem uzdravit vztah v situaci, kdy nevěrný partner činí pokání a ten druhý je ochotný zkusit mu odpustit. Jeden z přístupů je založen na tom, že nevěrný partner svému protějšku za přítomnosti poradce odhalí veškeré podrobnosti svého poměru. Lidé obvykle mívají bujnou představivost a dokážou reagovat na smyšlené události, jako by byly skutečné. Sebemenší detaily, o nichž si nepromluví, se tak mohou stát zdrojem živých představ v mysli poškozeného manžela. Otevřená komunikace pomůže oběti nevěry veškeré informace správně pochopit, aniž by došlo k jejich zkreslení, a postupně si je v sobě zpracovat. V jistém okamžiku se však dotyčný člověk musí rozhodnout, že už slyšel dost, a že mu to stačí. Potřebuje dostat možnost vyslechnout a vstřebat jen tolik informací, kolik potřebuje k tomu, aby se dokázal rozhodnout za vším udělat tečku.
Druhý přístup je opačný: „O čem nevím, to mi nemůže ublížit.“ Jak už jsem uvedl, já s tímto přístupem nesouhlasím. Každopádně je to poškozený partner, kdo určí, jaký postup k řešení jejich manželských problémů pro něj bude za dané situace nejvhodnější.
Jednou ze zásadních – a nevratných – chyb je, když poškozený partner prožívá pocit viny kvůli tomu, že na incident nedokáže zapomenout. Přátelé, nezapomínejme, že my nejsme Bůh. Odpustit dokážeme, ale ještě jsem se nesetkal s člověkem, jehož by jeho partner podvedl, a on na to zcela zapomněl. Ti, kteří tvrdí, že odpouštějí a zapomínají, obvykle svůj hněv nebo zranění přetaví v popírání. Svého partnera, který jim byl v minulosti nevěrný, pak často trestají tím, že mu odpírají intimitu a sexuální vztah.
Kdy je na místě, aby pastor pár odkázal na odborníka?
Pokud pastor nemá čas a energii věnovat se dlouhodobě manželům čelícím nevěře a poskytovat jim dvacet čtyři hodin denně citovou oporu, musí je odkázat na kvalifikovaného manželského a rodinného terapeuta. To by měl učinit také v případě, že daný problém převyšuje jeho schopnosti. Pár možná bude potřebovat navštívit poradce, který se specializuje na manželské a předrozvodové poradenství. Takový odborník manželům uprostřed jejich krize poskytne systematický a účinný přístup, který jim může napomoci k uzdravení.
Když lidé nedělají rychlé pokroky, pastory to často frustruje. Někdy na manžele zatlačí, aby se příliš brzy sestěhovali zpátky k sobě. Nezapomínejme, že hlavní náplní služby pastora je přivádět lidi ke spasení a učit je v každodenním životě aplikovat Boží slovo. Očekávat, že pastor bude pro členy sboru Ferdou Mravencem, je nereálné. Pastora, který se snaží dělat pro všechny všechno, často přemůže přetížení. Bude-li přetěžován pravidelně, začne mu reálně hrozit vyhoření.
Když lidé nedělají rychlé pokroky, pastory to často frustruje. Někdy na manžele zatlačí, aby se příliš brzy sestěhovali zpátky k sobě.
Jak postupovat, když nevěrný partner nehodlá činit pokání?
Jestliže nevěrný manžel či manželka ve svém poměru setrvává a nečiní pokání, je na místě, aby pastor jeho partnera odkázal na odborného poradce. Pokud má pastor dostatek času, může se rozhodnout, že bude oběť nevěry pravidelně navštěvovat sám (obvykle jednou či dvakrát týdně), aby jí poskytoval emocionální a duchovní oporu. Ti, kdo poradenství ze strany odborníka či pastora vyhledají, obvykle naleznou uzdravení.
Pokud je nevěrný člověk členem vašeho sboru a nehodlá ze svého hříchu učinit pokání a se svým partnerem se usmířit, je zapotřebí ho vyloučit z Kristova těla.
Pokud je jisté, že už se manželství nedá zachránit, mohou pastoři oběť odkázat na právníka, který jí pomůže s právními otázkami souvisejícími s odlukou a rozvodem. Jak zde již zaznělo, je to období, kdy utrpení člověka může dovést až k tomu, že se u něj rozvine jistý typ duševní nemoci. Pro každého člověka je těžké, ne-li nemožné, racionálně uvažovat, když zjistí, že mu byl jeho životní partner nevěrný. Člověk má uprostřed krize tendenci dělat špatná rozhodnutí. Proto je nezbytné, aby na cestě k zotavení stál oběti po boku duchovní poradce a dobrý křesťanský advokát.
A jak je to s církevní kázní?
Pastor musí k této oblasti přistupovat citlivě. Na členy církve, kteří ve sboru slouží na viditelném místě, je třeba klást vysoké nároky. Pokud se dopustili cizoložství či jiných závažných hříchů, měli by ze služby odejít, dokud neprojdou procesem obnovy. Muži či ženě, kteří se dopustili cizoložství, by nemělo být dovoleno setrvat ve staršovstvu, chválách či vedení domácí skupinky. Nepochybně bychom nedovolili, aby sbírku vybíral člověk, který byl přistižen při krádeži. Stejně tak bychom neměli obsazovat důležité pozice služby lidmi, kteří překročili Bohem dané morální hranice. Namísto toho musí tito lidé ukázat Kristovu tělu svou pokoru a ochotu přijmout církevní kázeň. Vedení sboru rozhodne, zda takový člověk může pomáhat jako uvaděč, s údržbou sborového domu nebo na jiných, z hlediska vlivu a odpovědnosti méně významných, pozicích.
Chceme-li mít skvělá manželství, musíme si uvědomovat, že nepřítel našich duší zneužije každé slabé místo našeho duchovního či fyzického vztahu, a bude nás právě skrze ně atakovat.
Závěrem chci zdůraznit, že vztahy představují velice silné životní entity. Nejsilnějším vztahem je manželství, které drží pohromadě prostřednictvím silného vzájemného duchovního a fyzického pouta. Většina manželství však žel nemá ani jedno z nich. Chceme-li mít skvělá manželství, musíme si uvědomovat, že nepřítel našich duší zneužije každé slabé místo našeho duchovního či fyzického vztahu, a bude nás právě skrze ně atakovat. V těchto oblastech potřebujeme již v rané fázi svých životů pomoc a radu. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že takovou pomoc či radu potřebujeme, již žel obvykle bývá příliš pozdě.
