Ačkoliv bývá tento výrok často připisován svatému Františkovi z Assisi, neexistuje o jeho autorství žádný historický důkaz. František nepochybně věřil tomu, že život člověka dodává jeho slovům obrovské věrohodnosti, zároveň ale věděl, že slova nelze ničím nahradit.

Smutným faktem je, že někteří tento nepřesný a často citovaný názor převzali a použili ho k úplnému zavrhnutí praxe kázání.

Mnozí dnes prosazují, aby se kázání v postpandemickém světě zcela změnilo. COVID-19 přinutil církev fungovat online způsobem, na který mnozí z nás nebyli připraveni.

Ze všech stran slýcháme, že svět už nikdy nebude jako dřív, že se lidé možná už nikdy nevrátí do církve a že musíme vysílat co nejkvalitnější online obsah, schopný konkurovat YouTube, Netflixu a většině hollywoodské produkce.

Zkraťte kázání! Dělejte více interaktivních rozhovorů! Uvažujte o formátu talk-show! Pracujte na vylepšování domácích skupinek! Uspořádejte další setkání přes Zoom!

Tomu všemu rozumím. Věřím ve skupinky a dokážu ocenit význam online setkání.

Písmo nás ale učí, že víra přichází ze slyšení a slyšení z Božího slova (Římanům 10,14.17). Kázání nejenže zůstává platnou součástí novodobé služby, ale je – řečeno pandemickým jazykem – službou „nezbytnou“.

Proč je kázání důležité?

Má oblíbená definice kázaného poselství vychází ze staré učebnice: „Kázání představuje živé slovo do živé situace.“ Definuji si kázání jako mluvčího – kazatele – který posluchačům přednáší Boží slovo za účelem evangelizace, učednictví a budování.

Proč kázat? Pro zachování kázaných poselství existují tři zásadní a důležité důvody:

I když se ho rozhodneme různými kreativními způsoby obohatit, kázání Božího slova vždy zaujímalo na bohoslužebných shromážděních ústřední místo.

1. Historický. Kázání představovalo biblický způsob vyhlašování Božího slova jak v době Staré, tak i Nové smlouvy i v celých dějinách církve. Připomeňme si například Jozua, vyzývajícího Izraelce k následování Hospodina (Jozue 24); Boží lid, jenž po celé hodiny naslouchal předčítání Knihy Zákona (Nehemjáš 8); Ježíšovo Kázání na hoře (Matouš 5-7); anebo Pavlovo kázání, které se protáhlo do pozdní noci (Skutky 20).

Délka poselství se může sbor od sboru lišit, křesťanské církve však stále používají kázání jako základní prostředek vyučování Bible. I když se ho rozhodneme různými kreativními způsoby obohatit, kázání Božího slova vždy zaujímalo na bohoslužebných shromážděních ústřední místo.

2. Praktický. Kázání jednoduše funguje! I když nezaručí, že všichni „uslyšíme“ totéž, zůstává jedním z nejčistších způsobů, jak sdělovat pravdy Písma, které dokážou lidem měnit životy.

Lidé prostřednictvím kázání přijímají instrukce, inspiraci, vzdělání, usvědčení i zjevení. Kázání představuje výzvu k opuštění statu quo a voláním k proměně.

Letniční. Duch svatý jedná na prvním místě skrze kázané Slovo.

Účinné kázání vyžaduje partnerství mezi řečníkem a Duchem svatým. Někteří nepochybně kážou bez zapojení Ducha svatého, není to ale biblické. Od prvních okamžiků, kdy kazatel přijme inspiraci ohledně tématu kázání, přes hodiny studia a modliteb až po přednes poselství je Duch svatý s kazatelem, aby ho prostřednictvím zjevení krok za krokem vedl.

Dokonce i během kázání může Duch inspirovat kazatele dodatečnou myšlenkou, větou či důrazem, které původně neměl v poznámkách. Duch mluví skrze nás a současně působí ve shromáždění, aby lidem přinášel porozumění a usvědčení.

Co se může pokazit?

V některých lidech vzbuzuje pojem „kázání“ negativní pocity a asociace. V závislosti na církevním prostředí, z něhož pocházejí, si pod ním představí buď káravou smršť slovních ataků anebo dlouhou, nezáživnou přednášku.

Kázání má často nevalnou pověst ze dvou důvodů: špatný obsah a chybný přednes.

Existuje řada důvodů, proč může být obsah nedostatečný. Často se setkáváme s nedostatečnou přípravou kázání a s nedostatečným vyčleněním času na studium.

Ještě problematičtější je ale nebiblický obsah. Některá poselství žel zcela opomíjejí nebo zamlžují realitu Krista a jeho kříže. Jiná propagují sociální evangelium, které se zaměřuje jen na současné celospolečenské problémy a opomíjejí důležitější otázku věčnosti. Další mění Boží přikázání v pouhé návrhy, podléhající individuálnímu posouzení každého člověka.

Kázání má často nevalnou pověst ze dvou důvodů: špatný obsah a chybný přednes.

Špatný přednes může zahrnovat nechtěné opakování se, používání interního slangu a obratů, kterým noví a nezasvěcení nerozumí, přehnanou emotivnost či podivné hlasové výlevy.

Další vážnou hrozbu pro propojení pastora s lidmi představuje novodobý trend vytváření „kultury celebrit“. Nejde ani tak o groteskní šatník (ačkoliv si na tomto místě nedokážu odpustit prosbu, aby dospělí muži přestali nosit roztrhané úzké džíny a legíny). Nemám na mysli ani setkávání se skutečnými celebritami (k čemuž většina z nás beztak nikdy nedostane příležitost).

V důsledku kultury celebrit se do středu pozornosti namísto Ježíše dostávají lidé. Vysílá se signál, že žít pro Krista je výsada rezervovaná jen pro několik málo lidí – zejména těch, kteří se pohybují v záři reflektorů.

Dietrich Bonhoeffer ve své knize Life Together (Žít spolu) křesťany vyzval, aby si uvědomili, že všichni jsme hříšníci, kteří potřebují Spasitele. Pokud se mi zdá, že jsem v porovnání s hříchy druhých méně hříšná nebo před Bohem méně zavrženíhodná, znamená to, že jsem dosud svou hříšnost nepoznala. Jak mohu s nepředstíranou pokorou sloužit druhému člověku, jestliže jeho hříšnost skutečně považuji za horší než svou vlastní?

Pýcha smrdí. Zapáchá její obsah i přednes a staví se do cesty evangeliu.

Jak to dělat lépe?

Abychom se zdokonalili v kázání, potřebujeme samozřejmě kázání praktikovat. Musíme však také naslouchat.

Naslouchejte ostatním kazatelům. Náš svět se se těsněji propojuje a internet nabízí spoustu možností. Kázat jednou či dvakrát týdně – nebo i častěji – vyžaduje obrovské množství práce. Udělat si čas na naslouchání jiným kazatelům se tak může zdát nemožné. Přesto však přináší okamžitou odměnu v podobě čerstvé inspirace a získání odlišného úhlu pohledu.

Neposlouchejte jen kázání, ale i vyučování a podcasty s rozhovory s jinými služebníky. „Naslouchejte“ jim prostřednictvím stránek jejich knih. Zaposlouchejte se do slov lidí, kteří dělají totéž, co vy – zastávají stejné hodnoty a mohou vám pomoci najít nové způsoby vyjádření nadčasových pravd.

Naslouchejte, abyste se učili, ne abyste napodobovali. Napodobovat styl kázání jiného člověka znamená přijít o svou jedinečnost, své osobité povolání, a nakonec i o lidi, k nimž vás Bůh povolal.

Naslouchejte také proto, abyste rostli, nejen proto, abyste se srovnávali. Poměřování vašeho kázání s kázáním někoho jiného může vést k nezdravým pocitům závisti, zášti, deprese či pýchy.

Naslouchejte sami sobě. Pokud jste prošli lekcemi kázání na biblické škole, bude pro vás pravděpodobně stejně bolestivé sledovat své kázání ze záznamu stejně jako tomu bylo tehdy. Pořád se to však vyplatí.

Jste jediní, kdo některé své vlastní chyby uslyší a uvidí. Po shromáždění je pochopitelně příjemné slyšet: „Dobré poselství, pastore.“ Z takové zpětné vazby se však příliš nepoučíte. Dejte si tu práci a sami zjistěte, co se vám povedlo a co jste mohli udělat lépe.

Naslouchejte svému sboru. Opět chci zdůraznit, že nejde o to, aby vás při odchodu ze shromáždění někdo poplácal po zádech. Získávejte cíleně zpětnou vazbu. Poproste důvěryhodné spolupracovníky ze sboru, aby vás upřímně hodnotili.

Čas od času požádejte o zpětnou vazbu i někoho, kdo nepatří do týmu vašich vedoucích a služebníků. Seznamujte se s názory lidí ze všech věkových a sociálních skupin. Získat kvalitní zpětnou vazbu vyžaduje poměrně veliké úsilí, jež se vám ale bohatě zúročí.

Naslouchejte Pánu. Nechte se v každé fázi vést Bohem – při studiu, přípravě i předávání poselství. Žádejte ho, aby skrze vás mluvil. Ze všeho nejvíce usilujte o jeho vedení.

Po skončení kázání důvěřujte Bohu, že poselství vydá v životech lidí hojné ovoce – i kdyby se přednes nevyvíjel tak dobře, jak jste doufali – a že vás Bůh naplní pokojem a radostí při všech vašich vzestupech a pádech.