Vážení čtenáři, rok se chýlí ke konci a s ním i téma duchovního dědictví, které nás společně v Magazínu praktické letniční teologie letos provázelo. Na jaře jsme se společně zamýšleli, jak předávat duchovní dědictví prostřednictvímsvých vlastních životů, v létě prostřednictvím své služby a v tomto posledním čísle se podíváme na to, jak jej předávat skrze svůj vliv. 

Existují různé statistiky, které udávají rozličná čísla. Má se však za to, že průměrný člověk za svůj život dlouhý necelých osmdesát let ovlivní zhruba deset tisíc lidí. A toto číslo se často vztahuje spíše k lidem introvertněji založeným, takže se v některých statistikách, článcích či knihách můžeme dobrat i k počtům o několik desítek tisíc vyšším. Samozřejmě ne každá interakce mezi lidmi zanechává stejný vliv. Každopádně však lze souhlasit s těmi, kdo tvrdí, že a) každý člověk má vliv, ať už chce nebo nechce či si to uvědomuje nebo ne b) každý je zodpovědný za svůj vliv c) každý by měl pracovat na tom, jaký vliv na ostatní chce mít nebo má.

Co se týká nás, křesťanů, Bible nám ohledně našeho vlivu na okolí dává několik přímých imperativů. Evangelista Matouš například mluví o věřících jako o světle světa, které má svému okolí vypovídat o Božím charakteru prostřednictvím dobrých skutků (Matouš 5,14 – 16). V sérii podobenství o nebeském království, jehož jsou věřící součástí, hovoří ten samý autor o prostupujícím vlivu tohoto království v celém jeho okolí (Matouš 13). A na konci svého evangelia pak Matouš následovníky Ježíše Krista vyzývá, aby svůj vliv uplatňovali prostřednictvím kázání, vyučování a získávání učedníků (Matouš 28,19 – 20). 

Jinými slovy Bible nás vyzývá, abychom si svůj vliv na okolí uvědomovali, abychom o něm přemýšleli, podle biblického vzoru jej správným způsobem utvářeli a přebírali za něj zodpovědnost. Otázkou však často zůstává, jak konkrétně máme náš vliv uskutečňovat v té konkrétní době, jejíž jsme součástí. 

Když se podíváme na stránky Nového zákona, sledujeme hlavně důraz na uplatňování vlivu prostřednictvím Bohem proměněných charakterů, životů v moci Ducha svatého a jeho darů a činění dobrých skutků. S tzv. konstantinovským obratem, kdy se z pronásledovaného křesťanství stalo státem ustanovené náboženství, pak můžeme sledovat trend, kdy se upozaďuje důraz na proměněné životy na úkor snahy církve získat společenský a politický vliv a kdy i křesťané měli za to, že tento vliv se může šířit v některých případech i prostřednictvím násilí. 

Tyto časy jsou, alespoň v našem evropském prostoru a minimálně v našem evangelikálním spektru církve, snad již pryč. Přesto i dnes se vede v našich kruzích rozhovor o tom, jak má konkrétně vypadat náš vliv na společnost a kam až má sahat. Shodneme se pravděpodobně na tom, že proměnění lidé postupně proměňují společnost. Máme však zůstat jen u svých životních svědectví a osobní proměny, nebo máme jako proměnění lidé cílevědomě pracovat na ovládnutí tzv. oblastí společenského vlivu jako jsou politika, školství, sdělovací prostředky a další?   

Dnešní číslo Magazínu nám samozřejmě podobné otázky beze zbytku nezodpoví. Jednotlivé články však mohou přispět k tomu, abychom si prostřednictvím názorů v nich vyjádřených tříbili své vlastní myšlení. A třeba tak vyšli do toho nového roku 2023 obohaceni o perspektivy, o nichž jsme doposud nepřemýšleli. 

Přeji příjemné čtení a požehnaný nadcházející rok! 

Radek Smetana, editor české verze Magazínu