Na druhém stupni základní školy jsem se styděl za svůj nepoddajně rozcuchaný afro účes. Každé ráno jsem si vlasy geloval a rozčesával na stranu, aby vypadaly co nejvíc rovně a ploše.
Tento styl jsem si osvojil, protože jsem chtěl zapadnout a působit „profesionálně“. Ve své mladé mysli jsem si profesionalitu spojoval s typickým mužským vzorem televizního moderátora – nažehleného bělocha s rovnými vlasy.
Šlo samozřejmě o naprosto absurdní věc. Ilustruje však jednu tvrdou realitu: mladí lidé na sobě pociťují tlak přizpůsobovat se převažující, dominantní kultuře společnosti, uprostřed níž žijí.
Naslouchají vaši mladí lidé kultuře světské společnosti nebo Kristu?
Černošská kultura mě ujišťovala, že moje vlasy se všemi jejich kudrlinkami a bohatou strukturou jsou krásné. Kultura „většiny“ mi však sdělovala opak a uváděla mě ve zmatek. Chtěl jsem žít podle standardů dominantní kultury, a tak jsem se naučil potlačovat kulturu své vlastní rasy a svého vlastního etnika.
Podobně mladí lidé v našich sborech bojují se svou identitou křesťanů ve stále sekulárnějším světě. Převažující většinová kultura často nebývá vůči autentické křesťanské kultuře přátelská. V důsledku toho se mnoho dospívajících a mladých lidí dostává pod tlak. Svírá je strach, že jejich víra v Ježíše a jejich životní styl představují něco divného a nepřirozeného či dokonce amorálního.
Jako církevní vedoucí musíme dorostu a mládeži pomáhat, aby se cítili dobře v tom, kým jsou v Kristu, stejně jako jsem já dospěl a dozrál k tomu, že se mi líbí můj přirozený účes.
Křesťané jsou povoláni napodobovat Boží neměnnou přirozenost a charakter. Převládající kultura nutí lidi napodobovat široce oblíbenou etiku dnešní doby otevřenou různým sexuální deviacím, sebeprosazování či morálnímu relativismu.
Není pochyb o tom, že převažující společenská kultura ovlivňuje identitu dnešní mládeže. Tato kultura jim diktuje, co mají dělat a kým mají být – což je ale velice často v protikladu k Ježíšovu plánu pro jejich život.
Církev se dominantní světskou kulturou nemusí nechat ovládat. Potřebujeme žít naplno s Ježíšem a vytvářet mezi sebou silnou křesťanskou kulturu jako protipól. V jejím důsledku se pak všichni členové našich sborů, zejména nastupující generace, upevní ve své identitě v Kristu.
Oddělení se
Poté, co Bůh zachránil Izraelce z otroctví, ustanovil je za svůj smluvní národ, na který vložil své speciální povolání a vtiskl mu jedinečnou kulturu. Svými zákony a nařízeními jim pomohl porozumět tomu, kým on jako Bůh je, kým jsou oni jako jeho děti a jak mohou ve světle těchto skutečností správně žít.
Bůh je oddělil od převládajících kultur okolních společností, když jim řekl: „Nyní tedy, budete-li mne opravdu poslouchat a budete-li zachovávat moji smlouvu, budete mým zvláštním vlastnictvím mezi všemi národy… mým královstvím kněží a svatým národem.“ (Exodus 19,5-6).
Podobně popisuje Nová smlouva církev jako „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví“ (1. Petrův 2,9).
Ježíš své následovníky povolal k tomu být solí a světlem (viz Matouš 5,13-16) a být ve světě, avšak ne ze světa.
V sedmnácté kapitole Janova evangelia se Ježíš za své učedníky modlil: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, tak jako já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda“ (Jan 17,15-17).
Pět cest k budování křesťanské kultury
Jediný způsob, jak pomoci mladým lidem vzepřít se tlaku převládající světské kultury, spočívá v utvrzování v jejich vlastní identitě v Kristu a v aktivním vytváření společenství křesťanské kultury jako jejího protipólu.
Pomůžeme jim tak stávat se nejlepší verzí jich samých uprostřed světa, který je obklopuje a který se jim snaží diktovat principy své vlastní, většinové kultury.
Pět způsobů, jak vytvářet autentickou křesťanskou kulturu
Vytrvale mladé lidi vyučujte křesťanskému životnímu stylu a buďte jim dobrým vzorem a příkladem k následování. Autentická kultura vyroste jedině z průběžně kypřené půdy znovuzrozených srdcí. Cílem každé křesťanské skupiny mládeže by mělo být stávat se v životech mladých lidí ostrovem stability – mnozí dokonce žádný jiný opěrný bod ve svém životě ani nemají. Pokud mladý člověk nalezne ve společnosti křesťanů bezpečí, oporu a stabilitu, otevře se mu tím prostor, aby začal hledat svou identitu v Bohu.
Tento proces může trvat i několik let. Vyžaduje dlouhodobé učednictví a nemalé investice do vztahů. Musíme stát mladým lidem po boku, pomáhat jim procházet těžkými časy a oslavovat spolu s nimi jejich životní úspěchy. Chceme-li zažívat další vítězství, musíme se radovat z těch současných.
Vytvářejte cíleně biblickou identitu. Postavit život na Božím slově je důležitější než vymyslet zajímavé logo, založit účet na sociální síti, přicházet s chytlavými názvy programů či používat správné fonty písma. Především potřebujeme vyznávat, kým jsme v Kristu a žít ve světle evangelia.
Správná biblická identita se nevybuduje přes noc a nepodléhá módním trendům. Bible je relevantní nyní i na věky. Jestliže naše služby budujeme na základech Písma, vytvoří uprostřed světa nedobytnou pevnost křesťanské kultury, která se stane protipólem té většinové.
S láskou vytyčte hranice představující křesťanský způsob života. Je důležité nahlas formulovat, co je pro křesťany už nepřijatelné. Mladí lidé potřebují pomoci v tom, aby dokázali rozeznávat, kdy překročili čáru a zabloudili do slepé uličky, z níž potřebují vzít zpátečku.
Pomozte mladým lidem chápat, že výzva k nápravě neznamená jejich odmítnutí, ale že za ní stojí váš láskyplný zájem a pastýřské vedení. Je důležité, abychom hranice vyvozovali z Ježíšova učení, a nenechávali se přitom ovlivňovat okolní společností. Díky tomu se přirozeně oddělíme od dominantní kultury, aniž bychom ovšem nevěřící lidi jakkoliv soudili.
Jedna z hlavních výtek, které mladí lidé slýchají od svých nevěřících přátel, směřuje k tomu, že je křesťané odsuzují. Nejlepším způsobem, jak se toho vyvarovat, je mluvit pravdu v lásce (Efezským 4,15).
Pravidelně diskutujte o tom, proč děláme to, co děláme, a proč věříme tomu, čemu věříme. Většina mladých lidí hledá odpovědi, a proto se jejich generace cítí nejlépe na internetu. Musíme být otevření jejich otázkám a učit je hledat odpovědi vždy v Bibli.
Pokud nedokážeme odpovědět na otázky „proč“, nikdy nebudeme schopni vést studenty k otázkám „jak“. „Proč“ pokládá základ pro „jak“ – jak žít a jak sdílet svou víru s ostatními.
Věnujte během společných setkání čas vysvětlování, proč máme hranice. Mluvte o tom, co Bible učí o následování Krista a proč můžeme důvěřovat Božímu slovu jako svému životnímu průvodci.
Buďte velkorysí a dejte mladým lidem pocítit, že mezi vás patří ještě dříve, než uvěří. Potřebují vědět, že my je přijímáme dříve, než oni přijmou Ježíše. Dominantní kultura tlačí na outsidery, aby se přizpůsobili. Boží lid zve ostatní, aby „okusili a viděli, že Hospodin je dobrý“ (Žalm 34,8).
Ježíš za nás dobrovolně zemřel, „když jsme ještě byli hříšní“ (Římanům 5,8). Své následovníky učil, aby milovali všechny a modlili se za dobro všech, včetně svých pronásledovatelů (Matouš 5,44). Křesťanská láska je trpělivá a laskavá (1. Korintským 13,1).
Mladí lidé potřebují vědět, že my je přijímáme dříve, než oni přijmou Ježíše.
Někteří se mohou obávat, že si mladí lidé spletou přijetí se schvalováním jejich hříšného životního stylu. Hříšníci naše schválení nepotřebují. To jim již poskytuje dominantní kultura. Potřebují se ale setkat s Kristovou láskou, která vytrvává a neustává navzdory lidské vzpouře vůči Bohu.
Můžeme důvěřovat Duchu svatému, že on sám mladé lidi usvědčí a přesvědčí. Naším úkolem je ukázat jim, kdo je Ježíš, nikoliv je zahanbovat kvůli tomu, kým jsou a jak žijí.
Pomáhejme dospívajícím pochopit rozdíl mezi autentickou křesťanskou kulturou a převažující kulturou tohoto světa. Pomáhejme jim objevit jejich identitu v Kristu.
Obnovme rovnováhu tím, že nedovolíme, aby svět byl jediným – či nejpřitažlivějším – hlasem v jejich životě. Pěstujme zdravou kulturu, která proměňuje svět, namísto toho, že bychom světu dovolili měnit nás a ustupovat od našeho poslání. Buďme světlem světa.
