Když Ježíš přizval bezejmenného zloděje k tomu, aby s ním byl na věky v Ráji, nastavil tím zdravé hodnoty společenství církve. Církev má být rodinou, nikoliv továrnou na zbožnost.
Zlodějovo volání v Lukáši 23,42, „vzpomeň si na mne“, hovoří samo za sebe. V posledních minutách se jeden zločinec rozhodl zatvrdit šíji, zatímco ten druhý své srdce naopak obměkčil a učinil vnímavějším k přijetí nabízeného vztahu. Odměnou přijal Nebe.
Kristus, který je hlavou celé církve, si našel čas pro milost dokonce i ve chvíli, kdy na jeho bedra doléhala úporná tíha hříchu a zkaženosti celého lidstva.
Tím nás neučil pouze evangelizaci. Poukázal na důležitost získávání duší pro osobní vztah s ním. „Dnes budeš se mnou…“ (Lukáš 23,43).
Jen málo církví však smýšlí tímto způsobem. Kvalitu vedoucích spíše poměřujeme počtem členů sboru či průměrnou účastí na shromážděních. Pokřivili jsme tím náš hodnotový systém a skutečné kvalitě pastorační práce přisuzujeme pramalou, ne-li žádnou, váhu.
Rodina používá k měření kvality svého fungování oproti továrně diametrálně odlišná kritéria. Továrna řeší objem výroby a trvalou reprodukci. Tím nejdůležitějším kritériem je pro ni růst její ekonomické hodnoty. Zdravá rodina se na místo kvantity zaměřuje na kvalitu svých vzájemných vztahů. Jejím srdcem je láskyplná výchova synů a dcer a jejich příprava na budoucí samostatný život.
Skvělá rodina nevzniká slepencem úžasných jedinců, které nespojuje žádné vzájemné pouto. Totéž platí i pro církev. Budování církve neobnáší jen vyhledávání obdarovaných jednotlivců. Každý z nich musí zároveň najít své místo v Těle. Pokud chce církevní rodina přijímat osamělé a poskytovat jim rodinu, musí sama dorůstat k celistvosti. Definici zmíněné celistvosti nalézáme v harmonii pětice darů, které Kristus od Letnic svěřil církvi: „To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele“ (Efezským 4,11 – NBK).
Úkolem církve není jen budovat jednotlivce, ale dbát na to, aby každý místní sbor rostl ve spolupůsobení všech pěti citovaných okruhů služby a jejich vedoucích. Tyto iniciativy představují pilíře Božího království, na kterých společně budujeme církev. Pokud nám některý z pilířů chybí, hrozí potenciální kolaps celé stavby. Těchto pět pilířů nereprezentuje osobnostní charakteristiky církve. Nejedná se jen o obdarované jedince, ale o DNA celého Kristova těla – o životně důležité prvky, které musí být přítomné v každém společenství, jež se nazývá Kristovým tělem. Jinak řečeno: bez ohledu na název církve a místo jejího působení těchto pět prvků nesmí chybět, abychom se teologicky kvalifikovali stát se útočištěm pro osamělé.
K analýze jejich přítomnosti ve sboru používám pět otázek. Jako pastor, který zakládá místní církve, jsem si těchto pět otázek kladl pokaždé, když jsem se zamýšlel nad kvalitou sboru, kterému jsem právě sloužil. Při vyhodnocování své služby nesmíte žádnou z nich pominout. Nepochybně přijdou období, kdy vaše služba bude v některých oblastech pevnější v kramflecích než v jiných. Věrný pastor však musí být ochotný průběžně činit veškeré změny, potřebné ke zkvalitňování všech pěti oblastí.
Otázka vztahů
„To on rozdal své dary … pastýře.“ Efektivní novozákonní církev lidi krmí a pečuje o ně stejným způsobem, jako se pastýř stará o své stádo. V časech krize a utrpení lidé potřebují silné pouto, které je propojuje s ostatními věřícími, od kterých čerpají podporu, vedení a sílu.
Panuje mezi lidmi vzájemná láska a péče podobná vztahům ve funkční rodině? Pracují lidé na vytváření hlubokých osobních přátelství? Mohou se potřební lidé v nouzi spolehnout na pomoc ze strany ostatních členů Těla? Nad těmito otázkami jako pastor přemýšlím a modlím se za ně. Nejde na prvním místě o úřad pastora, ale o Boží srdce pro lidi a jeho touhu milovat každého člena jeho rodiny a zajišťovat mu láskyplnou péči.
Otázka Boží přítomnosti
„To on rozdal své dary … proroky.“ Efektivní novozákonní církev usiluje o trvalé přebývání v Boží přítomnosti a moci, která naplňuje veškeré naše potřeby. Cílem není přítomnost proroctví, ale Boží přítomnost.
Nikdy nesmíme pohrdat proroctvími. Více než přítomnost proroka a jeho prorockého slova se ale zabývám otázkou, zda v naší církvi přebývá živá Boží přítomnost! Stravuje lidi Boží oheň? Přijímají křest v Duchu svatém? Když onemocní, nabízíme ji modlitbu za uzdravení a vedeme je k očekávání a modlitbě víry? Nebo jsou lidé duchovně vyprahlí? Nejde na prvním místě o úřad proroka. Důležitější otázka zní, zda mezi lidmi přebývá zjevná, živá Boží přítomnost.
Otázka vyučování
„To on rozdal své dary … učitele.“ Efektivní novozákonní církev lidem pomáhá porozumět Božímu slovu a jeho každodenní aplikaci. Nestačí, že v církvi fungují učednické kurzy a s nimi související struktury. Pastor se musí opravdově zajímat o to, zda lidé skutečně studují Boží slovo, anebo zda pouze pasivně naslouchají jeho prezentaci.
Předávají učitelé Boží slovo kreativním způsobem? Aplikují lidé biblické principy do svých životů a konkrétních situací? Zajímají se sami o možnosti skupin studia Bible? Nejde na prvním místě o úřad učitele, ale o to, zda se lidé učí Božímu slovu a aplikují ho ve svých životech.
Otázka sdílení víry
„To on rozdal své dary … evangelisty.“ Efektivní novozákonní církev je radikálně zasvěcená sdílení evangelia každému člověku bez ohledu na to, jak velká překážka tomu stojí v cestě. Lidé potřebují rozumět tomu, že žádného z nich nemůže nikdo zastoupit v jeho osobním poslání kázat svému okolí evangelium a zjevovat ho lidem i svými skutky. I když pozvu do církve evangelistu, neřeším na prvním místě hostujícího mluvčího, ale míru zápalu našich lidí pro evangelizaci.
Cítí se být lidé osobně zapojeni do Velkého poslání? Je získávání nových lidí jednoznačnou prioritou sboru? Používají lidé své dary a talenty k tomu, aby ostatním prezentovali Krista v každodenních situacích v průběhu celého týdne? Úřad evangelisty je důležitý a potřebný, sám o sobě ale nestačí. Jde o hlubší otázku, zda celý můj sbor směle sdílí Krista se svým městem.
Otázka vlivu
„To on rozdal své dary … apoštoly.“ Efektivní novozákonní církev trvale plodí nové místní církve a nové vedoucí. Bez zacílení na misii bude vašemu sboru vždy něco chybět. Stane se podobným netečné rodině, které chybí vnitřní energie a „šťáva“. Když se církev snaží fungovat bez důrazu na misii, chybí jí vnitřní hnací síla a neovlivňuje své okolí tak, jak by mohla.
Vidíte klíč k budoucímu úspěchu své církve v mobilizaci nových vedoucích? Považujete zakládání nových sborů za přikázání, nebo jen za volitelnou možnost? Investujete čas a peníze do toho, aby příští generace mohla mít ve svém sousedství prosperující církev? Apoštolská vize, která představuje vizi budoucí expanze a vlivu, bývá nejzanedbávanějším rozměrem práce církve. Povoláním vedoucích spočívá v uvádění vlastních sborů do souladu s prioritami Kristova srdce.
Kdykoliv na mne doléhala každodenní agenda služby a ztrácel jsem ze zřetele priority svého vůdcovství, pomohlo mi těchto pět otázek k tomu, abych věci opět uviděl zřetelně a jasně.
Buďte silnými vedoucími… vedoucími na dlouhou trať.
