Proč církev přitahuje lidi, kteří se domnívají, že mezi jejich poslání patří co nejvíce pastorům znepříjemňovat život? Z nepochopitelného důvodu jako by si předsevzali, že budou svého pastora držet pod trvalým tlakem a soustavně na něj útočit. Pastoři i bez jejich přičinění čelí problémům přicházejícím v mnoha podobách. Některé si způsobují sami svými chybami a selháními. Přijímat ponaučení z neblahých důsledků vlastních chyb je samo o sobě nelehké. Přijmout od Boha lekci uprostřed palby vnější nepřátelské kritiky je však ještě mnohem těžší. Když sami sebe vidíme jako oběť nespravedlivých a nezasloužených útoků, spíše se urazíme, než abychom spěli k zralosti.

Pastor často slouží jako hromosvod pro nespokojené návštěvníky církve. Ti si pod pojmem pastor představují člověka, na něhož mají právo přenést své frustrace. Kdysi jsem slyšel výrok Stuarta Briscoa, který řekl: „Ten, kdo se odváží vystrčit hlavu z davu, si říká o to, aby po něm někdo hodil rajče.“ Jak se může pastor v takovém prostředí učit růst v milosti a poznání Krista? A jak se mohou pastoři obrnit proti útokům cílícím na jejich charakter?

Různé druhy útoků

Ty nejhorší a nejničivější útoky, kterým pastoři čelí, na ně nepřicházejí z okolního světa, od nevěřících lidí. Obvykle přicházejí zevnitř, z církve. Jestliže se naučíme, jak takové útoky mířící na náš charakter a službu rozeznávat a jak na ně reagovat, pomůže nám to v tom, aby nás neochromovaly a abychom díky nim naopak rostli. Z vlastních zkušeností i zkušeností mých přátel a známých vím, že útoky na náš charakter se člení do dvou základních kategorií: úmyslné a neúmyslné.

Úmyslné útoky

Realitou je, že většinu útoků zaměřených proti pastorovi podnikají lidé úmyslně – nesledují přitom žádný pozitivní záměr. Vnitřní motivace stojící za jejich jednáním je často skrytá i jim samým. Jestliže vám však uštědří přímý zásah do srdce, vždy to velice bolí. Pokud vám řeknou „Neber si to osobně,“ a pak vás svými slovy drsně a nemilosrdně zkritizují, nepřinesou vám jejich úvodní slova žádnou úlevu. Jedinou naší útěchou zůstává vědomí zaslíbení, že Bůh skrze podobné bolestivé situace formuje náš charakter.

Osobní útoky na váš charakter. Osobní útoky, kterým pastoři trvale čelí, představují tavící pec tak intenzivní a nesnesitelnou, že si až někdy kladou otázku, zda jí mohou vůbec projít a přežít ji – i když se oblečou v plný potenciál Kristova charakteru. Ve své službě jsem čelil útokům na celistvost mého charakteru, na poctivost, kompetentnost, zdravý selský rozum, pokoru a otevřenost. Čelil jsem obviněním z celé řady věcí ze strany lidí, kteří mě pořádně ani neznali a nezáleželo jim na mně. Pod palbou těchto útoků jsem musel střežit svůj charakter.

Útoky na styl vašeho kázání. Jako pastor investujete svůj čas, modlitby a energii do přípravy a následného přednesu kázání. Tuto část služby obvykle člověk jen stěží sám dokáže objektivně zhodnotit. Když lidé vaše kázání zkritizují, vyvolá to ve vás často obrovskou emocionální reakci. Pořád si vybavuji ten bodavý pocit, když si ke mně před lety přisedl jeden pár a řekli mi: „Nezlobte se, ale my ve vašem kázání vůbec nevidíme Krista.“ Poté, co mi svým výrokem bodli nůž do srdce, doplnili: „Ale neberte si to osobně.“ Co byste na tak přínosný komentář řekli?

Pastor jako snadný terč. Někteří lidé, kromě přímých útoků na vás, útočí na váš charakter jednoduše proto, že jste pastor. Jste viditelný a dostupný, což z vás činí snadný terč.

Nespokojeným lidem chybí v životě radost, a proto se rozhodli, že o ni oberou i ostatní. Z toho důvodu se rozhodnou útočit na ten nejbližší a nejsnazší terč, kterým je obvykle pastor.

Klidně na vás zaútočí způsobem, jaký by si na pracovišti nebo v rodině nikdy nedovolili. Když vkročí do církve a rozhlíží se po vhodném cíli, vy se na ně tváříte mile a jim se nezdá, že byste jejich jízlivou poznámku oplatili stejnou mincí. Při odchodu z církve stojíte u dveří nebo vám kdykoliv mohou zavolat. Jste pro ně snadným terčem. Takovou příležitost si prostě nemohou nechat ujít.

Pastor jako nechtěný cíl. Mnohé útoky mířící na pastory jsou jen mylně zacílené. Lidé někdy nerozlišují mezi církví jako celkem a pastorem jako jednotlivcem. Jestliže mají jinou představu o tom, jak by církev měla vypadat, je pro ně snazší zaútočit na vás než na celou instituci. Svůj útok na církev namíří na vás. Pastoři se skutečně někdy ztotožňují se sbory, jimž slouží. Když přemýšlejí o svých sborech a mluví o nich, je pro ně těžké být objektivní. Vidí svůj sbor jako prodlouženou ruku sebe samých. Díky Bohu za jeho milost a za to, že on nás tak nevidí. Dokud se však pastoři od této své představy neoprostí, budou se mít vždy tendenci bránit, kdykoliv někdo je nebo jejich sbory za něco zkritizuje.

Problém nepřesných informací. Další druh útoků na pastory souvisí s tím, že lidé vyslechnou nepřesnou či chybnou informaci a neobtěžují se nejprve ověřit objektivní fakta, než uvěří pomluvě. Mnohokrát na mě naběhli rozzuření členové sboru, kteří mě chtěli napravovat ve věcech, jež vůbec nebyly pravdivé. Musel jsem jim vysvětlit, že je někdo záměrně či nechtěně mystifikoval, a předložené lži či polopravdy jim vyvrátit. I křesťané občas rádi šíří šikovně upravená fakta, jen aby dosáhli svého.

Touha převzít kontrolu. Lidé, kteří rádi ovládají své okolí, často usilují o získání kontroly i nad svým pastorem. Lichotí, manipulují či poskytují různé laskavosti jen proto, aby pastora dostali do situace, kdy se jim bude cítit zavázán. Pokud nic z toho nezabere, tvrdě na něj zaútočí, protože vědí, že mnoho pastorů se při takovém útoku zhroutí.

Z osobní zkušenosti vím, jak bezcharakterní a všehoschopní dokážou být ti, kdo vždy chtějí, aby bylo po jejich. Tito lidé na mě zkoušeli manipulaci, podvod i zastrašování, jen aby získali kontrolu nade mnou a nad směřováním celého sboru. Útoky tohoto typu jsou nesmírně vysilující, tlačí na pastora, vysávají ho a usilují ho úplně uštvat – to vše jen kvůli tomu, že někdo rád ovládá lidi a musí být vždy po jeho.

Touha povyšovat se. Útoky mohou přicházet i od lidí, kteří si nejsou jisti sami sebou a neustále se snaží srážet druhé, aby sami vypadali lépe. Chybí jim sebedůvěra a domnívají se, že si své ego posílí na úkor ponižování ostatních. Pastoři potřebují porozumět tomu, že církev je pro tento typ lidí mnohdy jediným bezpečným místem, kde se bez okamžitých následků tímto způsobem mohou chovat. Díky tomu jejich chování lépe porozumí.

Jejich jízlivé, uštěpačné poznámky a ostré soudy však přesto hluboce bolí a zraňují.

Pastoři nemohou ignorovat útoky. Nesmí jim však dovolit, aby ovládly jejich život a službu.

Útoky od nepřítele. Poslední zdroj úmyslných útoků na pastory by nás neměl překvapit. Satan nikdy nepřestane dělat vše, co je v jeho silách, aby bránil Božímu dílu. Písmo nás upozorňuje na jeho schopnost útočit na naše nejslabší a nejzranitelnější místa. Slovy Petra: „Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“ (1. Petrův 5,8). Existuje snad lepší terč než pastor, jehož Bůh povolal k tomu, aby vedl ostatní k rostoucímu vztahu s Kristem?

Skrze Boží milost zůstávejte bdělí a pilní, jak radí Petr. Nestaňte se dalším pastorem, kterému ďábel zaslepí oči. Ochraňujte vaši službu před zákeřnými intrikami „žalobce bratří“!

Neúmyslné útoky

Pastory atakují i lidé, kteří svými slovy a činy nikoho zraňovat nechtějí – účinek jejich neúmyslných útoků je však stejný. Tito lidé často vyslovují bezmyšlenkovitá, neuvážená prohlášení a neuvědomují si, jakou škodu jimi mohou natropit.

Trvalé zpochybňování. Krátce po založení našeho sboru jsem si uvědomil, že mám potřebu trvale se obhajovat před dvěma z našich vedoucích. Ať už leželo na stole jakékoli téma, mohl jsem se spolehnout na to, že od nich vyslechnu nějaké námitky. Kladli mi jednu otázku za druhou ve zjevné snaze zpochybnit mé vůdcovství.

Když mi položili dotaz, musel jsem před nimi usilovně obhajovat svůj názor. Jejich vzdor se zvyšoval úměrně síle mé obhajoby. Po jednom obzvlášť nepříjemném setkání jsem toho měl dost. Po příchodu domů jsem oběma mužům zavolal a poprosil je, zda bychom to nemohli vyřešit.

Sešli jsme se a já jsem jim otevřeně řekl, že jejich nepřetržité podkopávání mého vedení představuje překážku pro naše dobré vztahy. Oba muži vytřeštili oči. Má slova je šokovala. Vůbec netušili, že jejich otázky vnímám negativně. Neměli v úmyslu stavět se mi na odpor a stát vůči mně v trvalé opozici. Nechtěli mě zahánět do kouta nebo neúměrně kritizovat. Díky Bohu jsme si vše vyříkali a vysvětlili. Poznal jsem jejich upřímná srdce a spatřil je v jiném světle.

Uvědomili si, že se potřebují naučit klást své otázky jiným způsobem, aby z nich nebyl v pozadí cítit despekt či tendence za každou cenu poukázat na nějakou špatnost. Ukázalo se, že s nimi měli problém i další lidé. Ti dva si navykli klást otázky tak, že v lidech vyvolávali pocit ohrožení. Když jsme to vynesli na světlo, společně jsme si uvědomili, že nejsme nepřátelé, ale spojenci.

Bez ohledu na nedostatky v jejich komunikačních dovednostech jsem u obou mužů rozeznal upřímný zájem o Boží věci. Poznal jsem, že jim na mně hluboce záleží. Jejich neúmyslné nevhodné způsoby a má přehnaná citlivost vedly k tomu, že jsem se z jejich strany cítil trvale atakován.

Odlišné vnímání světa. Občas se někteří lidé snaží být nápomocní tím, že mi ukazují, jak bych svou práci mohl dělat lépe. Někteří na mě naléhají, abych změnil směr své služby a přehodnotil charakter svého povolání. Poukazují na alternativní způsoby fungování našeho sboru, které považují za správné. Navíc se domnívají, že mám jako pastor v popisu práce jejich přístup bezvýhradně přijmout, aby tak sbor odpovídal jejich přání.

Útočí na mě? Ačkoliv to na mě tak dříve mohlo působit, ve skutečnosti tomu tak není. Jakmile jsem si uvědomil, že nemají v úmyslu útočit na mě osobně, a že za tím stojí jen naše odlišné vnímání světa, dokázal jsem na jejich podněty správným způsobem reagovat. I neúmyslné útoky ovšem patří mezi ty nepříjemné a dokážou člověka pořádně vysát. Přestanou však být hrozivými v okamžiku, kdy si uvědomíme, že za nimi není nic osobního.

Legitimní hodnocení naší práce. Další oblastí, která občas může pastorům přidělávat vrásky, je i legitimní hodnocení a kritika od lidí zodpovědných za dohled nad nimi a nad jejich službou. 

K službě pastora nedílně patří vykazatelnost. Já se jako baptistický pastor ze své práce zodpovídám radě starších. Každý rok pravidelně vyhodnocujeme mou službu, která souvisí s naším společným plánem růstu a rozvoje, jak jako tým co nejlépe sloužit Kristu. Ačkoliv k tomu mí hodnotitelé přistupují citlivě a s touhou mě povzbudit, lidskou přirozeností každého pastora je zaměřovat se na negativní část svého hodnocení. Každý člověk má své silné a slabé stránky. Jako pastoři potřebujeme pomoc s identifikací obou, abychom své silné stránky dokázali rozvíjet a na těch slabých postupně pracovat. 

Bohužel zjišťuji, že ačkoliv se modlím za to, abych měl poučitelné srdce a ochotu měnit se a růst, shledávám někdy jako těžké vypořádat se i s oprávněnými podněty, které mi mají pomoci dělat pozitivní změny. Budeme-li naslouchat se zbožným, pokorným srdcem, nenecháme se okrást o skvělý zdroj impulzů, které nás budou posouvat dopředu. Vedoucím, jimž nechybí schopnost rozsuzovat a moudrost, a kteří vás milují a podporují ve vašem povolání a vizi pro službu, můžete důvěřovat. Nejde jim o to na vás za každou cenu útočit nebo vám podrážet nohy – chtějí vás vyzývat k pozitivním změnám a pomáhat k trvalému růstu. Pokud jejich záměry špatně chápeme, otevřeme tím dveře rozmrzelosti. Jestliže ale uvěříme, že to s námi myslí dobře, uneseme tíhu jejich kritiky, i kdyby ji právě nevyjadřovali tak citlivě, jak bychom si přáli. David v Žalmu 141,5 napsal: „Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne.“

Neúmyslné útoky na nás často přicházejí skrze komentáře a chování lidí, kteří na nás nechtějí být zlí. Připravte se na to, že se jim v životě nevyhnete. Učte se brát si z nich jen to dobré a zbytečně nepředjímejte, že to s vámi lidé nemyslí dobře. Pomůže vám to na věci nahlížet ze správné perspektivy.

Způsob, jakým zvládáme jednat s útoky na náš charakter a službu, ukazuje na míru naší proměny k obrazu Ježíše Krista. Každému se může stát, že nezareaguje správně ve chvíli, kdy se dostane pod tlak opakovaných, bezcitných a nespravedlivých útoků. Pokud nás něco vyvede z míry, neznamená to ale, že tuto chybu budeme opakovat pokaždé, když se dostaneme pod tlak.

Neočekávané útoky dokážou být natolik vyčerpávající, že na nás občas dolehnou myšlenky na to, zda má vůbec cenu ve službě pokračovat. Klademe si otázku: Mám zapotřebí snášet takovou šikanu? To je však slepá cesta. Správná otázka zní, jak na vzniklou situaci máme zareagovat, aby byl oslaven Kristus. Lidé potřebují vidět, že si dokážeme zachovat pozitivní svědectví o Kristu i přes utržené rány – ať už nepřátelské či přátelsky míněné. Způsob naší reakce ukazuje na náš růst v Kristu.

Moudrá reakce

Když čelíte útokům, zamýšlejte se nad následujícími myšlenkami:

Považujte útoky za volání k modlitbám

Když se ocitnete ve výhni útoků, buď vás jejich oheň sežehne, anebo vám poslouží jako volání k tomu, abyste své starosti předložili na modlitbách Pánu. Dělání si starostí a posedlost zjišťováním příčin vašich problémů nikdy nevede k dobrým výsledkům. Uprostřed výhně zkoušky si potřebujeme připomínat, že nás Bůh zve, abychom své starosti odevzdávali jemu. Přijdeme k němu unavení a obtížení břemeny, abychom v jeho přítomnosti nalezli odpočinek. Pokud to učiníme, zanedlouho i uprostřed těžkých časů přijmeme úlevu a uvědomíme si, že si je Bůh používá k tomu, aby pročistil a upevnil naše srdce.

Hledejte zrnko pravdy v tom, co vám lidé říkají

Přiznávám, že bojuji s pýchou. Proto si útoky obvykle nepřipouštím k srdci. Dobře totiž vím, že v tom, co mi někdo řekl, je část pravdy. Proto musím trvale prosit Pána, aby mi ukazoval, jak být upřímný sám k sobě i k ostatním. Můj obranný postoj, který obvykle zaujímám, když na mě někdo zaútočí, mi může překážet v tom, abych se postavil čelem nepříjemné pravdě.

Dříve než se stáhneme nebo přejdeme do protiútoku, bychom měli zvážit možnost, že ten, kdo na nás slovně zaútočil, může mít v něčem pravdu. Zatímco si chystám protiargumenty, často mě Pán zastaví, aby mi ukázal nějakou pravdu a naučil mě určité lekci. 

Odmítněte kohokoliv z lidí považovat za svého nepřítele – je-li to možné, sejděte se s ním osobně

Pastýři vedou a krmí všechny své ovečky, nejen ty laskavé, podporující a spolupracující. Pán nám nedává žádný prostor k tomu, abychom si vytvářeli nepřátele. Dokonce i když nám někteří úmyslně škodí a způsobují problémy, musíme ostře odmítat myšlenky na odvetu.

Ježíš nám předložil jediný způsob, jak jednat s nepřáteli – milovat je. Pokud je to možné, sejděte se svými oponenty osobně. Přizvěte ke schůzce jednoho či dva sourozence, kteří upřímně milují Krista. Pokud se jim podaří zprostředkovat řešení, které se líbí Bohu, přinese to mnohem více než obnovení pokoje. Smíření nepřátel je demonstrací Boží lásky a odpuštění, které mohou být svědectvím lidem, kteří nejsou zvyklí na projevy lásky uprostřed existujícího konfliktu.

Odmítněte pokušení řešit svou záležitost z kazatelny

Několikrát v životě jsem měl pokušení vložit do svého nedělního kázání několik slov, jimiž bych popsal situaci, která mě v dané chvíli tížila. Občas jsem tomuto pokušení podlehl a prohodil v rámci kázání jemnou narážku, jíž jsem se hájil před svými oponenty. Nikdy jsem ale nemluvil natolik konkrétně, aby lidé pochopili, o čem vlastně mluvím. Lidé z církve tak odcházeli s otázkou: Co tohle mělo znamenat?! Záležitost obvykle byla důvěrná, takže o ní nikdo ani vědět neměl. Při zpětném pohledu vidím, že jsem se tím snažil v dané otázce získávat členy sboru na svou stranu. Zneužil jsem tím svou pravomoc plynoucí z toho, že stojím za kazatelnou, a zneuctil výsadu kázání. Usilujme o to, abychom tyto citlivé záležitosti řešili v soukromí a maximálně se snažili ochraňovat jejich důvěrný charakter.

Zachovejte si zdravou perspektivu na závažnost problému

Pastoři nemohou ignorovat útoky. Nesmí jim však dovolit, aby ovládly jejich život a službu. V počátcích své služby jsem věřil tomu, kdo na mne útočil, když mi řekl: „Není to jen můj názor. Myslí si to spousta dalších lidí.“ Postupem času jsem ale zjistil, že to obvykle nebývá pravda. Když jsem dřív věřil, že to pravda je, býval jsem paranoidní a kladl si otázku, kdo přesně jsou oni další lidé a jak rozsáhlý je to problém. Spekuloval jsem, z jakého důvodu o něm se mnou nikdo další nemluví, a přidělával si zbytečné starosti.

Někdy se skutečně stane, že problém je větší, než jsme se domnívali. Dokud se o tom ale nepřesvědčíte a neověříte si to jasnými důkazy, jednejte s každou kritikou a slovním výpadem samostatně a odděleně. Nepropadejte panice a nenechte si nalhat, že procházíte krizí natolik hlubokou, že musíte všeho nechat, dokud ji nevyřešíte.

Nepřestávejte následovat Krista

Díky Boží milosti dokáže pastor ustát každé obtížné období skrze moc Ježíše Krista. Pavel nás vybízí, abychom se neustále radovali. Přijdou-li obtížné časy, nedovolte ničemu okrást vás o vaši radost. Vytrvale „usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici“ (Koloským 3,1). Dobře to vyjádřil autor chvalozpěvu, v němž se zpívá: „Ve světle jeho slávy a milosti pozemské věci náhle poblednou…“

Čemu se můžeme naučit ze svých selhání?

Zkušenosti, které získáváme uprostřed nesnází, nás obohacují a posilují. Ze svých selhání se můžeme naučit mnoha cenným lekcím. Potřebujeme se však cele otevřít Bohu a uprostřed těžkých období mu pozorně naslouchat.

Selhání boří naše falešné vědomí soběstačnosti, spoléhání na vlastní síly a vlastní spravedlnost. Selhání člověka přitlačí ke zdi, zamezí mu v pohybu vpřed a ochromí jeho přímý tah na branku. Když věci nedopadnou podle našich představ, mnohdy si uvědomíme, že jsme nešli po Boží cestě. Když musíme řešit důsledky své velké chyby, hluboce si uvědomíme, že bez Boha nedokážeme sami udělat nic, co by mělo věčnou hodnotu. Proto nás naše chyby a selhání mohou přivést k tomu, abychom do budoucna plně spoléhali na Pána.

Selhání nás upozorňuje na své slabosti a na špatné životní kroky a chyby, jichž se v budoucnu potřebujeme vyvarovat. Pokud si nikdy neuvědomíme, že jsme selhali, neuvědomíme si ani, jak daleko jsme zbloudili od toho, jakými nás chce Bůh mít. V našich selháních se skrývají zárodky lekcí potřebných k našemu růstu, nesení ovoce Ducha a projevům Kristova života v nás.

Selhání poukazuje na naši potřebu růstu a prohlubování kořenů naší víry. Uprostřed vichřice našeho selhání si hluboce uvědomíme, že potřebujeme, aby kořeny naší víry nabraly větší hloubku, tak aby strom našeho života nic nevyvrátilo. 

Selhání může posílit naši vytrvalost a dodat nám sílu pevně stát a neopakovat svou chybu. Jestliže jsme dostatečně zapustili kořeny, a přesto uděláme chybu, ohýbají se v důsledku toho větve našeho životního stromu – ohýbáním a natahováním ale větve zároveň posilují.

Selhání posiluje pokoru a modlitební vytrvalost. Jen málo věcí nás dokáže dostat „na kolena“ tak rychle a přímočaře jako vědomí, že jsme udělali vše, co jsme mohli, a přesto to nestačilo. V takových chvílích spatřujeme svou lidskost v novém světle – barvitě nám vykreslí to, co se nám Bůh již delší dobu pokoušel sdělit, ale my jsme to nechtěli slyšet a uznat, že Boží plán je lepší než náš vlastní.

Selhání v našich životech rozvíjí upřímný vděk za milost. Pokorné vyhodnocení našeho stavu nám otevírá oči, abychom spatřili úžasný dar Boží milosti.

Selhání nám připomíná, že náš charakter je důležitější než naše pověst. Mnohem více záleží na tom, kým jsme před Bohem než na tom, co si o nás myslí lidé. Pokud spadneme z piedestalu, na který nás lidé postavili, a přijdeme o své dobré jméno, nebude nám už opravdově záležet na ničem než na nalezení Pánovy přízně.

Selhání otvírá naše oči a srdce k tomu, abychom měli pochopení pro druhé lidi, kteří selžou a soucítili s nimi. Vnitřní uvědomění si vlastních chyb a selhání dokáže překonat naši předchozí tvrdost a tendenci odsuzovat. Na jejich místo nastoupí jemnost a porozumění. Pokud sami chápeme, jaké to je selhat, dokážeme ocenit proces obnovy člověka, který pochybil.

Poznámka

Převzato z knihy A Practical Guide for Life and Ministry: Overcoming 7 Challenges Pastors Face (Praktický průvodce pro život a službu: Překonávání sedmi výzev, kterým čelí pastoři) (Grand Rapids: Baker, 2008), str. 169-175, kapitola 11: „Seizing Teachable Moments: Failure Can Produce Growth“ (Využijte okamžiky, v nichž se můžete něčemu naučit: Selhání může vést k růstu). Použito se svolením vydavatele.