Pět znaků vedoucích, které ovládl negativismus

1. Když na veškeré nové myšlenky reagujeme kritikou.

První reakce frustrovaných vedoucích na nové nápady často bývá negativní. I když se později nechají přesvědčit a rozhodnou se nápad realizovat, odhaluje jejich počáteční negativita převahu pochyb nad nadějí.

2. Když se netěšíme z úspěchů druhých.

Úspěchy ostatních mohou v očích frustrovaných vedoucích jen podtrhovat jejich vlastní selhání. Když někdo jiný vyhraje, já se tím stávám poraženým. Takové pocity často přecházejí i ve slovní kritiku úspěšných lidí – obvinění z kompromisů v oblasti klíčových hodnot anebo z podvádění.

3. Když jsme vyzkoušeli už všechno – a nic nefunguje!

Čas od času hovořím s vedoucím, který trvá na tom, že už zkusil všechno, a nic prostě nezabírá. Ve většině případů to však nemůže být pravda, protože daný lídr ani nemá dostatek materiálních či lidských zdrojů na to, aby všechno skutečně mohl vyzkoušet. Takový člověk je ale natolik unavený ze svých selhání, že nakonec odmítá každý nový nápad a přesvědčí sám sebe, že už vyzkoušel všechno – včetně postupů, které se ani nepokusil uvést do praxe.

4. Když se straníme ostatních vedoucích a příležitostí přijmout povzbuzení.

Smutnou realitou zůstává, že řada vedoucích, kteří podlehli kultuře negativismu, se začne stranit svých přátel ve službě a přestane jezdit na společná denominační setkání, kde by jinak mohli načerpat povzbuzení z úspěchů ostatních a vyslechnout zajímavé nápady. Obvykle řeknou: „To není pro mě,“ anebo si najdou důvod, proč setkání zkritizovat, jen aby si obhájili svou absenci.

5. Když se naše frustrace začíná přenášet na náš sbor.

Mnozí frustrovaní vedoucí bohužel dál šíří virus, který je okradl o naději. V negativistické atmosféře dochází k častým odchodům dobrovolníků a zaměstnanců sboru, kteří si s sebou odnášejí stejně ponuré vidění světa a služby. Často odcházejí se slovy: „Já už ty lidi dál nesnesu.“