Každý odněkud pochází. A má to vliv na to, kým se stane, až vyroste. Ježíš vyrůstal v první čtvrtině prvního století v Dolní Galileji. Tam se zároveň odehrávala větší část jeho služby. Dolní Galilea tedy představovala fyzický kontext, v němž Ježíš žil a sloužil. Způsob, jakým vnímáme Ježíšův svět, ovlivňuje naše porozumění jemu a jeho službě.1
Způsob, jakým vnímáme Ježíšův svět, ovlivňuje naše porozumění jemu a jeho službě.
Mezi lidmi převládá představa Galileje prvního století jakožto venkovské oblasti odstřižené od židovského náboženského a kulturního života, jehož centrum se nacházelo v Jeruzalémě. Galilejci jsou pak často považováni za nevzdělané „vesnické burany“, vzdálené judaismu a Jeruzalému. Archeologický výzkum však v posledních třiceti letech naše poznání o Galileji prvního století – Ježíšově Galileji – výrazně rozšířil a zmíněné představy vyvrátil.2 Nedávné vykopávky nám pomáhají dokreslit obraz galilejské společnosti a života, zachycený v dávnověké literatuře včetně Nového zákona.
Po zničení severního království Izraele Asyřany v roce 722 před Kristem se Galilea stala řídce osídleným regionem. Od konce osmého až do druhého století před Kristem zde žilo velice málo lidí. Féničané v té době osidlovali pobřeží Středozemního moře, avšak v srdci Galileje v té době nenalézáme téměř žádné stopy osídlení. Na přelomu druhého a prvního století před Kristem ovšem počet obyvatel Galileje vzrostl. Zčásti to zapříčinila expanze Hasmoneanského království v Jeruzalémě. Potřeba půdy a přelidnění vedly Judejce (Židy) z jihu k migraci do Galileje, kde se usazovali (srovnej s Matoušem 2,22-23). Někteří usedlíci zabrali existující vesnice, například Yodefat, jiní zakládali nové. Tito židovští přistěhovalci se v závěru prvního století před Kristem připojili k zmíněné nepočetné galilejské populaci. Tehdejší Galilea každopádně měla plně židovský ráz.3
Jak víme, že obyvateli Galileje byli Židé? Dokazuje to řada archeologických nálezů: mince, kamenné nádoby, židovské rituální očistné bazény (mikve), absence vepřů, lampy vyrobené v Jeruzalémě a synagogy.
Mince. Od druhého století před Kristem dominovaly Galileji mince ražené hasmoneovskými vládci Jeruzaléma. Od konce druhého století před Kristem užívání nežidovských mincí v oblasti Galileje výrazně poklesá. Používání hasmoneovských platidel naznačuje vědomou volbu obyvatel Galileje, kteří se v drtivé většině případů od této doby používání nežidovských peněz vyhýbají.
Kamenné nádoby. Výskyt kamenných nádob, oproti hliněným, náročnějších na výrobu, poukazuje na židovské rituální očistné praktiky (srovnej s Janem 2,6). Kamenné nádoby se daly k očistě používat opakovaně, zatímco hliněné byly po jednom použití považovány za nečisté. Nález kamenných nádob a židovských mincí datovaných do prvních století před a po Kristu poukazuje na to, že místní obyvatelé patřili k Židům.
Rituální očistné bazény. Na řadě galilejských nalezišť byly objeveny židovské rituální očistné bazény, mikve (mikva´ot, v jednotném čísle mikveh). Židovská náboženská praxe vyžadovala udržování rituální čistoty. Z dochované literatury prvního století víme, že rituální čistota představovala v tomto období skutečně stěžejní rys judaismu. Rituální očistné bazény lidem umožňovaly, aby se v nich ponořením v případě potřeby očistili. Žid se mohl znečistit hned několika způsoby, např. žena při menstruaci či po narození dítěte, muž a žena po pohlavním styku, anebo každý, kdo přišel do kontaktu s mrtvým člověkem. Židovské očistné ponoření v principu nemá nic společného s hříchem (neboť nic z právě zmíněného jednání či stavu není hříšné), umožňovalo však lidem vstoupit do vyššího, svatého stavu čistoty. Nálezy rituálních očistných bazénů na galilejském území, například v Zippori, Gamle či Migdalu opět naznačují, že tyto vesnice obývali Židé.
Nálezy rituálních očistných bazénů na galilejském území, například v Zippori, Gamle či Migdalu naznačují, že tyto vesnice obývali Židé.
Absence vepřů. Nálezy zvířecích kostí na galilejských nalezištích z prvního století charakterizuje do očí bijící absence prasečích kostí. Mojžíšův zákon konzumaci prasat zapovídá, a proto v židovské kuchyni zcela chybí vepřové maso. Pohané ale v dávnověku prasata konzumovali (srovnej s Markem 5,1-20), což v okolních regionech u Galileje pozorujeme. Absence vepřů je dalším dokladem přítomnosti nábožensky aktivních Židů.
Jeruzalémské lampy. V dávných dobách lidé používali lampy k tomu, aby jim po setmění osvěcovaly místnosti. Většina lamp se vyráběla z hlíny buď lokálně anebo ji dováželi odjinud. Na galilejských nalezištích byly objeveny oba druhy lamp – místní i dovezené. Zásadní objev však představují četné nálezy jednoho konkrétního druh lamp, jež archeologové nazývají „herodiánské“. Analýza hlíny z těchto lamp poukazuje na to, že se vyráběly v Jeruzalémě. Ačkoliv galilejští výrobci lamp tento typ svítilen uměli vyrobit, Galilejci je raději nakupovali v Jeruzalémě, což poukazuje na náboženskou motivaci jejich chování.4 Především je třeba se ptát, jak se z Jeruzaléma lampy vlastně do Galileje dostaly? Vzhledem k obrovskému nalezenému množství těchto lamp se nejpravděpodobnějším vysvětlením jeví, že je přinášeli poutníci, kteří z Galileje pravidelně vyráželi na duchovní cesty do Jeruzaléma a do tamního chrámu. Nejpravděpodobnější důvod, proč Galilejci v Jeruzalémě tyto lampy nakupovali a přinášeli je z cest domů, tkví v jejich napojení na Jeruzalém, chrám a chrámové sedmiramenné svícny menorah. Tím, že si tyto lampy přinášeli domů, si Galilejci chtěli každodenně připomínat své propojení s chrámovým světlem a své duchovní zážitky z Jeruzaléma.
Synagogy. K dnešnímu dni archeologové v Galileji objevili dvě synagogy z doby prvního století – v Gamle a Migdalu. Tyto synagogy postrádají výzdobu typickou pro pozdější období. Rozvržení obou budov jasně odpovídá struktuře synagog, v nichž ústřední bod tvoří místo, z nějž židovští vůdci předčítali svaté texty Tóry a následně je vykládali. To byla hlavní aktivita probíhající v synagogách prvního století. Souhrn těchto archeologických důkazů vykresluje Galileu prvního století jako region nábožensky aktivních a horlivých Židů se silným napojením na Jeruzalém, chrám a judaismus.
Zejména dvě naleziště poskytují cenné výpovědi umožňující udělat si představu o Ježíšově Galileji: Yodefat a Gamla.5Tato naleziště totiž představují jakési „časové kapsle“ Galileje prvního století. Římané totiž obě obce zničili během prvního židovského povstání v roce 67 (Yodefat) a v roce 68 (Gamla) po Kristu. Na rozdíl od měst Kafarnaum, Nazaret, Tiberias či Zippori, které byly osidlovány i v následných obdobích, osady Yodefat a Gamla už nikdy znovu k životu nepovstaly. Proto uzavřely do časové kapsle život galilejských vesnic prvního století.6 Na obou místech byly objeveny nálezy, dokladující existenci jednotlivých společenských vrstev těchto galilejských vsí.
Archeologové objevili důkazy pro existenci velice bohaté třídy lidí, jejichž obydlí zdobily nádherné fresky a luxusní předměty jako zlato či šperky. Našly se zde i důkazy místní průmyslové výroby – například olivového oleje. Průmyslové lisy na olej nalezené v Gamle poukazují na životní styl čilé výroby, obchodování a exportu. Na obou nalezištích byly objeveny i důkazy existence společenské třídy řemeslníků – hrnčířů a tkalců. Můžeme se domnívat, že Galileu obývali i chudí lidé. Ti však po sobě obvykle žádné archeologické stopy nezanechávají. Budeme-li předpokládat, že Yodefat a Gamla vykreslují poměrně typický obraz venkovského života Galileje prvního století, dospějeme k závěru, že tehdejší Galilejci nepatřili z větší části ke třídě chudých rolníků.
Z nálezů a vykopávek plyne, že Galileu obývala pestrá paleta bohatých lidí, obchodníků, řemeslníků i rolníků. Archeologie vykresluje Galileu prvního století jako region nábožensky aktivních a horlivých Židů. Takový je její historický kontext, který se promítá i do dávnověkých literárních zdrojů.
Archeologie vykresluje Galileu prvního století jako region nábožensky aktivních a horlivých Židů.
Židovský historik prvního století Josephus Flavius popisuje domy některých Galilejců jako stejně krásné jako domy v Týru, Sidonu či Beruitu (Židovská válka 2:504; srovnej s Mým životem 204), což nálezy v Yodefatu a Gamle jen potvrzují. Josephus, Nová smlouva (Lukáš 2,41; Jan 2,13;5,1) a rabínská literatura zároveň dosvědčují, že Galilejci měli ve zvyku vykonávat poutě do Jeruzaléma a chrámu. Také většina mudrců prvního století, u kterých víme, odkud pocházeli, byla z Galileje, kde také vyučovali své učedníky. Rovněž většina Hasidimů, zbožných činitelů zázraků, pocházela z Galileje. Galilejci prosluli svou striktní výchovou lidí k detailní znalosti Tóry. Jeruzalémští a galilejští mudrci se často na věcech shodli a společně v řadě otázek oponovali mudrcům z jiných částí země. I evangelia dosvědčují široce rozšířenou hlubokou zbožnost a oddanost Bohu u běžných Galilejců. Například líčí, jak za soumraku Galilejci přiváděli k Ježíši mnoho nemocných, aby je uzdravil (Matouš 8,16; Marek 1,32; Lukáš 4,40). Šlo o stejné Galilejce používající kamenné nádoby a rituální očistné bazény, kteří ve svých synagogách pilně studovali Tóru a ze svých poutí si přiváželi vzpomínky na světlo Jeruzaléma a na chrám.
Kontextualizace Ježíše nám pomáhá správně rozumět jeho životu a poselství. Bez ní můžeme v lepším případě chápat jen některé jejich fragmenty. Jestliže porozumíme prostředí, z něhož Ježíš pocházel, zjistíme, že nedávné archeologické vykopávky v Galileji prokazují, že Ježíš rozhodně nepatřil mezi „vesnické burany“. Takovým způsobem ho však nevykreslují ani žádné jiné dávnověké zdroje.
Poznámky a použité zdroje:
- Cf. Jonathan Reed: Archeology and the Galilean Jesus: A Re-examination of the Evidence (Archeologie a galilejský Ježíš: Přezkoumání důkazů), Pennsylvania: Trinity Press International, 2000.
- Mark Chancey: The Myth of a Gentile Galilee (Mýtus o pohanské Galileji), SNTMS str. 118, Cambridge: Cambridge University Press, 2002; Idem: „Galilee and Greco-Roman Culture in the Time of Jesus: The Neglected Significance of Chronology“ (Galilea a řecko-římská kultura v Ježíšově době: Opomíjená důležitost chronologie) v Society of Biblical Literature Seminar Paper 2003 (Seminární kompozice Společnosti pro biblickou literaturu r. 2003), str. 173-188.
- Úplnější obrázek o této historii viz Mordechai Aviam: „The Hasmonean Dynasty’s Activities in the Galilee,“ (Aktivity Hasmoneanské dynastie v Galileji) v Jews, Pagans, and Christians in Galilee (Židé, pohané a křesťané v Galileji), Rochester, New York, University of Rochester Press, 2004, str. 41-50; a Uzi Leibner: Settlement and History in Hellenistic, Roman, and Byzantine Galilee (Osidlování a historie helénské, římské a byzantské Galileje), Texts and Studies in Ancient Judaism (Texty a studie dávnověkého judaismu), str. 127, Tübingen, Mohr Siebeck, 2009.
- Aviam: „People, Land, Economy and Belief in First-Century Galilee and Its Origins: A Comprehensive Archeological Synthesis“ (Lidé, země, ekonomika a víra Galileje prvního století a jejich původ: Komplexní archeologická syntéza) v The Galilean Economy in the Time of Jesus (Ekonomika Galileje v Ježíšově době): Early Christianity and Its Literature (Rané křesťanství a jeho literatura) 11, ed. D.A. Fiensy, a R.K. Hawkings, Atlanta, Society of Biblical Literature, 2013, str. 5-48.
- Ačkoliv se evangelia o žádné z těchto dvou lokalit nezmiňují, Ježíš je pravděpodobně znal. Yodefat leží severně od Nazareta naproti údolí Beit Netofa Valley a Gamla je vidět z planin Beitsaidy.
- Aviam, str. 5-48; „Socio-economic Hierarchy and Its Economic Foundations in First-Century Galilee: The Evidence from Yodefat and Gamia“ (Socio-ekonomická hierarchie a ekonomické základy Galileje prvního století) v Flavius Josephus: Interpretation and History (Výklad a dějiny), ed. J. Pastor, P. Stern a M. Mor, Leiden, Brill, 2011, str. 29-38.
