Miluji začátek nového roku. Navozuje ve mně pocit, že můžu začít znovu a jinak – že jsem dostala šanci otočit list a začít psát novou kapitolu. Možná je to malinko naivní. Samotná změna dne v kalendáři (jež mimochodem nastává každodenně) přece neznamená uzdravení našich zranění, překonání zlozvyků a zázračné vyřešení všech našich problémů jakoby mávnutím kouzelného proutku.
Přesto mám přelom roku ráda.
Mám ráda onen důraz na nový start a pocit, že začínám psát na novou, dosud nepopsanou stránku. A proč to vlastně nevyužít? Proč tuto příležitost neuchopit a nenavázat na náladu lidí, kteří rekapitulují uplynulý rok, uvažují nad změnou vlastního života a kladou si cíle pro rok začínající? Proč se při té příležitosti nerozhodnout pro hlubší vztah s Ježíšem? Naše životy a vztahy podobnou reflexi a „opravu“ čas od času jistě potřebují.
Existuje dostatek dostupné literatury k tématu, které nazývám „osobní inventurou“. Považuji ji za zdravý návyk vedoucích, umožňující udělat si plán na nový rok a pravidelně se pak k němu v průběhu roku vracet.
Téma
Proces osobní inventury pro mě začíná tím, že odjedu na nějaké klidné místo, oddělené od mého běžného života. Ve ztišení před Bohem tam předně hledám téma na příští období. Vyžaduje to hodně očekávání, naslouchání a rozjímání nad tím, co ke mně Bůh promlouvá. Snažím se tuto fázi neuspěchat.
Tématem pro nový rok pro mě obvykle bývá nějaké slovo či sousloví, doplněné veršem z Písma. Zmíněné téma musí vždy zůstávat pouhým nástrojem, prostředkem k mému nejvyššímu životnímu cíli, kterým je více znát Krista a dovolovat mu, aby mě proměňoval ke svému obrazu. Přijaté téma pak vztahuji a aplikuji přibližně na tucet oblastí svého života (duševní, fyzickou, duchovní, pracovní atd.) a na každou roli, kterou zastávám v rámci své rodiny.
Hledejte Boha a vytyčte si směr pro své další životní kroky.
Umírněnost
V životě jsem se – tou delší cestou – naučila, že méně je obvykle více. Snažím se tedy klíčové téma v každé životní oblasti rozpracovat jen do jednoho až tří konkrétních bodů.
Obvykle jde o měřitelné cíle, kterých chci dosáhnout. Mohou to ale být i body, které si nemohu jen tak vyškrtnout ze seznamu ve chvíli, kdy je splním. Pokud je například cílem mého mateřství objevovat, co ode mne děti potřebují, když vstupují do nových životních fází, vyžaduje to soustavný závazek. Přistupuji k tomuto cíli s pokorou a touhou být co nejlepší správkyní svého krátkého pozemského života – a udržovat si trvale v mysli velký obraz širších souvislostí.
Vyhodnocování
Jednou měsíčně se snažím svou osobní inventuru v průběhu roku vyhodnocovat a modlit se za ni. V plánovacím kalendáři mám nastavenou upomínku, která mi jednou měsíčně vyběhne a připomene mi, abych si na to vyhradila čas.
Možná jsem se svým názorem v menšině, ale osobně věřím, že plánování nového roku je cesta vyžadující jemnou, precizní práci. Není dobré ji odbývat. Pokud se zamyslíme nad Božím jednáním ve svých životech, zjistíme, že on takto pracuje po většinu času – pomalu, pečlivě, vytrvale, jemně, tiše. Je to nádherné pozvání, kdy nás Ježíš jako své učedníky zve, abychom s ním sdíleli tajemství. V Matouši 6,6 nám připomíná, abychom své dávání a službu nevystavovali na odiv a zaslibuje, že „náš Otec, který vidí v skrytu, nám odplatí zjevně“. Je to jeden ze způsobů, jakými se na toto pozvání snažím odpovídat.
Jak budete letos s Kristem sdílet tajemství? Kdy s ním budete o samotě, abyste mu naslouchali? Jak mu budete sloužit v skrytu?
