Vzpomenete si ještě, jak moc jsme se všichni těšili na rok 2020? Neměl to být jen nový rok, ale začátek nového desetiletí.

Naše rodina se na nový rok rozhodně těšila. Věděli jsme, že rok 2020 prostě musí být lepší než předchozí dva roky.

V roce 2018 narušil naší dceři hurikán její plány na vysněnou svatbu, kterou musela přesunout z nádherného venkovního prostranství na jihu Kalifornie do skromnějších prostor v obchodním centru v Atlantě.

V říjnu 2019 se nám pak narodil nejmladší vnuk s pupeční šňůrou několikrát omotanou okolo krku a lékaři po nekonečných sedm minut od narození neslyšeli tlukot srdce. Následující měsíc jsme téměř denně navštěvovali jednotku intenzivní péče a zoufale volali po zázraku. Když na Díkůvzdání novorozeně konečně propustili z nemocnice, oddechli jsme si s tím, že to nejhorší už je za námi a otevírá se před námi nové, lepší desetiletí.

A pak přišel rok 2020, ve kterém jsme všichni museli překonávat celou řadu výzev. Kromě jiného jsme čelili strachu, ztrátám a uzavírkám spojeným s pandemií. Léto se ve Spojených státech neslo ve znamení nepokojů a rasového napětí. Společnost rozdělily volby.

Jako pastoři jsme čelili nezvyklé sadě těžkostí. Museli jsme reagovat na nepřetržitý proud stížností lidí ohledně toho, co všechno jsme během pandemie měli či neměli dělat, zatímco jsme pomáhali dětem s online školou, starali se o rodiče a snažili se udržet při životě sbor, který se v neděli nemohl scházet.

Člověka vyčerpá už to, když si na to všechno jen vzpomene. Únava spojená s výzvami uplynulého období je pochopitelná. Od pastorských párů o ní slýcháme více než o čemkoliv jiném. Všichni jsme unavení.

Vyčerpává nás odpovídat na otázky, na které odpověď neexistuje. Unavuje nás vzájemně vyvažovat službu s manželstvím, vždyť obě zasluhují a vyžadují více našeho času. Tíží nás péče o ovečky, které nás koušou anebo od nás utíkají.

Pokud necítíte, že všechen tento neklid a napětí ovlivňují vaše manželství, možná jim jenom nevěnujete pozornost. Mnozí z nás čelí problémům v oblasti komunikace a udržování důvěrného vztahu, a to jak s Bohem, tak i v manželství. Nevíme, jak reagovat na strach a únavu, které slyšíme v hlase svého partnera. Dělá nám potíže uprostřed bouře nejistoty ztišit své vlastní nitro k důvěrnému společenství.

Útěchu nám však dodávají slova apoštola Pavla z 2. Korintským 4,8–9:

Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni.

Ačkoliv Pavel neměl manželku, popisují tyto verše výstižně život pastorského manželského páru v uplynulém roce: sužováni, vháněni do úzkých, pronásledováni. Takový nápis by se skvěle vyjímal na dřevěné ceduli zavěšené nad římsou našeho rodinného krbu!

O pár veršů dále ve stejné kapitole nás ale Pavel povzbuzuje:

Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy (verše 16-17).

Pavel se nevzdával a nevzdáváme se ani my. Dějí se šílené věci. Zažíváme nejrůznější výzvy v oblasti vztahů. Nevíme, co přinese budoucnost. Nehodláme to ale vzdát.

Nevzdáváme to se svým manželstvím navzdory všem zápasům, jaké zažíváme. Nevzdáváme to s lidmi, kterým sloužíme, navzdory tomu, jak nepříjemní občas dokážou být. Nevzdáváme to se svým sborem navzdory jeho zdánlivé bezvýznamnosti. Nevzdáváme to ani se svou službou, ačkoliv nás někdy láká myšlenka hodit ručník do ringu a raději si obléknout zástěru a odejít pracovat do své oblíbené kavárny.

Jak to tedy udělat, abychom zůstali ve hře? Pavel nám předkládá potřebnou perspektivu v posledním verši 2. Korintským 4:

Nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné (verš 18).

Pavel nás vyzývá, abychom přestali hledět na okolnosti a zaměřili se namísto toho na Boží životodárný zdroj. Potřebujeme na něj „pevně upřít zrak“ – odvrátit oči od dočasných věcí k věčným, od viditelných k neviditelným, od okolností k možnostem.

Zde jsou čtyři cesty k tomu, jak upřít zrak na Boží priority:

1. Věnujte čas sebereflexi

První otázky, které bychom si měli klást ve chvílích, kdy procházíme těžkými časy, jsou: „Na čem Bůh v našich životech právě pracuje? Co chce skrze nás uprostřed této bouře vykonat?“

Během každého nepříjemného rozhovoru, zklamání či nedosaženého cíle v nás Bůh pracuje a proměňuje nás ke svému obrazu. Když dokážeme uprostřed všech zmatků najít jeho záměr, pomáhá nám to změnit perspektivu a nahlédnout na věci z jiného úhlu.

Já (Sherry) mám přítelkyni, která mi pomáhá udržovat vnímavost na to, co Bůh právě v mém životě dělá. Často přitom používá frázi „všimni si“… Vede mě tím k zastavení a zaposlouchání se do hlasu svých myšlenek a emocí, zejména v situacích, kdy jednám s člověkem, se kterým není lehké pořízení.

Kamarádka mi připomíná, že emoce představují jeden ze způsobů, jakým k nám Bůh mluví, a že pokud se zastavím a zaposlouchám, zaslechnu možná Boží hlas ve svém srdci.

Potřebuji si položit otázky: Proč mě ten člověk či situace tolik rozzlobily nebo vystrašily? Čeho Bůh chce, abych si povšimla ve svém srdci a ve svých motivech? Jak chce, abych se změnila? Taková retrospektiva je často těžká, ale pomáhá mi poznávat, jak moc mě Bůh miluje. Přítelkyně mi připomíná, že mě Bůh nechce obviňovat, ale pomáhat mi s tím, abych se stala tím nejlepším, kým v něm mohu být.

Mně (Geoffovi) pomáhá sepsat si seznam životních oblastí, v nichž zažívám tlaky a vyčerpání. Potom trávím čas s Bohem a ptám se ho, co chce, abych v každé z těchto oblastí dělal.

Není to snadný proces. Obvykle začínám se seznamem věcí, které mě rmoutí, a neubráním se přitom sebelítosti. Nakonec se však ztiším před Bohem a naslouchám jeho hlasu ve svém nitru. Potřebuji to dělat opakovaně a ujišťovat se, že Bůh se neodmlčel a trvale pracuje v můj prospěch. Nakonec dojdu až k vděčnosti za Boží milost a milosrdenství.

Co Bůh právě teď dělá ve vašem životě? Máte důvěryhodného přítele, který vám pomůže projít procesem sebereflexe? Trávíte více času s Bohem s cílem uslyšet uprostřed bouře jasně jeho hlas?

Bůh něco chystá. Má plán pro vaše manželství a službu. Zamyslete se nad otázkou: Co právě teď Bůh dělá?

2. Rozhlédněte se okolo sebe

Jednu z největších výzev roku 2020 představovala izolace od mnoha našich blízkých, kteří nám běžně dobíjejí životní energii. My například rádi trávíme čas s kazatelskými manželskými páry, které nejsou sebestředné a mají smysl pro humor.

Hned jak se začaly uvolňovat restrikce, zavolali jsme jednomu z těchto párů a nabídli jim, že by mohli zajít na večeři hned, jakmile se v tom budou cítit svobodně. Odpověděli: „A hodilo by se vám to zítra?“

Jedním z nejživotodárnějších okamžiků uplynulého roku bylo posezení s přáteli, kdy jsme si po celé hodiny vyprávěli příběhy o tom, jakým způsobem jsme sloužili během karantén, vzájemně si porovnávali své postřehy jak být rodičem dospělých dětí a smáli jsme se až k slzám. Do našeho manželství to vdechlo nový život.

Ježíš měl své učedníky, kteří se ovšem mezi sebou často dohadovali, stále od něj něco vyžadovali, nebo jim úplně unikala pointa toho, co se jim Ježíš snažil říci či ukázat. (Nepřipomíná vám to řadu těch lidí, které vedeme?) Možná i proto Ježíš vyhledával společnost přátel, jakými pro něj byli Marie, Marta a Lazar. V jejich přítomnosti Ježíš čerpal životodárnou sílu.

Každý manželský pár služebníků potřebuje ten druh přátel, se kterými mohou být sami sebou – ideálně lidí, kteří nechodí do jejich sboru, a nejsou ani jejich zaměstnanci ani nadřízenými.

Potřebujeme přátele, kteří se dokážou ztotožnit s tlaky a bolestmi, jež s sebou naše služba přináší, ale zároveň nás dokážou rozesmát a užívat si legraci. Takoví přátelé jsou jako vypouštěcí ventil tlakového hrnce; pomáhají regulovat tlak, aby nedošlo k výbuchu.

Pokud se nalézáte na pustém ostrově služby, odděleni od lidí, se kterými se můžete smát i plakat, satan má nakročeno k tomu, aby vás dostal.

Proč se tomu však někdy vzpíráme? Já (Sherry) si této tendence u sebe často všímám. Když se cítím nejhůře a zažívám vyčerpání a samotu, myslím si, že bych svou smutnou náladou neměla obtěžovat ostatní, a že bych měla raději počkat, až se mnou bude více legrace.

Pokud se nalézáte na pustém ostrově služby, oddělení od lidí, se kterými se můžete smát i plakat, satan má nakročeno k tomu, aby vás dostal. Bůh nás varuje před velice reálným nepřítelem, který by rád potopil naši loď. List Efezským 6,12 nám říká:

Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.

Nenalétněte satanovi! Pokud nemáte v životě žádný přátelský manželský pár, který by vám dodával životodárnou sílu, snažte se jej co nejdříve najít.

Spojte se s jinými páry služebníků ve své oblasti bez ohledu na jejich denominaci a zjistěte, zda by byli ochotni s vámi povečeřet.

Možná se nespřátelíte hned s prvním párem, který poznáte, ale nevzdávejte to. Přátelství má vysokou hodnotu.

Zamyslete se nad otázkou: Kdo vám dodává životodárnou sílu?

3. Odpočívejte

V Markově evangeliu nalézáme mezi záznamem o vyslání dvanácti učedníků a o nasycení zástupu pěti tisíc lidí jeden často přehlížený princip Ježíšovy služby:

Řekl jim: „Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.

Ježíš rozeznával potřebu stáhnout se čas od času stranou zástupu a odpočinout si od nároků, které s sebou služba nesla. Uprostřed nejdůležitějšího poslání, jaké kdy Země zažila, si Ježíš bere volno, aby si odpočinul. Zjevně považoval čas odpočinku od služby za důležitý.

Každý rok máme na své výročí svatby dovolenou. Letos to ale do poslední chvíle vypadalo, že z toho nic nebude. Na mnoha místech bylo cestování zakázáno a na jiných zase platila natolik přísná omezení, že nedávalo smysl někam jezdit.

My jsme však byli natolik přesvědčeni o důležitosti toho vzít si volno, že jsme nakonec objevili bezpečný způsob, jak to uskutečnit. Někdo by tomu možná nerozuměl, ale my jsme těch několik dní opravdu potřebovali a dokonale jsme si během nich dobili baterky. O několik měsíců později stále vzpomínáme na to, jak jsme během nich znovu rozdmýchali svou vzájemnou lásku a duchovně se obnovili.

Naše nitro touží po okamžicích volna, kdy si jen užíváme a povídáme si. Potřebujeme věnovat čas a místo tomu, abychom jako manželé znovu načerpali a dostali se do své kůže.

Co vám dobíjí baterky? Je to čas strávený v horách? Výlet na pláž? Pobyt v domě na břehu jezera? Pokud se bojíte, že se v době vaší nepřítomnosti všechno rozsype, přestaňte se brát tak vážně. Dokonce i Bůh si bere den volna.

Zamyslete se nad otázkou: Co vám dobíjí baterky?

4. Hleďte dopředu

Ačkoliv byl rok 2020 pro všechny těžký, měli bychom zároveň rozeznávat i příležitosti, které se před námi otvírají. Jako pastoři nyní máme šanci předefinovat to, jak by měla církev vypadat, začít po znovuotevření dělat věci jinak a vyhlížet, jaké jsou teď Boží plány.

Jaké nové myšlenky v oblasti online služby vás napadají? Jakou technologii jste se naučili využívat, která je pro vás inspirací k novým, čerstvým příležitostem? Všichni se podobáme malířům, sedícím před velkým tmavým plátnem a na paletě máme k dispozici všechny odstíny barev.

Rádi si vyhrazujeme osobní čas na „snění s Bohem“. Setkáváme se sami s Bohem a potom se sdílíme o tom, co nám přišlo na srdce. Rádi přemýšlíme v těchto intencích: Kdyby nic nebylo nemožné a Bůh mocně jednal, jak by mohlo vypadat příštích pět let našeho života?

Tuto otázku milujeme, protože u Boha skutečně není nic nemožné a on vždy přichází na scénu, kdykoli ho na ni zveme. Na vlastní kůži jsme zažili, jak tato osobní setkání s Bohem občerstvila naše nitra a připomněla nám, co pro nás Bůh učinil už v minulosti, kdykoli jsme se cítili sevřeni ze všech stran.

Připomínáme si také, že Bůh není žádný skrblík, který by nás zaopatřil tak, že sotva vyžijeme. V Efezským 3,20 ho Pavel naopak popisuje jako toho, kdo je „mocen podle síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet.“

Nekonečně více nade všechno, co si můžeme vysnít. Takový je Bůh, jemuž sloužíme. Jakkoli troufalý sen pro naši službu či manželství máme, Bůh je ještě daleko napřed. Nesvazují ho omezené možnosti našich rozpočtů. Netrápí ho, kolik lidí dorazí na naši akci. Nemá nervy na pochodu ohledně důležitých rozhodnutí, která musí učinit naše dospělé děti. Bůh nás povolává, abychom snili veliké sny.

Zamyslete se nad otázkou: Co je teď před námi?

Upřete zrak na Boží priority

Pavel nás nabádá, abychom „upřeli zrak“. Jakým směrem ho potřebujete upřít? V jaké oblasti se zaměřujete na špatné věci, okolnosti a lidi? Církve rostou do počtu či jim ubývají lidé, těžkosti přicházejí a odcházejí, členové jsou jednou šťastní, jednou naštvaní, ale váš vztah s Bohem a s vaším životním partnerem je věčný.

Pojďme se postavit na Boží slovo a ukotvit svou naději v Božích zaslíbeních, a ne v šílených okolnostech světa kolem nás. Je čas upřít zrak na Ježíše a na jeho sny pro naši službu a rodinu.