Milí čtenáři,
letošní ročník Magazínu praktické letniční teologie se ponese ve znamení tématu duchovního dědictví. Postupně se spolu s našimi autory zamyslíme nad tím, jak předávat duchovní dědictví skrze naše vlastní životy (jarní vydání), skrze naši službu (letní vydání) a nakonec i skrze náš vliv (podzimní vydání).  

Dědictví je zajímavý koncept. Propojují se v něm totiž dvě roviny. Jedna rovina se váže k minulosti, kdy my něco přebíráme od minulých generací. A druhá rovina odkazuje do budoucnosti – kdy my něco předáváme příštím generacím. V této souvislosti mi dovolte malé zamyšlení o tom, jak osobně vnímám zacházení s oběma těmito rovinami v našem letničním či letničně-charismatickém prostředí. Samozřejmě půjde o zamyšlení kratičké, jak jen to tento formát úvodníku dovoluje, a tedy i zjednodušené. Přesto se mi snad podaří i na těch pár řádcích vyjádřit základní myšlenku. 

Co se týče minulosti, letniční hnutí na ni beze sporu odkazuje a čerpá z ní. A nelze tomu snad být ani jinak. Vždyť zdůrazňujeme, že naším základem je Bible, která sama představuje jeden velký historický (a samozřejmě také duchovní) odkaz. Ba co víc, říkáme, že se chceme přiblížit zpět k tomu původnímu modelu církve, jehož podobu nalézáme (především) na stránkách Nového zákona, neboť jsme si vědomi, že během staletí historického vývoje ulpěla na struktuře a často i na teologii církve řada nánosů. Od nich je třeba se oprostit a jít zpět ke kořenům, „ad fontes“. 

Na druhou stranu nelze oněch dva tisíce let vývoje církve prostě jednoduše opomenout. Jde totiž o významné svědectví neustálého zápasu církve o to se vyrovnat se svou dobou a se svým okolím. Tento zápas nebyl a není jednoduchý. Církev v něm udělala mnoho chyb a přešlapů. Současně však vybojovala i mnohá vítězství (nemám teď na mysli vítězství mocenská) a mnohokrát se jí podařilo přizpůsobit svou strukturu a své poselství dané době a daným podmínkám. Je třeba tento historický zápas církve o hledání svého místa ve světě vnímat, brát z něj inspiraci, poučení a dokonce i posilu.

Letniční hnutí má někdy pocit, že historie církve začala na počátku minulého století na biblické škole v Topece v Kansasu nebo na Azusa Street v Los Angeles. Přitom víme, že tomu tak opravdu není. I my navazujeme na bohatou tradici a dlouhou cestu, kterou ušla církev od svých novozákonních dob až po dnešek. Není to cesta lehká, ale čím více ji budeme schopni a ochotni reflektovat, tím komplexnější a bohatší dědictví budeme moci předat budoucím generacím. Vědomí, odkud jdeme, nám totiž pomáhá upevňovat pochopení, kam směřujeme. A ochota poučit se z dějin je podle mnohých významných osobností, mezi něž patří G. Santayana, J. P. Sartre či W. Churchill, dobrou prevencí, abychom neopakovali jejich chyby. A to i přesto, že podle jiných dějiny představují jen „soupis významných událostí, které se odehrály úplně jinak, popsaných historiky, kteří u toho nebyli, pro poučení lidstva, které se nikdy z ničeho nepoučí! 😊.

Přeji inspirativní čtení!

Radek Smetana, editor českého vydání