„Slyšíš to?“

Tuto otázku jsem na nedávném výletě do pohoří Blue Ridge Mountains v Severní Karolíně položil svému synovi. Odpověděl, že nic neslyší a já jsem mu řekl, že právě o to mi šlo.

Po několika rušných měsících ve službě mi toto místo poskytlo to, co jsem nejvíce potřeboval slyšet: osvěžující zvuk ticha. Občas ho potřebujeme zažívat všichni.

Může být těžké ztišit své nitro v Boží přítomnosti, když žijeme uprostřed mimořádně hlučného světa. Je to však dovednost, kterou bychom si měli osvojit.

Markovo evangelium zaznamenává okamžik, kdy Ježíš své učedníky vybídl, aby si udělali přestávku ve službě:

„Řekl jim: ‚Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.‘ Mnozí totiž stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy v lodi do ústraní na opuštěné místo.“ (Marek 6,31–32)

Někdy se potřebujeme od všudypřítomného hluku odpoutat. Avšak nerozptyluje nás a o naši pozornost nesoupeří jen akustický hluk. Každodenně na nás doléhá i rámus vizuální, technologický či psychologický. Náš život, mysl i službu mimo jiné zneklidňují chytré telefony a naše navyklé vzorce chování v online světě.

Mezi lidmi narůstá úzkost a deprese. V takovém prostředí potřebujeme jako vedoucí nalézat to, co je stále obtížnější najít: odpočinek svým duším.

Zastavte se

Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.“ (Matouš 11,28-29)

Jediný způsob, jak z našich životů a myslí odstranit všudypřítomný vysilující hluk, je vědomě vstoupit do ticha Boží přítomnosti.

Jediný způsob, jak ze svých životů a myslí odstranit všudypřítomný vysilující hluk, je vědomě vstoupit do ticha Boží přítomnosti. Sám Ježíš „se často uchyloval na osamělá místa a modlil se“. (Lukáš 5,16) Potřebujeme činit totéž … a činit to často.

Ticho patří k nejúčinnějším terapeutickým prostředkům v poradenství. Přestávka na ticho dokáže probudit naši představivost, obnovit pozornost a vést k zamyšlení. Během poradenského sezení vytváří ticho prostor, který si klient sám může vyplnit potřebnými vhledy a emocemi – někdy dokonce takovými, které mu změní život.

Existují důkazy, že odpočinek od technologií a trávení času v tichém rozjímání nebo modlitbě přináší i fyzické benefity jako je snížení krevního tlaku, lepší soustředění, snížení stresu, upokojení roztěkané mysli, zlepšení spánku a povzbuzení tvořivosti.

Některé lidi ticho děsí. Vnější ruchy nám brání v konfrontaci s naším vnitřním já – s našimi strachy, hříchy, minulostí, slabostmi, bolestmi, pochybnostmi a výčitkami. Právě tato břemena však chce Pán v tichu osamělých míst sejmout z našich ramen.

Pokud se nám podaří zbavit se všeho, co nás rozptyluje, budeme moci k Bohu přistoupit soustředěně a všemi smysly pozorně naslouchat podnětům Ducha svatého. Vnitřní ztišení nám pomáhá slyšet Boží „jemný šepot“. (1. Královská 19,12)

Upokojte se

Chceme-li začít tiše vstupovat do Boží přítomnosti a zažívat jeho hluboký pokoj, budeme muset upravit některé své návyky.

Král David napsal: „Hospodine, mé srdce se nepovyšuje a mé oči nejsou povýšené. Nevstupuji do velkých věcí, do divů, které jsou nade mě. Což jsem nezklidnil a neutišil svou duši? Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.“ (Žalm 131,1–2)

Každý rodič zná zoufalý pláč hladového nemluvněte. Děti z této fáze časem vyrostou. Hlasité dožadování postupně nahradí rostoucí pocit důvěry, spolehnutí se a ujištění o rodičovské lásce. Podobně se David naučil tišit své nitro v hlubokém uvědomění Boží přítomnosti.

Nestačí zařadit do svých kalendářů „tichý čas“ s Bohem. Potřebujeme se učit tišit svou duši v Boží přítomnosti a nalézat útěchu v jeho dobrotě. Neměli bychom mu jen jako na běžícím pásu předkládat seznam svých požadavků. Namísto toho se musíme učit pravidelně zpomalovat a znovu objevovat hloubku přítomného okamžiku popsanou Ježíšovými slovy: „Pokoj vám zanechávám. Svůj pokoj vám dávám.“ (Jan 14,27)

Naše vnitřní síla roste jen tehdy, když se vzdálíme od rozladěného hluku okolního světa, odložíme svá břemena a spočineme v něžném Božím objetí.

Naše vnitřní síla roste jen tehdy, když se vzdálíme od rozladěného hluku okolního světa, odložíme svá břemena a spočineme v něžném Božím objetí. Jestliže se to naučíme dělat pravidelně, stane se nám to uprostřed našich životních výzev emocionálním tlumičem. Izajáš 30,15 říká: „Ve ztišení a důvěře je vaše síla.“

Zvolněte tempo

Musíme záměrně zpomalit a na určitou dobu omezit své aktivity. Zklidnění nitra zahrnuje změnu tempa, kdy cíleně ubereme ze své zaneprázdněnosti a přiblížíme se k Bohu, abychom uslyšeli, co nám říká. A jak to konkrétně vypadá v praxi?

Začněte tím, že si najdete osamělé, tiché místo. Může jít o speciální křeslo v kanceláři církve, místo u vás doma nebo někde venku v přírodě. Ujistěte se, že se tam dokážete odpoutat od okolního hluku. Vypněte telefon a zavřete notebook. V případě potřeby vyvěste na dveře ceduli „nerušit“.

Zhluboka se nadechněte a uvolněte se v Boží přítomnosti. Dopřejte svému srdci a své mysli odpočinek tak dlouho, až budete moci spolu s Davidem vyznat: „Zklidnil a utišil jsem svou duši.“ Pokud vás napadne myšlenka na právě probíhající projekt, úkol nebo nedokončenou práci, pusťte ji okamžitě z hlavy. Případně si ji poznamenejte na později, abyste se zbavili dotěrného „hluku“.

Myšlenkový posun od vlastních projektů směrem k Boží přítomnosti je tím „lepším dílem“, který si zvolila Marie z Betanie. Martě, Mariině zaneprázdněné sestře, Ježíš řekl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala lepší díl, jenž jí nebude odňat.“ (Lukáš 10,41-42)

Udělejte si čas na tiché posezení u Ježíšových nohou. (Lukáš 10,39) Nasávejte Boží přítomnost. Požádejte Ducha svatého, aby do tohoto prostoru vstoupil. Čekejte na Boha a zároveň přemýšlejte o něm, o jeho Slově a jeho charakteru. Naslouchejte s očekáváním. K tomu je třeba ztišit svůj hlas a pozorněji naslouchat jeho hlasu.

Vstupovat do ticha může zpočátku vyžadovat úsilí. Ačkoliv se vaše tělo zklidní, vaše mysl může být zpočátku pořád roztěkaná. Pokud budete stále vnímat emocionální hluk, nevzdávejte to. Zklidněte své obavy a všechny své starosti plně odevzdejte Bohu. Často to vyžaduje čas.

Porozumějte svému přirozenému sklonu k vyhledávání hluku, pohybu a zaneprázdněnosti a začněte je přinášet Bohu jako oběť. Pokud jde o čas, který věnujete duševnímu ztišení, nedávejte si přehnané cíle a začněte s málem. Setrvejte v Boží přítomnosti a děkujte za každý okamžik, kdy se vám to podařilo.

Klíčem je setkávat se s Bohem. Nesoustřeďte se na to, co děláte, ale na to, abyste jednoduše byli s Ježíšem a trávili s ním čas. V Žalmu 46,10 se píše: „Upokojte se a vězte, že já jsem Bůh.“ Nejde o to, abyste získali nějaké veliké poznání, ale o to uvědomit si, kdo Bůh je.

Očekávejte, že živý Bůh bude v okamžicích svaté důvěrnosti s vámi. Přinášejte mu slova díků za čas strávený v jeho přítomnosti.

Pamatujte, že váš nebeský Otec se na tento čas s vámi také těšil. Stvořil vás pro tento druh společenství. Ve skutečnosti je to váš pravý domov – vaše útočiště a místo odpočinku.