Pastorův průvodce, jak přinášet pokoj do vztahů prostřednictvím moudrosti

Uplynulých dvanáct měsíců bylo plných konfliktů. Pandemie, rasové napětí, ekonomické problémy a nejpolarizovanější politické období v novodobých dějinách vyvolaly po celých Spojených státech spory, které se přenesly i do místních církví.

Polarizace názorů na tyto a další otázky narušila život řady sborů. Pastoři strávili nespočet hodin rozhovory s frustrovanými členy svých sborů, odráželi osobní útoky a zoufale se snažili obnovit jednotu ve svých vedoucích týmech i sborech.

K vážným konfliktům dochází také v křesťanských rodinách, což často zvyšuje zátěž pastoračního poradenství. Vedle manželských a rodinných sporů se objevují finanční tlaky, napětí na pracovišti, propouštění a osobní boje s alkoholem a drogami.

Nikdy nebylo důležitější, aby církevní vedoucí dokázali ve zvlněných vodách neshod správně navigovat a ukazovat prostřednictvím zbožné moudrosti a milosti lidem směr jak z nich vyplout ven. Za poslední tři desetiletí jsem urovnával stovky církevních, rodinných a právních konfliktů a rád bych se s vámi podělil o jedenáct vztahových zásad, které se mi v praxi osvědčily při předcházení a řešení sporů, k nimž mezi křesťany dochází.

1.  Počítejte s Bohem

Když se dostaneme do konfliktu, většina z nás se urputně zaměří na vlastní domnělou spravedlnost a na chyby druhé osoby. Ping-pong vzájemného obviňování a obranných argumentů vztahovou trhlinu jen a jen prohlubuje. 

Bůh nás však vyzývá, abychom na vztahy nahlíželi trojrozměrně a vždy pamatovali na to, že on je u našich vzájemných interakcí vždy přítomen.

Učte členy sboru, aby si při každé mezilidské komunikaci, zejména pak uprostřed konfliktu, uvědomovali svou vlastní hodnotu, hodnotu druhých lidí i Boží všudypřítomnost.

Takovýto třídimenzionální náhled na vztahy vidíme napříč celým Písmem. Bible nás učí, abychom střežili svá srdce a byli ukáznění ve svém jednání, abychom k ostatním přistupovali s péčí a citem a abychom ve všem pamatovali na Boha, ctili ho a sloužili mu.

Tyto principy pokládají základy šesti aspektům moudrosti v oblasti vztahů: sebeuvědomění a vlastního zapojení, uvědomění si přání a potřeb ostatních a jejich zapojení, a uvědomění si Boha a jeho zapojení do oblasti vztahů. Některé pasáže Písma popisují všech šest aspektů (např. Exodus 20,1–21; Matouš 22,37–39; Efezským 4,30–32; a Filipským 2,1–11).

Čím více si lidé navyknou ve všech situacích uvažovat trojrozměrně a mít na paměti Boží přítomnost a jeho záměry (Filipským 4,1-7), tím lépe dokážou řídit své myšlenky, emoce i slova tak, aby ctili Boha a žili v pokoji s ostatními lidmi.

2. Pamatujte na důsledek zlatého pravidla

Jistě znáte zlaté pravidlo: „Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim“ (Matouš 7,12). Znáte však také „zlatý důsledek“, neboli dopad zlatého pravidla? Ostatní lidé se k vám obvykle budou chovat tak, jak se chováte vy k nim. Neplatí to samozřejmě vždy, ale často tomu tak skutečně je.

Obviňujte druhé a vyčítejte jim věci a zvýší se pravděpodobnost, že ostatní budou totéž dělat vám. Uznávejte své chyby a možná vás překvapí, jak často totéž začnou dělat i druzí. Trpělivě a s otevřeným srdcem naslouchejte druhým, zdržte se unáhlených soudů, a ostatní budou stejně laskavě přistupovat i k vám. Pokud ve vztazích nasadíte ten správný tón, otevře se vám cesta k porozumění a vzroste pravděpodobnost, že se s lidmi dokážete domluvit.

Při hrozbě potenciálního konfliktu si procvičte sebeuvědomění a položte si otázku: Jak bych chtěl, aby se ke mně chovali ostatní? Potom se obdobným způsobem začněte k druhým lidem v dané situaci chovat vy. Jistě budete překvapení, jak často toto jednoduché přenastavení chování zabrání konfliktům a nastolí pokoj.

3. Postavte své vůdcovství na evangeliu

V konfliktních situacích máme tendenci obracet se na Zákon. Rádi používáme Boží slovo, abychom ukázali, v čem máme my pravdu a jak se ostatní mýlí. Tento dvojrozměrný přístup nás však od sebe jen čím dál více vzdaluje.

Ukažte vašim lidem lepší cestu. Uznávejte potřebu dodržovat Boží přikázání, ale vyučujte o tom, jak se uprostřed každé mezilidské interakce nechat inspirovat a vést evangeliem.

Evangelium nám zjevuje Boží trpělivost, milosrdenství, laskavost a odpuštění. Bůh s námi jedná lépe, než si zasloužíme. Vyzývá nás, abychom se stejně tak chovali i k sobě navzájem. Koloským 3,12-14 nás vyzývá:

Oblečte se tedy jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, v slitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpusťte i vy. A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti.

Takovýto životní styl probouzí naději, snižuje obranářství, poskytuje prostor pro upřímné vyznání i odpuštění a zjevuje Kristovu lásku.

4. Zkoumejte své srdce

Jakub 4,1 přináší klíčový vhled do konečné příčiny všech konfliktů: „Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to vaše touhy, které vás vedou do bojů?“

Touhy samy o sobě nemusí být hříšné. Někdy toužíme po dobrých věcech, ale přespříliš anebo ze špatných důvodů. Roztáčí se tím spirála, která nás stahuje dolů: Dobrá touha se změní ve stravující požadavek, který vede k odsuzování druhých, a nakonec k jejich trestání, pokud nám nedají to, co chceme.

Povzbuzujte lidi k tomu, aby poctivě zkoumali svá srdce ve chvílích, kdy mají sklon vstoupit do konfliktu. Tento proces začíná kladením si následujících otázek: O co mi v této situaci jde? Co vlastně chci? Jsem ovládaný vlastní touhou a chci něco tak moc, že jsem kvůli tomu ochoten zranit druhého člověka nebo s ním úplně přerušit vztah?

Když rosteme v sebeuvědomění tím, že se učíme zkoumat své srdce, můžeme naše sobecké touhy sesadit z trůnu našeho života dříve, než nás zavlečou do konfliktu.

5. Praktikujte sebeovládání

Petrovo zapření Krista je klasickým příkladem toho, co psycholog Daniel Goleman nazývá „únosem amygdaly“, (v češtině tzv. „blikanec“). Amygdala je ta část mozku, která aktivuje naše reakce v podobě boje anebo útěku. Ve stresových situacích může amygdala převážit nad racionálnějšími kognitivními funkcemi a spustit impulzivní a často politováníhodnou reakci. 

Byl to Petrův strach, který ho vedl k tomu, že vyhrkl: „Neznám toho člověka!“ (Matouš 26,72.74). Později toho hluboce litoval.

Většina z nás se s těmito impulzivními reakcemi setkala v manželství, ale i ve vztahu k dětem, spolupracovníkům nebo členům církve. V bouřlivých obdobích jsme obzvláště náchylní nechat se unést emocemi.

Dobrou zprávou je, že jejich ničivou dynamiku můžeme zastavit a získat kontrolu i nad těmi nejintenzivnějšími emocemi. Jedním ze způsobů, jak toho docílit, je naučit se své emoce rozeznávat a pojmenovávat. Tehdy dokážeme ukázat prstem na jejich zdroj, předvídat důsledky jejich následování a přesměrovat jejich sílu konstruktivnějším směrem.

Představme si například, že člen sboru obviní pastora z toho, že stavební projekt postupuje „líným“ tempem. Takové slovo v něm nepochybně vyvolá příval emocí a pastor může v reakci na ně vybuchnout.

Pokud se namísto toho ale zhluboka nadýchne, dokáže identifikovat své pocity – hněv a obranářství. Nejsem líný! Tak neuctivé chování si nezasloužím!

Zároveň může pocítit smutek a nedostatek sebedůvěry. Mě například učitelé říkali, že jsem líný, když jsem jako dítě zápasil s nediagnostikovanou poruchou učení.

Včasná identifikace vlastních emocí a jejich zdroje poskytne pastorovi možnost je usměrnit dříve, než řekne něco, co situaci zbytečně vyhrotí.

Udrží si nad rozhovorem kontrolu a zvolí lepší reakci: „Respektuji tvůj názor na věc, ale tvrdě jsme pracovali na tom, abychom sestavili takový časový plán, který nám umožní postupně získávat veškeré potřebné finanční prostředky na jednotlivé fáze projektu.“

Nejedná se jen o mentální cvičení. Vyžaduje každodenní spoléhání na Ducha svatého. Sebeovládání je koneckonců jedním z druhů ovoce Ducha (Galatským 5,23).

Budeme-li o sebeovládání vyučovat a sami v něm půjdeme vzorem, zažijí naši lidé radost a pokoj plynoucí z toho, že každou svou myšlenku, emoci, slovo a čin uvádějí do zajetí, aby byla poslušna Krista (2. Korintským 10,5).

6. Jasně a otevřeně komunikujte

Špatná komunikace – často ze strany samotných vedoucích – v církvi vyvolává a prohlubuje mnoho konfliktů. Víme, co chceme ostatním sdělit, ale ne vždy věnujeme potřebný čas pečlivé volbě slov.

Jak mě jednou naučil jeden z mých mentorů: „U vedoucího nestačí, aby komunikoval tak, že mu ostatní porozumí. Musí komunikovat tak jasně, že není možné, aby ho někdo špatně pochopil.“

Nikomu se ve sto procentech nepodaří zvolit ta správná slova. Pokud však věnujete trochu více času volbě slov v e-mailu, přípravě kázání nebo sepsání poznámek pro nadcházející rozhovor či schůzku, může to výrazným dílem přispět k prevenci konfliktů.

7. Považujte respekt za svou prioritu

Většina lidí, kteří se účastní rozhodovacího procesu nebo procesu řešení konfliktu, soustředí svou energii na dosažení určitého výsledku. Realitou ovšem je, že každý jednoduše nemůže dosáhnout svého.

To však neznamená, že nemůžete úspěšně uvolnit vzniklé napětí. Zásadní roli v tom sehraje způsob, jakým se ke všem zúčastněným chováte. I když konečné rozhodnutí není zcela podle jejich představ, lidé často přijmou výsledek s klidem, jestliže vyhodnotí svou celkovou zkušenost s proběhlým jednáním pozitivně.

Vyslechněte všechny strany a snažte se s každým jednat spravedlivě. Poskytněte všem zúčastněným prostor aby promluvili a představili svou představu řešení vzniklé situace. Udržujte atmosféru zdvořilosti, řádu, vzájemné rovnosti a laskavosti. Jinými slovy, chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se oni chovali k vám.

Společně se snažte dospět k řešení, které bude co nejrozumnější, nejspravedlivější a nejnestrannější.

Když dáte lidem možnost plně a upřímně sdílet své názory a budete s nimi jednat důstojně, možná vás překvapí, že budou s výsledkem jednání nakonec spokojeni navzdory tomu, že s výsledným rozhodnutím nebudou souhlasit. Buďte ostatním vzorem v uctivých rozhovorech a vzroste šance, že totéž budete sami sklízet.

8. Budujte důvěru

Kdykoliv se věnujete lidem v církvi – ať už jde o pastorační setkání, kázání v církvi či obecenství – pokaždé buď posilujete nebo oslabujete důvěru lidí ve vás.

Než se vám lidé otevřou a přizvou vás k řešení vlastních konfliktů, musí k vám získat důvěru. Většina lidí se potřebuje ujistit o následujících třech věcech: Jste hodni jejich důvěry? Záleží vám na nich? Můžete jim nabídnout něco, co jim pomůže?

Za každou z těchto otázek se skrývá řada souvisejících podotázek panujících v myslích lidí, kteří s vámi komunikují a přemýšlejí o svých dosavadních zkušenostech. Například: Zklame mě jako ten poslední člověk, kterému jsem se v životě svěřil? Jsem pro něj něco víc než číslo či čárka ve sborové kartotéce? Má dostatečné kompetence a životní zkušenosti, aby mi v tomto tématu dokázal dobře poradit?

Čím více prokážete svou důvěryhodnost, porozumění a kompetentnost, tím více vám lidé otevřou svůj život.

9. Zachovávejte si dobré mínění o druhých

Mnoho konfliktů v církvi vznikne nebo eskaluje jen proto, že si lidé myslí to nejhorší o jednání či motivech ostatních. Zabraňte těmto tendencím tím, že naučíte svůj sbor zachovávat si dobré mínění o druhých lidech.

Znamená to věřit v to nejlepší o těch, s nimiž nesouhlasíte. Vyžaduje to ochotu nahlédnout na situaci z více úhlů pohledu než jen vlastní optikou.

Jste-li například vedoucím chval, můžete nabýt dojmu, že starší muž, který si hlavnímu pastorovi soustavně stěžuje na hudbu, se vám snaží znepříjemnit život. Co když se mu však jednoduše stýská po kráse starých písní? Spíše, než o obranné reakci, byste možná měli začít uvažovat o oživení rejstříku chval a zařazení několika písní, které potěší starší sourozence v Kristu. Váš laskavější přístup dokáže změnit nevraživost ve vzájemné porozumění.

Když dojde ke konfliktu, rozhodujte se pro pozitivní interpretace jednotlivých jevů a situací namísto negativních – nebo se alespoň zdržte vynášení soudů, dokud se nedozvíte více.

Každý z nás si přeje, aby v opačné situaci lidé pochybovali o jeho vině. Proto musíme na základě Matouše 7,12 také my pochybovat o vině ostatních.

10. Zapojte do urovnávání sporů Písmo

Bible poskytuje mnoho návodů, jak mohou křesťané úspěšně řešit nejnáročnější životní problémy. Vzpomeňme například na Pavlova slova z Filipským 2,3-4:

Nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.

Kolika konfliktům by šlo zabránit, kdyby si všichni členové sboru vzali tato slova k srdci! Padlá lidská přirozenost má samozřejmě sklon k sobectví. Jako Kristovi následovníci však musíme neustále posuzovat sami sebe Božím slovem a hledat vedení Ducha, abychom se více a více připodobňovali Kristu.

Patří k tomu i prokazování lásky druhým stejně jako Kristus miloval nás. Jak čteme v 1. Janově 3,16: „Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svou duši. I my jsme povinni položit své duše za bratry.“

Když se snažíte urovnat konflikt, zapojte do diskuze Boží slovo. Čtěte nahlas biblické pasáže jako je 1. Korintským 13,4-5:

Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.

Diskutujte o tom, jak lze na vzniklý spor vztáhnout biblické zásady a proberte způsoby, jak tyto zásady uplatnit při řešení situace. Veďte diskusi k biblickým a praktickým řešením a poté se modlete za pomoc Ducha svatého, abyste si navzájem prokázali úctu a oslavili Boha.

Namísto toho, abyste nechávali růst hořkost a hněv, využijte konflikt jako příležitost pomoci svým sborům vyrůst ve víře a spět ke zralosti.

11. Uklidňujte výbušná jednání

Byli jste někdy na nějakém jednání církve, které připomínalo sud s prachem? Napětí se stupňovalo s každou poznámkou či komentářem, který kdo pronesl. Bylo jen otázkou času, kdy to bouchne a někdo řekne něco skutečně ošklivého a zraňujícího. Jakmile k tomu již dojde, napáchá to obvykle nevratné škody a již není možné poslepovat rozbité kusy obrazu zpět dohromady.

Takové konce však nejsou nevyhnutelné. Ve skutečnosti můžete proměnit výbušná setkání v čas pokorného sebezkoumání a konstruktivního řešení problémů tím, že použijete Ježíšovo učení z Matouše 7,3-5:

Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.

Shrňte téma vaší debaty a poproste každého zúčastněného, aby si zodpověděl následující otázky:

• Jak byste ve stručnosti popsali své pocity ohledně problému, který teď řešíme?
• Jakým způsobem jste ke vzniku problému vy sami přispěli?
• Jaký další postup při hledání řešení by podle vás udělal radost Bohu?
• Jaké kroky jste vy sami učinili k tomu, aby se věci zlepšily?
• Co jste ochotní udělat pro vyřešení problému?
• Co navrhujete, aby pro něj udělali ostatní?

Takový přístup podpoří sebezkoumání, osobní zodpovědnost a způsob komunikace zaměřený na hledání řešení namísto napadání lidí, kteří mají odlišný názor.

Prevence především

Existuje ještě lepší věc než úspěšné vyřešení konfliktu: předejít tomu, aby konflikt vůbec vznikl.

Mnoho vedoucích sborů je tak zaneprázdněno hašením vztahových požárů, že jim sotva zbývá čas na důležitější věci – například na oslovování společnosti evangeliem. Pastoři mohou výrazně snížit emoční vyčerpání lidí ze služby a dostat se z mnoha konfliktů tím, že zaměří jejich pozornost k evangelizaci, k níž patří i svědectví světu tím, že se k sobě navzájem chováme podle biblických zásad.

Dnešní proaktivní investice času vám může ušetřit stovky budoucích hodin řešení konfliktů v následujících měsících a letech. Jak říká Jakub 3,18: „Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.“