Jednou jsem navštívila jistý letniční sbor a vůbec jsem nečekala, že by mi pro ně Bůh mohl dát prorocké slovo.

V závěru modliteb a chval jsem však silně cítila, jak mě Duch vede k tomu přistoupit k pastorovi a pošeptat mu, že mám pro lidi poselství od Pána. Přikývl, poprosil shromáždění o pozornost a předal mi mikrofon.

Poselství bylo výzvou lidem k novému hledání Boha, poslušnosti a jednotě. Končilo nadějí a ujištěním, že budou-li tyto věci dělat, naplní je Bůh radostí.

Pastor v danou chvíli evidentně nevěděl, jak na to zareagovat a co dělat dál. Na okamžik zaváhal a pak prostě přešel k přednesu svého kázání. Bylo mi do breku a přemýšlela jsem nad tím, proč poselství nepadlo na úrodnou půdu a nevydalo ovoce.

Po bohoslužbě za mnou přišel pastor spolu s ostatními vedoucími a diákony. Svěřil se mi, že měl toho rána v úmyslu rezignovat. Prorocké slovo ho ale velice povzbudilo a poznal, že skrze ně k němu promlouvá Bůh. Potom z kapsy vytáhl připravený rezignační dopis a přede všemi ho roztrhal.

Připomnělo mi to, že na našich bohoslužbách a v našich životech potřebujeme dary Ducha. Chceme-li vytvořit prostor pro to, aby k nám Bůh mohl prorocky promlouvat, a zároveň zachovat řád, vyžaduje to pečlivé a promyšlené vedení. Ráda bych se s vámi podělila o osm osvědčených principů, které je dobré mít na paměti.

1. Buďte otevření na působení duchovních darů

Písmo nás vybízí, abychom horlivě usilovali o dary Ducha, zejména pak o proroctví (1. Korintským 14,1).

Když chce Pán promluvit ke shromáždění skrze proroctví nebo poselství jazyků s výkladem, neměli bychom jeho slovy pohrdat (1. Tesalonickým 5,19-21).

Zmíněný pastor byl na působení Ducha na shromáždění otevřený. Hladověl po tom, aby pro sebe uslyšel Pánovu řeč. Bůh odpověděl na jeho ochotu naslouchat a reagovat.

Písmo nás vybízí, abychom horlivě usilovali o dary Ducha, zejména pak o proroctví. (1. Korintským 14,1)

Pán používá proroctví, aby nás vedl, napomínal, napravoval, varoval, předpovídal, posouval, měnil, osvěcoval, povzbuzoval, budoval, ujišťoval, motivoval, utěšoval, očišťoval, potvrzoval a dodával vizi a odvahu. Jak jen to všechno potřebujeme!

2. Používejte moudrost

Otevřenost musí doprovázet moudrost. (1. Korintským 14,39–40)

Nepochybně je legitimní pozastavit se nad tím, že tento pastor byl ochotný dát mně, prakticky cizímu člověku, volnou ruku k proroctví. Aniž by se mě zeptal, čeho se mé poselství týká, předal mi mikrofon.

Obvykle to nebývá správný postup. Když chce na pódium přijít sboru neznámá osoba, měl by to být pro vedoucího varovný signál. Nejlepší je, když proroctví a jazyky s výkladem přichází zevnitř sboru od důvěryhodných členů, kteří jsou v této službě osvědčeni a od vedení k ní dostali volnou ruku.

Možná pastorovi dodala pocit bezpečí skutečnost, že jsem za ním osobně zašla. Nebo k němu možná promluvil Duch svatý. Přesto by udělal lépe, kdyby si mikrofon ponechal v ruce a jen mi ho přiložit k ústům. Při takovém postupu je snazší promlouvajícího člověka v případě potřeby přerušit.

3. Plánujte

Mějte předem promyšleno, jak se zachovat, až se začnou projevovat dary slova.

Lidem, kteří nevyšli z letničního prostředí, pomůže, když budete průběžně vysvětlovat, že dary Ducha jsou biblické, a jaký je jejich záměr. (Římanům 12,4–8; 1. Korintským 12,1–11; Efezským 4,11–13)

Kromě toho je důležité nějakým způsobem každé poselství lidem potvrdit. Jaké praktické kroky mohou lidé v souvislosti s tímto Pánovým slovem podniknout? Nepřeje si Bůh, abyste upravili i další průběh bohoslužby či hlavní důraz kázání?

Pokud se jedná o obzvláště silné nebo rezonující poselství, můžete navrhnout, že si zaslouží, aby se nad ním lidé zamysleli, modlili se za ně, a abyste se k němu na některém z příštích shromáždění vrátili.

Každá z těchto možností představuje potenciální vhodnou reakci pastora z mého příběhu.

4. Rozsuzujte

Kdykoliv někdo promlouvá prorocky, je zodpovědností všech přítomných křesťanů poselství rozsuzovat. Zodpovědností vedoucího shromáždění je následovat vedení Ducha a v případě potřeby zastavit uctívání nebo jinou část shromáždění a dovolit Bohu promluvit nebo něco vykonat.

Podobně potřebují být citliví na Boží načasování a nasměrování i lidé přinášející proroctví, promluvu v jazycích či výklad jazyku. Musí se chovat s úctou k vedoucímu shromáždění, předávat slovo s postojem pokory a zvolit správný tón hlasu. Jejich slova musí být v souladu s Písmem.

A konečně, také posluchači mají být hladoví uslyšet a přijmout, co jim chce Duch svatý říci. (Matouš 11,15) Všichni potřebujeme slyšet osobně Boha sami pro sebe a vnímat vše, co chce činit uprostřed nás ve společenství místní církve.

5. Buďte připraveni poselství zkorigovat

Pokud někdo potřebuje korekci, vykonejte ji. (Matouš 24,24; 1. Tesalonickým 5,21; 1. Janův 4,1)

Jednou večer jsem vedla shromáždění a zastavila jsem člověka, který k nám chodil velice krátkou dobu a chtěl přednést slovo. Řekla jsem mu, že necítím, že by toto slovo bylo od Pána, a nabídla mu, že si o tom s ním promluvím později během týdne ve své kanceláři.

Dotyčný s neskrývanou povýšeností a pohrdáním nasupeně opustil sbor a už jsme ho nikdy neviděli. Jeho reakce mě jen utvrdila v tom, že jsem situaci rozsoudila správně.

Falešné proroky a učitele poznáme po jejich špatném ovoci. (Matouš 7,16) Je naší zodpovědností chránit členy svých sborů před těmi, kdo vyvolávají zmatky a působí potíže. (Matouš 7,15)

Mějte po ruce uvaděče, kteří v případě potřeby vyvedou narušitele ze shromáždění. Používejte svou vůdcovskou autoritu a důvěřujte Pánu, že vám dá moudrost do každé situace.

6. Vyučujte o darech

Vyučujte celou církev o darech Ducha. (1. Korintským 12,4–31)

Lidé si někdy kladou otázku, proč si Bůh k proroctví, jazykům a výkladům téměř každou neděli používá stále stejné lidi. Když správně porozumí tomu, co k tomuto tématu vyučuje Bible, možná i oni zatouží po tom, aby si Bůh použil také je.

Každý křesťan by měl být ochotný odpovědět na vedení Ducha. Ve sboru nemá prorokovat jen jediný člověk.

Povzbuzujte lidi k dalším projevům Ducha, jako je například zpěv v Duchu. (1. Korintským 14,15)

Vždy můžeme jít hlouběji a vyučovat o dalších a dalších nuancích působení duchovních darů, aby se více lidí svobodně zapojilo do jejich používání.

7. Dávejte duchovním darům prostor

Dary Ducha slouží k užitku celého sboru – „ke společnému prospěchu“. (1. Korintským 12,7)

Duch působí skrze různé členy Kristova těla, tak aby se všichni mohli stát prostředníky jeho služby. Člověk, který přijímá uzdravení, z daru uzdravení přijímá užitek. Osoba, která se za uzdravení modlila, dar jenom poslala dál.

Stejně tak proroctví není určeno jen tomu, kdo prorokuje, ale celému tělu věřících. Proto bychom neměli váhat vykročit ve víře či přerušit naplánovaný program shromáždění proto, aby se mohly projevit dary Ducha.

8. Povzbuzujte lidi hledající naplnění Duchem

Pravidelně povzbuzujte a vytvářejte příležitosti pro lidi, kteří dosud nepřijali křest v Duchu svatém. (Skutky 1,8; 4,31; 11,16)

Zároveň nepřestávejte povzbuzovat Duchem naplněné křesťany k tomu, aby usilovali o stále nová, čerstvá naplnění.

Nebojte se během bohoslužeb vyhradit čas na chvíle ticha, kdy budete čekat na Boží působení.

Je to jednoduché: proroctví, jazyky, výklady a další duchovní dary působí skrze lidi, kteří zůstávají ponořeni do Boží přítomnosti.

Nebojte se během bohoslužeb vyhradit čas na chvíle ticha, kdy budete čekat na Boží působení. Křesťané se musí naučit rozeznávat Boží hlas a reagovat na něj.

Když budete společně hledat Boha, bude ve vašem středu křtít a naplňovat lidi Duchem, usvědčovat je, vyučovat, zmocňovat, jednat a promlouvat k nim.

Budeme-li nastaveni na naslouchání Bohu a podřízeni jeho plánu a budeme-li reagovat na podněty jeho Ducha, bude na našich shromážděních mocněji působit, měnit lidské životy a ukazovat lidem na Ježíše.