Byl to ten nejšťastnější okamžik našeho života. Po osmiletém boji s neplodností jsme s manželkou Nancy přivítali na svět našeho syna Coltona. Konečně se zdálo, že je náš život dokonalý.

Dokonalost však vydržela pouhé dvě hodiny. Když jsem se šel na Coltona podívat do porodnice, zjistil jsem, že tam není. Naše dítě bylo převezeno na novorozeneckou jednotku intenzivní péče.

Měla to být jen první z mnoha hrozivých zdravotních krizí, které na naši rodinu postupně dolehly. Během následujících let Colton podstoupil řadu koronárních zákroků, včetně šesti operací na otevřeném srdci. Nancy bojovala s autoimunitním onemocněním, které ji málem připravilo o život. Naší čerstvě adoptované malé dceři Anně Grace byla diagnostikována rakovina mozku jen několik týdnů poté, co jsme si ji přivezli z Číny. Já jsem jednou prodělal infarkt a dvakrát mozkové aneuryzma.

Těmito zkouškami jsme procházeli v průběhu pastorování rostoucího sboru a současně zažívali i všechny výzvy, typické pro pastorskou službu.

Každý člověk se potýká s nepřízní osudu. Některé problémy vznikají v důsledku našich vlastních špatných rozhodnutí. Když však při poslušném následování Boha zažíváme intenzivní bouře, může to víru posunout až k bodu zlomu – anebo ji naopak protříbit a posílit.

Jako rodina jsme se záměrně snažili soustředit na Boží dobrotu a nechtěli si stěžovat na životní zkoušky. Navzdory nepřízni osudu jsme rozhodně měli co slavit. Mimo jiné jsme zkoušky přežili a zotavili se. Každý z nás je dnes zdravý.

Samozřejmě jsem občas stále bojoval s nezodpovězenými otázkami. Bylo těžké pochopit, proč Bůh dovolil, abychom zažívali tolik bolesti, zatímco následujeme jeho povolání a sloužíme mu. Před několika lety se mě ale Pán dotknul a všechno se změnilo.

Tehdy jsem po ránu seděl při osobním ztišení venku na verandě a vyléval jsem své srdce Pánu. Přinášel jsem mu všechnu svou bolest i moje nezodpovězené otázky.

Bylo těžké pochopit, proč Bůh dovolil, abychom zažívali tolik bolesti, zatímco následujeme jeho povolání.

V tu chvíli jsem měl Bibli otevřenou v první kapitole druhého listu Korintským, z níž jsem si právě přečetl verše 3 a 4:

Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

V tu chvíli mě Duch svatý ve zmiňovaném textu upozornil na slova „abychom i my“. Uvědomil jsem si, že si Bůh touží mé svědectví používat ke své slávě. Stejně jako on utěšuje a podporuje mě, chtěl abych i já pomáhal ostatním, kteří se potýkají s podobnými problémy – aby i oni mohli z údolí zkoušek vyjít lepší, nikoli zahořklí.

Toto Pánovo slovo změnilo můj pohled na všechny těžkosti, kterými jsme si prošli. Uvědomil jsem si, že mým novým úkolem je rozdávat co nejvíce lidem útěchu, povzbuzení a naději, které Bůh dal zažít mně a mé rodině.

Písmo je plné příkladů, kdy si Bůh používá protivenství k posílení a přípravě svého lidu na naplňování jeho plánu. Jedním ze známých starozákonních příkladů je Josefův příběh.

Písmo je plné příkladů, kdy si Bůh používá protivenství k posílení a přípravě svého lidu na naplňování jeho plánu.

Po přijetí snu od Boha prožíval Josef dlouhé období intenzivního soužení, které začalo tím, že ho jeho žárliví bratři uvrhli do cisterny a prodali do otroctví.

Josef však brzy zjistil, že Bůh pracuje na tom, aby jeho příběh otočil naruby. V padesáté kapitole knihy Genesis Josef svým bratrům řekl: „Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid.“ (verš 20)

Když v posilovně překonáváme odpor závaží, roste naše fyzická síla. Když v životě překonáváme odpor nepřízně osudu, roste naše duchovní a emocionální síla. V obou případech však, abychom se vyhnuli zranění, musíme překonávat odpor správným způsobem.

Ježíšův příklad v Getsemanské zahradě ukazuje, že bychom měli své city brát na zřetel a přinést je Bohu. Na druhou stranu se však nesmíme těmito emocemi nechat ovládnout a přemoci.

Jako vedoucí v Božím království budeme terčem nepřítele. Můžeme si však být jisti tím, že Bůh je s námi a pracuje pro nás. Věřím, že intenzita útoků, které proti nám přicházejí, může naznačovat velikost a důležitost vlivu, který Bůh plánuje pro náš budoucí život.

Bez ohledu na to, čemu právě teď čelíte, pokračujte ve víře vpřed. Bůh má pro vás a vaši službu na druhé straně údolí těžkostí připravené veliké věci. Jediný způsob, jak prohrát, je vzdát se.

Pavel řekl: „Soužení působí vytrvalost, vytrvalost osvědčenost a osvědčenost naději.“ (Římanům 5,3-4) Jakub napsal podobná slova: „Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.“ (Jakub 1,3-4)

Stůjte pevně a vytrvale ve víře. Bůh, který ve vás formuje svůj charakter, vás jistě dovede k vítězství, které pro vás předem naplánoval.