Do letošního roku jsme po delší době vstoupili s jistým optimismem. Poslední tři roky rozhodně nebyly snadné. Prožili jsme si celosvětovou pandemii, rasová napětí, politické rozdělení, problémy s dodávkami některých potravin, potřeb a surovin, mezinárodní konflikty a rostoucí inflaci. Dlouho se zdálo se, že nedokážeme zahlédnout světlo na konci tunelu.

Přiznám se, že pro mě v takových chvílích Jakubova slova představují značnou výzvu: „Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných druhů zkoušek.“ (Jakub 1,2 – NIV)

Když sloužím, rád ostatním připomínám mocné Boží zaslíbení, které následuje: „Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.“ (verš 3) Nejednou jsem na toto téma kázal. Avšak v okamžicích vlastního rozčarování je pro mě někdy těžké přijmout toto zaslíbení sám pro sebe.

Povšimněme si však přesné formulace slov: „Pokládejte za velikou radost.“ Plyne z toho, že se potřebujeme vědomě rozhodnout, že svou mysl nastavíme na mentalitu radosti. Ať už nás v nadcházejících měsících čeká cokoli, doufám, že Jakubův příkaz vezmeme vážně a rozhodneme se uprostřed zkoušek a těžkostí kráčet v radosti.

Jak na to? Jak bychom mohli za velikou radost považovat období, kdy zažíváme bolest? Jak můžeme důvěřovat Bohu, že nás naplní radostí ve chvílích, kdy se zdá, že se všechno okolo nás hroutí? Jak si můžeme udržet radost, když naše sbory utrpěly ztráty, ze kterých se stále snažíme zotavit?

Apoštol Pavel nám v listu Filipským ukázal způsob, jak se vyrovnat s bolestí, aniž bychom ztratili Pánovu radost. Pavel prožil více utrpení než jakýkoli pastor nebo zakladatel sborů, kterého jsem kdy poznal. Mimo jiné zažil pronásledování rozzuřenými náboženskými davy, bití, bičování, kamenování, kdy jej ponechali napospas smrti, zatčení, věznění či ztroskotání při plavbě na lodi. Přes to všechno si Pavel zachoval lásku k Pánu i k lidem.

Navzdory tomu, že Pavel psal svůj list Filipským z vězení, bývá tento dopis označován za „epištolu radosti“. Z celého textu vyzařuje Pavlovo nadšení pro Ježíše a jeho radostné srdce.

List Filipským nás vyučuje deseti lekcím, jak si uchovat radost ve vůdčí roli uprostřed těžkých časů. V letošním roce jsou stále stejně aktuální jako v prvním století.

1. Na prvním místě se modlete

Pavel neuvádí svůj dopis stížnostmi na svou situaci. Naopak, začíná zmínkami o svých modlitbách za druhé (Filipským 1,3–11). Jeho modlitby byly radostné, plné vděčnosti za duchovní růst Filipských. Navzdory vlastnímu utrpení se Pavel radoval z vědomí, že ostatní vzkvétají a rostou v Pánu.

Modlitba je pro udržení radostného srdce klíčová. Ať už procházíme čímkoli, Bohu patří naše chvála. Stále zachraňuje ztracené, osvobozuje utlačované, obnovuje manželství a přivádí nazpět domů své marnotratné děti. A i když to není vždy okamžitě zjevné, Bůh neustále pracuje v náš prospěch.

V listu Římanům 8,18 Pavel napsal: „Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena.“ Když si uvědomíme, že Bůh je dobrý, koná dobro, a chystá pro nás dobré věci, musí to v nás vyvolávat radost.

2. Neustále se radujte

Pavel si uvědomoval, že jeho uvěznění je pro evangelium prospěšné, a nepřestával dobrou zprávu zvěstovat uvnitř vězení i mimo ně (Filipským 1,12–14). Rozhodl se nahlížet na své zápasy jako na příležitost, nikoli na důvod, proč zanechat naplňování svého povolání.

Někteří lidé kázali ze špatných motivů a snažili se Pavlovi působit potíže (verše 15–17). Ačkoliv to pro Pavla bylo bolestivé, dokázal uprostřed toho všeho uvidět dobré věci: „Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranním úmyslem, ať pravdivě zvěstuje Kristus; a z toho se raduji. Ale budu se i dále radovat.“ (verš 18)

Modleme se, aby nám Bůh pomáhal využívat nové příležitosti ke službě a následně sledujme jeho jednání. Naše okolnosti se měnit mohou, Pán se však nikdy nemění. Krok za krokem společně naplňujeme jeho poslání, a to by nám mělo přinášet velikou radost.

Covidové roky představovaly pro pastory obtížné období. Mnozí z nás se snažili vnímat přicházející výzvy jako cestu k šíření evangelia. Uzavírky, omezení a lockdowny v nás jistě někdy zanechávaly pocit omezení, stísněnosti a nepohodlí. V některých okamžicích jsme se možná i ptali, jaký podíl na odlivu lidí z našich sborů neseme my sami.

V takových dnech přicházejí pokušení všeho nechat a skončit se službou. Bůh nám však svěřil úkol a my se teď nemůžeme vzdát.

Naše okolnosti se měnit mohou, Pán se však nikdy nemění. Krok za krokem společně naplňujeme jeho poslání, a to by nám mělo přinášet velikou radost.

Bůh stále pevně sedí na svém trůnu. Není vystresovaný ani ustaraný. Ježíš prostřednictvím vaší služby proměňuje lidské životy. Skutečnost, že se můžete podílet na budování Božího království, a to i v těžkých dobách, je pro vás důvodem k radosti.

3. Žijte směle pro Ježíše

Pro Pavla představovalo vědomí, že se za něj církev ve Filipech horlivě modlí, zdroj velké útěchy a radosti. (Filipským 1,19)

Jsou lidé, kteří se modlí i za vás. Mnozí z nich vám o svých modlitbách možná nikdy neřeknou, ale nesou vás na modlitbách a přinášejí vás k Bohu. Ve službě nejste sami. Podporuje vás moc Ducha svatého a modlitby Božího lidu.

Pavel neměl žádné záruky, že si zachová život. Jeho největší naděje však spočívala v Kristu. „Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale se vší otevřeností, jako vždycky i nyní, bude Kristus zveleben na mém těle, ať životem, ať smrtí. Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk.“ (verše 20–21)

Kdybychom to parafrázovali, prohlásil: „Dokud budu naživu, věnuji každý okamžik života Kristu. A jestliže pro mě tento život skončí, odejdu k Ježíši.“ Můžete s takovým postojem prohrát? Nikdo a nic nedokázalo Pavla odradit od radostné služby Pánu.

Sedmadvacátý verš je jeden z mých nejoblíbenějších v celém Písmu: „Ať se bude dít cokoliv, prosím, abyste svým jednáním dělali čest Kristovu evangeliu.“ Tak by měl vypadat cíl každého kazatele i každého Ježíšova učedníka.

Tváří v tvář bolesti a nejistotě zůstaňte plně oddáni Ježíši a jeho poslání. Nevkládejte naději do nestálých věcí, jako jsou počty návštěvníků bohoslužeb, pravidelných dárců či zhlédnutých kázání na internetu. Nespoléhejte ani na své fyzické zdraví. Doufejte jen v Krista a radujte se z výsady, že mu smíte věrně sloužit. V dobrých i zlých časech žijte každý den tak, abyste oslavovali Boha a ukazovali lidem na Ježíše.

4. Napodobujte Pána

Dříve než Pavel trpěl pro Pána, Pán trpěl pro něj – a pro nás všechny. V tomto světle Pavel Filipským připomněl, aby nic nedělali ze sobeckých ambicí, ale následovali Ježíšův vzor. (Filipským 2,1–8)

Ve skutečnosti je Pavel vybídl, aby měli „stejné smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši“, jenž „vzal na sebe způsob služebníka“. (verše 5–7)

Jaká výsada smět druhým sloužit stejně, jako Pán sloužil nám. Židům 12,1–2 říká: „S vytrvalostí běžme závod, který je před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.“

Ten, koho máme napodobovat, je Ježíš. On místo nás trpěl a jeho soužení se žádné z těch našich nevyrovná. Izajáš Krista nazval „mužem utrpení, který znal bolest“. (Izajáš 53,3) Ježíš byl zároveň „plný radosti v Duchu svatém“. (Lukáš 10,21) Náš Pán znal bolest, jakou my zažíváme, ale vždy si udržoval perspektivu věčnosti a srdce služebníka.

Když budete v pokušení vzdát se nebo se nechat připravit o radost, vzpomeňte si na Ježíšův příklad. Udržoval si motivaci tím, že měl vždy na mysli širší souvislosti a radostné vítězství, které bylo na dosah.

Budete-li sloužit v časech bolesti, žádejte Ducha svatého, aby vás naplňoval Pánovou radostí. Váš příklad pomůže přivádět lidi k Ježíši, kterému patří všechna chvála a sláva. Vždyť „proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán“. (Filipským 2,9–11)

5. Dávejte si pozor na ústa

Pavel Filipské vybídl, aby „vše činili bez reptání a hádek“. (2,14) Možná tak reagoval na nějaká konkrétní slova. Nebo se Pavel prostě s lidmi z církve stýkal dost dlouho na to, aby věděl, že to potřebují připomenout.

Mrzí mě, když v posledních několika letech vídám, jak pastoři a křesťanští vedoucí občas ztrácejí klid, hádají se na internetu a útočí na lidi, kterým by měli sloužit jako pastýři. Takové jednání rozděluje církev a jen prohlubuje skeptický náhled nevěřících na křesťany.

Samozřejmě, že každý má právo na svůj názor. A to platí i u služebníků. Nikdy bychom však neměli dovolit, aby naše osobní názory zastínily poselství evangelia. Máme být solí a světlem, nikoli octem do rány nebo naftou do ohně. Někteří vedoucí ztratili radost, protože se s věřícími i nevěřícími přou a dohadují, namísto toho, aby je ze světa vyváděli do svobody v Kristu.

Někdy spočívá nejlepší řešení v nezapojování se – držet jazyk za zuby a chránit si srdce. Slova vedoucího mají velkou váhu, proto „se pevně držte slova života“. (verš 16) Využívejte vliv kazatelny ke zvěstování evangelia a ne k prezentaci svých postojů ke kulturním či politickým otázkám.

Nedopusťte, aby se vaše srdce natolik ponořilo do aktuálního dění, že ztratíte perspektivu věčnosti. Pamatujte na Pavlovu výzvu z Koloským 3,1–2: „Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi.“

Jestliže se upneme k časným věcem, riskujeme, že ztratíme radost z věcí nebeských. Pavel se na tuto návnadu odmítl nechat chytit. Namísto toho prohlásil: „Raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; a stejně i vy se radujte a spoluradujte se mnou“. (Filipským 2,17–18)

6. Vyhledávejte spolupracovníky

Jedna z hlavních stížností, které slýchávám od pastorů, spočívá v tom, že se ve službě cítí osamělí – zejména hlavní pastoři sborů. Odevzdávají své životy Bohu a službě jeho lidu a z nějakého důvodu se kvůli tomu na své životní cestě dostávají do izolace.

Pavel nesloužil sám a neměli bychom to dělat ani my. Spolupracoval s ostatními, včetně svého duchovního syna Timoteje a spolupracovníka Epafrodita. (Filipským 2,19–30) I ve vězení se Pavel opíral o pomoc přátel. Odlehčovali jeho břemeno a pozvedali mu náladu. (verš 19)

Bolesti a stresu se ve službě nemůžete vyhnout. Chcete-li však zůstat ve službě aktivní a zdraví, je nezbytné, abyste své břímě sdíleli s ostatními. Jedno africké přísloví říká: „Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi společně.“ Přeformuloval bych ho takto: „Chceš-li se dlouho těšit ze služby Pánu, dělej to společně s lidmi, kteří ti přinášejí radost.“

Budujte přátelství. Investujte do jednoho člověka nebo do několika lidí. Navštěvujte setkání služebníků. Najděte si čas na oběd se členy svého týmu. Dejte ostatním příležitost sloužit po vašem boku a rozvíjet s vámi přátelství, zatímco je povedete a budete jim pomáhat v růstu a rozvoji.

7. Důvěřujte Bohu

Je nesmírně cenné rozvíjet své vůdčí dovednosti, zvyšovat si akademický kredit, inspirovat se skrze setkání s vlivnými mysliteli a činit dlouhodobé pokroky v naplňování toho, k čemu vás Bůh povolal. Každý služebník by se měl celoživotně učit a neustále růst.

Naše sebedůvěra by však neměla pramenit z našeho růstu, akademického vzdělání, dovedností nebo délky působení ve službě. Jsme vedoucími, kteří jsou vedeni a naplněni Duchem. Chodíme vírou v Ježíše a spoléháme na vedení Ducha svatého.

Pavel Filipské vyzýval, aby na prvním místě důvěřovali Pánu. Poté, co se s nimi podělil o svůj působivý životopis, prohlásil, že to ve srovnání s poznáním Ježíše považuje za nic. (Filipským 3,3–8) Ve skutečnosti Pavel svůj seznam úspěchů přirovnal k hromádce odpadků či hnoje.

Ačkoliv se Pavel mohl chlubit tím nejlepším vzděláním v oblasti křesťanské služby, věděl, že jeho skutečnou výhrou je „získat Krista a být nalezen v něm“ a přijímat „spravedlnost, která je z Boha na základě víry“. (Filipským 3,8–9)

„Chci poznat Krista,“ pokračoval Pavel, „a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních. Připodobňuji se jeho smrti, zda bych nějak nedospěl ke vzkříšení z mrtvých“. (Filipským 3,10–11)

Jako křeček v běhacím kole máme často tendenci točit se dokola odkázáni na vlastní síly a schopnosti. Kdykoliv se něco pokazí nebo někoho něco zabolí, spěcháme lidem na pomoc. Naše pohnutky jsou ušlechtilé, naše kapacita a energie však omezené. Když se pak kvůli spoléhání na vlastní síly vyčerpáme, ztrácíme radost.

V počátcích pandemie jsem zašel na snídani s jedním pastorem. Zeptal jsem se i jej, stejně jako všech svých přátel, pastorů: „Jak se ti daří? Jak zvládáš všechny ty šílené věci, které se kolem nás dějí?“ Můj přítel mi klidně odpověděl: „Daří se mi skvěle. Pro mě se vůbec nic nezměnilo.“

Když vložíme důvěru v Ježíše, zaplaví naše srdce pokoj a radost.

Byl první, kdo něco takového řekl. Ihned jsem na ta slova nereagoval, protože jsem čekal, že se můj přítel se mnou podělí o několik dobrých krizových rad. On ale jednoduše řekl: „Nic z toho Boha nepřekvapilo a nic z toho nenarušilo můj ranní čas s Pánem. Stále se s ním každé ráno setkávám a potom dělám vše, co mi řekne. Na mém životě se nic podstatného nezměnilo.“

Bůh nás povolal k následování Ježíše, ne k duchovní kariéře. Chce, abychom chodili ve víře, ne ve strachu. Musíme se naučit nacházet radost v následování Krista, které stavíme nad své vlastní snažení. Když vložíme důvěru v Ježíše, zaplaví naše srdce pokoj a radost.

8. Buďte zaměření na budoucnost

Píseň „Moving Forward“ (Kráčíme vpřed) od Israele Houghtona se v posledních letech stala mým soukromým bojovým pokřikem. Text písně vyznává: „Nevracím se zpátky, jdu vpřed. Prohlašuji, že má minulost v tobě skončila. Všechno je nové, odevzdal jsem svůj život Kristu.“ Tato slova připomínají Pavlova slova z Filipským 3,12–14:

„Ne že bych již toho dosáhl, anebo byl už dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já si nemyslím, že jsem se již toho zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši.“

Během pandemie jsme se s manželkou dostali do situace, kdy jsme potřebovali ventilovat svůj zármutek a mluvit o něm mezi sebou navzájem i s Bohem. Truchlili jsme nad ztracenými vztahy a plakali nad tím, co už nikdy nebude stejné v naší církvi ani v národě. Potom jsme se však rozhodli, že naše životy a služba mají stále svůj smysl a že budeme běžet dál a naplňovat Boží plán.

Pavel napomínal křesťany ve Filipech, aby nehleděli do minulosti, šli dál a zůstali ve své víře zaměřeni na budoucnost. Na základě vlastního příkladu je vyzýval, aby se neohlíželi zpět – aby zapomínali na to, co je za nimi, a soustředili se na to, co je před nimi.

Pokračujte krok za krokem se zrakem upřeným na Ježíše. Oslovte ztracené. Budujte církev. Nakrmte hladové. Modlete se za nemocné. A především nepřestávejte růst ve vztahu s Kristem. (verš 10)

Mnozí z nás tráví více času vzpomínáním na to, co bylo, namísto aby se soustředili na to, kam je Bůh vede. Dny slávy církve jsou vždy před námi, nikdy za námi.

Zůstanete-li v minulosti, budete se utápět ve smutku. Pokud se budete soustředit na staré dobré časy, nikdy nepřestanete truchlit nad skutečností, že tyto dny jsou nenávratně pryč. Pokud se budete trvale soustředit na minulé bolesti a chyby, budete na život soustavně nahlížet optikou ztráty a smutku.

Buďte lidmi budoucnosti. Dívejte se dopředu a znovu se zasněte. Bůh je stále v pohybu. Jeho Království neustále postupuje vpřed. Požádejte Boha, aby vám dal čerstvou vizi pro vaši službu. Pak slaďte své srdce s jeho plánem a zaměřte se na něj.

Pamatujte, že „naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista“. (Filipským 3,20)

9. Zas a znovu se radujte

Když už se Pavel chýlil k závěru svého dopisu, povzbudil křesťany, aby „stáli pevně v Pánu“. (Filipským 4,1)

Vybídl je také, aby volili radostný přístup k životu: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!“ (verš 4) To je rozkazovací věta. Radost je navíc pro křesťanský život tak důležitá, že Pavel cítil potřebu příkaz zopakovat.

Někdy se zdá, že v našem světě plném bolesti nemáme příliš mnoho důvodů k radosti. Tolik věcí nás o ni okrádá a odvádí nás od radostného uctívání. Postoj radosti je naší volbou. Potřebujeme se pro ni rozhodovat dnes, zítra i pozítří a potom stále dál.

Pavel dále nabízí návod, jak to udělat, a vysvětluje, že musíme mít mysl zaměřenou na správné věci:

Pokud si udržíte mysl a srdce na správném místě, bude pro vás výrazně snazší zas a znovu se radovat.

„Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála. Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, to dělejte. A Bůh pokoje bude s vámi“. (verš 8–9)

Pokud si udržíte mysl a srdce na správném místě, bude pro vás výrazně snazší zas a znovu se radovat. Přestaňte sledovat nějakou dobu televizní zprávy a sociální sítě. Věnujte více času četbě Božího slova a modlitbě. Začněte znovu chodit s manželem či manželkou na rande. Užívejte si zábavy se svými dětmi.

Radujte se v Pánu zas a znovu, den za dnem.

10. Štědře dávejte

Pavel závěrem Filipským děkuje za jejich štědrost (Filipským 4,10–19), protože patřili mezi věrné finanční partnery jeho služby.

Pavel si dával pozor, aby na sbor nevyvíjel nátlak a nežádal od něj další peníze. Ujistil Filipské, že jeho spokojenost nezávisí na jeho zdrojích. Bůh Pavla podporoval v dobrých i zlých časech a bude s ním i nadále. Apoštol chtěl dát Filipským vědět, že je za jejich obnovenou finanční podporu hluboce vděčný.

Pavel mohl se svým týmem vykonat více práce pro Boží království díky podpoře Filipských křesťanů. Díky štědrosti svých finančních partnerů kázali evangelium, sloužili chudým a přiváděli lidi ke Kristu. Plodnost Pavlovy služby přímo souvisela s podporou Filipských a on je ujistil, že Bůh o tom ví a připisuje požehnání na jejich účet. (verš 17)

Ježíš řekl, že „blaženější je dávat než brát“. (Skutky 20,35) Chcete-li znovu zažívat radost, dávejte. Podporujte misionáře. Vstupte do partnerství s organizacemi, které praktikují sociální službu, jako například Convoy of Hope (Konvoj naděje). Oddělte si každý měsíc čas pro službu potřebným a trpícím ve vašem městě. Dávejte více než kdy dříve.

Udělte svým zaměstnancům štědré prémie. Zavolejte svému oblastnímu vedoucímu. Povězte mu, že ho máte rádi a modlíte se za něj, a pošlete mu nějaký dárkový poukaz.

Štědrost přináší radost a požehnání. Pavel řekl: „Můj Bůh naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ (Filipským 4,19)

Buďte štědrými dárci a sledujte, jak se do vašeho života vrací radost.

Slovo závěrem

Možná se vám úplně nedaří zachovávat si Boží radost. Tvrdě pracujete pro Boha, aniž byste vnímali jeho blízkost a přítomnost, anebo jste zapomněli, jaké je sloužit z přebytku času stráveného s ním. Možná se cítíte jako křeček v běhacím kole, v němž se z vlastních sil točíte na místě, namísto zažívání Boží síly a moci.

Z celé Bible je zřejmé, že Bůh chce, aby lidé prožívali jeho radost. Zamyslete se nad následujícími texty:

• „Radost z Hospodina bude vaší silou.“ (Nehemjáš 8,10)
• „Večer se uhostí pláč, ale ráno jásot.“ (Žalm 30,6)
• „Nebojte se. Hle, zvěstuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid, že se vám dnes narodil Zachránce, který je Kristus Pán, v městě Davidově.“ (Lukáš 2,10–11)
• „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost.“ (Galatským 5,22).

Modlete se, aby vás Bůh znovu naplnil svým Duchem a obnovil vaši radost. Začněte se znovu smát. Začněte znovu doufat. Následujte Kristův příklad. Zdržte se nesmyslných hádek. Rozvíjejte partnerství s dalšími služebníky. Stavte si před oči vítězství, které máte v Ježíši. Neohlížejte se za minulostí. Každý den se rozhodujte pro radost. Buďte štědrými dárci.

Život je někdy bolestný, Bůh nám ale dal zaslíbení radosti. Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!