Milí čtenáři,

vítejte při čtení aktuálního čísla Magazínu!

Po celý rok 2023 jsme se věnovali oblasti vůdcovství. Jak jsem uvedl v úvodníku k jarnímu číslu, toto téma rezonuje (nejen) v křesťanském světě již hezkých pár let, ne-li desetiletí. Za tu dobu (nejen) křesťanská veřejnost a její vedoucí mohli ve zvýšené míře reflektovat fenomén vůdcovství z biblické perspektivy na příkladech takových postav jako byli vůdce izraelského národa Mojžíš, král starověkého Izraele David, královský číšník Nehemjáš či apoštol Pavel. Zároveň se křesťanská obec měla také  možnost seznamovat se všemi možnými principy a způsoby vedení uplatňovanými v korporátní sféře a zapracovávat do své praxe ty z nich, které relevantně přispívaly do případného zkvalitnění vlastních vůdčích schopností jednotlivých služebníků. Na kolik se tento výrazný a dlouhodobý důraz na oblast leadershipu efektivně promítl do kvality vedení našich sborů a církví, nechávám na posouzení vás, čtenářů. V tomto ohledu jen odhaduji, že jednotlivé individuální zkušenosti mohou být poměrně rozmanité.

Náš Magazín se tedy v souvislosti s tématem vůdcovství také pokusil v průběhu roku 2023 přijít se svou troškou do mlýna. Navázal přitom na trend poslední doby, který se projevuje ve zvýšeném zájmu o principy vedení, jež ve svém životě a službě uplatňoval Ježíš Kristus. V tomto kontextu jsme v předchozích dvou číslech zdůraznili důležitost lásky a pokory ve službě i ve vůdcovství. Dnes připojujeme důraz na oběť.

Jak ve svém úvodním textu píše George P. Wood, hlavní editor časopisu Influence, z jehož článků s laskavým svolením nakladatelství Life Publishers při sestavování jednotlivých čísel Magazínu vycházíme, oběť představuje základní kámen ve službě Ježíše Krista tomuto světu. Zatímco „císař se stal vládcem tak, že své nepřátele posílal na kříž, Ježíš Kristus se stal vládcem tak, že podstoupil kříž kvůli svým nepřátelům.“ Nástroj smrti se stal cestou k životu. Opovrhované místo za hradbami města (viz Žd 12,13) se stalo místem, které přineslo smíření člověka s Bohem.

Známý autor aforismů Pavel Kosorin v jednom z nich píše: „Nic nemáme pouze pro sebe – a sebe nejméně.“[1] Ježíš Kristus tento výrok naplnil beze zbytku. Celý svůj život, a speciálně léta své veřejné služby, rozdával sám sebe na maximum. Tím se stal příkladem pro nás. A nejen v tom. Často se rozdával těm, kdo stáli na okraji tehdejší společnosti – chudým, zajatým, zdeptaným a nemocným (viz L 4,18).

Dnešní číslo Magazínu se mimo jiné snaží pozornost svých čtenářů obrátit právě tímto směrem – ke skupinám lidí, které i dnes stojí často na okraji společnosti, a to i té křesťanské. Jde o lidi s různými druhy zdravotních obtíží – ať už psychických nebo fyzických. V jednotlivých článcích ponecháme stranou řadu ožehavých teologických otázek ohledně (ne)vyslyšených modliteb za jejich uzdravení.  Dozvíte se však, jak sloužit takovým lidem, jak s nimi procházet procesem učednictví, jak je vést ke službě druhým a jak je do ní efektivně zapojovat. Vždyť – jak píše již výše zmíněný George P. Wood ve svém dalším článku našeho Magazínu – zdravotní omezení nepředstavuje překážku pro službu v moci Ducha svatého.

Přeji příjemné čtení!

Radek Smetana, editor české verze

[1] KOSORIN, P. Aforismy, aneb Lazare, pojď ven! Brno: nakladatelství Cesta, 2004. ISBN 80-7295-062-2