Vážení čtenáři,
vítejte při čtení úvodního čísla letošního Magazínu!
Již hezkých pár let, ne-li nějaké to desetiletí, rezonuje (i) v křesťanském světě téma vůdcovství. Organizují se konference na toto téma, píší se knihy, povstávají osobnosti, které mají v tomto směru co říct. V rámci této dlouhodobě probíhající diskuze se křesťanští vedoucí i laická veřejnost mohou seznamovat snad se všemi možnými (ne)zavedenými způsoby vedení uplatňovanými v korporátní sféře a osvojovat si tak pojmy jako autokratické, demokratické, liberální, participační, situační, týmové a další typy vůdcovství.
Současně se mohou setkávat i s různými přístupy, které se snaží reflektovat fenomén vůdcovství z biblické perspektivy. Dozvídají se, jaké principy uplatňoval ve svém vedení například Mojžíš při vyvádění izraelského lidu z Egypta, král David při panování nad izraelským národem, královský číšník Nehemjáš při obnově Jeruzaléma či apoštol Pavel při svých misijních cestách.
V poslední době pak můžeme (nejen) v křesťanském prostředí zaznamenávat zvyšující se zájem o to, jakým způsobem uplatňoval vedení náš největší vzor – Ježíš Kristus. A na toto téma se také budeme soustředit nejen v tomto konkrétním čísle Magazínu, ale i v celém nadcházejícím ročníku. Začneme hned jedním ze základních principů Ježíšova vůdcovství, kterým je láska.
Osobně se domnívám, že tento princip nevybrali editoři Magazínu náhodou. Žijeme totiž v rozbouřených dobách. Období covidové pandemie do značné míry prohloubilo propast mezi jednotlivými názorovými proudy nejen ve společnosti, ale i v církvi. Na globální rovni k tomu přispěl i současný konflikt na Ukrajině, který vyvolává různé názorové střety hlavně co se uprchlické krize týče. A v našem českém kontextu rozjitřily náladu například poslední prezidentské volby.
(Nejen) v kontextu uvedených společenských fenoménů dochází i mezi věřícími k rozvinutí negativních stereotypů a nálepkování ve stylu MY a ONI, které mají souvislost s takzvaným tribalismem, nebo-li kmenovým viděním. Tento trend často umocňuje využívání sociálních sítí. Jak píše v jednom z článků tohoto čísla Choco de Jesús, uzavíráme se do svých sociálních bublin a komunikujeme převážně s lidmi podobných názorů. Případně v relativním bezpečí za zdmi svých Facebooků či blogů projevujeme své názory takovým způsobem, kterým bychom si to druhému člověku tváří v tvář těžko dovolili. A to i v rámci komunity věřících.
Komunita víry by však naopak měla dokázat vyjít ze svého prostředí k lidem různých názorových proudů. Měli bychom umět překonávat bariéry, kulturní a názorové propasti a komunikovat zvěst evangelia, která tak úzce souvisí s láskou a vzájemným respektem. Ovšem budujeme-li si hluboké názorové příkopy mezi sebou, jak potom chceme zasáhnout svět? Čím mu chceme sloužit?
Naléhavě potřebujeme takový typ vůdcovství, který dokáže propojovat a spojovat nejen různé skupiny ve společnosti, ale i v samotné církvi. Jen tak bude společenství víry fungovat jako ono město na hoře svítící, které dává pozitivní signál svému okolí v současných rozbouřených dobách (Mt 5,14 – 16).
Dnešní číslo Magazínu Vám nepřinese úplnou odpověď na to, jak takový typ vůdcovství úspěšně realizovat. Může Vám však nabídnout rozmanité podněty k zamyšlení užitečné pro Vaši vlastní službu a Váš vlastní způsob vedení.
Přeji příjemné čtení!
Radek Smetana
Editor českého vydání
