Vážení čtenáři,

vítejte při pokračování našeho celoročního tématu týkajícího se předávání duchovního dědictví. V minulém čísle jsme se zamýšleli nad tím, jak duchovní dědictví předávat skrze naše vlastní životy, dnes se podíváme na to, jak předávat duchovní dědictví skrze naši vlastní službu. 

V souvislosti s oběma uvedenými tématy se možná nabízí otázka, proč je zpracovávat ve dvou samostatných vydáních našeho časopisu. Vždyť naše životy a naše služba velmi úzce souvisejí a jen velmi těžko je lze oddělovat. To, v co věříme, se přece snažíme přirozeně uplatňovat současně jak ve svém životě, tak ve své službě. Jinak řečeno, snažíme se, aby náš život vykazoval celistvost a transparentnost v tom, kým jsme a co děláme, což jsou mimochodem důrazy, které v této době rezonují nejen křesťanským světem. Mnohdy se s nimi setkáváme i v obchodních firmách, nadnárodních společnostech a mnohých dalších oblastech současného světa. 

V určité perspektivě se však dá říct, že mezi tím, jak žijeme svůj křesťanský život a jak realizujeme svou křesťanskou službu, může existovat jistá disproporce. Dovolte mi vypůjčit si v této souvislosti slova J. Dallase z jeho knihy Hovory o homosexualitě, kterou přispěl do současné debaty na aktuální téma LGBTQIA+ komunity. V úvodu této knihy napsal: „(Jako křesťané) víme, čemu věříme, ale nevíme, jak to vyjádřit. Nebo víme, jak své přesvědčení vyjádřit, ale netušíme, jak jej obhájit.“^[1] Jinými slovy, je možné, abychom zastávali ve svém životě jasná stanoviska, která se následně odrážejí v našem jednání. Současně však nemusíme být schopni tato svá přesvědčení efektivně komunikovat svému okolí. 

A zde se dostáváme zpět k tématu předávání duchovního dědictví skrze naše životy a naši službu. Každá generace věřících totiž čelí dvěma zásadním výzvám: jak ve svých daných podmínkách principy evangelia žít a jak je komunikovat. Je možné, že se staneme pro další generace inspirací v tom, jaké postoje jsme ve svém životě zastávali a jak jsme je dokázali žít. Současně se však pro tyto generace nutně nemusíme stát vzory v tom, jak jsme tato svá přesvědčení dokázali předávat svému okolí. A to jak směrem do církve, tak směrem do společnosti. Následující generace si pak mohou říct: „Obdivujeme osobní přesvědčení a životní příklad svých (duchovních) rodičů, ale nemůžeme si vzít příklad z toho, jak v dané oblasti sloužili svému okolí. My to chceme dělat jinak.“   

V této souvislosti je třeba také vidět, že každá generace čelí svým vlastním výzvám v podobě témat, která hýbou danou společností. Výše zmiňované téma LGBTQIA+ komunity představuje například výzvu pro naši generaci. A zdaleka nejde o téma jediné. Můžeme mluvit o oblastech současného globalizovaného světa, světa sociálních sítí, oblastech duševního zdraví, stresu, vyhoření a dalších. S každým takovým tématem se snažíme nějakým způsobem vyrovnat a reagovat na něj z křesťanské perspektivy. Zda to děláme správně a efektivně, často ukáže až čas. Přesto už dnes vám můžeme nabídnout určitou pomoc a inspiraci v podobě článků našeho aktuálního čísla Magazínu, který se některým z uvedených témat podrobněji věnuje. 

Přeji inspirativní čtení!

^[1] DALLAS, J. Hovory o homosexualitě: Jak mluvit o věcech laskavě a srozumitelně. Albrechtice: Křesťanský život, 2020. Str. 10