Vážení čtenáři,

celý nadcházející rok 2021 bude u nás v Magazínu ve znamení tématu Držet kurz! V tomto prvním čísle si položíme otázku, jak má církev udržet své poslání uprostřed současné kultury, která se rychle mění. 

Tento trend neustálých kulturních posunů můžeme ve společnosti sledovat již delší dobu, ovšem současná koronakrize jej jen zintenzivňuje. Setkáváme se s jevy dříve ne tak běžnými, jako jsou například home office (práce z domova) nebo distanční výuka na školách, a ty ovlivňují způsob našeho života. Sociální vztahy se ještě v mnohem větší míře přesunuly do kyberprostoru, což sebou nese pozitiva i negativa zároveň. Pozitiva mohou spočívat v rozvoji takových komunikačních kanálů, které nás činí dosažitelné i bez nutnosti dlouhých či složitých geografických přesunů. Poměrně rychle jsme si zvykli na různé platformy typu zoom, které nám do jisté míry umožňují překonávat sociální izolovanost, k níž nás epidemie odsuzuje. 

Dokonce i církev, která se obecně nepovažuje zrovna za pružnou organizaci, se tomuto trendu přizpůsobila poměrně rychle. A nutno dodat, že v mnoha případech i úspěšně. Zjistila totiž, že tímto způsobem může zasáhnout nejen ty, kteří již patří do rodiny víry, ale i širší veřejnost. V neposlední řadě tomu do určité míry napomáhá i Česká televize, která v době koronakrize pravidelně nabízí přenos nedělních bohoslužeb, přičemž oslovuje širokou škálu církví (včetně té naší), aby se na přenosech podílely.  

Na druhou stranu v této době vyplouvají na povrch více než kdy jindy i některé negativní stránky spojené s životem v kyberprostoru a na sociálních sítích. Toto poněkud odcizené místo se totiž vždy stávalo terčem zájmu těch lidí, kteří si měli potřebu vylít svou zlobu a frustraci. A nyní to platí dvojnásob. Zdánlivě nekončící období pandemie v mnoha lidech způsobuje narůstající pocit hněvu a frustrace a uvolnění se zdá doslova po ruce – stačí kliknout prstem na myš či klávesnici. A i v tomto se může projevit to, že jako církev držíme stále pevný kurz, když se totiž nenecháme tímto pocitem hněvu a frustrace ovládnout a nepodlehneme tlaku této kultury zloby. V článku Eda Stetzera si o tom můžete přečíst víc. 

Byť nám kyberprostor a sociální sítě do určité míry usnadňují komunikaci v této nelehké době, nic nemůže nahradit vřelý osobní kontakt, na který se mnoho z nás už jistě těší a bez něhož si život (nejen) církve prostě nedokážeme představit.  Přeji nám všem, ať se brzy dočkáme obnovení těch přirozených lidských kontaktů, které k životu tak moc potřebujeme. A to čekání na okamžik, kdy se vrátíme do normálu, si můžete zpříjemnit čtením článků právě z našeho Magazínu!