Když zájem o spojení s Bohem skrze uctívání neprojevují ani lidé, kteří do církve chodí už celé roky, může být chybějícím článkem učednictví.

Letniční pastoři a vedoucí chval si rádi představují, jak celý zástup návštěvníků nedělních bohoslužeb z celého srdce uctívá Boha. Představujeme si zdvižené ruce, nadšený zpěv, spontánní tleskání a vroucí modlitby. Přejeme si zažívat atmosféru, která lidi připraví na přijetí kázaného Slova, po kterém mnozí přispěchají k podiu reagovat na výzvu k obnově vztahu s Bohem.

Skutečnost bohužel našim nadějím vždy neodpovídá. Mnozí jsme zažili atmosféru chabě navštívené bohoslužby, kde osamělí jedinci postávají jako kmeny stromů. Někteří zpívají, ale většina jen sleduje. Málokdo zvedne ruce.

Problém nespočívá jen v samotném nasazení pro chválu. Když zájem o spojení s Bohem skrze uctívání neprojevují ani lidé, kteří do církve chodí už celé roky, může být chybějícím článkem učednictví. Jak na to mohou vedoucí chval reagovat?

Zjistěte, v čem je problém

Vedoucí chval často pociťují frustraci z toho, že se členové sboru nezapojují do chval. Svalovat vinu na samotné návštěvníky bohoslužeb však není produktivní. Přijďte na kloub podstatě věci a zjistěte, v čem je problém.

Není správné předpokládat, že lidé vědí, co dělat, i když do církve chodí už dlouho. Obdrželi někdy vyučování o uctívání? Jdete jim dobrým příkladem? Nevyhovuje jim třeba prožívat chvály méně okázalým způsobem skrze tiché rozjímání?

Vy potřebujete rozumět tomu, kde se váš sbor právě nachází. A stejně tak potřebují vaši lidé rozumět vám. Apoštol Pavel kladl na srozumitelnost bohoslužby velký důraz:

„Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl přítomný prostý člověk k tvému díkůvzdání říci ‚Amen‘, když neví, co říkáš? Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován“ (1. Korintským 14,16-17).

Ačkoliv v tomto textu hovořil o modlitbě v jazycích, platí stejný princip i pro ostatní projevy díkůvzdání a chvály. Každý návštěvník vašich shromáždění nepochází z letničního prostředí. To, co vám připadá přirozené, může být pro druhé naprosto cizí – či dokonce matoucí.

Zmapujte úroveň zralosti a zkušeností přítomných lidí. Následně hledejte způsoby, jak lidi krok za krokem lépe vtáhnout a zapojit do uctívání a jak jim pomoci porozumět jeho významu.

Nebojte se sebereflexe

Vedoucí, kteří mají dostatečnou sebedůvěru, se nebojí upřímné sebereflexe.

Občas si potřebuji položit několik otázek na tělo: Nezařazuji ráda tuto píseň jen proto, že se mi líbí? Nekomplikuje přílišná hlasitost písní lidem možnost spojit se s Bohem a zamyslet se nad tím, co zpívají? Nezařazuji příliš rychle nové chvály?

Zejména poslední otázka je pro současné vedoucí chval aktuální. Mnoho lidí dnes navštěvuje shromáždění jen jednou či dvakrát měsíčně. Chválícímu týmu se sice nová píseň po čtyřech přehráních může zdát ohraná, značná část přítomných ji ale uslyšela poprvé či podruhé.

Zvažte na modlitbách, jak můžete lidem ulehčit jejich zapojení do uctívání.

Vyučujte

Skutečnost, že mnozí návštěvníci našich bohoslužeb nerozumí letničnímu uctívání, neznamená, že bychom na ně měli rezignovat. Potřebujeme je však k němu přizvat. Je pozoruhodné, kolik lidí zareaguje na uctívání v okamžiku, kdy mu porozumí srdcem.

O uctívání se dá vyučovat mnoha způsoby – vedoucí chval zařadí mezi písně krátké vyučovací lekce, pastor si připraví kázání o uctívání a jeho významu pro naši víru, chválící tým podstoupí speciální koučink.

Nedávno jsem vedla uctívání na oblastní konferenci mládeže. Zpívali jsme píseň „Worthy of It All“ (Hoden vší chvály), ve které se zpívá „Ve dne i v noci, v noci i ve dne, ať vonné kadidlo stoupá vzhůru.“

Namísto toho, abych změnila text písně, aby nepůsobil tak zvláštně, jsem před nástupem této pasáže na chvíli přerušila zpěv. Na základě krátkého textu z Písma jsem všem vysvětlila, že kadidlo v Bibli představuje modlitby. Následovaly mocné chvíle, kdy mladí lidé s hlubším porozuměním vstoupili do hlubokého uctívání.

Nerezignujte na to nejlepší od Boha a nezjednodušujte lidem život.

Namísto toho rozšiřte jejich porozumění. Tomu se říká učednictví.

Pokud se uprostřed chval zastavíte a chcete něco vysvětlit, buďte velice struční. Nepřerušujte chvály příliš často, zejména ne během hlavní nedělní bohoslužby. V principu omezte snahu o vysvětlování na jedno minutové okno během jednoho shromáždění.

Buďte struční, ale věcní. Vaším cílem není vyvolat v lidech emocionální odezvu, ale v něčem je poučit.

Za minutu se dá probrat celá řada témat. Můžete například pohovořit o tom, co Bible říká o vzývání Ježíšova jména, zvedání rukou, zpěvu v Duchu svatém nebo tleskání.

Pro delší vyučování může vzniknout prostor například na setkáních v průběhu týdne, sborových dovolených či letních táborech pro mládež.

Věnujte se i učednické výchově členů svého hudebního týmu. Nenacvičujte spolu jen nové písně. Během každé zkoušky věnujte jistý čas vyučování o uctívání a teprve potom přejděte k nácviku aranží.

Nebojte se členy chválící kapely koučovat. Připomínejte jim, že vaším cílem není vydařené představení. Pomáhejte jim rozvíjet jejich dovednosti a učte je vyjadřovat vše, co jim Bůh vkládá do srdcí.

Předveďte, jak to má vypadat

Mnoha aspektům chvály nelze naučit – lidé je potřebují odkoukat a „chytit“. Pokud chcete, aby lidé pochopili, co po nich chcete, musíte jim to předvést.

Mnoha aspektům chvály nelze naučit – lidé je potřebují odkoukat a „chytit“. Pokud chcete, aby lidé pochopili, co po nich chcete, musíte jim to předvést. Potřebují na vašem příkladu vidět, jak to má vypadat.

Pavel v 1. Korintským 11,1 prohlásil: „Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista.“ Chcete-li lidi k něčemu vést, musíte to i žít. Poté, co lidem vysvětlíte koncepci chval, musíte jim ji ukázat v praxi.

Povzbuďte své vedoucí, kteří neslouží během chval na pódiu, aby nepostávali v zadní části sálu, ale sedli si do předních řad a zapojili se do uctívání. Mám na mysli pastory, sborové zaměstnance, diákony, učitele či vedoucí skupinek. Chcete-li ve sboru vytvořit kulturu uctívání, musí vedoucí lidem ukázat, jak se to dělá.

Totéž se týká i samotných členů chválícího týmu. Někdy musím zpěvákům a hudebníkům během zkoušek připomínat, aby se dívali vzhůru k nebesům, byli do chval aktivně zapojení a usmívali se. Má to veliký dopad, když každý člen hudebního týmu chvály prožívá naplno.

Praktikujte předvedené

Moje šestnáctiletá dcera Libby se právě učí řídit. Po letech, kdy jsem se smála svým kamarádkám, jejichž děti touto fází procházely, a divila se, proč jsou tak nervózní, si teď uvědomuji, že tento proces je těžší, než jsem čekala. Sedět na sedadle spolujezdce, zatímco se Libby prodírá hustým městským provozem, je někdy psychicky náročné.

Moje dcera mě celé roky sledovala, jak řídím a nedávno strávila třicet hodin v autoškole. V tuto chvíli však Libby nezíská řidičskou sebedůvěru a dovednosti jinak než procvičováním toho, čemu se naučila. I když je to pro mě nepříjemný zážitek, musím ji pouštět za volant.

Podobné je to s uváděním lidí do letničního uctívání. V určitém okamžiku je budete muset pustit za volant, aby si v praxi vyzkoušeli to, čemu je učíte a co jim ukazujete. Pokud je vyučujete spontánnímu zpěvu písní, povzbuďte shromáždění, aby si to ihned vyzkoušeli. Vytvořte pro takové chvíle na bohoslužbách prostor.

Někdy lidé nezareagují nejlépe a vaše výzva shromáždění naopak utlumí. Snaha vtáhnout lidi do hlubšího uctívání může vyjít nazmar a vyvolat trapný pocit. Přesto je dobré toto úsilí nevzdávat, protože podobně jako při řízení auta to bez tréninku nepůjde.

Namísto obviňování členů sboru z nedostatečného zapojení do chval přemýšlejte na modlitbách o tom, co byste mohli změnit. Vyučujte je uctívání a ukazujte jim, co po nich chcete.

S radostí potom budete sledovat, jak lidé vstupují do uctívání, které se dotýká Božího srdce.