„Ať jsi velký nebo malý, nebo akorát, Bůh tě má rád.“

Zbytek textu pravděpodobně znáte nazpaměť. Není úžasné, jak dobře si dokážeme zapamatovat zhudebněná slova?

Návštěvníci církve se od útlého věku učí základům víry prostřednictvím písní. Vyučování pokračuje vlastně pokaždé, když shromáždění společně zpívá. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, texty písní utvářejí víru a teologii přítomných lidí.

Většina kázání nemá dlouhého trvání. Píseň však může přetrvat staletí. Je tomu tak proto, že jen málo věcí tak probouzí naše emoce a zapisuje se nám do paměti jako hudba.

Vedoucí církve si tuto skutečnost bohužel mnohdy neuvědomují. Hudbu považují za předstupeň kázání, nikoli za součást zvěstování evangelia.

Pokud však naše písně postrádají teologickou hloubku, riskujeme, že budeme vychovávat učedníky s nepřesnými názory na Boha. Když si uvědomím, jak málo biblických znalostí mají dnes mnozí křesťané, nemohu si pomoci, ale napadá mě, zda za to částečně nemůže i naše hudba.

Prakticky každá píseň, kterou slyším v křesťanském rádiu, je o tom, jak s trochou pomoci od Ježíše překonáme každý problém. Poselství písní je znepokojivě povrchní a obávám se, že věřícím brání v hlubším pochopení hlubokých Božích pravd.

Stejné obavy ve mě vzbuzují některé písně, které se zpívají na shromážděních církví. Nejde o to, že by jejich texty byly samy o sobě nebiblické, ale často jsou nevyvážené – neustále zdůrazňují sebe sama a Boží atributy v nich hrají spíše jen okrajovou roli.

Jako vedoucí chval se těmito otázkami zabývám při výběru písní. Pravidelně si kladu otázku, zda jsou texty písní na našich bohoslužbách více o tom, co lidé prožívají, nebo o věčných pravdách Písma.

Abych se vyjádřila jasně, věřím, že musíme vytvářet prostor obojímu. Potřebujeme ale cíleně hledat správnou rovnováhu, abychom prostřednictvím textů písní vyjadřovali zdravou teologii.

Apoštol Pavel vyzýval církev v Efezu: „Naplňujte se Duchem, mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívajíce Pánu.“ (Efezským 5,18-19)

Společný zpěv v průběhu nedělní bohoslužby je příležitostí k vyvyšování Ježíše a povzbuzování Kristova těla. Abychom co nejlépe využili společně strávený čas, měli bychom vybírat písně, které rozezní libozvučný osobní i teologický tón.

Všimněme si, že když křesťané v Efezu srdcem zpívali Pánu, sloužili zároveň jedni druhým. Stejně jako ostatní části bohoslužby slouží i zpěv celé shromážděné skupině lidí. Zatímco pozvedáme k Bohu naše chvály, můžeme jimi lidi povzbuzovat, informovat a vyučovat. Jinak řečeno, písně chval a uctívání jsou nedílnou součástí učednictví.

Společný zpěv v průběhu nedělní bohoslužby je příležitostí k vyvyšování Ježíše a povzbuzování Kristova těla. Abychom co nejlépe využili společně strávený čas, měli bychom vybírat písně, které rozezní libozvučný osobní i teologický tón.

Osobní modlitby

Jako autorka písní často zhudebňuji modlitby. Biblický vzor nám k tomu poskytuje kniha Žalmů.

Jedna z mých oblíbených pasáží se nalézá v Žalmu 42:

„Jako laň dychtí po vodních tocích, tak má duše dychtí po tobě, ó Bože… Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti… Ve dne Hospodin přikazuje svému milosrdenství a v noci je se mnou jeho píseň, modlitba k Bohu mého života.“ (verše 2,6,9)

Žalmy nás spojují s Bohem. Jsou upřímné, procítěné a poctivé. Jsou to osobní modlitby odevzdanosti a vděčnosti. Proto je máme tak rádi.

Na tuto tradici navazuje mnoho moderních písní, které vedou do uctívání. Dokážou vytvořit atmosféru pro důvěrné vyjádření chvály. Přílišný důraz na naše prožitky ale na druhou stranu může vést k egocentrickému přístupu k uctívání.

Kdyby Žalmy byly jedinou biblickou knihou, kterou čteme, přišli bychom o mnoho jiných důležitých pravd Písma. Podobně pokud bychom zpívali pouze modlitby, mohli bychom přehlédnout některé důležité aspekty bohoslužby.

Proto by alespoň některé písně, které v církvi zpíváme, měly odrážet hlubší teologické pravdy.

Teologické pravdy

Klasickým příkladem teologického vyznání v chvalozpěvu je prastará píseň Martina Luthera „Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“, která pokládá základy k pochopení Boží všemohoucnosti.

Do programu každé bohoslužby se snažím zařazovat alespoň jednu píseň, která je vysloveně teologická. Texty písní vycházející z Písma učí pravdám, které by shromáždění pouhými emocionálně zabarvenými texty neobjevilo.

Nedávno jsme ve sboru začali zpívat píseň nazvanou „Mé svědectví“ (My Testimony):

Ježíšem Kristem, svatým
jsem ospravedlněn.
Toto je mé svědectví…
Vykoupen krví,
obmytý vodou.
Zpívejte chválu Duchu, Synu a Otci.

Jedná se o poměrně složité teologické pojmy, které jsou však vyjádřeny stručně a podloženy melodií, takže si je lze snadno zapamatovat. Křesťané se potřebují setkávat s texty, které mají duchovní hloubku, i když v danou chvíli plně nechápou jejich význam.

Neměli bychom předpokládat, že shromáždění nezvládne teologické složitosti. Spíše bychom měli pracovat na růstu porozumění a poznání všech. Jako vedoucí chval věnujte chvíli vysvětlení slov či částí textu písně, abyste lidem pomohli lépe uchopit její smysl.

Texty písní vycházející z Písma učí pravdám, které by shromáždění pouhými emocionálně zabarvenými texty neobjevilo.

Žádná chvála by neměla být v rozporu s Písmem nebo se odchylovat od zdravé teologie. Lidé si lépe zapamatují verš písně než vyučování vysvětlující teologickou nesprávnost nějakého učení. Pokud něco v písni nesedí, buď upravte text, nebo ji přestaňte zpívat.

Pro vedoucí chval může být někdy obtížné rozpoznat jemné chyby v textu skladby. Možná v nich nějaká myšlenka nebo fráze vyvolává neklid z důvodů, které jim nejsou hned zřejmé. V takovém případě věnujte čas důkladné analýze písně. Promluvte si s někým, kdo má větší teologické vzdělání, a zeptejte se jich na dojem.

Během studia hudby na North Central University jsem se vzdělávala u Davida Peddeho, profesora hudby s nadáním pro hodnocení teologie písní. Pedde, sám plodný skladatel písní, občas okomentoval text písně: „To neodpovídá Kristovu charakteru“.

Zpočátku jsem nechápala, co tím myslí. Postupem času však Peddeho textová kritika ovlivnila i můj způsob přemýšlení nad slovy písní.

Stejně jako ti, kdo kážou Slovo, mají i vedoucí chval povinnost střežit neporušenost poselství evangelia. Musíme se držet biblických pravd, učit správnému učení a dbát na to, aby vše, co děláme, odráželo Kristův charakter. Budeme-li na to vše dbát, povedeme lidi k učednictví i prostřednictvím zpěvu.

Autentické hledání Boha, kdy mu jako církev přinášíme naše chvály, představuje důležitou součást společného uctívání. Patří k němu i pravdivé vykreslování toho, kým Bůh je.

Prostřednictvím hudby můžeme lidi vést k hlubšímu vztahu s Otcem, Synem a Duchem svatým – a k jejich poznávání. To je učednictví.