S Bradem Mattrischem jsem se poprvé setkal na Facebooku. Byli jsme bratranci z druhého kolena z otcovy strany a až do dospělosti jsme se neznali. Brad se stal ordinovaným služebníkem církve Assemblies of God v roce 2006, tedy ve stejném roce jako já. Získal stejný počet bakalářských a magisterských titulů jako já a stejně jako já se věnoval službě na plný úvazek.

Kromě toho však Brad trpěl mozkovou obrnou a během služby byl připoután na invalidní vozík. Bohužel na Brada mnoho lidí nahlíželo spíše skrze jeho viditelné postižení, než na základě schopností, jimiž disponoval.

Náš celocírkevní zpravodajský portál AG News o něm kdysi přinesl článek, který odrážel zmíněný předsudek a odstup. Mimo jiné v něm stálo: „Mnozí lidé, kteří se s Mattrischem setkají poprvé – zejména ti, kteří možná váhali, zda ho pozvat kázat – bývají šokováni jeho znalostmi, moudrostí a duchovním vůdcovstvím.“

Šokováni? Mě šokuje, že křesťané soudí člověka podle jeho vnějšího vzhledu, a ne podle srdce. (1. Samuelova 16,7) Kolik darů Ducha jsme nerozbalili jen proto, že jejich vlastník patřil mezi zdravotně postižené?

Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) definuje zdravotní postižení jako „jakékoliv poškození stavu těla nebo mysli, které osobě s tímto onemocněním ztěžuje vykonávat určité činnosti (omezuje její aktivitu) a komunikovat s okolním světem (omezuje její zapojení).“

Dále zdravotní postižení člení na základě funkčnosti na šest typů:

• kognitivní (vážné potíže se soustředěním, pamětí nebo rozhodováním),
• sluchové (vážné potíže se sluchem nebo hluchota),
• postižení mobility (vážné potíže s chůzí nebo chůzí po schodech),
• postižení zraku (vážné potíže se zrakem nebo slepota),
• nesoběstačnost (potíže s oblékáním nebo koupáním) a
• neschopnost vést samostatný život (potíže se samostatným vyřizováním osobních záležitostí).

Na základě této definice vládní zdravotní agentura CDC odhaduje, že každý čtvrtý dospělý Američan (přesně 26 %) žije se zdravotním postižením. To znamená jednašedesát milionů lidí, pokud nepočítáme děti. Brad k nim patřil již od dětství. (V roce 2020 tragicky zemřel.)

Příliš dlouho jsme my, zdraví křesťané, nahlíželi nesprávně na službu zdravotně postižených. Chovali jsme se, jako bychom pouze my sloužili bratrům a sestrám, kteří mají nějaké omezení a nedokázali jsme uchopit možnost, že by tito lidé mohli sloužit také nám anebo po našem boku.

Smyslem našeho zastavení a zamyšlení nad souvislostí mezi zdravotním postižením a letniční službou je poodkrýt nové způsoby, jak o tomto tématu přemýšlet a jednat.

Marvin J. Miller v knize „From Pity to Community“ (Od lítosti k sounáležitosti) ukazuje pět vývojových stádií v přístupu ke službě zdravotně postižených: nevědomost, lítost, péče, přátelství a spolupráce.

Gary Hoyt se v knize „How Accessible Is Your Church?“ (Jak přístupná je vaše církev?) ptá, zda naše církve vytvářejí přátelské a otevřené prostředí pro lidi s postižením mobility.

Joanna Frenchová v knize „Disability and Discipleship“ (Postižení a učednictví) uvádí zásady účinné služby lidem s postižením.

Nilda Riverová – bývalá Bradova kolegyně – v knize „Unlimited Potential“ (Neomezený potenciál) povzbuzuje církev k tomu, aby hledala způsoby, jak dát prostor duchovním darům lidem s postižením.

A konečně Joe Butler v knize „A Place for Everyone“ (Místo pro každého) jmenuje tři vlastnosti církví, které opravdově usilují o inkluzi.

Zdravotní postižení nepředstavuje překážku pro službu Ducha svatého.

Nevyslyšené modlitby za uzdravení vzbuzují řadu ožehavých teologických otázek, které v tomto čísle ponecháváme bez odpovědí. Namísto snahy zodpovědět to, co o Boží prozřetelnosti nevíme, se pisatelé našich článků zaměřují na praktické aspekty naší každodenní služby.

Základní východisko, z něhož vycházejí, spočívá v tom, že zdravotní postižení nepředstavuje překážku pro službu Ducha svatého. Jak sám Pán řekl Pavlovi: „Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.“ (2. Korintským 12,9)