„Změnilo mi to život.“
Těmi slovy popsala Cindy dopoledne, kdy lidem ze svého města rozdávala bochníky chleba a mluvila s nimi o víře.
Introvertka Cindy se do té doby žádné evangelizační události nezúčastnila a oslovování cizích lidí ji znervózňovalo. Po skončení této akce však prohlásila, že už se těší na příští evangelizaci. Podobně se vyjádřili i další účastníci akce.
Toto nadšení pomohlo v jejich sboru položit základy kultury evangelizace.
Slovo „evangelizace“ řadu lidí znervózňuje. Nejde však o nic složitého. Jednoduše jde o to, podělit se s ostatními lidmi o některý z aspektů dobré zprávy o Ježíši.
O Boží dobrotě mohou svědčit i drobné projevy laskavosti, které přirozeně vyústí v rozhovory o spasení. Jestliže se v církvi pěstuje kultura evangelizace, budou členové sboru pro takové okamžiky dýchat a žít. Z každé bohoslužby budou odcházet s novým nadšením pro sdílení Boží naděje se svými přáteli, rodinnými příslušníky, sousedy a spolupracovníky.
Jak můžete tuto kulturu rozvinout ve svém sboru? Podíváme se na pět kroků, které vám k tomu pomohou.
1. Začněte tam, kde jste
Jste tím nejlepším člověkem pro práci, ke které vás Bůh povolal. Proto se přestaňte srovnávat s ostatními pastory. Namísto toho se soustřeďte na svou službu na místě, kde právě jste.
Studujte demografické údaje o své obci a proste Boha, aby vám ukázal potřeby, které může vaše církev naplnit. Následně vypracujte evangelizační strategii, která se pro všechny členy sboru stane lákavou výzvou k zapojení.
Při plánování evangelizační akce zvažte dostupnost vašich zdrojů a dobrovolníků. Zapojte do plánování členy sboru a hovořte s nimi o potřebách, které oni vnímají jako důležité, a o akcích, s nimiž by byli ochotni pomoci.
Především však proste Boha, aby vám dal srdce pro oslovování lidí. Pokud sami nejste pro evangelizaci nadšeni, neočekávejte, že ostatní budou.
Každý den vyhlížejte příležitosti k rozhovorům s lidmi o Ježíši. Kdykoliv s manželkou Nancy večeříme v restauraci, oslovím obsluhu: „Jsme zvyklí se před jídlem modlit. Můžeme se nějak modlit i za vás?“
Jednoduchá otázka se může často stát odrazovým můstkem k hlubšímu rozhovoru. Nedávno mi Pán dal silný impulz, abych se za situaci, o které se mi servírka svěřila, pomodlil ihned na místě. Její slzy vděčnosti potvrdily, že šlo o Bohem připravené nadpřirozené setkání.
Budete-li zapálení pro evangelizaci, projeví se to v každé oblasti vašeho života a služby. Ve vašem jednání, kázání, rozpočtu, kalendáři církevních akcí, výběru hostujících řečníků, sborové vizi i v plánovaných akcích – v tom všem se bude odrážet touha oslovovat duchovně ztracené.
2. Získávejte pro evangelizaci učedníky
Úkolem pastora je „připravovat svaté k dílu služby“ (Efezským 4,12). Patří k tomu i příprava členů sboru na sdílení dobré zprávy evangelia.
Požádejte vaše lidi, aby si sepsali svá svědectví, ve kterých popíšou, jak přišli k Ježíši a jak jim změnil život. Potom je vyzvěte, aby se denně modlili za příležitosti ke sdílení svých životních příběhů s ostatními.
Připomínejte vašim členům, že není jejich zodpovědností měnit lidská srdce. Něco takového dokáže jedině Bůh. Když si křesťané uvědomí, že jejich úkolem je jednoduše sdílet Kristovu lásku slovem i skutky, zmírní to jejich strach a tlak.
Povzbuzujte své členy k tomu, aby zůstávali věrní, i když se nedočkají okamžité odezvy. Jejich úkolem je sdílet s ostatními Ježíšovu naději a výsledky ponechat na Bohu.
Lidé se často neobracejí hned po prvním slyšení evangelia. Než se lidé rozhodnou pro Krista, často si o duchovních věcech nejprve potřebují několikrát popovídat. Ani ten nejzapálenější evangelista nebude mít vždy tu výsadu být oním posledním, rozhodujícím článkem řetězce.
Povzbuzujte své členy k tomu, aby zůstávali věrní, i když se nedočkají okamžité odezvy. Jejich úkolem je sdílet s ostatními Ježíšovu naději a výsledky ponechat na Bohu.
Během semináře o evangelizaci v Escuintle v Guatemale jsem použil řetěz, abych pastorům pomohl si tento koncept představit. Vysvětlil jsem jim, že každý článek představuje duchovní rozhovor, přičemž poslední článek reprezentuje rozhodnutí pro Krista.
Po skončení semináře mi několik pastorů řeklo, jak osvobozující pro ně bylo si skrze vizuální pomůcku uvědomit, že pokaždé budeme těžko právě my oním posledním článkem řetězu.
Pavel napsal: „Já jsem zasadil, Apollos zalil, ale Bůh dával růst. Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím zvláštním, ale Bůh, který dává růst.“ (1. Korintským 3,6-7)
Když každý z nás udělá svůj díl práce, budeme se všichni podílet na společném poslání církve kázat evangelium a činit učedníky. Ve chvíli, kdy Bůh někomu promění život, pak bude všechna sláva patřit jen jemu.
3. Vytvářejte příležitosti
Do evangelizace se bez ohledu na věk může zapojit každý člen sboru. Hledejte kreativní způsoby, jak prostřednictvím služeb vašeho sboru podporovat evangelizační aktivity.
Skupina mládeže v jednom malém společenství uspořádala pro mladé lidi přespávačku. Vstupné představovala role lepicí pásky a láhev limonády. Zvědaví teenageři, kteří normálně do církve nechodí, zaplavili místní obchod, aby si tyto věci zakoupili.
Na akci vedoucí napsali na lepicí pásku evangelizační verše z Písma, potom ji rozstříhali a náhodně nalepili jednotlivá slova na zeď. Nováčky rozdělili do skupin spolu se členy mládeže, aby si dohromady zahráli hru. Tým, který verše poskládal správně, vyhrál. Byl to neotřelý a nenáročný způsob budování vztahů a navazování rozhovorů.
4. Oslavujte vítězství
Radujte se z ovoce evangelizace a učednictví.
Po skončení sborové akce pozvěte dobrovolníky na společnou akci a na jídlo. Jde o skvělou příležitost k bilancování, k rozhovorům o Bohem připravených setkáních i o výzvách, které jste museli překonávat. Povzbuďte každého, aby se podělil o své myšlenky a dejte prostor pro otázky.
Zaznamenejte výsledky akce, například kolik lidí se zúčastnilo nebo jaké duchovní rozhovory proběhly. O tyto výsledky se pak podělte s celým sborem během bohoslužby.
5. Buďte trpěliví
Rozvoj kultury evangelizace vyžaduje čas. I když se zdá, že naše úsilí zasévat semínka evangelia přichází vniveč, akce se nedaří nebo rozhovory váznou, Bůh může stále působit skrze naši poslušnost a odhodlání.
Dávejte najevo Boží lásku tím, že setrváte pod vedením Ducha svatého, v lásce a trpělivosti. Může to otevřít nečekanou příležitost k rozhovoru o naději, kterou máte v Kristu (1. Petrův 3,15).
Svěřte vše do Božích rukou – ať už jde o okolí, které se zdá uzavřené a těžko zasažitelné dobrou zprávou, o zdánlivě neřešitelnou situaci, nebo o člověka navenek nepřátelského vůči evangeliu. Mému příteli Erikovi trvalo desítky let, než přišel k Ježíši. V průběhu let mi Erik volal pokaždé, když měl nějaké problémy. V legraci mě označoval za svého Ježíšova kamaráda. Byl jsem Erikovi nablízku, když se rozváděl, když mu zemřel otec a když jeho bratr spáchal sebevraždu.
Kdykoliv mi to dovolil, modlil jsem se za něj a sdílel s ním biblické verše. Po celou tu dobu jsem se za něj modlil, aby jednoho dne přijal Krista za svého Spasitele.
Jednou večer mi v čase večeře Eric zavolal a jednoduše řekl: „Už jsem se rozhodl.“
Po třiceti pěti letech svědectví jsem se od Erika dozvěděl, že ho konečně někdo převedl přes cílovou pásku. Byl to vzrušující okamžik!
Když ve vašem sboru vytvoříte kulturu evangelizace, častěji uslyšíte příběhy podobné tomu Erikovu.
Inspirujte a zmocňujte členy vašeho sboru k tomu, aby se nebáli evangelizovat. Očekávejte, že Bůh skrze ně bude jednat.
Ježíš v Lukáši 10,2 prohlásil: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“
Když ve vašem sboru vypěstujete kulturu evangelizace, Bůh povolá dělníky a vyšle je na sklizeň nejen ve vašem městě, ale i za jeho hranice.
