Pocit zklamání či rozčarování může dolehnout na každého. Neochrání vás před ním nic – vzdělání, vzhled, věk, národnost, finanční zajištění, manželství ani aktivní služba.
Po čtyřech letech zakládání sboru v Puyallupu ve státě Washington zcela nečekaně dolehla ztráta elánu i na mě. Přitom ve službě se nám tehdy dařilo. Právě jsme otevírali náš čtvrtý kampus a sbor zažíval své nejlepší časy. Já naopak ty nejhorší.
Budil jsem se v noci a zápasil se zneklidňujícími myšlenkami. Převaloval jsem se, přehrával si v hlavě svá minulá zklamání a přemýšlel o narůstajícím seznamu svých úkolů. Jakmile ráno zazvonil budík, vstával jsem z postele pokaždé s pocitem neklidu, rozrušení a nechuti něco dělat. Bylo mi jasné, že se něco musí změnit.
Pokoj mi dodala až slova apoštola Petra, která tehdy pronikla jako zjevení do mého srdce a utišila mé nitro, přinesla pokoj a pomohla mi udělat za obdobím skleslosti tlustou čáru: „Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží“ (1. Petrův 5,7).
Podobná slova napsal i král David: „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil“ (Žalm 55,23 – ČEP).
Když čteme příběhy biblických hrdinů, jednoduše můžeme dojít k mylnému závěru, že tito velikáni nezažívali neúspěchy a trápení podobné těm našim. Při nepozorné četbě můžeme nabrat nepřesnou představu o skutečné realitě jejich životů. Během několika minut si přečteme jednu nebo dvě kapitoly, které popisují jejich život, a zapomínáme, že v reálném čase se tyto kapitoly odehrávaly v průběhu měsíců, let či dokonce desetiletí.
Při poctivém pohledu na lidi vylíčené v Písmu zjistíme, že vy i já máme s každým z nich hodně společného. Kromě všech zázraků a úspěchů totiž také oni zažívali zklamání, skleslost a „zpoždění“ ve vyslyšení svých modliteb.
Vzpomeňme na starozákonního patriarchu Josefa. Na jeho příběhu si nejvíce cením, jak je opravdový a syrový. Josef by mohl na téma zklamání napsat celou knihu.
Muselo pro něj být těžké překonat trauma spojené s vyhnáním z domova poté, co jej jeho bratři prodali do otroctví. Když se již zdálo, že se některé věci konečně začínají vyvíjet dobrým směrem, čekala na Josefa další tragická rána.
Znáte ten pocit? Náhlé změny mohou být neuvěřitelně skličující. Je snadné považovat dny klidu a produktivity za samozřejmost, dokud nevkročíte do období zmatků a překážek. Staráte se o vlastní záležitosti, věnujete se správcovství věcí, které vám byly svěřeny, když vtom nastane něco nečekaného.
Josefovi začalo nové období problémů nežádoucími návrhy ze strany manželky jeho šéfa. Genesis 39,6-7 říká: „Josef byl krásné postavy a krásného vzhledu. Stalo se po těch věcech, že žena jeho pána pozvedla k Josefovi oči a řekla: Lehni si se mnou.“
Josef udělal správnou věc a utekl. Potífarova žena ale proti němu vznesla křivé obvinění a on se ocitl ve vězení.
Bůh samozřejmě jednal způsobem, kterému Josef v danou chvíli nemohl rozumět. Totéž platí i pro vás.
Může se někdo těšit Boží přízni a zároveň nezažívat přízeň ze strany lidí? Bolestná odpověď zní, že ano. Boží přízeň a uznání ze strany lidí často stojí ve vzájemném protikladu.
Také apoštol Pavel o zklamání něco věděl. Kromě jiného byl zbit, ztroskotal na lodi nebo ho ukamenovali (2. Korintským 11,24-26). Přesto sepsal třináct z dvaceti sedmi knih Nového zákona.
Kdyby Pavel neprošel tolika zdánlivými neúspěchy a neutěšenými okolnostmi, možná by jeho textům něco chybělo. Církvi v Galácii Pavel poslal vzkaz, který tamní věřící nepochybně hluboce zasáhl v srdci a posílil jejich odhodlání: „V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout“ (Galatským 6,9).
V obdobích, kdy jsem se dlouhodobě cítil sklíčený, na mě doléhaly myšlenky na to se vzdát. Začal jsem pochybovat o tom, zda má vůbec smysl dělat dobré věci, kterým jsem se do té doby věnoval. A co vy? Prožíváte to občas podobně?
Pavel nám připomíná, že pokud v časech sklíčenosti a zklamání vytrváme, zažijeme nakonec vítězství.
Pavel nám připomíná, že pokud v časech sklíčenosti a zklamání vytrváme, zažijeme nakonec vítězství.
Kolikrát se asi Josef v myšlenkách vracel s lítostí k okamžiku, který vše zapříčinil, když se rozhodl vyprávět bratrům svůj sen? Kolik dní Josef, zavřený ve vězeňské cele, přemýšlel o tom, zda mu jeho rozhodnutí udělat správnou věc ohledně Potífarovy ženy neublížilo?
Odpověď neznáme, jedno však víme jistě: Josef se nikdy nevzdal.
Když se i my rozhodneme se nevzdat, nápor zklamání nás přestane oslabovat a věci se dají do pohybu. Rozhodnutí, že bez ohledu na to, čemu čelíte, vydržíte, budete bojovat a odmítnete se vzdát, posílí vašeho ducha a mysl a zocelí vaše vnitřní odhodlání.
Někdy stačí prohlásit: „Nedovolím, aby mi dočasné pocity zmaru zabránily v dosažení dlouhodobých výsledků. „Rozhodnutí jít dál a nevzdat se se stane zaslíbením vítězství, které vám zavěje do plachet a rozpohybuje vaši loď správným směrem.
Někdy stačí prohlásit: „Nedovolím, aby mi dočasné pocity zmaru zabránily v dosažení dlouhodobých výsledků.“ Rozhodnutí jít dál a nevzdat se se stane zaslíbením vítězství, které vám zavěje do plachet a rozpohybuje vaši loď správným směrem.
Vaše odhodlání nakonec pocit zmaru a zklamání porazí.
Přidržte se svého předsevzetí
Někdy se může zdát, že průlom, po kterém toužíme, se vzdaluje. Snažíme se k němu přiblížit, ale on před námi o to víc prchá. Znát přesný okamžik, kdy se naše okolnosti změní, představuje luxus, který nám nebyl dopřán. Co však můžeme uprostřed pocitů sklíčenosti a zmaru rozvíjet, je pevná důvěra, že Bůh na nás nezapomněl – že trvale pracuje pro naše dobro. Neúnavně o nás pečuje a střeží nás jako oko v hlavě. Jeho láska a dobrota jsou neměnné a to nám dodává naději.
Jak tíživě dopadají pocity zklamání a zmaru na vás? Přemýšlíte někdy o tom, že možná už vydržíte jen opravdu malou chvíli, než se pod tíhou okolností sesypete?
V počátcích naší služby jsme se s manželkou Joanne zúčastnili pastorálky v jižní Kalifornii, kde jsem poprvé uslyšel mluvit Ricka Warrena. V polovině svého semináře Warren prohlásil: „Velikost člověka neurčuje jeho vzdělání, vzhled nebo talenty, ale míra toho, čím vším zvládne projít, aniž by se nechal odradit.“
Tato myšlenka se mi vryla do mysli – možná pro svou jednoduchost. Mnoho skvělých snů a plánů se neuskuteční jen proto, že se jim do cesty postaví zklamání.
Co je zapotřebí k tomu, abyste o elán přišli vy? Nemluvím o chvilkovém pocitu zklamání, když se věci nevyvíjejí přesně tak, jak byste si přáli. Ty se pravidelně stávají každému, kdo se pokouší dosáhnout nesnadných cílů. Mám na mysli období, která vás připravují o spánek a okrádají vás o pokoj.
Pocity zmaru a zklamání dokáží bránit vašemu růstu a směřování k zralosti. Na druhou stranu platí, že pokud tyto pocity dokážete rozeznat, máte naději na změnu. Tím nechci vaši bolest zlehčovat. Chci vám jen připomenout, že její vnímání je ve skutečnosti důkazem vašeho zápalu pro věc.
Vaše odhodlání prochází obdobím zkoušek, ale stále ho máte a nepřišli jste o něj.
Objevujte radost
Když jsme se s Joanne přestěhovali z Washingtonu do Missouri, prožívala naše rodina několik měsíců smutku. Ne proto, že bychom měli pocit, že jsme svým rozhodnutím minuli Boží plán. Nepřáli jsme si vrátit zpět čas. Stěhování jsme nelitovali. Přesto nám však bylo líto toho, co jsme opustili.
Do té doby jsme žili, sloužili, pastorovali a vychovávali děti na jednom místě. Víme, že jsme jen správci a že život má svá dočasná období, úkoly a sny. Jestliže však něčemu nebo někomu dáte svůj život a potom to musíte opustit, často se dostaví bolest.
V těžkých chvílích jsme dětem i sobě připomínali, že je lepší zažívat lásku a bolest, než nemít žádné city. Smutek a zármutek z odchodu jednoduše znamená, že jste hluboce milovali. Já sám bych pokaždé znovu zvolil hluboké vztahy, které někdy působí bolest v srdci, než život bez emocí.
Občas se s Joanne smějeme a jeden druhému říkáme: „Hele, dneska je MŮJ den frustrace. Na ten svůj si budeš muset počkat do zítřka.“ Kdykoli je to možné, skutečně se snažíme nepodlehnout pocitům zmaru a frustrace oba ve stejný den. Díky tomu se můžeme navzájem povzbuzovat pokaždé, když jeden z nás čelí podobným pocitům.
Pravidelný kontakt s člověkem, který dlouhodobě přišel o elán a utápí se v pocitech zmaru či zklamání, může mít za následek, že se stejný stav přenese i na vás. Platí to zejména pro lidi se silným pečovatelským obdarováním. Neříkám, abychom takové lidi posílali do karantény. Namísto toho povzbuzuji, abychom uprostřed takových pocitů promlouvali pravdu Božího slova k sobě i druhým. Věřím, že i v takovém období nám Bůh touží zjevovat důležité a významné věci.
To, na co zaměříme svou pozornost, určí směr pro naše další kroky a otiskne se do našich emocí. Kdo hledá, najde. Neměli bychom naše momentální emoce ignorovat. Avšak namísto toho, abychom upírali zrak k tomu, co nás momentálně svazuje, potřebujme hledět na Ježíše.
Namísto soustředění na překážky je skutečně možné se zaměřit na příležitosti, které leží před námi. Bůh nám zaslíbil, že pokud se nevzdáme, dočkáme se sklizně.
„Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo“ (Jakub 1,2-4).
I když bychom si zkoušky sami dobrovolně nevybrali, mají potenciál nás posunout vpřed. Ryzí radost, o níž zde Jakub mluví, nenajdeme v bolesti samotné, ale v objevení Boží přítomnosti uprostřed ní.
Každá zkouška je příležitostí k selhání – ale i k vítězství! Bůh nás skrze období zklamání buduje a posiluje, abychom do budoucna častěji vítězili, než prohrávali. Přezkoušení naší víry se stane stavebním kamenem dalšího růstu.
Každá zkouška je příležitostí k selhání – ale i k vítězství! Bůh nás skrze období skleslosti buduje a posiluje, abychom do budoucna častěji vítězili, než prohrávali.
Neochabujte v horlivosti
Boj s pocity zklamání a zmaru dokáže být záludný. Jeden den se vznášíte v oblacích, druhý se boříte v bahně. Chceme-li docílit toho, že naše dny prozáří pokoj, potřebujeme vytrvalost.
Služba nám poskytuje pravidelné příležitosti k nácviku překonávání překážek. Nastane někdy období, kdy nám ztráta optimismu a naděje přestane klepat na dveře? Domnívám se, že ne. Žijeme koneckonců v porušeném světě.
Biblickou pasáž, která mě povzbuzovala a formovala v dobách, kdy jsem se cítil sklíčeně, najdeme v Římanům 12,11-12: „V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí.“
„Neochabujte“ by se dalo definovat jako „horlivě bez ustání čiňte to, k čemu jste se zavázali.“
Horlivost lze charakterizovat jako nadšení, zápal nebo vášeň. Nejde o výraz, který by většina lidí každodenně používala. Bez horlivosti ale nemůžeme dosahovat našeho nejvyššího cíle, kterým je služba Pánu.
Nestačí být horlivý pro všechno možné. Mnoho lidí své zapálení pro věc projevuje při fandění oblíbenému sportovnímu týmu, vyjadřování politických preferencí či objednávkám kávy.
Před lety jsem slyšel o jednom fanouškovi Hvězdných válek, který byl tak odhodlaný stát se jedním z prvních, kdo uvidí premiéru nového dílu, že dal výpověď v práci vedoucího restaurace, protože mu nechtěli dát dovolenou na to, aby se včas postavil do fronty. Byl tak zapálený pro Hvězdné války, že klidně opustil dobře placenou práci, jen aby se stal jedním z mála, kteří viděli první promítání.
Zdá se to šílené, ale zápal pro věc se takto skutečně projevuje. Většina z nás je pro něco zapálená a horlivá. Položme si však důležitou otázku: Směřuje moje horlivost na Boží priority nebo na své vlastní?
Ve zmíněném textu z Římanům 12,11-12 Pavel nabízí trojí přístup k tomu, jak si křesťan může zachovat duchovní horlivost.
Za prvé, raduje se v naději. Naděje je mocná věc. Lékařské studie prokázaly, že naděje zlepšuje fyzickou kondici člověka a urychluje jeho uzdravení.
Naděje živí radost. Kdyby se mě někdo zeptal, jaké jsou tři nejcennější Boží dary, seřadil bych je takto: milost, láska a naděje. Naděje je na mém stupni vítězů proto, že skýtá potenciál, který není založen na ničem, co jsem udělal v minulosti nebo co udělám v budoucnosti. Stojí na osobě Ježíše Krista. A jeho dílo již bylo dokonáno. Zbývá jen šířit dobrou zprávu a očekávat na završení jeho poslání na sklonku věků.
I když se nám zdá, že odpověď na naši modlitbu má zpoždění, pořád máme bezbřehý důvod udržet si naději.
Za druhé, Pavel říká, že máme být trpěliví v soužení. Přiznám se, že toto je pro mě těžké.
Radil vám někdy někdo, ať se raději nemodlíte za trpělivost, protože vám jinak Bůh dá příležitost ji praktikovat? Tato myšlenka je poněkud komická a teologicky nepodložená. Pravdou však je, že všichni chceme trpělivost, ale málokdy vítáme situace, které ji vyžadují.
Trpělivost představuje důkaz přítomnosti a moci Ducha svatého, který v nás aktivně působí. V naší kultuře, postavené na rychlosti, to nebývá ceněná vlastnost. Trpělivost je však ovocem Ducha a potřebuje ji každý křesťan.
Když mi někdo radí v obzvlášť těžkém období, uvažuji o tom, z jakého zdroje čerpá. Při pohledu na Pavlův život se všemi jeho vzestupy a pády vidím dobrý důvod, proč se jeho radami řídit.
Za třetí, Pavel nás vyzývá, abychom vytrvali v modlitbě. Jak byste dítěti popsali, co je to modlitba? Pravděpodobně by to byla jednoduchá definice, která se zaměřuje na Boží touhu pravidelně se s námi setkávat. Je dobré modlitbu nekomplikovat, zejména když se vám nedaří.
Když zápasím s trpělivostí, modlím se někdy velice jednoduše a krátce. Jindy se zase modlím dlouze a snažím se podrobně Pánu předložit všechny své stížnosti. Bůh přijímá obě formy modliteb.
Vytrvalá modlitba vypadá pro každého člověka jinak. Její ústřední postavou však musí být vševědoucí a milující Bůh.
Vytrvalá modlitba vypadá pro každého člověka jinak. Její ústřední postavou však musí být vševědoucí a milující Bůh.
Důvěřujte Ježíši
Dovolte mi, abych na závěr promluvil přímo k vám, svým kolegům z řad vedoucích církve, na které doléhají pocity zklamání a zmaru. Rád bych vám řekl, že i když se můžete cítit osamělí, není tomu tak.
Pocity nelze zaměňovat za fakta. I když jsou pocity přirozenou součástí toho, kým jsme, nepředstavují dobrý základ pro naše rozhodování.
Možná jste váhali, zda si tento článek vůbec přečíst. Obávali jste se, že v něm opět najdete nějaký nedosažitelný recept na to, jak se snadno a rychle zbavit pocitů zklamání a zmaru. Žádná jednoduchá odpověď ve skutečnosti neexistuje. Chtěl bych vám ale připomenout poslední Ježíšova slova před jeho nanebevzetím podle Matoušova evangelia.
Poté, co své následovníky vyzval k tomu, aby se k němu připojili v jeho poslání činit učedníky, Ježíš prohlásil: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku“ (Matouš 28,20).
To není verš k útěše umírajícího na smrtelné posteli. Jedná se o zaslíbení, na které se můžete spolehnout dnes – i každý další den.
