Q/Dotaz

Už od malička jsem chtěla být manželkou pastora. Můj sen se mi splnil a v posledních sedmi letech společně s manželem stojíme ve službě. Po většinu času jsme vedli mládež. Snažím se být svému muži maximální možnou oporou, přestože se nám nedávno narodilo druhé dítě. Mentoruji dívky ze skupiny mládeže, plánuji různé aktivity a příležitostně kážu na shromážděních mládeže. v poslední době se ale cítím duchovně vyprahlá. Nemám chuť se modlit, neprožívám Boží přítomnost a jsem stále rezervovanější vůči lidem, jimž sloužíme. Je mi trapné to vůbec přiznat, ale občas dokonce ve skrytu duše pochybuji o tom, zda Bůh vůbec existuje. Všichni ode mě očekávají, že budu stejná jako dříve, ale nevědí nic o vnitřním boji, který teď svádím. Cítím se jako podvodnice.

A/Odpověď

Především vám chci poděkovat za vaši upřímnost a ochotu sdílet se o věcech, které vás zraňují. Váš zápas není něčím výjimečný, jen se s ním lidé kvůli jeho citlivé povaze mnohdy nikomu nesvěřují. Lidé očekávají od služebníků na plný úvazek pevný základ neochvějné víry a důvěry v Boha. Cokoliv jiného se považuje za selhání. V životě každého z nás ale někdy přicházejí chvíle, kdy musíme různými způsoby zápasit o svou víru. Tyto boje nás nakonec přivádějí na místo hlubší důvěry Bohu, ale jen v případě, že jimi projdeme a nevzdáme se. Váš zápas neznamená, že něco končí. Naopak se může stát signálem, že ve svém životě s Ježíšem vstupujete do nových, hlubších oblastí.

V životě každého z nás ale někdy přicházejí chvíle, kdy musíme různými způsoby zápasit o svou víru.

Udělejte rozhodnutí, že tím bojem projdete. Ačkoliv se v něm nemusíte cítit dobře a může vás vyvádět z míry, nepřestaňte kráčet vpřed. Chodit ve víře znamená chodit v důvěře. Víra není ani tak o tom, že všemu skvěle rozumíme, jako spíš o důvěře. (Tímto tématem se zabývá Brennan Manning ve své knize Ruthless Trust: The Ragamuffin’s Path to God /Důvěra, která nestojí na pocitech: Ragamuffinova cesta k Bohu/)

Na některých úsecích své životní cesty máme jasno v duchovních věcech a zažíváme blízký, intenzivní vztah s Ježíšem. Přicházejí ale i momenty, kdy tomu tak prostě není. Tehdy se potřebujeme spolehnout na to, že mu budeme jednoduše důvěřovat, a prohlásit: „V tuto chvíli mám možná zastřený duchovní zrak a spoustu věcí nevidím jasně, přesto se ale rozhoduji důvěřovat svému Bohu.“

Neskrývejte svůj zápas, ale používejte moudrost. Maskování uvádí člověka do stresu a po čase může dokonce vést k vyhoření nebo touze od všeho utéct. Na druhou stranu se ale vyhněte tomu, že byste své nitro otevírala každému na počkání, zejména pokud vedete mladší a méně zralé lidi. S každým se sdílejte tak upřímně, jak jen úroveň duchovní zralosti dotyčné(ho) dovolí. Vyhledejte lidi, ke kterým máte plnou důvěru a v bezpečném prostředí jim otevřete své srdce. Bůh o všem ví a zralého posluchače nic nepřekvapí. Prostřednictvím sdílení najdete ve skutečnosti uzdravení. S úžasem zjistíte, že i jiní lidé se někdy cítili tak jako vy. Důvěrníkem se vám může stát někdo z vašeho vlastního sboru. Někdy se však budete muset poohlédnout po poradci či mentorovi jinde.

Vyhledejte lidi, ke kterým máte plnou důvěru a v bezpečném prostředí jim otevřete své srdce. 

Doufám, že bezpečným důvěrníkem v tomto zápase je váš manžel. Pokud vám dokáže s citem naslouchat, sdílejte se s ním co nejotevřeněji a nejupřímněji. Pokud ne, mějte s ním trpělivost a zůstaňte nad věcí. Vždyť i on sám pracuje na své víře. Forma jeho reakce na váš problém závisí na tom, kde se na své duchovní cestě právě nalézá.

Požádejte někoho, aby se za vás modlil. To je jedna z prvních a zároveň nejúčinnějších věcí, jaké můžete udělat. Sama jsem během své cesty křesťanskou službou vždy ve sboru vyhledávala duchovně vnímavé, zralé modlitebnice, kterým jsem mohla s důvěrou svěřit i citlivé informace, a které se za mě věrně a vytrvale modlily. V určitých chvílích jsem je diskrétně oslovila s prosbou o modlitbu. V závislosti na tom, oč šlo, jsem jim mohla svěřit i určitou míru citlivých detailů. Ve vašem konkrétním případě můžete někoho poprosit: „Modlila by ses za mě? Prožívám teď nějaké boje v souvislosti se svou vírou.“ Nepochybně se vám v odpovědi dostane tichého přikývnutí, laskavého pohledu a objetí. Začnete tím roztáčet modlitební kola ve svůj prospěch. Využijte to. Dovolte druhým, ať v tuto chvíli slouží vám.

Zmiňujete se o tom, že ke všemu, co děláte v církvi, jste nedávno porodila vaše druhé dítě. Jistě jste velice zaneprázdněná žena. Zajímalo by mě, jak to vše ovlivňuje vaše myšlení. Když sečtete výzvy spojené se službou na plný úvazek, manželem a dvěma malými dětmi, vychází mi z toho zaručený recept na vyhoření. Přehodnoťte své závazky a položte si otázku, kde stanovit limity a hranice. Samotná únava a vyčerpání dokážou vyvolat duchovní úzkost (vzpomeňte na Elijáše v 1. Královské 19).

Uvažujte o tom, že byste si vyhradila čas k tichému rozjímání o samotě. Může to být třeba den, ideálně strávený na nějakém klidném místě, kde vás nikdo a nic nebude rušit. Jednoduše ho naplňte tím, že se zastavíte a odpočinete si. Nesnažte se během něj plnit nějaký seznam duchovních cílů. Oddělte si čas sama pro sebe a poproste Boha, aby se během něj s vámi setkal.

Uvažujte o tom, že byste si vyhradila čas k tichému rozjímání o samotě.

Nejste podvodnice. Jste křesťanka, která prochází procesem proměny. Bůh ví, kde se právě teď nacházíte, a není tím nijak zaskočen. Jeho láska k vám se nemění: je bezpodmínečná, bezbřehá, vytrvalá a všeobjímající. Projděte touto životní lekcí bez strachu a důvěřujte Bohu, že ten, jenž vás povolal, dokáže naplnit vše, co zaslíbil.

Nejste podvodnice. Jste křesťanka, která prochází procesem proměny.