Vítr změn vane všude okolo nás. V uplynulém roce jsme zažili rasové nepokoje, politické rozdělení, finanční nejistotu a pandemii nemoci covid-19. Události roku 2020 budou náš svět formovat ještě po několik dalších let. Ve Spojených státech však dochází i k jiným změnám – k vývoji, který je mnohem méně hlučný, avšak neméně určující. Patří mezi ně rasový a etnický posun našeho národa směrem ke společnosti, kde není většiny.

Podle amerického úřadu pro sčítání lidu (U.S. Census Bureau) se v roce 2019 celých 40 % Američanů hlásilo k jiné rase nebo etnické příslušnosti než „výhradně bílé bez podílu hispánské či latinskoamerické“. Úřad předpokládá, že tento podíl se do roku 2044 zvýší na více než 50 %. Americký národ zažívá nárůst rozmanitosti, která bude stále větší.

Tento trend se odráží i ve společenství americké církve Assemblies of God, v níž zástupci jiné než bílé barvy pleti aktuálně tvoří 44 %.

Jak tuto dobu iniciativně využít k aktivitám, které přinesou slávu našemu Pánu? Jako Afroameričan, který vede mnohonárodnostní společenství, si dobře uvědomuji příležitost, která se před námi otevírá. Nejde o šanci jen pro některé z nás, ale pro celou církev – příležitost uskutečňovat Kristovu vizi a kázat dobrou zprávu všem národům (viz Marek 13,10).

Nutno uznat, že k tomuto posunu nedochází úplně ve všech městech a obcích. Avšak ti z nás, kteří působí v prostředí národnostní a etnické rozmanitosti, mají povinnost sloužit všem svým bližním bez rozdílu a zároveň je jako církev dostatečně reprezentovat.

V místních církvích musíme vytvořit systémy pro výchovu, udržení a uvolňování etnicky a rasově rozmanitých vedoucích. Potřebujeme mezi nimi rozeznávat ty, kteří mají vůdčí schopnosti, a poskytovat jim příležitosti ke službě.

Sám mohu dosvědčit, jak životodárnou sílu takový přístup má. Ostatní vedoucí mi pomáhali utvrdit se ve svém vlastním povolání a vnímání vlastní hodnoty tím, že mi vytvořili prostor, kde mě bylo vidět a slyšet, a investovali do mé výchovy a růstu.

Ostatní vedoucí mi pomáhali utvrdit se ve svém vlastním povolání a vnímání vlastní hodnoty tím, že mi vytvořili prostor, kde mě bylo vidět a slyšet, a investovali do mé výchovy a růstu.

Někteří vedoucí pracovníci se v této oblasti nedokážou zbavit napětí mezi cíleným úsilím a předstíranou aktivitou. Obávají se, že větší zastávání inkluze povede k vytváření systému kvót, který je zaměřen pouze na to odškrtnout si, že máme splněno, a že jsme vyváženě zapojili zástupce všech ras bez ohledu na jejich schopnosti. Tento způsob myšlení však v sobě zahrnuje předpoklad, že rozmanitost a kompetence se navzájem vylučují, což rozhodně není pravda.

Branch Rickey, prezident a generální manažer baseballového klubu Brooklyn Dodgers, je známý tím, že vymýtil segregaci v nejvyšší severoamerické baseballové lize Major League Baseball. Zapojil přitom do tohoto procesu Jacka „Jackieho“ Roosevelta Robinsona.

Robinson byl černoch a skvělý hráč. Pomohl Dodgers získat šest vlaječek a v roce 1955 vyhrát Světovou sérii. V roce 1962 byl Robinson uveden do Národní baseballové síně slávy.

Nábor různých vedoucích pracovníků je otázkou prosazování biblické spravedlnosti a rozeznávání kvalitních lidí, kteří by možná nedostali šanci vést, kdybyste jim vy neotevřeli dveře.

Zde jsou čtyři kroky k vytvoření prostředí, kde dostane prostor rozmanitost v rámci vašeho týmu vedoucích:

1. Rozjímání

Rozjímání může být nesmírně mocný a dynamický proces. Skvělé je začít otázkou „Proč?“ Proč bych měl být motivován budovat vedoucí z rozmanitých prostředí? Jde mi skutečně o biblickou hodnotu anebo jen přitakávám tlaku vnějšího prostředí? Reaguji na kulturní trendy, nebo na priority Božího království? Jde jen o prchavý okamžik momentálního usvědčení, anebo výzvu k trvalému vykročení novým směrem?

Rozjímání dokáže člověka přivést k jasnému pohledu na věc a uvolnit zápal pro cestu, která se před ním otevírá. Tímto procesem jsem si prošel při posledním obsazování místa pomocného pastora. Když jsem přemýšlel o ideálním kandidátovi, uvažoval jsem o tom, kdo v našem týmu z hlediska rozmanitosti chybí.

Došlo mi, že přínosem by byl nějaký mladší vedoucí, a že by nám prospělo posílit tým o bělocha či hispánce. Strávit čas rozjímáním se mi evidentně vyplatilo. Otevřel jsem své srdce a uvědomil si mezery, které jsem dříve přehlížel.

2. Vize

Až budete příště formulovat vizi, jakým způsobem investovat do vedoucích pracovníků z rozmanitých prostředí, začněte snít o budoucnosti s perem a zápisníkem v ruce. Jasně definovaná vize vám pomůže utvářet hodnoty, určovat, jakým směrem investovat svou energii, a udržovat se ve vytrvalé práci i v obdobích těžkých zkoušek.

Náš sbor vypracoval písemné prohlášení, které zachycuje naše chápání rozmanitosti. Vypovídá o tom, jak naplňujeme pět znaků novozákonní církve: uctívání, společenství, učednictví, službu a evangelizaci.

V tomto prohlášení jsme vyjádřili vizi své multietnické identity:

Sníme o místě, kde se Kristova láska projevuje v místním sboru i v širším společenství jeho okolí. O místě, kde se lidé bez ohledu na pohlaví, rasu, majetkové poměry, etnickou příslušnost nebo věk zapojují do Pánova díla ve sboru One Church v Limě.

Toto písemné prohlášení, které je lidem stále na očích, našemu sboru pomáhá udržovat vizi týkající se našeho chápání rozmanitosti živou a svěží.

3. Kultura

Můžeme udělat všechno správně ze správných důvodů a s čistými motivy, a přesto nedocílit trvalé změny. Do hry totiž navíc vstupuje kultura.

Skutečnost je taková, že někdy se vize a kultura střetnou. Pokud se jasná vize má realizovat v rámci nezdravé kultury, tato kultura může vizi utlumit a zadusit. Jak říká spisovatel Sam Chand: „Kultura dokáže sníst vaši vizi k obědu.“

Pokud se to děje a vy pozorujete, že vaše kultura nedokáže vaši vizi pojmout, začněte pracovat na změně kultury. Lidé, které vedeme, nemusí mít ani tak problém s cílovým stavem změny, jako spíš s procesem, který změna cestou přináší. Pomozte lidem vypořádat se s emocionálním, finančním, psychologickým a vztahovým dopadem změny, aby dokázali novou skutečnost zvládnout.

Nedávno jsme postavili novou budovu. Většina členů sboru z ní měla radost. Povšiml jsem si však, že někteří s nastalou změnou bojují.

Jeden dvacetiletý mladík prohlásil na adresu staré budovy: „Pastore, já ty prostory prostě miluju! Mám tam své vzpomínky a také tam začaly vztahy, které jsem si vybudoval během služby mládeži. Teď jsem pryč, studuji na vysoké škole a cesta domů pro mě představuje vracet se na bohoslužbu právě tam. Nevím, jak se vyrovnám s tím, že už v původní budově nikdy nebudu uctívat Boha.“

Chvíli jsem s ním jeho emoce probíral a vysvětlil mu, proč je tento krok pro náš sbor správný a dobrý. Pochopení toho, co mladík cítí, a společné popovídání si o novém místě, na které nás Bůh společně vede, mu pomohlo vyrovnat se lépe se změnou a přijmout ji.

Stejně tak může některé lidi přivádět do rozpaků to, když váš sbor začne klást zvýšený důraz na diverzitu. Pracujte na těchto výzvách citlivě a s láskou, podnikněte kroky k vytvoření inkluzivnější kultury a společně se posuňte vpřed.

4. Rozvoj

Mike Breen ve své knize Multiplying Missional Leaders (Rozvoj misijně smýšlejících vedoucích) předkládá čtyři kroky rozvoje vedoucích: nábor, výcvik, zapojování a vyhodnocování.

Dnešní církevní vedoucí mají být vzorem ostatním v porozumění časům. Ti, kteří dokážou dát dohromady akční plán, reflektující naši dobu a naplňování velkého poslání, by tak měli učinit.

Nábor zahrnuje vyhledávání a přijímání kvalifikovaných kandidátů na vedoucí pozice. Pěstujte dobré vztahy s klíčovými vlivnými lidmi, kteří vám pomohou najít vedoucí pracovníky z rozmanitého kulturního a etnického prostředí. Tato vaše síť může zahrnovat místní pastory, kazatele z jiných oblastí, pedagogy i podnikatele.

Výcvik znamená věnovat čas tomu, abyste novým vedoucím poskytovali nástroje potřebné k jejich úspěchu. Následně dlouhodobě investujte do jejich osobního růstu.

Zapojování vedoucích pracovníků spočívá v tom, že jim umožníte sloužit a dáte jim milost dělat chyby.

Vyhodnocování spočívá v pravidelném sledování pokroku nových vedoucích v předem určených intervalech. K tomu, aby se vaši vedoucí z různorodých prostředí cítili v bezpečí a oceňovaní, výrazně přispěje váš trvalý zájem, angažovanost a komunikace.

V Písmu čteme, že kmen Isachar „rozuměl časům a věděl, co má Izrael dělat“ (1. Paralipomenon 12,33). Dnešní církevní vedoucí mají být vzorem ostatním v porozumění časům. Ti, kteří dokážou dát dohromady akční plán, reflektující naši dobu a naplňování velkého poslání, by tak měli učinit.

Bůh nás vyzývá, abychom rozeznávali, na čem Pán právě pracuje, a připojili se k němu. Kéž se snažíme vést naše církve k tomu, aby se staly tím, co si Ježíš představoval a zamýšlel v Markovi 11,17: „domem modlitby pro všechny národy“.