Petrovo kázání v den Letnic vyvrcholilo smělým vyznáním: „Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví,“ zvolal apoštol, „že Bůh učinil toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem i Mesiášem“. (Skutky 2,36)

Jeho výrok ostře kontrastoval s prohlášením velekněží: „Nemáme krále, jen císaře.“ (Jan 19,15)

Císař se stal vládcem tak, že své nepřátele posílal na kříž. Ježíš Kristus se stal vládcem tak, že podstoupil kříž kvůli svým nepřátelům.

Zmíněná vyznání formulovala dvě alternativní evangelia. První vypovídalo o Ježíši, který naplnil Boží zaslíbení dané Izraeli tím, že na sebe vzal lidství a stal se jejich králem. Druhé vypovídalo o člověku, který se dostal na vrchol prostřednictvím bezohledného hromadění moci.

Císař se stal vládcem tak, že své nepřátele posílal na kříž. Ježíš Kristus se stal vládcem tak, že podstoupil kříž kvůli svým nepřátelům.

Ježíš řekl: „Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Matouš 20,28) Císař přišel, aby si nechal posloužit.

V dnešní době již nikdo císaře neoslavuje. „Římským vládcem“ se v současnosti stalo lidské ego. Každý je svrchovaným pánem svého života. Heslo dnešního světa zní: „Náš zákazník, náš pán.“

V praxi to znamená, že dostáváme všechno, co chceme. Touze lidí po penězích, sexu a moci nestojí v cestě žádná morální omezení – s výjimkou souhlasu zainteresovaných stran. Konzumní styl života v té nejsyrovější podobě prostupuje celou moderní společností. To vysvětluje rozpad tradičních hodnot, kvůli němuž se zlé stalo správným, což se nejviditelněji projevuje právě u sexuálních tužeb a projevů.

Kristus dává všem našim touhám hranice. Sesazuje z trůnu peníze: „Blaženější je dávat než brát.“ (Skutky 20,35) Sesazuje z trůnu sex: „Neboť když vstanou z mrtvých, nežení se ani se nevdávají, ale jsou jako andělé v nebesích.“ (Marek 12,25) A sesazuje z trůnu i moc: „Já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.“ (Lukáš 22,27)

Ježíšovy výroky neznamenají, že se apriori staví proti penězům, sexu nebo moci. Všechny tyto věci jsou dobré, pokud se používají tak, jak Bůh zamýšlel. Podle světonázoru utvářeného evangeliem můžeme jejich prostřednictvím přinášet život druhým – chudým, našim potomkům a bezmocným. Ale sebestředný světonázor vnímá jako jediný cíl zlepšení vlastního života.

Ústřední životní otázka zní: Kristus, nebo císař? Kristus, nebo já? Dějiny představují příběh dvou králů, záznam boje mezi dvěma evangelii. Jen jedno z nich vypovídá o pravdě.

Jak totiž prohlásil Ježíš: „Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, nalezne ji.“ (Matouš 16,25)