Když jsem vyrůstal v církvi, všiml jsem si, že křesťané často službu vnímají jako něco, co se jich netýká, a co zajišťuje ten člověk, který stojí za kazatelnou. Když jsem se stal pastorem, byl jsem odhodlán nastavit věci ve sboru jinak.

V roce 2013 jsme se s manželkou Katie přestěhovali do Tampy na Floridě. Měli jsme sen založit zde místní církev, která bude plná života a moci Ducha svatého a bude oslovovat ztracené z celého regionu.

Ve zprávě z roku 2015 označila společnost Barna Tampu za jedno z měst současné Ameriky, v němž je nejméně církví. Počet obyvatel tehdy prudce rostl, ale většina sborů v oblasti skomírala a mnohé se dokonce zavíraly. Rozhodli jsme se důvěřovat Bohu a spolupracovat s ostatními křesťany na tom, abychom neutěšený duchovní stav města změnili.

Mou pastorační filozofii zformovala zejména jedna pasáž Písma. Nachází se v listu Efezským 4,11–13, kde Pavel objasnil funkci církevních vedoucích:

„A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti.“

Uvědomil jsem si, že úkolem členů sboru není sloužit pastorům. Je to právě naopak: pastoři mají připravovat své sbory a jejich členy ke službě. Bůh nám svěřil důležitý úkol vystrojovat lidi pro práci při budování Božího království.

Když vstupujeme do jedné z výše zmíněných služebností, vlastně přestáváme v jistém smyslu samotnou službu vykonávat. Místo toho připravujeme druhé, aby tuto službu mohli realizovat.

Tato skutečnost otáčí církevní struktury vzhůru nohama. Zdraví a růst církve totiž ve skutečnosti nezávisí na tom, jak výmluvným řečníkem je pastor sboru. Záleží spíš na tom, nakolik se vydá úkolu budovat Kristovo tělo.

Cílem modelu představeného v Efezským 4 je duchovní zralost – sbor společně roste, aby dosáhl „míru postavy Kristovy plnosti“. Takovou církev chci zažívat!

Žít podle tohoto principu pro mě znamenalo opustit mnoho vůdcovských schémat, která jsem dříve považoval za správná. Nejde tu totiž o to, co já dělám s duchovními dary, které Bůh členům Kristova těla rozdává.

Použiji-li sportovní analogii, pastor není hvězdným hráčem týmu. Ve skutečnosti se na hřišti vůbec nevyskytuje. Spíše se podobá trenérovi, který se snaží ze střídačky pomoci svému týmu k vítězství. Bývá to obtížná práce, při níž je klíčové zvolit správnou strategii.

Abych pomohl svému sboru dosáhnout jeho potenciálu, držím se především následujících čtyř vůdcovských principů.

Budování týmů

Je důležité oceňovat nasazení v práci. Ovšem zároveň potřebujeme vychovávat ty, kdo budují týmy. Pokud je vaším cílem vystrojovat lidi a uvolňovat je do jejich duchovních obdarování, vyhledávejte a budujte vedoucí, kteří to dokáží dobře dělat.

Při rozhodování, komu svěřit důvěru, obvykle církevní vedoucí hledí na výkon lidí. Biblický model si však žádá služebníky se schopností vystrojovat ostatní.

Najít vedoucího, který dokáže u druhých aktivovat jejich obdarování, znamená, že poroste množina lidí, kteří slouží a naplňují Boží záměry pro své životy.

Z tohoto důvodu vždy hledám lidi, kteří by dokázali budovat tým. Když vidím někoho, kdo má dar vystrojovat druhé a učit je všemu, co sám umí, jsem nadšený. Najít vedoucího, který dokáže u druhých aktivovat jejich obdarování, znamená, že poroste množina lidí, kteří slouží a naplňují Boží záměry pro své životy.

Naši personální strukturu jsme navrhli tak, aby práce každého z nás zahrnovala budování týmu. Platí to dokonce i pro naše administrativní pracovníky, kteří také vedou týmy lidí, jež využívají své dary ke službě církvi.

Delegování služeb

Často býváme v pokušení chtít po lidech, aby svou službou pokryli nejviditelnější potřeby sboru, namísto toho, abychom jim pomohli najít takové místo ve službě, kde mohou nejlépe uplatnit své obdarování.

Pokud sháníte lidi na rovnání židlí v sále, a přitom jim nepomůžete objevit Boží záměr pro jejich životy, dobrovolnictví je brzy omrzí a váš sbor se okrade o požehnání plynoucí z jejich obdarování.

Zařídit základní provoz sboru jednoduchými úkony je samozřejmě důležité a všichni máme ve službě chvíle, kdy si musíme vyhrnout rukávy a udělat vše, co je třeba. Pokud však máte v úmyslu připravit lidi pro službu, musíte jim nakonec pomoci posunout se od skládání židlí dále a najít jim jejich jedinečné místo ve službě.

Naši zaměstnanci sboru se cíleně věnují běžným údržbářským a úklidovým činnostem během týdne, aby se o víkendech mohli věnovat duchovní službě. Nenecháváme si co nejvíce naplňující práci sami pro sebe – naopak ji rozdáváme. Naše strategie delegování přispívá k tomu, aby lidé používali své duchovní dary k přinášení změny do církve i do světa a k budování Božího království.

Demystifikace darů

Duchovní dary nejsou jen pro kazatele. Bůh každého člověka stvořil s konkrétním záměrem.

Mnoho lidí překvapí zjištění, že jejich přirozené schopnosti a touhy srdcí mohou poukazovat na jejich duchovní obdarování. Někdy se stává, že je již v běžném životě používají, aniž by uvažovali o jejich potenciálu pro Boží království.

Lidem z našeho sboru pomáháme objevovat jejich dary tím, že každému členovi dáváme rozřazovací test duchovních obdarování. Ať už vynikají v pohostinnosti, vyučování, naslouchání, povzbuzování nebo ve službě potřebným, připravíme jim místo, kde mohou své dary používat. Když to začnou dělat, přijme z toho užitek celý sbor.

Duchovní obdarování vnímám jako nástroje, které Bůh dává k budování své církve. Některé dary vložil do sboru, aby naplňovaly potřeby, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Nesmíme je zanedbávat, odmítat ani přehlížet (1. Korintským 12,21-23).

Jiné dary se projevují ve specifických okamžicích, jako například dar proroctví během bohoslužby. Bible nás vybízí, abychom po těchto zvláštních darech toužili a modlili se za ně (1. Korintským 12,1.13).

Úcta k rozmanitosti

U nás ve sboru říkáme: „Každý je v něčem výjimečný.“

Každý křesťan má pro Kristovo tělo důležitý přínos (1. Korintským 14,12-13). Proto bychom si měli cenit všech rozličných obdarování, která mezi sebou máme.

Velké pozornosti na zemi se samozřejmě těší viditelné veřejné projevy, jako je kázání či vedení bohoslužeb. Věřím však, že Nebe oslavuje i věrné služebníky v zákulisí, kteří své dary tiše používají k Boží slávě.

Každý, kdo používá své jedinečné dary pro budování církve, patří mezi Boží služebníky.

Těmi největšími úspěchy, jakých jako vedoucí sboru můžete dosáhnout, nejsou splněné úkoly, ale lidé, připravení a vystrojení ke službě. Vašimi největšími úspěchy jsou vaši nástupci.

Těmi největšími úspěchy, jakých jako vedoucí sboru můžete dosáhnout, nejsou splněné úkoly, ale lidé, připravení a vystrojení ke službě. Vašimi největšími úspěchy jsou vaši nástupci.

Když si za svůj cíl vytyčíte pomáhat druhým vítězit, bude Bůh pomáhat vítězit vám. Když budete lidem ukazovat, jak dosáhnout jejich potenciálu, budete realizovat svůj vlastní potenciál.

Bůh nám dal jeden druhého a spojil nás v jedno tělo. Služte svému sboru, vystrojujte svaté k dílu služby a radujte se ze všeho, co Bůh koná v životech svého lidu.