Před šesti lety mi lékaři diagnostikovali rakovinu. Stresující diagnostický proces zahrnoval několik vyšetření včetně magnetické rezonance. Po celou dobu procedur jsem se modlila a snažila si udržet myšlenky v co největším klidu. Po skončení magnetické rezonance jsem ale cítila, že nad svým tělem nemám kontrolu. Nemohla jsem se postavit, nedokázala jsem jasně myslet a sotva jsem mluvila. Netušila jsem, co se to se mnou děje.
Znepokojení zaměstnanci nemocnice mě nechali ležet na nosítkách na chodbě před sálem a diskutovali o tom, zda mě mají poslat na pohotovost. Po chvíli jsem se však posadila a konečně se mi podařilo samostatně chodit. Právě jsem prožila panickou ataku.
Co je úzkost?
Zjednodušeně řečeno, úzkost je pocit neklidu, obav či tísně ze skutečné nebo domnělé hrozby. Každý člověk úzkost čas od času zažívá. Některým lidem však trvalé pocity rozrušení a strachu narušují každodenní život a velice je vysilují.
Podle Národního ústavu duševního zdraví (National Institute of Mental Health) se s úzkostnou poruchou někdy v životě setkají přibližně tři z deseti dospělých Američanů. Mezi tyto stavy patří všeobecná úzkostná porucha, panická porucha (opakující se panické ataky) a poruchy související s fobiemi (např. sociální úzkost).
I když úzkost nedosahuje úrovně klinické poruchy, dokáže na člověka drtivě doléhat, a to zejména v krizových situacích. V průzkumu Americké psychologické asociace (American Psychological Association) z roku 2020 uvedlo 78 % dospělých respondentů, že pandemie pro ně představovala „významný zdroj stresu“.
Každý člověk úzkost čas od času zažívá. Některým lidem však trvalé pocity rozrušení a strachu narušují každodenní život a velice je vysilují.
Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) v létě 2020 oznámilo, že podíl dospělých Američanů, kteří pociťují příznaky úzkosti, se ve srovnání se stejným obdobím roku 2019 výrazně zvýšil.
Co ji způsobuje?
Úzkost je složitý problém, který zapříčiňuje široká škála spouštěčů. Často lze jen obtížně s jistotou určit její příčinu. Některé úzkosti vznikají kvůli fyziologickým obtížím a je třeba je léčit jako narušení rovnováhy fyzického zdravotního stavu. Tento druh úzkosti souvisí s biochemickou nerovnováhou, již odhalí lékařská diagnóza.
Jiné úzkosti mohou mít duchovní kořeny – setrvávání v hříchu (Žalm 32,1-5), problém s důvěrou Bohu (Filipským 4,6-7), obvinění (Římanům 8,1-2), slabá či chybná teologie, a jiné duchovní problémy.
Jako pastoři máme moc Ducha a mysl Kristovu (1. Korintským 2,16), které nám pomáhají rozlišovat úzkosti našich členů a účinně sloužit jejich duchovním a emocionálním potřebám. Byli jsme povoláni k tomu, abychom „duchovní věci vysvětlovali duchovními slovy“ (1. Korintským 2,13).
Protože úzkost může vznikat z různých příčin, potřebujeme rozeznávat, kdy je třeba ji řešit jako duchovní problém a kdy se obrátit na lékaře nebo kvalifikovaného psychologického poradce.
Někdy je úzkost výsledkem nezdravých vzorců myšlení, jako je nejistota, iracionální strach, perfekcionismus nebo zkreslené vnímání reality. Když se v naší mysli stále dokola přehrávají negativní zprávy, vytvářejí se v nervových drahách koleje. To, co začalo jako jedna destruktivní myšlenka, se může stát škodlivým vzorcem, spouštějícím v člověku úzkost samovolně. Taková úzkost může následně narůstat a plodit další, nové obavy a strachy.
Úzkost dokážou vyvolat také traumata jako je neuzdravený zármutek, zraňující zážitky z dětství a jiné stresující události.
Řecké slovo merimna – v Novém zákoně často překládané jako „starosti“ (Matouš 13,22) nebo „úzkost“ (1. Petrův 5,7) – popisuje stav, kdy jsme rozptýleni nebo se cítíme rozrušeni a taženi různými směry. Tato definice přesně popisuje, co dokáže úzkost udělat s duševním nebo emocionálním stavem člověka.
Jaké životní změny člověku pomohou?
Úzkost je vyčerpávající a zažívat ji v každodenním životě může být nesmírně toxické. Nestačí si jen přát, aby úzkost z našeho života zmizela. Nemůžeme ji druhému člověku ani „rozmluvit“.
Pociťovat tu a tam nějakou úzkost je normální. Jakmile se však trvalá úzkost pro nás stane normou, je čas učinit některé životní změny. Zde je devět rad, které vám nad úzkostí pomohou zvítězit:
1. Poznávejte sami sebe.
Věnujte pozornost svým emocím a tomu, jak na ně reaguje vaše tělo. Mnoho lidí si všimne až fyzických důsledků úzkosti – bolesti hlavy, žaludeční nevolnosti či stažených svalů – aniž by si pojmenovali psychický problém, který těmto reakcím předcházel a spustil je.
2. Změňte váš vnitřní dialog.
Podnikněte kroky k rozeznání škodlivých vzorců svého myšlení a nahraďte je zdravějšími. Negativistický vnitřní rozhovor člověka se sebou samým dokáže ovlivnit jeho přístup k životu a světu. Jestliže se naše myšlení pokřivilo, je čas uvést je zpět do souladu s pravdou Božího slova.
3. Pečujte o sebe a nepřepínejte se.
Plánujte si čas volna, dodržujte jednou týdně šabat (den pracovního klidu) a berte si pravidelně dovolenou. Najděte si koníčka. Cvičte, jezte výživnou a vyváženou stravu a dostatečně spěte.
4. Prokazujte i přijímejte milost.
Lidé se nikdy nezbaví úzkosti sebemrskačstvím. Všichni potřebujeme přijímat milost – od Boha, od druhých, a dokonce i od sebe samých. Bůh se nám představuje jako „soucitný a milosrdný“ (Exodus 34,6), ne jako přísný a kritický. Evangelium je pro lidi trpící úzkostí dobrou zprávou.
5. Učte se zvládat stres.
Zkoušejte zhluboka dýchat, trávit čas v přírodě a zabývat se dalšími aktivitami, které na vás mají zklidňující účinek.
6. Vytvářejte si síť vztahů.
Zdrojem velikého povzbuzení a podpory pro vás bude síť přátel, příbuzných, mentorů, církevních vedoucích a poradců, kteří vám pomohou nalézat nové životní perspektivy.
7. Modlete se.
Můžete se modlit například Žalm 139,23-24: „Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!“ Pokud bychom to parafrázovali: „Bože, ty znáš mou úzkost. Znáš mou bolest i smutek. Veď mě svou cestou.“
8. Rozjímejte nad Písmem.
Když jsme s manželem opouštěli misijní pole, nevěděli jsme, jak v následujícím měsíci zaplatíme své účty. Když na nás začala doléhat úzkost, rozjímala jsem nad Matoušem 6,25-34. „Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení“ (verš 34). Našla jsem si fotografii rozlehlého pole květin a udělala si z ní pozadí počítače, aby mi připomínala, že mám své starosti odevzdat Bohu, který nás zaopatřuje s ještě větší péčí a pozorností, než jakou věnuje květinám.
9. Vyhledejte lékařskou péči.
Není žádná hanba navštívit v souvislosti s úzkostí lékaře nebo křesťanského poradce, či užívat předepsané léky. Neváhejte vyhledat odbornou profesionální pomoc, případně k tomu vyzvěte trpící členy vašich sborů.
Je v podstatě jisté, že mnozí z členů vašeho sboru zažívají úzkost. Kromě poskytnutí výše uvedených rad lidem, o něž pečujete, uvedu ještě několik nástrojů, které vám mohou ve vaší službě pomoci:
- Požádejte člověka, kterému sloužíte, aby ohodnotil úroveň svého trápení pomocí stupnice od 1 do 10, kde 1 znamená nízkou a 10 nejvyšší míru úzkosti.
- Pomozte mu identifikovat jeho jednotlivé stresory a vypořádat se s nimi. Některé stresory lze úplně odstranit, což sníží psychickou zátěž. Pokud není možné stresory odstranit, pomozte mu naučit se novým způsobům zvládání stresu skrze přeformátování vzorců myšlení.
- Pomozte danému člověku rozpoznat nezdravé způsoby jeho myšlení. Důležité je proniknout až ke kořenům úzkostných myšlenek. Pohled zvenčí často člověku pomůže problematickým vzorcům jeho přemýšlení porozumět.
- Nabídněte naslouchání. Síla přítomnosti blízké osoby je velice léčivá. Umožněte mu vyjádřit bolest. Pomocí aktivního naslouchání zpětně parafrázujte to, co jste vyslechli.
Bůh touží nahradit strach a úzkost svým pokojem a radostí.
Je možné úzkost nejen zvládat, ale i překonat ji. Bůh touží nahradit strach a úzkost svým pokojem a radostí. Existuje naděje.
Svědectví Žalmu 94,18-19 se může stát také naším příběhem: „Už jsem si řekl: ‚Má noha poklesá,‘ tvá láska, Hospodine, mě ale držela! Když nitro měl jsem plné úzkostí, tvé utěšení mi bylo rozkoší!“ (B21)
