Váš sbor nejspíš každoročně plánuje, jakým způsobem investovat do komunity svého města. Jak ale co nejlépe využít náš omezený čas a zdroje?

Když jsem poprvé navštívil sbor Church of the City ve Franklinu v Tennessee, kde nyní sloužím jako výkonný pastor, potěšilo mě, když jsem viděl jeho aktivní zapojení do služby svému městu a regionu. Toto společenství pomáhalo lidem praktickými způsoby, avšak se zaměřením na zvěstování evangelia. Nejednalo se o programy, které sbor začal organizovat až tehdy, co dosáhl určité velikosti. Tento způsob práce byl od počátku součástí jeho DNA.

Sbor Church of the City vždy uplatňoval model sousedské církve. Dnes, kdy má pět kampusů na čtyřech místech, pracuje trochu jinak než kdysi. Naše vize se však nezměnila: jsme místní církví, která uprostřed místní komunity vykonává místní misii.

Každý sbor má své místní misijní pole, sousedství, podmínky a Bohem dané povolání. Každý sbor se musí na modlitbách rozhodnout, jakým způsobem bude svému okolí přinášet dobrou zprávu o Ježíši Kristu – a sloužit mu způsobem, který bude účinně přivádět lidi k Ježíši.

Dva možné přístupy

Zklamání vyplývající z nedostatečné účinnosti evangelizace obvykle nepramení z nedostatku touhy, ale z nedostatku směru.

V mnoha případech církve buď nevědí, kde začít, nebo si nejsou jisté, jak své plány úspěšně zrealizovat a dotáhnout do konce.

Při zakládání sboru Church of the City si vedoucí nastudovali, jakými způsoby slouží většina církví svým městům, a poté zhodnotili potenciální účinnost jednotlivých modelů ve svých podmínkách. Zjistili, že existují dva hlavní přístupy.

Tradičnější přístup, postavený na mentalitě služby, je cele závislý na vlastních zdrojích. Ať už sbor zakládá vězeňskou službu nebo otevírá dobročinný bazar, veškeré úsilí staví na interních prostředcích – včetně hledání dobrovolníků nebo plánování rozpočtu.

Na první pohled by se zdálo, že udržení kontroly zjednodušuje naplňování vašich záměrů. Realitou nicméně je, že žádný sbor nedokáže dělat všechno na výbornou.

Pastor, který vede sbor a každý týden káže, pravděpodobně nebude mít čas ani dovednosti, potřebné k vedení potravinové banky či mimoškolního programu pro děti. Jestliže chce sbor rozběhnout nový program či drobné podnikání, představa, že ve vlastních řadách sežene kvalitní a ochotné dobrovolníky, nemusí být reálná. S rozvojem misijních programů se vám může stát, že sice budete dělat spoustu věcí, ale jen v průměrné kvalitě.

Sbor Church of the City od počátku zvolil druhý přístup, založený na mentalitě partnerství. Namísto toho, abychom začali pracně zakládat nové projekty na zelené louce, pustili jsme se rovnou do práce a vytipovali existující organizace, které již dobře odváděly svou práci. Poskytli jsme jim dobrovolníky a v některých případech i finanční prostředky a zmíněné organizace nám oplátkou poskytly již připravené pódium a skvělé příležitosti k oslovování lidi.

Tato strategie je z dlouhodobého hlediska udržitelnější. Objevili jsme existující úspěšné potravinové programy a dobročinné sbírky oblečení. Naše město nepotřebovalo, abychom zakládali další. Potřebovalo lidi, kteří by byli ochotni se zapojit a pomoci s chodem těch stávajících.

Partnerství umožňuje každé straně využít své silné stránky k vykrytí slabin a nedostatků. Získávání finančních prostředků a průběžný nábor a doplňování dobrovolníků představují pro každou organizaci dva nejobtížnější a časově nejnáročnější úkoly. V těchto oblastech těmto organizacím jako církev můžeme poskytnout pomoc a zároveň tím podpořit duchovní růst našich lidí.

Navzdory jistým úspěchům nebyl náš počáteční přístup dostatečně cílevědomý. V jádru jsme dělali správné věci, ale způsob, jakým jsme postupovali, potřeboval promyšlenější plány. Toto zjištění nás vedlo k vytvoření strategie misijních partnerství.

Misijní partnerství

Definovali jsme čtyři praktické kroky vedoucí k tomu, aby naše partnerství byla nejen vzájemně výhodná, ale zároveň sloužila k naplňování poslání, které nám Bůh svěřil.

1. Definujte své poslání. Chcete-li aktivity svého sboru propojit s jinou organizací a spolupracovat na projektech, které budou sloužit vašemu poslání, musíte si toto poslání nejprve jasně definovat.

Poslání vaší církve se samozřejmě může měnit a proměnlivá bude i strategie, jakou používáte k jeho naplňování. Chcete-li skutečně pochopit, kým vaše církev v jádru je, zamyslete se nejprve nad svými hodnotami. Ty představují neměnné vnitřní zásady, neoddiskutovatelné body, které vám umožňují naplňovat vaše poslání.

Na misijní partnerství pohlížíme optikou našich hodnot.

Na misijní partnerství nahlížíme optikou svých hodnot. Jednou z těchto hodnot je štědrost. Uprostřed společnosti, která se často zaměřuje na hromadění bohatství a majetku, se řídíme principem Božího království, kterým je štědré dávání a obětavá služba. Pomáhá nám to správně se rozhodovat, když uvažujeme o partnerech v oblasti pomáhání lidem.

Další naší hodnotou je uctívání. Většina našich projektů pomoci samozřejmě neprobíhá ve formátu tradiční bohoslužby. Kdykoliv se však jako sbor sejdeme k uctívání, zveme do svých životních situací a okolností Ježíšovu přítomnost a moc. Totéž se děje, když obětavě dáváme a sloužíme a následně oslavujeme Boha za vše, co skrze nás činí.

2. Začněte jednoduše. Nachází se ve vašem okolí základní škola, která má nějaké potřeby? Školy patří, co se týče k zahájení misijních partnerství, k nejsnadnějším místům.

Tony Evans, pastor sboru Oak Cliff Bible Fellowship v Dallasu, začal pomáháním jedné z místních škol. Navštívil jejího ředitele, aby se zeptal, s čím by jim církev mohla pomoci.

Toto prosté gesto ukázalo vedení školy, že místní církev bere svůj úkol sloužit vážně. Ředitel navíc ocenil, že ho nenavštívil jen někdo z dobrovolníků, či že se vše neřešilo jen po telefonu. Ředitele osobně navštívil hlavní pastor sboru, čímž položil základy úspěšnému partnerství.

Setkání nevedlo k uspořádání velkého evangelizačního shromáždění na půdě školy. Když se Evans zeptal, co škola potřebuje, dostalo se mu jednoduché odpovědi. „Muže. Potřebujeme muže, kteří by přišli našim dětem číst a poobědvali s nimi.“

A církev je zajistila.

Školy často bývají těmi nejlepšími institucemi, s nimiž můžete rozvíjet partnerství. Představují důležité misijní pole, reprezentující děti, rodiny a lidi, kteří potřebují slyšet evangelium. Jakmile začnete naplňovat jednu potřebu, pravděpodobně vás to přivede k dalším – praktickým i duchovním.

3. Usilujte o drobná vítězství a stavějte na nich. Kdykoliv objevíte potřebu, kterou můžete naplnit, udělejte to. Pastor jednoho z našich menších kampusů se seznámil s ředitelem místní policie.

Během rozhovoru se pastor dozvěděl, že jejich region trápí závažný problém s pokusy o sebevraždu. Kdykoliv policisté zajistili někoho, kdo si pokusil vzít život, postupovali tak, že dotyčného posadili na zadní sedadlo hlídkového vozu, stejně jako při zatýkání.

Když se vám skrze partnerství podaří vybudovat důvěru, stanete se odpovědí na další potřeby.

Policisté potřebovali pro převoz sebevrahů speciální dodávku, která by těmto lidem poskytovala vyšší míru důstojnosti a lepší péči. Rozpočet policejního oddělení nestačil na její nákup, a tak se náš sbor rozhodl pomoci a dodávku jim koupit.

Díky tomu jsme hmatatelným způsobem posílili náš vztah s policejním oddělením. Vzrostla tím důvěra, na které jsme v budoucnu mohli dál stavět. Kdykoliv policejní sbor potřeboval s něčím pomoci, nedělalo jim problém se na nás obrátit.

Když se vám skrze partnerství podaří vybudovat důvěru, stanete se odpovědí na další potřeby. Lidé poznají, že váš sbor je pro město požehnáním a že přispívá k jeho rozvoji, a rádi se zapojí jako dobrovolníci, kdykoliv je budete potřebovat.

4. Pilujte strategii. Nebuďte ve svém přístupu strnulí a rigidní. Namísto toho buďte ochotni se podle potřeby přizpůsobovat.  

Vytváření velkých strategií občas nevede k vítězství, protože neustále směřujeme jen k jednomu vytyčenému cíli. Buďte ochotni cíle měnit a přizpůsobovat se, aby váš tým průběžně zažíval menší vítězství, nabíral na dynamice a rostla jeho sebedůvěra. 

Vypracujte strategii, která vám umožní sloužit více organizacím. U nás ve sboru odvádíme deset procent ze všech přijatých darů do fondu, kterým financujeme vytváření misijních partnerství. Doufáme, že se nám časem podaří tento podíl navýšit na dvanáct nebo dokonce patnáct procent. S růstem prostředků budeme moci prostřednictvím různých organizací reagovat na širší škálu potřeb, aniž bychom museli pokaždé budovat nový druh misijní práce na zelené louce.

Abychom to všechno zvládli, ustanovili jsme poradní výbor, sestávající z důvěryhodných členů sboru, který nám pomáhá prověřovat organizace, vydávat doporučení i varování a hledat nejlepší cesty a přístupy. Během prvního roku existence této struktury jsme byli požehnáním pro dvacet čtyři organizací. Jednotlivé potřeby směle přednášíme členům našeho sboru, kteří nám díky svému přímému zapojení do celého procesu plně důvěřují.

Je důležité vyvinout systém, jenž bude odolný vůči tlakům. Každý člen našeho poradního výboru spolupracuje s některou z organizací, kterou podporujeme – nejen kvůli převzetí odpovědnosti, ale i proto, aby se s našimi misijními partnery znal a mohl s nimi ujít kus cesty.

Členové sboru se nás každý týden ptají, jak se mohou za partnery modlit a s jakými potřebami se oni a jejich organizace potýkají. Když lidi propojíte s potřebami svého města, posílí to vzájemné pouto.

Vymyslete svým projektům dobrá jména a udělejte jim správnou reklamu. Musíte lidem vysvětlovat, co a proč děláte. Předkládáte tím členům sboru trvalé příležitosti k zapojení ve službě a budujete důvěryhodnost uvnitř i vně církve. Lidem, kteří váš sbor nikdy nenavštívili, ukazujete, jakým způsobem sloužíte svému městu.

Naše strategie je založena na propojení s domácími skupinkami. Každá skupinka si zvolí, jaké organizaci chce sloužit. Dává to skupinkám větší vědomí smyslu a vede je to k cílené a smysluplné službě. 

Jeden z našich kampusů přestavěl a vymaloval sborovnu ve škole, v níž si pronajímají prostory na nedělní shromáždění. Pronajímají si však jiné místnosti než sborovnu. Její úprava představoval náš způsob, jak škole poděkovat za dlouhodobou spolupráci. Máme-li sloužit svému městu, patří k tomu i pomoc těm, kdo se starají o vzdělání našich dětí.

Když udeřila pandemie covidu-19, nemohli jsme se scházet ke shromážděním. Pro náš sbor to přirozeně nebylo snadné. Zároveň jsme se ale zajímali i o to, jak tato krize ovlivňuje společenství našeho města.

Ukázalo se, že některým dětem v době online výuky chybí osobní přístup a že tím velice trpí. V reakci na to jsme škole pomohli zprostředkovat služby organizace, která poskytla to, co jsme my nedokázali: nabídla všem potřebným studentům okamžitou individuální pomoc.

Zároveň jsme zajistili potravinovou pomoc vydávanou z okénka nezaměstnaným a rodinám, kterým se v čase krize nedostávalo prostředků na nákup potravin.

Církev nejsou jen shromáždění a kázání. Jejím úkolem je vycházet ven, vstupovat do věcí a přinášet svému okolí změnu.

Jakub nás vyzývá, abychom svou víru přetavili v skutky: „Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá“ (Jakub 2,15–17).

Služba zaměřená na partnerství vytváří prostor pro rychlé změny a umožňuje reagovat na aktuální potřeby, které v danou chvíli vyvstanou. Umožnila nám vybudovat si pevné vztahy v rámci společenství našeho města, přivedla nás k vzájemné spolupráci s mnoha jinými organizacemi a jednotlivci a pomohla maximálně zefektivnit naši touhu pomáhat.

Kazatel 4,9-10 říká: „Lépe je dvěma než jednomu, neboť mají lepší mzdu za svou námahu. Vždyť jestliže upadnou, jeden pomůže svému druhovi vstát. Ale běda jednomu, když upadne a nemá druhého, který by mu pomohl vstát.“

Společně jsme silnější. Díky partnerství měníme svět k lepšímu, milujeme své bližní, sdílíme Kristův soucit, rozvíjíme Boží království a přinášíme Bohu slávu. 

Tento přístup k evangelizaci a misii je pro nás všechny obrovským požehnáním. Místo toho, abychom pomáhali skrze jednu vlastní kolosální organizaci a zatěžovali se jejím vedením a správou, jsme se pustili do souběžné práce na několika frontách. Dává nám to jako zaměstnancům a dobrovolníkům sboru prostor volně dýchat a intenzivněji tím ovlivňujeme okolní svět.

Díky tomuto systému přinášíme více lidem evangelium, což je naším hlavním cílem. Přivádíme lidi do Božího království skrze naplňování jejich bezprostředních, hmatatelných potřeb.