Vzkříšení představuje pant, který otevírá dveře křesťanství.

„Jestliže však Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra“ napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 15,14. Proč by naše zvěstování bylo prázdné? Protože bychom se v tom případě prokázali jako „falešní Boží svědkové“ (verš 15). Proč by byla prázdná i naše víra? Protože bychom stále setrvávali ve svých hříších (verš 17).

Slova zvěstování a víra v těchto verších poukazují na misijní a existenciální rozměry křesťanství.

Křesťanství představuje misijní poslání spočívající ve zvěstování evangelia. Jak Pavel napsal v druhém verši, „skrze toto evangelium jste i zachraňováni“. A potom vystihl základní podstatu evangelia: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem“ (verše 3-4).

Stará smlouva předpovídala Kristovu smrt a jeho vzkříšení. Ježíšovým současníkům se pak zaslíbené události naplnily přímo před očima. Ve verších 5 až 8 Pavel čtyřikrát použil frázi „zjevil se“. Následuje působivý seznam očitých svědků: Kéfa (Petr), dvanáctka apoštolů, více než pět set učedníků, Jakub, všichni apoštolové a nakonec sám Pavel.

Ateista Richard Dawkins definoval víru jako „přesvědčení navzdory nedostatku důkazů, nebo dokonce kvůli nedostatku důkazů“. Pavel se s Dawkinsem shodne v tom, že pokud k zmrtvýchvstání Mesiáše nedošlo, nemá smysl v Ježíše věřit. Jestliže Kristovo tělo leží v hrobě a tlí tam, dveře křesťanství zůstávají přivřené.

Ani Pavel, ani žádný jiný křesťan však nedefinuje víru tak, jak ji definuje Dawkins. Ba naopak: 1. Korintským 15 mluví o víře v Ježíšovo zmrtvýchvstání, která je založena na svědectví mnoha očitých svědků.

Víra však představuje víc než jen důvěru v obecném slova smyslu. V druhém verši Pavel napsal: „Skrze toto evangelium jste i zachraňováni, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval.“ Víra zahrnuje důvěru v konkrétní osobu. A patří k ní také víra uprostřed těžkých časů, tedy věrnost.

Víra, důvěra a věrnost tvoří existenciální rozměry křesťanství. Právě jimi potřebujeme na evangelium reagovat. A vzhledem k důkazům je taková reakce na místě.

V knize „Seven Stanzas at Easter“ (Sedm slok o Velikonocích) si John Updike bere na paškál liberální teologii, která potvrzuje symboliku zmrtvýchvstání a zároveň popírá jeho historičnost:

„Nevysmívejme se Bohu prostřednictvím metafor, analogií, úkroků stranou a transcendence. Nedělejme z události vzkříšení podobenství či znamení namalované vybledlou důvěřivostí dřívějších věků: raději projděme dveřmi.

Neboť je-li Kristus vzkříšen – skutečně vzkříšen –, dveře do věčného života se otevírají dokořán! To je dobrá zpráva! Podělme se o ni s ostatními!“