Už jste se někdy uprostřed setkání skupinky pozastavili nad tím, jak jen se mohla vaše diskuze takhle zvrtnout?
Možná se nikdo smysluplně nezapojil. Nebo jedna osoba ovládla rozhovor a zabránila ostatním v účasti. Nebo jste jen měli pocit, že probíhající rozhovory nejsou tak zajímavé, relevantní či produktivní, jaké by mohly a měly být. Stává se to bohužel častěji, než bychom si byli ochotni připustit. Přesto však stojí za to úsilí o dobré skupinové rozhovory nevzdávat.
Pro účely naší knihy Leading Small Groups That Thrive (Vedení prospívajících domácích skupinek) jsme spolu s mými spoluautory uspořádali průzkum. Rozhovory se 100 pastory, 150 vedoucími domácích skupinek a 800 členy jejich skupinek odhalily, že vysoce kvalitní skupinové diskuze mají pozitivní efekt na duchovní zdraví jejich členů.
V nejzdravěji fungujících skupinkách členové do diskuze přispívají přibližně rovnou měrou a povídají si spolu vzájemně, namísto toho, aby hovořili jen k vedoucímu.
Kvalitní diskuze jsou zároveň předpokladem pro dlouhodobý úspěch skupinek. Náš výzkum prokázal, že skupinky na počátku svých životních cyklů napomáhají lidem v duchovním růstu, ale po čase tento efekt uvízne na mrtvém bodě. Dlouhodobě kvalitně vedené diskuze však tomuto trendu dokážou zabránit.
Toto jsou tři způsoby, jak zlepšit kvalitu skupinových diskuzí:
Pokládejte lepší otázky
Otázky mohou diskuzi v malé skupině zkvalitnit anebo zkazit. Skvělí vedoucí kladou otázky, které rozproudí diskuzi, namísto toho, aby hledali konkrétní odpověď. Máloco znudí člověka tak, jako odpověď na otázku, na niž evidentně existuje jen „jediná správná odpověď“. Když členové poznají, že na otázku existuje jen jedna odpověď, je méně pravděpodobné, že se zapojí. Částečně je to dané i tím, že si lidé chtějí vzájemně dávat přednost.
Nikdo nechce být za všeználka, který udusí diskuzi tím, že hned na počátku prozradí správnou odpověď. Na druhou stranu nikdo nechce zažít trapný okamžik v případě, že by odpověděl chybně. Jestliže se členové skupiny budou bát toho, aby nepůsobili arogantně anebo naopak hloupě, budou se držet zpátky.
Podobně skupinky umírají pomalou smrtí ve chvíli, kdy vedoucí kladou otázky, na něž existuje příliš mnoho různých odpovědí. Takové otázky naopak vyvolávají rozvleklé příběhy a odpovědi, které se odchylují od plánovaného tématu. Účast na takto vedených skupinkách časem zeslábne, zbývající lidé na ně budou reagovat netečností a nezúčastněností a skupince brzy vyjede lékařská zpráva o příčině úmrtí v důsledku chabě vedených diskuzí.
Chcete-li držet své diskuze při životě, klaďte otázky s otevřeným koncem, nikoliv však přespříliš otevřeným. Otázky vyžadující odpovědi ano/ne, či podobně strohé odpovědi diskuzi výrazně limitují. Na druhou stranu však přespříliš otevřené otázky vedou k nejistotě, kam má diskuze vlastně směřovat a jak do ní mají členové skupinky přispívat. Výsledkem může být trapné ticho či neplodné odpovědi.
Zamyslete se, jaká z následujících otázek je pro nastartování skupinové diskuze nejlepší:
Měli jste dobrý týden?
Jaký jste měli týden?
Co nejlepšího jste dosud v tomto týdnu zažili?
Pokud jste pro třetí možnost, vybrali jste správně. Takto zformulovaná otázka členy skupinky vede k přemýšlení nad odpovědí a zamezuje jednoslovným neosobním reakcím.
První otázka zřejmě nevyvolá více než nezúčastněné přikyvování, zatímco druhá může zahltit skupinku dlouhými nudnými příběhy. Třetí pravděpodobně vygeneruje stručné, zajímavé a osobní zážitky a svědectví, které ostatní členové skupinky ocení a povzbudí je.
Chcete-li držet své diskuze při životě, klaďte otázky s otevřeným koncem, nikoliv však přespříliš otevřeným.
Při přípravě otázek k diskuzi mějte vždy na paměti následující zásadu: To, na co se ptáte, i způsob, jakým se ptáte, vyjadřuje, co o svých lidech víte a jak moc vám na nich záleží. Když budete předvídat, jaké reakce mohou vaše otázky vyvolat, budete volit lepší otázky, které povedou k plodnějším diskuzím. Výsledkem bude diskuze, která více přispěje k duchovnímu růstu.
Strategicky posouvejte diskuzi
Důležité je také pořadí, v jakém vedoucí kladou otázky. Představte si například, že skupinovou diskuzi zahájíte otázkou: „Kdy jste se ve svém životě cítili nejvíce vzdáleni od Boha?“
Taková otázka může být náročná bez ohledu na to, kdy ji položíte. Zahájit však tímto způsobem setkání od členů skupinky vyžaduje, aby šli příliš rychle do příliš velké hloubky. Na druhou stranu dvě hodiny v diskuzi klouzat po povrchu je také špatně.
V čem spočívá řešení? Mnoho pedagogů používá tzv. Bloomovu taxonomii: zapamatovat si, pochopit, použít, zanalyzovat, vyhodnotit a vytvořit. Smyslem je postupně se posouvat od jednoduchých pojmů ke složitějším interakcím.
Jednoduše řečeno, členové skupiny nemohou pochopit nebo použít to, co si nezapamatují. Začněte tím, že si zopakujete probíranou biblickou pasáž. Teprve poté přejděte k diskuzím vedoucím k pochopení a aplikaci textu.
Aplikace pro každodenní osobní život jsou zásadní a důležité, ale nezastavujte se u nich. Bible představuje v konečném důsledku příběh o Bohu a o jeho plánu spásy. S ohledem na to kladou skvělí vedoucí skupinek otázky a usnadňují teologické diskuze, které inspirují členy k tomu, aby rostli jako Ježíšovi učedníci a zasahovali svět pro Krista.
Vedoucí mohou členům pomoci naučit se analyzovat texty, porovnávat je s jinými pasážemi Písma, zařadit je na časovou osu dějin spásy a reagovat na ně způsobem zaměřeným na evangelium.
Efektivní vedoucí s lidmi začínají tam, kde se právě nacházejí, a vedou je procesem učení a růstu. Kladou otázky a zkoumají témata strategickým způsobem – nejprve položí základy biblických znalostí a teprve potom na nich staví.
Efektivní vedoucí s lidmi začínají tam, kde se právě nacházejí, a vedou je procesem učení a růstu.
Používejte neverbální signály
Téměř stejně důležité jako otázky, které kladete, a pořadí, v jakém je předkládáte, jsou souvislosti, za nichž je kladete.
Věděli jste, že místo, kde lidé sedí, může omezit jejich příspěvky do skupinových diskuzí?
Jedním ze způsobů, jak vedoucí dávají lidem najevo, že se mají v diskuzi střídat, je oční kontakt. Ať už si to uvědomujete, nebo ne, povzbudíte připravenost člena skupiny promluvit tím, že se na něj zpříma zadíváte. Uspořádání míst k sezení proto ovlivňuje, kteří členové skupinky tyto neverbální signály nejčastěji přijímají.
Zasedací pořádek tedy ve skupinových rozhovorech dokáže navodit nevyváženost nebo prohloubit tu stávající. Možná že neúmyslně povzbuzujete nejhovornější členy skupiny, aby neustále mluvili jen kvůli tomu, kde v místnosti sedí. Naopak tišší členové, kteří nesedí v popředí, mohou vaše neverbální pokyny k zapojení zachycovat jen zřídka.
Zvažte, zda byste neměli sedět vedle výmluvných členů, a ne naproti nim, aby pro ně bylo obtížnější navázat s vámi oční kontakt a získat povolení promluvit. Sedněte si naproti tišším členům a uvědomte si, že když se budete dívat přes celou místnost a hledat odpovědi, je pravděpodobnější, že se s nimi setkáte pohledem a neverbálně je vyzvete k zapojení do diskuze.
I když existuje mnoho způsobů, jak zkvalitnit skupinové diskuze, vždy mějte na paměti účel vaší skupinky. Spolu s apoštolem Petrem toužíme po tom, aby lidé „rostli v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista“. (2. Petrův 3,18) Tento cíl by měl být hlavním vedoucím faktorem každé diskuze a setkání.
Jestliže povedete kvalitní a cílené diskuze, sehrajete významnou roli v pomoci členům své skupinky s prožíváním křesťanského společenství a dorůstání do duchovní zralosti.
