Během druhé světové války narukoval do armády Američan jménem Desmond Doss a absolvoval výcvik pro vojenského zdravotníka. Doss se však od ostatních vojáků odlišoval tím, že odmítal nosit zbraň. Vedlo ho k tomu jeho osobní náboženské přesvědčení a navzdory posměchu, který sklízel od ostatních vojáků, Doss od svého postoje nikdy neustoupil.

Jeho přesvědčení prověřily události v dubnu 1945, kdy byl Doss se svými spolubojovníky nasazen do bitvy o Okinawu. Aby zvítězili, museli dobýt japonskou pevnost na vrcholu 130 metrů vysokého útesu Hacksaw Ridge.  

Boje se rozhořely naplno. Těla padlých a zasažených spolubojovníků byla rozeseta po bitevním poli. Mnoho vojáků utrpělo těžká zranění. Doss ignoroval rozkaz svého praporu k ústupu a odvážně vběhl do vražedné zóny – samozřejmě beze zbraně. Odnesl zraněného vojáka na okraj útesu a pomocí provizorních provazových nosítek ho spustil dolů do bezpečí.

Během následujících dvanácti hodin se Doss vracel, aby zachránil další vojáky. Když bitva skončila, napočítali sedmdesát pět zachráněných mužů. Doss za své činy později obdržel Kongresovou medaili cti.

Když se následně Dosse ptali, jak našel sílu pokračovat ve své dvanáctihodinové misi, jeho odpověď byla jednoduchá, ale hluboká. Doss se pokaždé modlil: „Pane, pomoz mi zachránit ještě jednoho.“

Jako církevní vedoucí jsme zapojeni do Ježíšova poslání zachraňovat duchovně ztracené. Zároveň neseme zodpovědnost za to, abychom vystrojovali ostatní k činění téhož. Jednoduše řečeno, máme zodpovědnost za to, abychom byli pro ostatní vzorem a inspirovali je k vykročení na stejnou cestu. A to i v oblasti osobní evangelizace – inspirovat a vystrojovat druhé k tomu, aby činili totéž co my.

Zde je deset základních prvků účinné evangelizace:

1. Duch: kráčejte v jeho moci. 

Po čtyřiceti dnech postu a modliteb v poušti se Ježíš „v moci Ducha vrátil do Galileje“ (Lukáš 4,14). V tom okamžiku zahájil svou službu. 
Podobně Ježíš řekl svým učedníkům: „Přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země“ (Skutky 1,8).
Musíme členům svých sborů pomáhat rozumět úloze Ducha svatého jako nenahraditelného partnera při naplňování Velkého pověření.

2. Soucit: nechte se pohnout potřebou. 

K evangelizačnímu duchu neodmyslitelně patří duch soucitu. Jestliže neuvidíte potřebu lidí, nic s vámi nepohne k tomu, abyste s tím něco udělali. Matouš 9,36 říká, že když Ježíš uviděl zástupy, „byl nad nimi hluboce pohnut.“
Také my bychom měli být vzorem soucitu se ztracenými a trpícími a položit na službu potřebným ve svých církvích velký důraz.

3. Modlitba: zaměřte se na duchovně ztracené. 

Ježíš prohlásil: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Matouš 9,37-38).
Naše modlitby se často soustředí jen na naše osobní potřeby a na největší sborové výzvy. Ježíšova slova nám ale připomínají, abychom se modlili za ty, kteří jsou duchovně ztracení, a neztráceli z popředí zájmu své evangelizační poslání.

4. Příležitost: překročte bariéry. 

Ježíš se nebál oslovovat lidi, kteří se ostatním zdáli nepřístupní. Vidíme to například ve čtvrté kapitola Janova evangelia. Ježíš se rozhodl projít Samařím, jemuž se Židé obvykle vyhýbali. Navíc se dal do řeči se samařskou ženou, což bylo společensky zcela nepřijatelné.
Kde ostatní viděli bariéry a kulturně-společenské hranice, spatřoval Ježíš příležitost ke sdílení evangelia. Můžeme následovat Ježíšova příkladu a přinášet dobrou zprávu lidem do míst, jež ostatní přehlížejí.

5. Navazování vztahů: čiňte ostatním dobro. 

Příliš často se v evangelizaci zaměřujeme na to, abychom lidem říkali, co (ne)mají dělat, místo abychom se s nimi propojovali a navazovali dobré vztahy. Ježíš tendenci napomínat ostatní pojmenoval, když řekl: „Nesuďte“ (Matouš 7,1). Ježíš nám také dal skvělý klíč k navazování vztahů: „Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim“ (Matouš 7,12). 
Zlaté pravidlo udává tón pro navazování kontaktů s lidmi. Představuje také základní vodítko pro získání důvěry lidí, kterým neseme evangelium.
Zdůrazňujme důležitost navazování vztahů se ztracenými spíše než jejich usměrňování. Potřebujeme tak sami činit a ke stejným věcem povzbuzovat i členy svých sborů.

6. Sůl: plňte úlohu konzervantu. 

Ježíš řekl: „Vy jste sůl země“ (Matouš 5,13). Sůl konzervuje, dodává chuť a způsobuje žízeň. Každá z těchto vlastností by měla charakterizovat naše životy vedoucích. 
Jsme konzervanty společnosti, kterou chráníme před morálním úpadkem. Dodáváme chuť našemu světu naplňováním potřeb, řešením problémů a zjevováním Kristovy lásky. A způsobujeme v lidech žízeň po spravedlnosti, když naše životy odráží Pánův pokoj, naději a radost.
Bůh nás volá k tomu, abychom byli solí světa a vystrojovali k tomu i ty, které vedeme.

7. Světlo: sdílejte naději. 

Ježíš prohlásil: „Vy jste světlo světa. Nemůže být ukryto město ležící na hoře“ (Matouš 5,14). 
Světlo si člověk nenechává sám pro sebe. Stejné je to i s evangeliem. Naším úkolem není měnit lidská srdce, ale sdílet s lidmi světlo Boží pravdy. 
Měli bychom se pravidelně modlit za lidi, kteří neznají Krista a investovat do opravdových, nefalšovaných vztahů s nimi. Budeme-li to dělat, začne je možná naše víra zajímat a zapředou s námi rozhovor na duchovní téma. Pokud se to stane, otevře se nám skvělá příležitost pozvat je do církve a k následování Ježíše.
Bůh hledá vedoucí ochotné vyjít za zdi jejich církevních budov a svítit trpícím lidem na temných místech.

8. Dům: objevte své pódium. 

Poté, co Ježíš své následovníky označil za „sůl“ a „světlo“, prohlásil: „A když rozsvítí lampu, nekladou ji pod nádobu, ale na stojan; a svítí všem, kteří jsou v domě“ (Matouš 5,15).
Vaším „domem“ může být vaše práce, město, fotbalový tým vašeho potomka, nebo školní rada. Bůh vás povolal být solí a světlem ve vašem „domě“ – v místě, kde jsou lidé, na které máte vliv.
Vedoucí služebníci mají tu výsadu pomáhat lidem najít jejich „dům“, do kterého je Bůh povolal, aby ho ovlivňovali a vykonávali v něm misii pro Ježíše.

9. Nečekané okamžiky: nebraňte se jim a vytěžte z nich maximum. 

Okamžiky, které nám změní život, často přicházejí nečekaně. Nepřehlížejte šance zvěstovat lidem pravdu evangelia.

Nečekané okamžiky se mohou stát příležitostmi pro zjevení evangelia na neočekávaných místech a v neočekávaných časech. Ježíš byl pozorný, vnímavě tyto nadpřirozené momenty rozeznával a maximálně je vytěžoval. Příkladem je představený synagogy Jairos, který Ježíše nečekaně požádal, aby zašel k němu domů a uzdravil mu dceru (Marek 5,23). 

Zatímco měl Ježíš namířeno k Jairovi, opět došlo k nečekané události. V očekávání uzdravení se ho dotkla žena, která dvanáct let zdravotně trpěla. Ježíš se zastavil, oslovil ženu a promluvil k ní slova života (Marek 5,30–34).
Následně pokračoval v cestě s Jairem, aby uzdravil jeho dceru. Podobné nečekané momenty Ježíše nezaskočily, ba naopak – obracel je v příležitosti ke službě.
Okamžiky, které nám změní život, často přicházejí nečekaně. Nepřehlížejte šance zvěstovat lidem pravdu evangelia.

10. Ochota: přivykněte si cestě. 

Ježíš své učedníky vyzval, aby šli a činili mu učedníky ze všech národů (Matouš 28,19). Slovo „jděte“ by ale šlo výstižněji přeložit jako „zatímco jdete“. Jinak řečeno, nejde o dosažení cíle, ale o trvalé evangelizační nastavení.
Zatímco jdete – ať už jdete do práce, školy, obchodu s potravinami nebo na pracovní schůzku – uskutečňujte Ježíšovo pověření.
Velké poslání je úkol pro všechny křesťany. Musíme lidem, jež vedeme, předávat naléhavost svého povolání k evangelizaci.

Těchto deset principů pomůže vedoucím ve vašem sboru získat a rozvíjet životní styl osobní evangelizace. Zároveň je vystrojí k tomu, aby naplňovali Ježíšovo misijní poslání, zatímco nesou naději evangelia trpícímu světu.