V lednu jsem poskytl rozhovor křesťanskému novináři, který se mě dotazoval na stav církve. Zajímalo ho, zda si myslím, že se „levice“ snaží „zmocnit“ církve. Okamžitě jsem zbystřil a napadlo mě, zda ho ve skutečnosti více než církev nezajímá politika.
Žurnalista se následně rozhovořil o nebezpečích, kterým církev čelí, o „krizi identity“ evangelikálního hnutí a o vyvstávajících hrozbách, ohrožujících naše náboženské svobody. Kdybych ho nezastavil, namísto kladení otázek by činil jednu politickou deklaraci za druhou.
Zadíval jsem se na něj a skočil mu do řeči: „Věříte, že jsme spaseni z milosti skrze víru v Krista?“
„Ano,“ odpověděl.
„Věříte, že je církev hlavním nástrojem, který si Kristus používá k rozmachu svého království na zemi?“
„Ano.“
„Věříte, že je Kristus hlavou církve?“
Na tuto otázku odpověděl mlčením.
Řekl jsem mu: „Člověk může být oddán církvi, nikoliv však Kristu. Není však možné být oddán Kristu a ne církvi.“
Ten muž tvrdil, že církev ztrácí svou moc. Zapomněl však, že zdrojem její moci není nikdo jiný než Pán.
Podle Efezským 1,18-20 v nás právě teď pracuje stejná moc, která vzkřísila Krista z mrtvých. Církev zaměřující svůj zrak na Krista je církví zaměřenou na evangelium a má k dispozici obrovskou moc. Její moc na sebe bere různé podoby. Uvedu pět z nich:
Pět návyků, které promění vaši místní církev.
1. Moc evangelizace. Evangelizaci nelze zaměňovat za apologetiku, sociální práci nebo politickou angažovanost. Všechny tyto aktivity samozřejmě mají své místo, nejsou však samy o sobě evangelizací.
Evangelizace představuje zvěstování evangelia a volání lidí k obrácení. Doslovným významem slova „evangelium“ je „dobrá zpráva“. Evangelium Ježíše Krista je jedinou dobrou zprávou, jež lidem nabízí naději věčného života. Jde o Boží milostivé řešení našeho problému s hříchem.
Bůh stvořil církev za účelem evangelizace. Moc církve má být zjevná, ať už se scházíme k bohoslužbám, zpíváme chvály, slavíme křest, účastníme se Večeře Páně nebo nasloucháme biblickému vyučování.
Nedávno jsem v neděli kázal o misii s důrazem na dávání a shromáždění jsem zakončil výzvou ke spasení. Dva dospělí lidé na výzvu zareagovali a poprvé v životě přijali Krista za svého Spasitele. Opět mi to připomnělo moc evangelia a také to, že evangelium je dobrou zprávou jen tehdy, pokud ho lidé včas uslyší.
Bůh tak miloval svět, že poslal svého Syna, aby svět spasil (Jan 3,16). Jeho Syn teď posílá nás, abychom sdíleli dobrou zprávu s lidmi mimo zdi církve (Jan 20,21).
Využívá váš sbor moc evangelizace? A děláte to vy?
2. Moc učednictví. Novozákonní církev velice rostla nejen skrze nově obracející se lidi, ale i skrze hlubokou oddanost a píli apoštolů ve vyučování křesťanů Božímu slovu (Skutky 2,41-42). Růst církve nesmí probíhat na úkor duchovního zdraví. Jinak řečeno, evangelizace musí vést k učednictví.
Učednictví přivádí lidi na hlubinu v Kristu. Někteří lidé se obracejí povrchně, protože půda jejich srdcí je velice mělká (Marek 4,16-17). S tím se však církev zaměřená na evangelium nemůže smířit. Chceme vidět plodnost a hojné ovoce.
Jak říká Ježíš: „Jiní, jako semeno zaseté do dobré půdy, uslyší slovo, přijmou je a přinesou úrodu – někteří třicetkrát, jiní šedesátkrát, jiní stokrát větší, než bylo zaseto“ (Marek 4,20).
Co je to plodnost? Jde o změnu postoje vedoucí ke změně jednání. V listu Galatským 5,22-23 Pavel vyjmenovává „ovoce Ducha“, kterými jsou „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání“. A v Koloským 1,10 tentýž autor spojuje plodnost s „každým dobrým skutkem“.
Evangelium zachraňuje životy. Současně je však vnitřně proměňuje tak, že se změna projeví i navenek. Jedná se o celoživotní proces.
Mění se náš život? Mění se díky nám životy druhých?
3. Moc uctívání. Novozákonní církev nesla ovoce a oplývala životem. Zároveň v ní však nechyběla Boží bázeň. Lukáš o ní napsal, že „všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení“ (Skutky 2,43 – ČEP). Bylo to zjevně Boží dílo, a proto církev v Jeruzalémě nevzdávala chválu apoštolům, ale Bohu (Skutky 2,47).
V církvi zaměřené na evangelium se uctívání nesoustředí na lidský výkon či na konkrétní osobnosti, ale na Boha. Naše uctívání má zjevovat Boží charakter a činy.
Vnímají lidé navštěvující naše bohoslužby Boží vlastnosti v akci?
4. Moc uvolňování do služby. Napříč celou knihou Skutků Bůh činí divy a znamení skrze službu obyčejných lidí.
Nedávno jsem četl článek misijní organizace Acts 29 Europe (Skutky 29 v Evropě), poukazující na to, že většina zázraků popsaných v knize Skutků proběhla mimo formální setkání církve. V článku dále stálo:
Když církev čelila pronásledování, byla rozprášena po celém světě a všude kázala evangelium… Tito bezejmenní křesťané byli ve své službě natolik úspěšní a efektivní, že když Pavel dorazil do Říma, přivítali ho „bratři“ (Skutky 28,15).
Církvi zaměřené na evangelium nejde o to stavět na odiv pár obdarovaných jedinců, ale o to obdarovávat ty, kteří na odiv vystavováni nejsou. Církevní vedoucí, kteří tento princip pochopili, se nepokouší své sbory budovat na hrstce talentovaných hvězd. Veškeré své úsilí věnují tomu, aby ke službě vyzbrojovali celou církev (Efezským 4,11-13). Svůj úspěch nepoměřují kapacitou míst k sezení, ale kapacitou lidí k vyslání.
Při zpětném pohledu na své duchovní dospívání v místní církvi musím konstatovat, že na můj růst v Kristu měli největší vliv křesťané z řad laiků, kteří dostali prostor a byli uvolněni do služby – učitelé nedělní školy, vedoucí mládeže, velitelé Royal Rangers a vedoucí domácích skupinek.
Uvolňuje váš sbor lidi do služeb, do kterých je Bůh povolal? Děláte to i vy?
5. Moc štědrosti. Podle Galatským 5,22 je láska ovocem Ducha. Jan 3,16 nás učí, že podstatou evangelia je milující Bůh, který za nás dává svého Syna. Církev, která zažívá moc evangelia, bude zákonitě štědrá, protože Bůh je štědrý a láska dává.
Když přemýšlím o štědrosti, přichází mi na mysl práce a správcovství.
V Římanům 1,11 Pavel píše o díle služby: „Toužím se s vámi setkat, abych se s vámi podělil o nějaký duchovní dar k vašemu posílení“ (B21). Tento verš miluji! Ukazuje, že práce pastora není jen placenou profesí, ale povoláním, které si člověk může užívat. Jde o krásně zabalený dar, jenž člověku přináší radost a naplnění. Modlím se, abychom neustávali v pilné práci, díky níž budeme tento krásný duchovní dar představovat ostatním.
Štědrost zároveň souvisí s penězi. Znepokojuje mě, že mnozí křesťané dnes již nepraktikují dávání desátků. Jeden pastor se nedávno se mnou podělil o výzkum provedený v jeho sboru, z něhož vyplynulo, že desátky dává méně než čtvrtina jeho členů.
Mnozí se obávají, že budou-li štědří, nevyjdou s tím, co jim zbyde. Perspektiva církve zaměřené na evangelium je ale jiná. Rozumí tomu, jak funguje Boží ekonomika.
„Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu“ (2. Korintským 9,10-11).
Nakládáme štědře s naším časem, talenty i majetkem? Vyučujeme štědrosti členy našeho sboru?
Na konci našeho rozhovoru se mě novinář zeptal, jakou budoucnost pro církev Assemblies of God vyhlížím.
Odpověděl jsem: „Vyhlížím pro Assemblies of God stejnou budoucnost jako v den, kdy jsem nastoupil do úřadu. Modlím se, aby byl každý sbor AG církví, která je zaměřená na evangelium, pilně studuje Bibli, zažívá zmocnění Ducha a je aktivně zapojena do misie.“
Budeme-li svůj zrak vytrvale upírat na Ježíše, dá nám své pomazání k tomu, abychom budovali a rozvíjeli církve zaměřené na evangelium.
