Nikdy nezapomenu na reakci mladíka z našeho sboru, když přijal křest v Duchu svatém s důkazem mluvení v jazycích. Předtím jsem s ním trávil dlouhé hodiny v rozhovorech o křtu v Duchu a odpovídal mu na celou řadu otázek týkajících se daru modliteb v jazycích.
V okamžiku přijetí tohoto daru mu však zbyla jediná otázka.
S širokým úsměvem a tváří zalitou slzami ke mně vzhlédl a zeptal se: „Proč jsi mi neřekl, že to bude takhle krásné?“
Křest v Duchu je pro život letničního věřícího zásadní zkušeností. Bohužel je však doloženo, že počet lidí nově pokřtěných Duchem v církvi Assemblies of God v posledních letech klesá.
Statistiky ukazují, že v naší církvi (v USA) mezi lety 2009 a 2019 narostla účast lidí na bohoslužbách o devět procent. Počet křtů v Duchu se ve stejném období ale prakticky nezměnil (vzrostl jen o jedno procento).
Jiná data vycházející z programu Acts 2 Journey (Cesta druhou kapitolou knihy Skutků) vypovídají o tom, že v období 2016 až 2019 k většině obrácení v rámci naší denominace došlo ve velkých sborech (nad 200 členů). Velké sbory však současně ve stejném období zaznamenaly pokles křtů v Duchu o třináct procent.
Tato čísla naznačují, že ačkoliv se nám daří přivádět lidi ke Kristu, pokulháváme ve vedení učedníků ke křtu v Duchu. Otázkou je, co se s tím dá dělat.
Samozřejmě můžeme zareagovat tím, že ukážeme prstem na někoho jiného a vinu přeneseme na něj. Nic tím však nezměníme. Ukazování prstem na druhé vede k rozdělení, společné hledání řešení naopak k jednotě. Obviňováním druhých na ně přenášíme náš díl zodpovědnosti. Aktivní touha měnit věci nám naopak pomáhá uznat náš podíl viny na vzniku problému a převzít svou roli při hledání jeho řešení.
Odpověď nespočívá ani ve vzpomínání na staré dobré časy. Nesmíme rezignovat a smířit se s novým normálem, ve kterém se křest v Duchu stal relikvií minulosti. Namísto toho by nás pokles letničních projevů měl vyprovokovat k akci. Měl by nás motivovat k hledání Boha a usilování o čerstvé vylití Ducha v této generaci.
Proč na tom záleží
Existuje pět důvodů, proč je zásadní, aby lidé v našich sborech nepřestávali prožívat křest v Duchu svatém s důkazem mluvení v jazycích.
1. Mluvení v jazycích je biblické.
Hlavní důvod pro praktikování Duchem inspirovaného mluvení v jazycích spočívá v tom, že nám jej předepisuje Bible. Jako letniční potřebujeme nadále klást důraz na křest v Duchu a mluvení v jazycích, protože naše přesvědčení o jeho důležitosti zakládáme na víře v nadřazenost Písma nad názory lidí. (viz 2. Timoteovi 3,16)
Věříme svědectví Nové smlouvy, která mluvení v jazycích představuje všem křesťanům jako platnou a hodnotnou součást zdravého duchovního života. (Skutky 2; 8; 10; 19; 1. Korintským 12-14) Nejde tudíž jen o naši pozici ohledně mluvení v jazycích. Ve hře je udržení mnohem elementárnější hodnoty – našeho náhledu na Písmo, jeho neomylnost a konečnou autoritu.
Jsem vděčný za to, že církev AG provází bohatá historie mluvení v jazycích. Nejde mi však na prvním místě o ctění tradice a zachovávání naší letniční identity. Důležitější je kráčet v Boží vůli zjevené v Písmu.
Zakladatelé Assemblies of God nemluvili v jazycích proto, že to viděli u svých prarodičů, ani proto, že tuto praxi podporovala jejich církevní kultura. Jejich motiv byl čistý a prostý – žít v souladu s Božím slovem.
Podobně bychom měli prosazovat křest v Duchu svatém s důkazem mluvení v jazycích a bojovat za jeho aktivní používání také my. Náš důvod je stejný – zůstávat věrni biblické hermeneutice, která považuje křest v Duchu a dary Ducha i v současné době za dostupné všem křesťanům.
2. Mluvení v jazycích je prvotní fyzický důkaz křtu v Duchu svatém.
Postupné mizení daru mluvení v jazycích naznačuje, že méně křesťanů prožilo křest v Duchu svatém. Záměr křtu v Duchu je mnohem širší než pouze začít se modlit v jazycích. Přesto však tato modlitba představuje vnější, viditelné znamením křtu v Duchu a je živým vyjádřením práce Ducha v tomto světě.
V Bibli mluvení v jazycích doprovázelo křty v Duchu svatém. (Skutky 2; 8; 10; 19) Lidi naplněné Duchem a mluvící v jazycích vidíme v celé knize Skutků.
Mluvení v jazycích se podobá ukazateli, poukazujícímu na aktivní činnost Ducha v našich životech. Pokud ukazatele odstraníme, riskujeme, že přijdeme o vše, co představuje a reprezentuje.
Vnější symbol snubního prstenu poukazuje na manželský svazek. Význam manželství je mnohem hlubší než tento symbol a jeho důležitost vysoce převyšuje prsten samotný. Podobně mluvení v jazycích poukazuje na dílo Ducha, které je důležitější než inspirovaná promluva jako taková.
Ježíš svým následovníkům zaslíbil, že budou „oblečeni mocí z výsosti“. (Lukáš 24,49) Pokles křtů v Duchu v naší církvi naznačuje i pokles duchovního zmocnění a vystrojení. Chceme-li tento trend zastavit, musíme znovu akcentovat hodnotu mluvení v jazycích jako viditelného znamení toho, že křesťan byl skutečně pokřtěn v Duchu svatém.
3. Mluvení v jazycích je způsob komunikace s Bohem, převyšující veškerá lidská omezení.
Apoštol Pavel používal jazyky při modlitbách i uctívání Boha písněmi. (viz 1. Korintským 14,14-15)
Dílo Ducha uprostřed shromáždění věřících – včetně křtů v Duchu – často probíhá v atmosféře modliteb a chval. Není náhoda, že letniční jsou známí pro mocné modlitby a chvály. Souvisí to s ochotou dovolovat Božímu Duchu, aby se v nich a skrze ně projevoval.
Mluvení v jazycích není jen obohacujícím prvkem modliteb a chval. Proměňuje celý přístup křesťana k modlitbě a jeho způsob smýšlení o duchovních věcech. Pokles praxe mluvení v jazycích tudíž zároveň signalizuje pokles komunikace s Bohem a změnu postojů křesťanů k ní.
Jako kristocentrické hnutí jsme závislí na pomoci Ducha, který nám pomáhá podobat se čím dál více Ježíši.
Jako kristocentrické hnutí jsme závislí na pomoci Ducha, který nám pomáhá čím dál více se podobat Ježíši. Mluvení v jazycích nás posouvá za hranice našich lidských omezení. Boží Duch nám pomáhá v našich slabostech (viz Římanům 8,26), formuje v nás Kristovu mysl (viz 1. Korintským 2,14–16) a posiluje naši víru. (viz Efezským 3,16-17)
Křest v Duchu svatém nám připomíná naši vlastní slabost a závislost na Duchu svatém. Pavel řekl: „My nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy.“ (Římanům 8,26)
Není žádná hanba přiznat si svou lidskou slabost a závislost na Duchu svatém. Ve skutečnosti to byl právě tento postoj před Bohem, který napříč dějinami učinil z letničního hnutí tak mocnou misijní sílu.
4. Mluvení v jazycích jako Duchem inspirovaný akt posouvá křesťany k naplňování Božího poslání.
V knize Skutků vidíme zjevné spojení mezi posláním církve a vylitím Ducha svatého o dni Letnic.
Počínaje Petrovým smělým kázáním ve 2. kapitole vidíme, jak moc Ducha, jenž křesťany naplnil, uschopnila učedníky k naplňování Kristova přikázání nést evangelium celému světu. (Matouš 28,19-20) Ježíš věděl, že to nebude snadná cesta, a proto učedníky vybídl, aby počkali na křest v Duchu a přijali skrze něj nadpřirozenou moc a smělost, potřebné k naplňování záměrů nebeského království na zemi. (Skutky 1,4-8)
Pro naplňování Kristova poslání uprostřed dnešního světa i my stále potřebujeme Ducha svatého. Není náhodou, že moderní letniční hnutí od svých pokorných počátků na rozbřesku dvacátého století zaznamenalo exponenciální nárůst.
Letniční tradičně usilovali o stejnou moc a totožné zkušenosti, jaké byly typické pro ranou církev knihy Skutků. Stejně jako učedníci prvního století závisí letniční na zmocnění Ducha k naplňování Velkého poslání a vyhlašování mocných Božích činů všem národům (viz Skutky 2,11). Tato závislost přivedla na svět rychle rostoucí misijní hnutí provázené znameními, divy a zázraky.
Křest v Duchu křesťanskou církev zmocňuje k naplňování jejího poslání a misijních záměrů.
Jestliže křest v Duchu v den Letnic vyústil v evangelizaci tehdejšího světa, potřebujeme i v dnešní moderní době křest Ducha k evangelizaci světa současného. Jako letniční nechápeme Letnice jako den založení církve, ale den jejího zmocnění. Křest v Duchu křesťanskou církev zmocňuje k naplňování jejího poslání a misijních záměrů.
Vzhledem k propojení, jež kniha Skutků ukazuje mezi křtem v Duchu a zmocněním k naplňování poslání církve, nesmíme v současné době přehlížet důležitost blízkého vztahu s Duchem svatým. Další pokles křtů v Duchu by vedl k oslabení naší efektivity při naplňování Ježíšova poslání.
Jak poznáme, zda někdo přijal zmocnění Ducha k naplňování poslání církve? Odpovědí je akt mluvení v jazycích.
Mluvení v jazycích (Duchem inspirovaná promluva) je prvotní (počáteční, ale ne jediný) pozorovatelný (fyzický) důkaz (opakované biblické znamení) zmocnění Ducha k naplňování Ježíšova poslání.
Potřebujeme nadále zdůrazňovat svou praxi mluvení v jazycích, která nás letniční charakterizuje. Zápasíme teď o mnohem více než o zachování našeho duchovního dědictví – o udržení klíče, zajišťujícího nyní i do budoucna účinný růst Božího království.
5. Mluvení v jazycích je pro nás v současném světě nepatrným zábleskem naší budoucí naděje.
K učení Assemblies of God vždy patřilo toužebné vyhlížení naší požehnané naděje (viz Titovi 2,13).
V průběhu celé naší historie jsme kladli důraz na Kristův brzký návrat, který se promítal do našeho uctívání, kázání i evangelizace. Toto očekávání je ústředním tématem naší teologie i praxe. K naději spojené s posledními časy patří i křest v Duchu svatém.
Letniční porozumění vylití Ducha ve Skutcích 2 vychází z naplnění Joelova proroctví týkajícího se eschatologických událostí (viz Joel 3,1). V den Letnic uslyšeli lidé „ze všech národů, které jsou pod nebem“ učedníky, jak mluví v jazycích. (Skutky 2,5) To bylo první z řady svědectví Ducha v posledních dnech tohoto světa.
Apoštol Petr označil ve svém kázání Letnice vysloveně za znamení „posledních dní“. (Skutky 2,17) Následně volal zástup k pokání a přípravě srdcí na přijetí vzácného daru Ducha (verš 38). Podobně křest v Duchu svatém připomíná i dnešní církvi naše současné poslání i budoucí naději.
Naši budoucí naději si potřebujeme v každé další generaci připomínat a oživovat, zatímco usilujeme o křest v Duchu svatém s důkazem mluvení v jiných jazycích. Jak prohlásil Petr: „Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ (Skutky 2,39)
Podobně jako den Letnic přivedl dohromady rozmanitou skupinu lidí, aby společně uslyšeli o Božích divech, vyhlížíme i dnes den, kdy lidé „ze všech národů, kmenů, jazyků a z každého lidu“ budou před Božím trůnem spolu uctívat. (Zjevení 7,9)
Letniční perspektiva nenahlíží na nebeskou naději jako na vzdálenou skutečnost. Duch svatý pracuje v nás a skrze nás a my každý den zažíváme jeho přítomnost mezi námi. V dnešní době jsme svědky znamení, divů a zázraků. Současná realita je pro nás závdavkem nebeského naplnění Božích zaslíbení v Kristu.
Pentekostalismus není jen o mluvení v jazycích. Jeho záběr je výrazně širší. Pokles křtů v Duchu s důkazem mluvení v jazycích však ohrožuje naši schopnost předávat svou víru příští generaci.
Co mohou dělat vedoucí pro dosažení potřebné změny
Umožňujte příležitosti pro křty v Duchu v rámci svých pravidelných shromáždění. Každý služebník evangelia je zodpovědný za to, aby dával prostor Bohu a vytvářel místo pro jeho nadpřirozené jednání – okamžiky, kdy bude pro lidi snadné setkat se s Duchem svatým.
Ačkoliv Bůh není závislý na našem úsilí, vyslal nás a vystrojil k tomu, abychom jako církev ukazovali lidem na Ježíše. Naše společná setkání nejsou jen společenskými událostmi. Jsou svatými příležitostmi, na kterých mohou lidé zažívat změnu života a společenství s Bohem.
Pro nás letniční je hlad po práci Ducha součástí naší DNA. Stejně jako učedníci čekali v horní místnosti na zaslíbený dar Ducha svatého (viz Skutky 2,1), vyhlížíme i my s velkým očekáváním jeho čerstvé vylití v současné době.
Věříme, že Duch pracuje skrze církev. Musíme tedy pro jeho jednání uprostřed nás vytvářet cílený prostor. Letniční kázání, modlitby i uctívání by měly být hluboké a intenzivní. Nesmíme se spokojit s pouhou otevřeností pro Boží jednání. Měli bychom aktivně připravovat atmosféru, která je práci Ducha a jeho působení vstřícná.
Proč je důležité rozlišovat mezi těmito dvěma přístupy? Mezi přístupem, kdy jsme pro jednání Ducha jen otevření, a kdy s aktivním očekáváním atmosféru pro jeho působení vytváříme, je obrovský rozdíl se zásadními dopady.
Buď Duchu pouze dovolíme na našich shromážděních jednat, nebo ho budeme zvát, aby si dělal vše po svém a otevřeme na našich nedělních bohoslužbách prostor pro jeho svobodné působení.
Pokles křtů v Duchu není výsledkem poklesu touhy Ducha křtít Ježíšovy následovníky. Bůh se koneckonců nikdy nemění.
V čem je tedy problém? Zřejmě jsme se postupně odklonili od aktivního hledání vylití Ducha svatého k teorii a dogmatům. Stejně jako musíme cíleně vytvářet atmosféru, ve které mohou lidé zažívat dílo Ducha vedoucí ke spasení, potřebujeme stejné příležitosti i pro přijetí křtů v Duchu.
Pravidelně o křtu v Duchu kažte a vyučujte. Každé shromáždění je svatou příležitostí a na každém služebníkovi evangelia leží svatá zodpovědnost za to, aby lidem předával Boží slovo.
Každý týden soupeří o naši pozornost dlouhá fronta důležitých biblických témat. Ano, jsme zavázáni kázat „celou vůli Boží“. (Skutky 20,27) Jako letniční kazatelé však potřebujeme téma křtu v Duchu pravidelně zařazovat do svých každoročních kalendářů.
Nemůžeme předpokládat, že jen proto, že lidé navštěvují letniční církev, automaticky křtu v Duchu správně rozumí a mají s ním osobní zkušenost. V mém doktorandském výzkumu jsem zjistil, že jen 44 % lidí, považujících se za letniční, věří, že v církvi přijali dostatečné vyučování o křtu v Duchu. Zdá se, že mnoho členů sborů Assemblies of God potřebuje na toto důležité téma uslyšet mnohem více vyučování.
Kazatelům se může stát, že na některé téma kážou a vyučují tak často, že opomenou lidem nabízet vyváženou stravu Slova. Vyprávění knihy Skutků nám představuje vzorec, kdy křest v Duchu doprovázel každé kázání evangelia. Jako letniční v tom vidíme biblický důkaz toho, že křest v Duchu byl katalyzátorem misijního zmocnění rané církve.
Církev 21. století nesmí přestat vnímat křest v Duchu jako nezbytnou součást našeho dnešního zmocnění k misii a evangelizaci. Naší motivací k navýšení počtu kázání a vyučování o křtu v Duchu tedy není jen dosáhnout vyššího poměru pokřtěných. Důraz na křest v Duchu vychází, stejně jako v rané církvi, z přesvědčení, že jde o katalyzátor zmocňující nás naplňovat naše poslání na zemi.
Má-li křest v Duchu zůstat klíčovou součástí učení a praxe letniční církve, musí se opět stát nedílnou součástí našich kázání, domácích skupinek, vyučování i literatury. Sklidíme přesně to, co budeme v našich vyučováních a kázáních zasévat.
Věřím, že mezi poklesem křtů v Duchu a poklesem kázání a vyučování tomuto tématu věnovaných existuje přímá úměra. Právě proto je důležité, abychom na křest v Duchu na našich setkáních a ve svých kázáních opět začali klást důraz.
Křest v Duchu bývá často zmiňován během každoroční připomínky dne Letnic, nesmíme mu však věnovat pouhý jeden, sváteční, den v roce. O důležitosti křtu v Duchu svatém potřebujeme hovořit průběžně.
Veďme příkladem skrze život plný Ducha. Chceme-li v lidech, které vedeme, vzbudit hlad po křtu v Duchu, musí pro ně být náš duchovní život příkladem hodným následování. Jako služebníci nevedeme lidi jen tím, co říkáme, ale i tím, jak žijeme.
Křesťanští vedoucí nastavují duchovní laťku těm, kteří je následují. Proto Pavel Korintským řekl: „Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista.“ (1. Korintským 11,1)
Letniční služebníci mají zodpovědnost za to, aby žili způsobem, jenž ostatní navnadí a roztouží po přijetí křtu v Duchu svatém. Není možné, že někteří z členů našich sborů netouží po křtu v Duchu jednoduše proto, že je životy jejich vedoucích o jeho důležitosti nepřesvědčily?
Poselství, která kážeme, a biblické lekce, jež o křtu v Duchu vyučujeme, nestačí, nejsou-li v zákrytu s našimi osobními životy. Tou nejvyšší apologetikou, která lidi přesvědčí o nezbytnosti křtu v Duchu je proměněný život člověka, zmocněného Duchem svatým.
Napříč knihou Skutků nalézáme učedníky pokřtěné Duchem, při nichž se zjevovala moc Ducha v jejich každodenním chození s Bohem. Jako letniční služebníci nesmíme nikdy zapomenout na to, že náš důraz na křest v Duchu musí mít hlubší základ než prezentování doktrinálních prohlášení a teologických perspektiv. Voláme-li ostatní k tomu, aby nás následovali, potřebujeme sami chodit v Duchu.
Kde začít
Zřetelný pokles křtů v Duchu signalizuje zlomový bod dějin naší církve. Způsob, jakým na něj zareagujeme, rozhodne o budoucnosti našeho hnutí. Toto vědomí by nás mělo vypudit do akce.
Motivováni svým přesvědčením o tom, že důkazem křtu v Duchu je i v dnešní době vždy mluvení v jazycích, otevírá se před námi úžasná příležitost uvidět tuto generaci zažívat zmocnění Ducha. Neměli bychom si ji nechat protéct mezi prsty. Využijme ji, kažme a vyučujme o Duchu svatém a o chození v Duchu, a vytvářejme na svých shromážděních cíleně prostor k tomu, aby se na nich lidé se Svatým Duchem setkávali.
Začíná to obnovou našeho osobního důrazu na Ducha. Začneme-li sami u sebe, uchopíme téma se smělostí a s vědomím, že Duch svatý je s námi a pomáhá nám.
Žijeme ve složitých časech. Náš svět potřebuje kazatele a služebníky plné Ducha. Čelíme výzvám, které volají po moudrosti, vhledech a moci převyšující naše přirozené schopnosti. Letniční církve potřebují vedoucí a členy, kteří plynou s Duchem a pravidelně používají jeho dary.
Letniční církve potřebují vedoucí a členy, kteří plynou s Duchem a pravidelně používají jeho dary.
Znalost organizačních strategií nám duchovní bitvy nevyhraje. Budeme-li se modlit v Duchu (viz Efezským 6,18), budeme nepřetržitě zmocňováni k vytlačování satanských plánů a šíření Božího království, zatímco dychtivě vyhlížíme návrat našeho Pána.
Zdroj našeho zmocnění se nezměnil: „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Zachariáš 4,6)
Motivováni důvěrou v moc Ducha nepřestávejme hovořit o důležitosti mluvení v jazycích. Zasazujme se o používání tohoto krásného daru a o svědectví v moci Ducha. Kažme pravdu Písma a vytvářejme cílené příležitosti k tomu, aby lidé přijímali křest v Duchu svatém.
Židům 13,8 říká: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“ Pán dnes touží vylévat svého Ducha na církve stejně, jako to činil v minulosti. Vytváříme na svých letničních shromážděních atmosféru, během níž mohou opět proběhnout Letnice?