Kendra stála v křestním bazénu a se slzami v očích vyprávěla svůj příběh. Krátce po tragické ztrátě manžela nedávno porodila jejich společné dítě. Uprostřed zoufalství uslyšela evangelium a odevzdala svůj život Ježíši.

„Ačkoliv truchlím nad ztrátou manžela, jsem nadšená ze své nové cesty v Kristu,“ svědčila. „Ježíš mě zachránil a utěšil.“

Zatímco Kendra mluvila, vypadalo to, že se její slzy smutku mění v slzy radosti. Když ji její vedoucí skupinky pokřtil, vyšla z vody a radovala se. Shromáždění reagovalo jásotem a potleskem.

Svědectví mají velký dopad. Příběhy o změnách v životech lidí vždy hrály důležitou roli při zvěstování evangelia – od rané církve přes počátky moderního letničního hnutí až dodnes.

Každý Kristův následovník má svůj příběh, který může vyprávět. Naše svědectví tvoří součást největšího příběhu ze všech. Když se lidé setkají s Bohem a odvážně vyprávějí ostatním, co zažili a co pro ně živý Bůh učinil, svědčí tím o pravdivosti jeho Slova.

Muž, který v deváté kapitole Janova evangelia získal zrak, nepřinesl detailní teologickou obhajobu zázraků. Jednoduše převyprávěl svůj příběh – a to úplně stačilo. Když se ho farizeové přeptali na jeho uzdravení, muž odpověděl: „Jedno vím jistě, že jsem byl jsem slepý, a teď vidím!“ (Jan 9,25)

Také ve vašem sboru jsou lidé, kteří mohou svědčit o změně, již Bůh učinil v jejich životě. Podělte se o jejich příběhy během bohoslužeb. Vyhraďte si každý týden prostor alespoň pro jedno svědectví.

Kdy svědčit

V průběhu bohoslužby se nabízí několik vhodných míst na zařazení svědectví.

Prvním je blok chval a uctívání. Svědectví a uctívání spolu úzce souvisí. Obojím oslavujeme Boha a poukazujeme na jeho dobrotu.

Když některý člen chválicího týmu svědčí o tom, kdo je Bůh a co pro něj udělal, podtrhne tím význam příští písně, zejména pokud její text na svědectví naváže.

Svědectví zahrňte také do kázání. Příběhy ze skutečného života lidí z vašeho sboru se mohou stát dobře zapamatovatelnými ilustracemi vašich kázání. (Nezapomeňte však předem získat souhlas dotyčných lidí se zveřejněním detailů z jejich soukromí.)

Zvažte použití předem nahraného videozáznamu se svědectvím, vztahujícího se k hlavní myšlence kázání. Výhodou takového formátu je, že jej můžete použít i na sborových webových stránkách a sociálních sítích.

Po svědectví vyhraďte Duchu svatému čas na to, aby mohl sloužit lidem. Pokud zazní příběh o něčím obrácení, navažte smělou výzvou k tomu, aby lidé odevzdali svůj život Ježíši. Jestliže se svědectví týká fyzického nebo emocionálního problému, modlete se za lidi, které právě trápí podobné věci.

Dalším vhodným prostorem pro svědectví je okamžik před časem vyhrazeným modlitbám. Požádejte někoho, aby se podělil o nedávnou vyslyšenou odpověď na svou modlitbu. Posílí to víru shromážděných a povzbudí je to k tomu, aby i oni předkládali své potřeby Bohu.

Nejlepší místo pro svědectví o uzdravení je před výzvou k modlitbám za nemocné. Před modlitbou za rodiny se zase hodí příběh manželského páru, který vydá svědectví o tom, jak Bůh obnovil jejich manželství.

Také dávání nejlépe dokreslí příběhy. Lidé porostou ve štědrosti, jestliže porozumí tomu, že jejich desátky a dary se nezastaví na dně pytlíku na sbírku nebo se nevypaří v kyberprostoru. Použijte čas sbírky ke sdílení příběhů, ze kterých váš sbor porozumí tomu, že Bůh násobí jejich dary.

Můžete také přečíst email od někoho, kdo zažil Boží požehnání poté, co dáváním projevil štědrost.

Poproste vedoucího mládeže, aby udělal rozhovor s některým z členů jeho skupiny ohledně nedávného sborového tábora. Potom poděkujte sboru, že svými příspěvky na tábor investují do příští generace v Království.

Během shromáždění se prostřednictvím živého videohovoru spojte s misionářem v cizí zemi. Ať se podělí o nějaký svůj příběh z nedávné doby a promluví o tom, jak moc pro něho znamenají modlitby a dary vašeho sboru.

Používejte svědectví k podpoře společenství a učednictví. Jednou měsíčně během nedělní bohoslužby představte příběh někoho, kdo prožívá hlubší společenství nebo duchovně roste díky domácí skupince. Promítněte k tomu fotografii skupinky.

Taková svědectví mohou povzbudit nově příchozí, aby se více zapojili do sborového života.

Vyprávějte příběhy o požehnání plynoucím z dobrovolnické služby. Pokud chcete, aby v neděli sloužilo více lidí, pravidelně vyzdvihujte svědectví dobrovolníků.

Při náboru dobrovolníků požádejte jednoho nebo dva věrné služebníky, aby se podělili o to, proč slouží a jak jim to pomáhá v duchovním růstu. Dobrovolníkům poděkujte a předejte jim malý dárek.

Poté upozorněte na konkrétní oblasti, pro které právě hledáte služebníky, a dejte lidem vědět, jak se mohou přihlásit. Čas uzavřete modlitbou za to, aby si ty správné lidi povolal Bůh.

Jak svědčit

Až budete do programu týdenních bohoslužeb zařazovat svědectví, pamatujte na následující principy:

Dobré svědectví vzdává veškerou slávu Bohu. Více než jakýkoli jiný detail by si posluchači měli zapamatovat, co udělal Ježíš.

Svědectví má být zaměřené na Krista. Dbejte na to, aby příběhy lidí vždy ukazovaly na Ježíše. Apoštol Jan napsal: „A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.“ (1. Janův 5,11) Dobré svědectví vzdává veškerou slávu Bohu. Více než jakýkoli jiný detail by si posluchači měli zapamatovat, co udělal Ježíš.

Svědectví má být jednoduché. Povzbuzujte lidi, kteří budou vydávat svědectví, k tomu, aby jednoduše převyprávěli, co se stalo, tak jako uzdravený člověk z Jana 9: „Byl jsem slepý, a teď vidím!“

Svědectví má být zacílené. Jeho záměrem je sdílet se o konkrétním Božím jednání v životě člověka, ne převyprávět celý jeho životní příběh. Doporučený čas svědectví je do čtyř minut.

Svědectví má být inspirativní. Každý příběh je jedinečný, ale jeho dějová linie by se vždy měla dotýkat působení Boží milosti v životě jeho lidu. Svědectví by měla v posluchačích probouzet víru a inspirovat je k tomu, aby ve své situaci důvěřovali Bohu.

Svědectví má být opravdové. Není nutné, aby bylo dokonalé. Lidé obecně preferují syrovou upřímnost před přednesem, jenž působí příliš uhlazeně a nacvičeně.

Každý příběh je jedinečný, ale jeho dějová linie by se vždy měla dotýkat působení Boží milosti v životě jeho lidu.

Svědectví má být prorocké. Zjevení 19,10 říká: „Ježíšovo svědectví je Duch proroctví.“ Skrze Ducha svatého může Boží lid sloužit prorocky a vyhlašovat, kým je Ježíš a co dělá.

Čtvrtá kapitola knihy Skutků poznamenává, že Petr byl „naplněn Duchem svatým“, když prohlásil: „My nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (verše 8 a 20)

Shromažďujte svědectví. Vytrvale naslouchejte příběhům lidí. Potom se rozhodněte, jaké svědectví se hodí pro jakou příležitost.

Nedovolte, aby tok svědectví vyschl. Povzbuzujte lidi, kteří svědčili, aby svůj příběh nepřestávali vyprávět ostatním – včetně lidí, kteří nenavštěvují církev – a vyprávěli svému okolí, co Bůh učinil. Získejte od nich svolení sdílet video s jejich svědectvím na sociálních sítích.

Jakmile ve vašem sboru zakoření kultura oslavování životních příběhů, dostaví se i duchovní růst. Poroste víra těch, kteří svědectví vydávají i těch, kdo jim naslouchají. Lidé začnou vnímat zkoušky jako předehru k vítězství.

Jedná se o biblický princip. Zamysleme se nad Zjevením 12,10-11:

„A uslyšel jsem mocný hlas v nebi, který říkal:

‚Nyní přišla záchrana, moc a kralování našeho Boha a pravomoc jeho Krista, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je obviňoval před naším Bohem dnem i nocí.

Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.‘“

Bůh je na naší straně (Římanům 8,31). Ježíš buduje svou církev, kterou nikdo a nic nepřemůže (Matouš 16,18). Ve světě plném těžkostí si lidé potřebují tyto pravdy připomínat. Potřebují slyšet příběhy o změně života.

Nic nepovzbudí víru tak jako svědectví člověka, který na vlastní kůži okusil Ježíšovu proměňující moc.