Výhoda chůze spočívá v tom, že její tempo je dlouhodobě udržitelné.

Říká se, že služba není sprint, ale maraton. Na této metafoře se mi líbí myšlenka, že pastoři potřebují ve své službě udržovat stabilní tempo. Domnívám se však, že i tempo maratonského běhu je příliš rychlé.

Uplynulé období služby mi nepřipadalo jako sprint nebo běh. Šlo spíše o nekonečně dlouhé šourání. Věřím, že na vině je pandemie. Zdá se, že jsme se během ní zasekli v časové smyčce ve stylu filmu „Na Hromnice o den více“. Pokaždé, když už jsme doufali, že je covid za námi, zazvonil budík a znovu se zopakoval včerejšek.

Můj otec často vtipkoval o tom, že jeho oblíbená báseň se jmenuje „Šourej se dál“. Její vtip spočívá v tom, že celá báseň sestává z opakování tohoto verše pořád dokola.  Šourej se dál. Šourej se dál. Šourej se dál. Šourej se dál.

Samotná myšlenka šourání se není nijak vzrušující. Žijeme uprostřed společnosti, kde musí být vše rychle hotové. Problém je ale v tom, že vyšší rychlost neznamená vždy vyšší kvalitu.

K čemu vám je rychlé auto, když ve špičce uvíznete v dopravní zácpě?

Pochutnáte si na „rychlém občerstvení“, které má s opravdovým jídlem pramálo společného?

Pomůže rychlejší internetové připojení, když naše novodobá informační dálnice oplývá nepravdami a „fake news“?

Šourání se není sice vzrušující, je to však biblické. Stará i Nová smlouva používají slovesa související s chůzí jako metafory pro život víry.

„Hospodine, kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?“ ptá se Žalm 15,1. Odpověď? „Ti, kteří chodí bezúhonně“ (verš 2). Zajímavé je, že v judaismu se hebrejské sloveso pro chůzi, halach, vztahuje k souboru židovského práva, který zahrnuje jak biblická přikázání, tak tradiční výklady Písma – halachu.

Pavel křesťany povzbuzuje: „Duchem choďte a žádost těla nedokonáte“ (Galatským 5,16). A na jiném místě: „Choďte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás“ (Efezským 5,2).

Výhoda chůze spočívá v tom, že její tempo je dlouhodobě udržitelné. Jde-li vám o rychlost, určitě přejděte do běhu. Chcete-li však dojít daleko, volte tempo chůze. Platí to v životě i ve službě. Doslova i duchovně.

Robert Frost napsal, že „nejlepší cesta ven je skrz“. To je užitečná rada do dnešní doby. Takže se zhluboka nadechněte, nasaďte na záda batoh, zavažte boty… a udělejte další krok!

Budeme-li držet krok s Duchem (viz Galatským 5,25), Duch nás v pravý čas dovede tam, kde právě budeme potřebovat být.