Bůh touží po tom, aby křesťané zasahovali ztracené lidi evangeliem. Dal svého Syna za všechny hříšníky. Tato pravda mění lidské životy.
Je snadné odrecitovat Velké přikázání. Často vyučujeme o tom, že máme vycházet ze svého Jeruzaléma do Judska, Samaří a až na sám kraj světa a všude vyhlašovat evangelium. Kolik pastorů ale skutečně rozumí tomu, že misie představuje klíč k Božímu požehnání pro jejich životy a sbory? Kolik z nás věří, že získávání ztracených lidí z celého světa přitahuje Boží pozornost, dotýká se jeho srdce a uvolňuje jeho přízeň a požehnání?
Příliš často upozaďujeme svou zodpovědnost za modlitební i finanční podporu misie. Slyšel jsem pastory říkat, že pokud by dávali na misii, uškodili by tím své vlastní obilnici. Domnívají se, že pokud lidi povzbudí k podpoře misie, budou jejich sborům chybět prostředky na pokrytí provozních rozpočtů.
Jako pastor mám úplně opačnou zkušenost. Naopak se bojím, aby Bůh od mého života, služby a církve neodňal svou přízeň a požehnání v případě, že by misie nestála v centru mého zájmu. Písmo mi připomíná, že naplňování misijního poslání církve vede k životu zahrnutému Boží přízní.
Zamyslete se nad následujícím zaslíbením: „A Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek, jak je napsáno: ‚Rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává na věčnost.‘ Ten, který poskytuje semeno rozsévajícímu a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží vaši setbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti“. (2. Korintským 9,8-10)
Přirovnání evangelizace světa k setbě představuje jeden z nejsilnějších obrazů, jaké kdy Ježíš použil. Pán nám připomíná, že světová pole se bělají ke sklizni. Dokážeme mu důvěřovat natolik, abychom vírou vykročili do všeho, co obnáší vysílání dělníků na žeň?
Boží slovo říká, že když si v srdcích zachováme štědrost a budeme naplňovat potřeby světa, uvolní se do našich životů Boží požehnání a přízeň. Čím více budou církve obětavě dávat, tím více zdrojů Bůh nasype do jejich obilnic.
Nedávno jsme na jednom z našich shromáždění vyhlásili speciální projekt. Vyzval jsem lidi k tomu, aby na tuto potřebu štědře zaseli. Překvapilo mne, jak mocně mezi námi Bůh jednal. Výsledkem byla největší sbírka na misii v historii našeho sboru – na zmíněný projekt jsme věnovali celých 135 000 dolarů!
Když jsem vypisoval šek, ani na okamžik jsem nezaváhal. Věděl jsem, že Bůh naplní naše potřeby. On skutečně dostál svému zaslíbení a svému věčnému charakteru a požehnal nám. V daném měsíci jsme i přes gigantické sbírky na misii nezaznamenali sebemenší pokles v dávání do obecného fondu.
Zažili jsme to mnohokrát. Kdykoliv uděláme to, co po nás Bůh žádá, pocítíme jeho přízeň a požehnání. Jsme zasvěceni misii. U nás ve sboru věříme tomu, že podpora misie je naší nejdůležitější službou.
Bůh vidí naše oběti ve prospěch ztraceného světa. Přísloví 19,17 zjevuje jeho reakci na ně: „Kdo se smilovává nad chudým, půjčuje Hospodinu. Odplatí mu za to, co vykonal“ (Přísloví 19,17). Neexistuje větší chudoba než život bez Krista. A neexistuje nic, co by Boha víc motivovalo k tomu nám žehnat, než když na tuto chudobu reagujeme a aktivně se účastníme šíření evangelia.
Zažíváme všestranné Boží požehnání. Proto se cele vydáváme misii, která je naší prioritou.
