Pokud má většina novinových titulků něco společného, pak je to schopnost vyvolat v lidech strach. Ať už se jedná o politiku, ekonomiku, covid, hrozící ztrátu občanských práv, kriminalitu – na co si vzpomenete – často je v nich obsažen podtón vyvolávající úzkost.
Jako služebníci pomáháme druhým lidem čelit jejich obavám. Sami však někdy zažíváme totéž, co oni.
Jak máme jako vedoucí překonávat své vlastní obavy? Co dělat, když nám úzkost zatemňuje úsudek, podkopává náš vliv a stojí v cestě vizi, kterou nám Bůh svěřil?
Dnes se zaměříme na deset nejčastějších obav vedoucích a zamyslíme se společně nad způsoby, jak je překonat. K těmto obavám patří:
1. Selhání. Vedoucí tuto obavu překonají, pokud si zapamatují, že selhání není „někdo“, ale „něco“, a může se stát místem obnovy.
2. Odmítnutí. Většina z nás chce být oblíbená. Pokud však vedoucí čelí odmítnutí, musí si zachovat oddanost Kristu a naučit se oddělovat svou identitu od svých myšlenek.
3. Nedostatek. Mnoho vedoucích ovládá mentalita nedostatku. Mají strach, že nebudou mít dostatek prostředků pro naplnění své vize. Ti nejlepší vedoucí si však osvojili myšlení hojnosti a uvědomují si, že slouží Bohu, který má k dispozici neomezené zdroje.
4. Kritika. Každý vedoucí má své kritiky. Svým jasným, odvážným, důvěryhodným a sebejistým vedením však kritiky umlčíme.
5. Komunikace. Mnoho lidí uvádí, že jejich největší obavou je strach z veřejného přednesu. Křesťanští vedoucí ale tuto dovednost potřebují při kázání, předávání vize a vedení týmových setkání. Naše komunikační dovednosti nám pomáhají rozvíjet modlitby, příprava, praxe a Boží moc.
6. Rozhodování. Ta nejtěžší rozhodnutí vždy končí na stole vedoucího. Ten potřebuje používat rozhodovací filtr, který zahrnuje napojení na Boha, zmapování situace, zkušenosti, správnou perspektivu, vhodné načasování a podporu ze strany vlivných osob.
7. Nedostatečnost. Syndrom podvodníka představuje obavu, že lidé zjistí, že nejsme tak dobří, jak nás mnozí vnímají. Strach z nedostatečnosti můžeme překonat, když si uvědomíme, že Bůh je s námi, a že nás do naší služby povolal a zmocnil.
8. Riskování. Vedoucí musí riskovat. S rizikem ale přichází i strach, že to nevyjde. Abychom tento strach překonali, musí vnitřní míra naší víry převýšit vnější míru doléhajícího strachu.
9. Postavení se za správnou věc. Vůdcovství přináší chvíle, kdy musíte zaujmout nepopulární postoj, abyste udělali to, co je správné. V takových okamžicích se vedoucí rozhodne nadřadit naplňování potřeb, řešení problémů, pomoc lidem a činění učedníků.
10. Smysluplnost. Každý vedoucí chce, aby jeho život a vůdcovství dávaly smysl. Strach z toho, že jsme zbyteční, překonáme pěstováním charakteru, přínosu a propojení, kterými po sobě zanecháme smysluplný odkaz.
Až budete jednotlivé lekce pročítat se svým týmem a diskutovat o nich, dovolte, aby se pro vás staly výzvou k chození na základě víry, a nikoliv na základě toho, co vidíte kolem sebe. Postavte se všem svým obavám a své vůdcovství rozvíjejte směle a odvážně.
Selhání
Zhodnocení
Jak vás ovlivňuje strach ze selhání?
Vhledy a postřehy
Žádný vedoucí nechce selhat. Neúspěch je bolestivý – bolí člověka osobně a je nepříjemný i po organizační stránce. Právě proto patří k nejčastějším obavám vedoucích.
Každý samozřejmě někdy zažije období neúspěchu. Podívejme se na některá Petrova selhání:
- Nevěra. Během zuřivé bouře Petr odvrátil zrak od Ježíše a začal se topit. Ježíš mu řekl: „Malověrný, proč jsi zapochyboval?“ (Matouš 14,31)
- Hloupé řeči. Když Ježíš svým učedníkům oznámil, že bude trpět a zemře, vzal si Petr Ježíše stranou a pokáral ho za to. Ježíš ho kvůli tomu následně napomenul. (Matouš 16,22-23)
- Pýcha. Ježíš svým učedníkům řekl, že ho všichni opustí, ale Petr si trval na tom, že on by nic takového nikdy neudělal. Ježíš jeho pyšnou reakci demaskoval a předpověděl, že ho Petr třikrát zapře. (Matouš 26,33-35)
- Zdřímnutí při práci. Ježíš požádal Petra, Jakuba a Jana, aby se spolu s ním v Getsemanské zahradě modlili, oni však usnuli. (Matouš 26,36-46)
- Přemrštěná reakce. Při Ježíšově zatčení vytáhl Petr meč a usekl veleknězovu služebníkovi Malchusovi pravé ucho. Ježíš však věděl, že musí pít z kalicha utrpení, a požádal Petra, ať odloží meč. (Jan 18,10–11)
- Zapření Ježíše. Poté, co Petr třikrát zapřel Ježíše, zakokrhal kohout. Tehdy se apoštol hořce rozplakal. (Matouš 26,75)
Z těchto příkladů si můžeme odnést dvě lekce, jak překonat strach ze selhání:
1. Selhání není „někdo“, ale „něco“. Vyjadřuje, co jste udělali, ale nedefinuje, kým jste. Může být skvrnou na časové ose vašeho života, ale nepředstavuje celý váš příběh.
Selhání vás buď může definovat, nebo může napomoci k vašemu rozvoji. Ta volba je na vás. Namísto toho, aby vás selhání definovalo, mu dovolte být definujícím momentem, který poslouží jako katalyzátor vašeho růstu.
2. Selhání není místem odmítnutí, ale obnovy. Poté, co v něčem selžeme, je snadné poddat se výčitkám. Neúspěch by se ale neměl stát naším trvalým bydlištěm.
Když Petr selhal, Ježíš ho nenechal dožít zbytek života v hanbě a lítosti. Po svém vzkříšení Ježíš Petrovi řekl: „Pas mé beránky“. (Jan 21,17) Ježíš Petra nezavrhl, ale obnovil jej k službě a k naplňování jeho povolání v Božím království.
Strach ze selhání překonáte tím, že se upevníte ve své pravé identitě v Kristu a neúspěch využijete k růstu a posunu vpřed.
Zamyšlení a diskuze
1. S jakým selháním jste se v životě nebo vůdcovství museli vypořádat?
2. Jak k vám promlouvá výrok „selhání není ‚někdo‘, ale ‚něco‘“?
3. Jakým způsobem vám Petrův život a Ježíšova reakce na něj dodává naději na překonání vašich vlastních selhání?
Aplikace
Jaké vaše životní nebo vůdcovské selhání je pro vás nejtěžší překonat? Udělejte si čas, abyste si toto selhání přiznali, odevzdali je Bohu a uvědomili si, kým jste v Kristu.
Odmítnutí
Reflexe týmu
Jaký má odmítnutí vliv na vaše vůdcovství?
Vhledy a postřehy
Většina z nás chce být oblíbená. Je koneckonců zábavnější mít přátele než protivníky. Dobří vedoucí ale rozumí tomu, že je důležité někdy přijímat obtížná rozhodnutí a provádět změny. Neochota a neschopnost takové kroky činit z nás dělá loutky, které se za každou cenu snaží zalíbit lidem.
O nebezpečí snahy zalíbit se lidem čteme v Janově evangeliu: „Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.“ (Jan 12,42-43)
Snaha zalíbit se lidem v životech těchto vůdců zplodila dvě slabosti: pýchu a ochromení. Jejich pýcha se projevila tím, že si více zamilovali lidskou chválu než chválu od Boha. A ochromení je patrné z jejich neochoty následovat Ježíše, i když po tom ve skutečnosti toužili.
Tito vedoucí odmítli Krista, aby si získali uznání ze strany lidí. Ježíš prohlásil: „Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.“ (Jan 12,48)
Jak se tedy vypořádat se strachem z odmítnutí, zejména když se k nám lidé začnou obracet zády? Pomohou vám následující tři věci:
1. Neopouštějte svou věrnou oddanost Kristu. Boj s tendencí zalíbit se lidem představuje ve vůdcovství velikou výzvu. Bůh vás však nepovolal k tomu, abyste vždy udělali to, co vám přinese popularitu. Povolal vás k tomu, abyste mu věrně sloužili.
2. Oddělte svou identitu od vašich myšlenek. Když dovolíme, aby se naše myšlenky staly naší identitou, budeme mít tendenci interpretovat odmítnutí těchto myšlenek jako odmítnutí nás samotných.
Zralí vedoucí chápou, že myšlenky a identita jsou dvě různé věci. Pokud se je nenaučíte oddělovat, ponesete si rány z odmítnutí po zbytek života. To, že se lidem nelíbí vaše myšlenka, ještě neznamená, že nemají rádi vás.
3. Zachovejte si laskavé a měkké srdce vůči lidem. Je snadné dovolit, aby akt odmítnutí zatvrdil vaše srdce vůči ostatním. Dávejte pozor, aby se odmítnutí od druhých nezměnilo ve vaše odmítání druhých.
I kdyby vás neměli rádi, nemáte vůči nim chovat nepřátelství. Udržujte si vůči lidem měkké srdce.
Zamyšlení a diskuze
1. Jaký problém pro vás na stupnici od 1 do 10 představuje tendence zalíbit se lidem?
2. Jak obvykle na odmítnutí ze strany ostatních reagujete?
3. Jak těžké je pro vás oddělovat svou identitu od svých myšlenek?
Aplikace
Jeden z klíčů k tomu, jak jako vedoucí zacházet s odmítnutím, je ochota přijímat zpětnou vazbu a oceňovat nápady ostatních. Zamyslete se nad tím, jak obvykle reagujete na negativní zpětnou vazbu, a poté se zamyslete nad dvěma způsoby, jak můžete příště zpětnou vazbu přijmout a lépe na ni zareagovat.
Nedostatek
Reflexe týmu
Jaké jsou vaše myšlenky ohledně toho, jak zdravě naložit se zpětnou vazbou – zejména pokud je negativní?
Zhodnocení
Jak byste definovali mentalitu nedostatku?
Vhledy a postřehy
Vedoucí církví jsou povoláni k tomu, aby lidem ukazovali cestu k lepší budoucnosti, v níž se jim bude dařit podle Božího záměru. Zároveň však oni sami příliš často dovolí, aby jejich vizi určoval nedostatek zdrojů, místo aby jim jejich vize dodala odvahu a důvěru v Boží zaopatření. Mentalita nedostatku se pak ve výsledku stává omezením v tom, čeho pro Boha dosáhnou.
Rozdíl mezi dvěma druhy smýšlení vidíme v příběhu dvanácti zvědů, které Mojžíš vyslal na průzkum kenaanské země. Jozue a Káleb se vrátili s mentalitou hojnosti. Popsali lidem kenaanskou zemi jako zemi hojnosti a dodali: „Směle pojďte vzhůru, obsadíme ji, jistě přemůžeme její obyvatele.“ (Numeri 13,30)
Ostatních deset zvědů však přineslo jinou zprávu: „Nedokážeme táhnout proti tomu lidu, neboť je silnější nežli my.“ (verš 31) Těchto deset dokonce samo sebe označilo ve srovnání s Kenaanci za „kobylky“. Zlou zprávu pak rozšířili mezi Izraelce.
Nedůvěra Bohu s sebou nese své důsledky. Pro Izraelce představovala čtyřicet let strávených na poušti.
Vedoucí s mentalitou nedostatku žijí trvale v zemi nouze. Lidé s myšlením hojnosti naproti tomu neustále hledí za hranice svých okolností a vědí, že Bůh je s nimi. Rozlišit mezi mentalitou nedostatku a hojnosti vám pomohou následující vodítka:
- Mentalita nedostatku se zaměřuje na aktuální nouzi, zatímco myšlení hojnosti se zaměřuje na Boha.
- Mentalita nedostatku si stěžuje na to, co nemá, zatímco myšlení hojnosti děkuje za to, co má.
- Mentalita nedostatku se spokojí se současnou realitou, zatímco myšlení hojnosti vidí budoucí možnosti.
- Mentalita nedostatku nesnáší úspěch druhých, zatímco myšlení hojnosti věří, že úspěchu je dost pro všechny.
- Mentalita nedostatku se brání změnám, zatímco myšlení hojnosti věří, že nové možnosti vyžadují změnu.
- Mentalita nedostatku je poháněna strachem, zatímco myšlení hojnosti je poháněno vírou.
Jaký popis mentality nejlépe vystihuje vás? Pokud jste zjistili, že máte tendenci tíhnout k mentalitě nedostatku, vězte, že změna je možná. Svůj strach můžete překonat, jestliže ho celý odevzdáte Bohu.
Zamyšlení a diskuze
1. Přečtěte si Numeri 13,25–33. Co k vám nejvíce promlouvá v souvislosti s rozdílem mezi mentalitou Jozua a Káleba a ostatních deseti zvědů?
2. Uveďte příklady toho, jak mentalita nedostatku limituje dnešní vedoucí.
3. Jaká vlastnost, popisující rozdíl mezi mentalitou nedostatku a hojnosti, pro vás představuje největší výzvu?
Aplikace
Zamyslete se nad rozdíly mezi mentalitou nedostatku a myšlením založeným na hojnosti. Jaké změny musíte udělat, abyste si více osvojili myšlení hojnosti? Podělte se o své postřehy s někým ze svých přátel a požádejte ho, aby se za vás modlil a abyste mu po příštích třicet dní byli vykazatelní ze svých pokroků.
Kritika
Reflexe týmu
Jaké kroky jste podnikli k tomu, abyste si osvojili mentalitu hojnosti?
Zhodnocení
Jak dobře umíte přijímat kritiku?
Vhledy a postřehy
Jednu z nejoblíbenějších biblických pasáží představuje příběh Davida a Goliáše. Když Goliáš vyzval Izraelce k tomu, aby proti němu někoho postavili k boji, Saul a jeho armáda se báli a děsili. Goliáš Izraelce zastrašoval dvakrát denně po dobu čtyřiceti dní.
Potom se stalo, že Goliášovy posměšky uslyšel i David a zjistil, že muž, který dokáže pelištejského obra porazit, získá bohatství, manželku a doživotní svobodu od placení daní. (1. Samuelova 17,25)
David výzvu směle přijal, dokud si do něj jeho bratr Eliab nerýpl: „Proč jsi přišel? Komu jsi zanechal těch několik ovcí v pustině? Znám tvou domýšlivost a zkaženost tvého srdce. Přišel jsi totiž, aby ses díval na bitvu.“ (verš 28)
Eliab kritizoval Davidovo postavení pastýře i postoj jeho srdce. David se však nenechal odradit, nevrátil se domů a své kritiky umlčel. Na příkladu Davidova života objevujeme čtyři klíče k překonání strachu z kritiky.
1. Jasná vize. Poté, co David vyslechl Eliabovu kritiku, „obrátil se od něj k někomu jinému a zeptal se stejnými slovy jako předtím. Lid mu odpověděl stejnými slovy jako poprvé“. (verš 30) David si znovu vyjasnil, co dostane člověk, jenž zabije Goliáše.
Pokud vám chybí jasná vize, snadněji se vám stane, že vycouváte ve chvíli, kdy někdo vaše úsilí zkritizuje.
2. Odvaha. David předstoupil před krále Saula se slovy: „Ať kvůli němu nikdo neklesá na mysli. Tvůj otrok půjde a bude bojovat s tímto Pelištejcem.“ (verse 32) David měl odvahu udělat to, k čemu se za předchozích čtyřicet dní nikdo neodvážil. Kritici jsou hlasití, když ještě není rozhodnuto o výsledku. Odvaha výsledek přináší.
3. Důvěryhodnost. Davidovu schopnost postavit se Goliáši zpochybňoval i Saul. David mu však odpověděl: „Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, vyrazil jsem za ním, bil jsem ho a vysvobodil jsem ji z jeho tlamy. Když proti mně povstal, chytil jsem ho za čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.“ (verše 34–35)
David pod náporem kritiky neustoupil, a naopak Saula ujistil, že je na tento den připravený. Příprava dodává vedoucím důvěryhodnost tváří v tvář kritikům.
4. Jistota. David závěrem Saulovi řekl: „Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto Pelištejce.“ (verš 37) Davidova jistota pramenila z jeho důvěry v Hospodina.
Podobně si dnešní vedoucí potřebují pěstovat neochvějnou důvěru v Boha, která jim tváří v tvář kritikům dodá jistotu a utvrdí je.
Zamyšlení a diskuze
1. S jakým druhem kritiky se vyrovnáváte nejobtížněji?
2. Jak vás inspiruje a povzbuzuje Davidova reakce na kritiku?
3. Kterou ze čtyř výše uvedených reakcí potřebujete nejvíce rozvinout?
Aplikace
Přečtěte si příběh o Davidovi a Goliášovi a zamyslete se nad ním. Pozvěte Ducha svatého, aby si tento text použil k tomu, aby do vaší duše vlil čerstvou odvahu a moudrost a pomohl vám překonat strach z kritiky.
Komunikace
Reflexe týmu
Jaké poznatky, které vám pomohou překonat strach z kritiky, jste si odnesli z příběhu Davida a Goliáše?
Zhodnocení
Jaké obavy na vás doléhají v oblasti komunikace?
Vhledy a postřehy
Mnoho lidí uvádí, že jejich největší obavu představuje strach z veřejného přednesu. Křesťanští vedoucí ale tuto dovednost potřebují při kázání, předávání vize a vedení týmových setkání.
V celém Písmu vidíme příklady toporné i skvělé komunikace. Když se například Mojžíš setkal s Bohem, jenž k němu promluvil z hořícího keře, řekl mu: „Dovol, Panovníku, nikdy jsem nebyl výmluvným člověkem, ani předtím, ani od té doby, co jsi promluvil ke svému otroku, protože jsem těžkopádných úst a těžkopádného jazyka.“ (Exodus 4,10) Mojžíš chtěl použít svou neschopnost mluvit jako výmluvu k tomu, aby nemusel uposlechnout Boha.
V den Letnic se naproti tomu „Petr postavil spolu s jedenácti, pozvedl svůj hlas a přímo k nim promluvil: ‚Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova‘“. (Skutky 2,14) Po Petrově kázání tehdy tři tisíce lidí přijaly Krista.
Jak tedy překonat obavy spojené s komunikací? Můžete začít od následujících čtyř oblastí.
1. Modlitby. Modlitby připravují vaše srdce na to, aby slyšelo Boha. Když víte, že jste od Boha přijali slovo, dodávají vám modlitby větší smělost k jeho přednesu. Hledání Boha na modlitbách vám dává uši k slyšení toho, co vám chce Duch sdělit.
2. Příprava. Pavel Timoteovi řekl: „Hlásej slovo, buď připraven kázat ho vhod i nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním.“ (2. Timoteovi 4,2 – NIV)
Pro každé své kázání si předem chystám rukopis. Příprava kázání slovo od slova mi pomáhá vyškrtat zbytečnosti, soustředit se na jádro poselství, správně vyložit biblické verše, zvýšit srozumitelnost, maximalizovat užitek ilustrací, zlepšit přechody mezi myšlenkami a co nejlépe zvládnout úvod i závěr.
3. Praxe. Není nic duchovního na tom, když vaše publikum nudíte. Chcete-li se stát lepším komunikátorem, cvičte se před třemi nebo čtyřmi lidmi a vyžádejte si jejich upřímnou zpětnou vazbu. Poté proveďte nezbytné úpravy, abyste svůj mluvený projev zlepšili.
4. Boží moc. Pavel věděl, že účinné zvěstování evangelia nezávisí jen na lidském úsilí. Církvi v Korintu řekl: „Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci“ (1. Korintským 2,4-5).
Můžete se modlit, připravovat a cvičit, ale nakonec se vždy musíte vrátit k modlitbě a prosit Boha, aby skrze poselství působil tak, jak to může udělat jen on. Moc kázání nespočívá v síle kazatelova hlasu, ale v přítomnosti Ducha svatého.
Zamyšlení a diskuze
1. Jaký prvek komunikace považujete za nejdůležitější?
2. Který ze čtyř klíčů ke komunikaci je pro vás největší výzvou?
3. Jaké další nápady nebo tipy vám v minulosti pomohly stát se lepším komunikátorem?
Aplikace
Věnujte čas přípravě na příští událost, na které budete promlouvat k lidem. Může jít o kázání, představení vize nebo prezentaci. Uplatněte výše uvedené čtyři tipy v praxi a poté zhodnoťte, jak jste se zlepšili.
Rozhodování
Reflexe týmu
Jak vám myšlenky z minulé lekce pomohly zlepšit se v komunikaci?
Zhodnocení
Co vám pomáhá činit dobrá vůdcovská rozhodnutí?
Vhledy a postřehy
Ta nejtěžší rozhodnutí vždy končí na stole vedoucího. Když je v sázce hodně, má člověk tendenci váhat, jak se zachovat. Dobří vedoucí si však vytvoří rozhodovací filtr, který jim pomáhá překonávat strach ze špatných rozhodnutí. Zmíněný rozhodovací filtr by měl zohledňovat šest prvků, kterými jsou:
1. Napojení na Boha. K správnému rozhodování nám může pomáhat mnoho věcí. Žádná z nich ale nemůže nahradit hledání Boha. Jakub nám připomíná: „Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.“ (Jakub 1,5)
2. Zmapování situace. Ta nejlepší rozhodnutí obvykle činíme, když máme k dispozici co nejvíce informací. Mít jich k dispozici „co nejvíce“ neznamená získat úplně všechny. Všechny informace nebudete mít nikdy. Přesto byste měli provést odpovídající průzkum.
Ježíš prohlásil: „Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit, a říkali by: ‚Tento člověk začal stavět, ale nemohl dokončit.‘“ (Lukáš 14,28-30)
3. Zkušenosti. Job 12,12 konstatuje: „Mezi kmety je moudrost a dlouhý život dává rozumnost.“ Zkušenosti mohou být dobrým vodítkem pro naše budoucí volby. Životní zkušenosti nabízejí ověřený vhled a moudrost, jež by měly být základem vašeho rozhodování.
4. Správná perspektiva. Přísloví 13,20 říká: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale kdo se stýká s hlupáky, tomu se bude dařit zle.“ Lidé, s nimiž se stýkáte, ovlivní způsob, jakým se rozhodujete. Budete-li vyhledávat radu moudrých lidí, rozšíříte si perspektivu a získáte ucelenější náhled na vaši situaci. Přísloví 19,20 apeluje: „Poslechni radu, přijmi naučení, abys nakonec zmoudřel.“
5. Vhodné načasování. Správné rozhodnutí v nesprávný čas představuje ztracenou příležitost. Když je však načasování správné – pro vás, váš tým i církev – míra souhlasu lidí s vaším rozhodnutím se přirozeně zvyšuje. Když je naopak načasování špatné, mohou i dobrá rozhodnutí přinést špatné výsledky.
6. Podpora vlivných osob. John Maxwell řekl: „Dříve než lidé přijmou vizi, musí přijmout vedoucího, který s ní přichází.“ Chcete-li přijímat rozhodnutí a postupovat vpřed, potřebujete, aby vás jako vedoucího lidé podpořili. Jestliže za vámi nebude stát tým vašich vedoucích a vlivní lidé ze sboru, příliš daleko nepokročíte.
Zamyšlení a diskuze
1. Jaká rozhodnutí vás nejvíce znepokojují?
2. Která složka rozhodování je vaší nejsilnější stránkou a která naopak vaší největší slabinou?
3. Před jakým rozhodnutím právě stojíte a které ze šesti složek musíte věnovat více pozornosti?
Aplikace
Pomocí výše uvedeného filtru si projděte rozhodnutí, která aktuálně zvažujete. Mějte tento postup na paměti, když budete přistupovat k budoucím rozhodnutím.
Nedostatečnost
Reflexe týmu
Jak jste pokročili ve vašem rozhodovacím procesu?
Zhodnocení
V jakých situacích se při naplňování vašeho povolání nejčastěji cítíte nedostatečně?
Vhledy a postřehy
Syndrom podvodníka představuje obavu, že lidé zjistí, že nejsme tak dobří, jak nás mnozí vnímají.
Pokud jste například žádaným řečníkem na určité téma, můžete mít pocit, že váš vlastní život neodpovídá vašim odborným znalostem, které předáváte ostatním. Nebo pokud o vás lidé často říkají, že jste skvělý rodič, můžete se cítit nedostatečně, když vaše děti zazlobí. Člověku se snadno stane, že si začne připadat jako podvodník a jen doufá, že nikdo nezjistí, že není tak dobrý.
Podobně i služebníci mohou mít pověst skvělých vedoucích, ale ve skutečnosti se pro tuto práci cítit nedostatečně.
Biblickým příkladem syndromu podvodníka je Mojžíš. Když ho Bůh povolal, aby vedl Izraelce, odpovídal Mojžíš rozpačitě: „Kdo jsem já…“, „co jim odpovím…“, „co jestli…“, „nikdy jsem nebyl…“ a „pošli prosím někoho jiného“. (Exodus 3,11.13; 4,1.10.13) Jednoduše řečeno Mojžíš říkal: „Nejsem dost dobrý.“
Jak překonáme strach, že nejsme dost dobří, který vede k syndromu podvodníka? Mojžíšův příběh nám připomíná tří důležité pravdy.
1. Bůh je s vámi. Mojžíš si kladl otázku: „Kdo jsem já?“ (Exodus 3,11). Pán odpověděl tím, že Mojžíšovu pozornost přesměroval k Boží věrnosti: „Nyní tedy jdi, a já budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit.“ (verš 12)
U Boha není nic nemožné. I když se my cítíme nedostatečně, v něm vítězíme.
2. Bůh vás povolal. Bůh Mojžíšovi řekl: „JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám.“ (Exodus 3,14)
Musíme si připomínat, že pokud jsme od Boha dostali nějaký úkol, dohlédne on sám na jeho naplnění. I když se cítíme neschopní, Bůh nám věří natolik, že nás povolal a vyslal. Tato skutečnost by nás měla naplňovat důvěrou v Boha a závislostí na něm.
3. Bůh vás zmocnil. Když Mojžíš pochyboval, zeptal se ho Bůh: „Co je to ve tvé ruce? Odpověděl: Hůl. Hospodin řekl: Hoď ji na zem.“ (Exodus 4,2–3) Hůl se proměnila v hada a potom zpátky v hůl. Pro Mojžíše to bylo ujištěním, že ho bude doprovázet Boží moc.
Bůh i vás vybavil svými dary a mocí, abyste mohli konat jeho dílo. Když se budete cítit jako podvodník, připomeňte si: Bůh mě obdaroval. Bůh mě zmocnil. Mám vše, co potřebuji, abych dělal vše, k čemu mě povolal.
Zamyšlení a diskuze
1. Jak vám pocity nedostatečnosti brání maximalizovat Boží povolání na vašich životech?
2. Které Boží poselství nejvíce potřebujete slyšet, když se cítíte nedostateční pro své povolání: Bůh je se mnou, Bůh mě povolal, nebo Bůh mě zmocnil?
3. Jak se můžeme navzájem povzbudit, když na nás dolehne syndrom podvodníka?
Aplikace
Pokud trpíte syndromem podvodníka, přečtěte si Mojžíšův příběh z Exodu 3-4. Spočiňte ve vědomí, že Bůh je s vámi a že vás povolal a zmocnil.
Riskování
Reflexe týmu
Jak vás Bůh v uplynulém týdnu povzbudil, když jste se cítili nedostatečně?
Vhledy a postřehy
Když se pouštíte do nové oblasti, může to být riskantní a s každým rizikem přichází i strach, že to nevyjde. Bojíme se, abychom se ze sebe neudělali blázny, neztrapnili se, nebo totálně neselhali.
Bůh to však nehraje na jistotu. Ano, představuje naši pevnou věž, k níž se můžeme utíkat pro útěchu a bezpečí, ale nevyzývá nás, abychom žili bezpečný, předvídatelný život bez víry. Naopak, volá nás k tomu, abychom vystoupili ze zóny svého pohodlí a dělali věci, které vyžadují, abychom mu cele důvěřovali.
Jak se říká: „Smyslem života není dožít se bezpečně smrti.“ Apoštol Pavel řekl, že „chodíme vírou, ne tím, co vidíme“. (2. Korintským 5,7) Víra může působit riskantně, je však nebeským platidlem. Židům 11,1 víru popisuje jako „podstatu věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme“.
Nevidět je ta těžší část. Část spojená s rizikem. Část, která nám našeptává: A co když to nevyjde? Víra však představuje právě to místo, kde se pohybuje Bůh. Místo, kde vedoucí vidí největší průlomy a největší vítězství.
Dokud vnitřní míra naší víry nepřevýší vnější míru doléhajícího strachu, nebudeme zakoušet vše, co pro nás Bůh připravil. Zde je deset praktických kroků, které vám pomohou s růstem vaší víry:
- Zabývejte se denně Božím slovem.
- Zapisujte si do deníku vše, za co jste Bohu vděční.
- Obklopte se pozitivními lidmi plnými víry.
- Opusťte zdroje, které posilují strach a úzkost.
- Čtěte životopisy vedoucích, kteří věřili Bohu ohledně velikých věcí.
- Modlete se s lidmi, kteří skutečně věří tomu, za co se modlí.
- Stanovte si odvážné cíle, jejichž dosažení převyšuje vaše schopnosti.
- Ponořte se do tvůrčího a inovativního prostředí.
- Neustále se modlete a věřte něčemu většímu.
- Učiňte ještě dnes krok víry.
Tyto kroky nejsou nijak převratné. Přesto je s podivem, jak často je opomíjíme. Ve skutečnosti často děláme pravý opak. Zanedbáváme čas strávený v Božím slově. Stěžujeme si na to, co nemáme. Nasloucháme negativním lidem a konzumujeme velké dávky mediálních zpráv, které v nás vyvolávají úzkost. Čteme spíše příspěvky na sociálních sítích než knihy na zbudování víry. Modlíme se spolu s lidmi, kteří nemají víru, a klademe si snadné a pohodlné cíle. Neodvažujeme se vystupovat z bezpečného prostředí naší rutiny. Přestali jsme se modlit a věřit za větší věci.
Jednoduše řečeno, přirozeně tíhneme k tomu žít z vidění a ne z víry.
Zamyšlení a diskuze
- Co posiluje vaši víru v Boha a vede vás k tomu, abyste více riskovali?
- Který z deseti kroků k budování víry pro vás představuje největší výzvu?
- Za jaké věci se potřebujete začít více modlit a důvěřovat ohledně nich Bohu?
Aplikace
Přečtěte si seznam deseti kroků k posílení vaší víry. Vyberte dva, které v současné době neděláte, a během následujících třiceti dní si je zvykněte denně používat. Následně si zapište do deníku, jaký rozdíl to způsobilo a zamyslete se nad dalšími kroky, které budete moci podniknout.
Postavení se za správnou věc
Reflexe týmu
Jaké kroky k budování víry jste nově začali dělat?
Zhodnocení
Kdy jste litovali, že jste se za něco nebo někoho nepostavili, i když by to bylo správné?
Vhledy a postřehy
Každý člověk v životě něčeho lituje. Autor Daniel Pink ve svém rozsáhlém výzkumu na toto téma shromáždil seznam více než 16 000 věcí, kterých lidé v životě litují. Výzkumu se zúčastnili respondenti ze 105 zemí světa. Jednou ze čtyř hlavních kategorií, které Pink identifikoval, byla „morální lítost“ – tedy výčitky svědomí nad tím, že člověk udělal něco špatného.
Takové výčitky často v člověku povstanou poté, co selže a nepostaví se za správnou věc. Možná jste například přivřeli oči, když byl někdo šikanován. Možná organizace, pro kterou jste pracovali, udělala něco neetického a vy jste dělali, že to nevidíte. Možná jste udělali drobné charakterové kompromisy.
Takové situace přinášejí příležitosti postavit za správnou věc. Strach nás však může brzdit. Obáváme se, jak na to někdo zareaguje. Bojíme se, co tomu řeknou lidé. Strachujeme se možných následků.
Písmo je plné příběhů vedoucích, kteří se postavili a promluvili, ale i těch, kteří nic neudělali. Ester věděla, že postavit se za správnou věc ji může stát všechno. Mordokaj jí však poslal dopis s hrozivým varováním: „Nepředstavuj si, že v královském domě unikneš, jediná ze všech Judejců. Vždyť jestliže budeš v této době zarytě mlčet, úleva a osvobození povstane Judejcům z jiné strany, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královského stavu pro chvíli, jako je tato.“ (Ester 4,13-14)
Prioritou naší služby by měla být Boží sláva a dobro druhých. Nechceme-li se vyhýbat příležitostem postavit se za správnou věc a dělat, co je správné, měli bychom si neustále klást následující čtyři otázky:
- Jaké potřeby mohu uspokojit?
- Jaký problém mohu vyřešit?
- Jaké osobě mohu pomoci?
- Jakého učedníka mohu získat?
Odpovědi na tyto otázky nám napomohou stavět se za správnou věc, uplatňovat smysluplně své vůdcovství a překonat strach z toho, že se v důležitých situacích nezachováme správně. Jestliže se bojíme na tyto otázky odpovědět, je to ukazatel, že jsme ztratili odvahu vést.
Zamyšlení a diskuze
1. Jakými nejčastějšími výmluvami jste si omlouvali svou neochotu postavit za to, co je správné?
2. Jaké lekce ze života Ester vás oslovují a povzbuzují tváří v tvář tlaku a těžkostem povstat a promluvit?
3. Jak vás výše uvedené čtyři otázky vybízejí k tomu, abyste se stavěli za správné věci a vaše vůdcovství bylo smysluplné?
Aplikace
Najděte si čas a odpovězte na čtyři otázky: Jakou potřebu mohu uspokojit? Jaký problém mohu vyřešit? Jaké osobě mohu pomoci? Jakého učedníka mohu získat? Pak seberte odvahu povstat a učinit v těchto oblastech potřebné změny.
Smysluplnost
Reflexe týmu
Jakým svým činem jste se v minulém týdnu postavili za správnou věc?
Zhodnocení
Co pro vás znamená „žít smysluplný život“?
Vhledy a postřehy
Mnoho lidí se velice bojí toho, aby neprožili bezvýznamný život. Smysluplnost nespočívá v tom, zda budete slavní a známí. Většina lidí žije a umírá v relativní neznámosti. Neznamená to ale, že jsou jejich životy bezvýznamné.
Klíčovou otázkou je, zda se nám daří žít každý den tak, aby byl smysluplný. Způsob, jakým proinvestujeme své dny, rozhoduje o tom, jaký odkaz po sobě zanecháme. Není v naší moci rozhodnout, kdy doběhneme svůj běh. Můžeme ale rozhodnout o tom, jak ho doběhneme. Chceme-li po sobě zanechat odkaz, nevznikne v jediném dni, ale den za dnem. Nevznikne, když naposledy vydechneme. Začíná, když učiníme první správné rozhodnutí.
Vaše každodenní rozhodování jsou pro váš odkaz rozjezdovou dráhou – ranvejí, z níž se odrazí vzhůru. Rozhodujete se jej po sobě zanechat každý den. Smrt je pouze razítko, které jej – dobrý či špatný – předá budoucím generacím. Chcete-li po sobě zanechat odkaz, na který se bude po vaší smrti v dobrém vzpomínat, musíte jej sepsat ještě za svého života.
Žalm 90,12 říká: „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Namísto toho, abychom si dělali starosti, se můžeme zaměřit na rozvoj následujících tří oblastí:
1. Charakter. Na tom, kým jste, záleží více než na tom, čeho dosáhnete. Váš charakter je mimořádně důležitý. Charakter je to, co si lidé zapamatují více než cokoli jiného. Vyznačuje se váš život poctivostí? Nesete ovoce Ducha? Jste milující, velkorysí, pokorní, odpouštějící a čestní?
2. Přínos. Život většiny lidí je nějakým způsobem pro jejich okolí přínosný. Jejich přínos obvykle souvisí s jejich nadáním, schopnostmi, dovednostmi a zdroji. Jak využíváte svá obdarování a zdroje, které vám dal Bůh, abyste činili svět lepším a ukazovali lidem na Ježíše? Používáte plný potenciál svého obdarování pro dobro druhých?
3. Propojení. Vytváření propojení je především o lidech, do kterých investujete. Pastor Andy Stanley prohlásil: „Vaším největším přínosem pro Boží království obvykle není to, co děláte, ale ten, koho vychováte.“ Investice, které vkládáte do lidí – do členů rodiny, přátel, učedníků, zaměstnanců, členů církve nebo potřebných – náleží k vašemu odkazu.
Zamyšlení a diskuze
1. Jakého člověka jste znali či znáte osobně, jenž po sobě zanechal pozoruhodný odkaz, který byste rádi napodobili?
2. Kvůli čemu chcete, aby se na váš život vzpomínalo?
3. Co pro vás znamenají tři oblasti důležité pro rozvoj smysluplnosti a odkazu – charakter, přínos a propojení?
Aplikace
Přemýšlejte o tom, jak vypadá smysluplný život. Jaké změny teď potřebujete učinit, abyste dobře proinvestovali své dny a zanechali po sobě dobrý odkaz?
