Jedním z úkolů pastora je přinášet uzdravení do lidských životů. „Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou slabost v lidu“ (Matouš 9,35).

Pastor, který kráčí v Ježíšových stopách, si uvědomuje, že uzdravení představuje nedílnou součást křesťanské služby. Biblické uzdravení v sobě zahrnuje tělesné, duševní i duchovní zdraví. Všechny tyto tři aspekty spolu navzájem obvykle bývají úzce propojeny.

Problém v jedné oblasti lidského zdraví často ovlivní i ty zbývající dvě. Byli jsme „podivuhodně utvořeni“ (Žalm 139,14) – ve vzájemné provázanosti těla, duše a ducha. Porozumění vzájemných vztahů mezi nimi ovlivní náš praktický přístup k pastorační péči.

Fyzické zdraví: Vaše tělo jako chrám Ducha

Apoštol Pavel se ptá Korinťanů: „Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha“ (1. Korintským 6,19-20). v souvislosti s konfrontací sexuální nemorálnosti věřících Pavel poukazuje na skutečnost, že fyzická schránka člověka dokáže ovlivnit i duševní a duchovní aspekt jeho života.

Příkladem může být jistý postarší muž, který sloužil po mnoho let jako diákon církve. Mezi lidmi oblíbený člověk – oceňovali jeho jemnost, laskavost a moudrost. Od jisté doby však začal používat sprosté výrazy, často se lehce nechal vytočit a dokonce fyzicky napadal svou ženu, s níž ho pojilo padesátileté manželství. Možná vás napadne, že na povrch začaly vystupovat jeho hluboce skrývané emoční problémy. Doplním ale další podstatnou informaci: lékaři mu diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Dávat mu lekce o jeho nebiblickém chování v takové situaci příliš nepomůže. Pozitivní změnu jeho chování dokáže přinést jedině řešení jeho tělesných problémů. Zároveň může jeho manželce pomoci trénink vhodných komunikačních technik v partnerském vztahu.

Duševní a duchovní problémy však člověku nepřivodí jen nevyléčitelná nemoc. Zamyslete se nad členkou vašeho týmu služebníků, která v posledních dnech vykazuje netrpělivé chování vůči ostatním. Ačkoliv to nelze dlouhodobě tolerovat, víte-li, že nedávno prodělala závažnou chřipku a několik nocí se pořádně nevyspala, protože zároveň musela pečovat o své tři nemocné děti, uvidíte její situaci v širším kontextu. Co takhle dát jí několik dní osobního volna, aby si odpočinula a prospala se a stala se z ní opět ta žena, kterou jste s takovou radostí před časem zaměstnali? Tělesné vyčerpání se podepsalo na její náladě a schopnosti vnímat druhé z duchovní perspektivy.

Ježíš farizeům vysvětloval, že „sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu“ (Marek 2,27). Naše těla ke svému optimálnímu fungování potřebují jednou týdně odpočívat. Řádný odpočinek, strava a cvičení nepochybně dokážou zlepšit naše duševní zdraví. Cvičení zlepšuje kognitivní funkce a snižuje riziko rozvoje demence. Dvě studie publikované Magazínem americké zdravotní asociace (JAMA) v září 2004 toto tvrzení podpořily. Jedna z nich prokázala, že starší muži v rozpětí 71 až 93 let, kteří ušli méně než čtvrt míle denně, vykazovali téměř dvojnásobný sklon k rozvoji demence než ti, kdo pravidelně nachodili více než dvě míle.¹ Druhou studií výzkumníci škol Harvard Medical School a Harvard School of Public Health zjistili, že ženy mezi 70 a 81 lety, které nachodily minimálně jeden a půl hodiny týdně, zažívaly menší pokles kognitivních schopností, než ty, které nachodily méně než čtyřicet minut. ²

Dalším příkladem, jak fyzické zdraví ovlivňuje naši psychiku, je vliv výživy na náladu člověka. Obecně vzato platí, že pro člověka je prospěšná strava, která udržuje hladinu cukru v krvi na rozumné úrovni a poskytuje mu hodně tryptofanu a omega-3 polynenasycených mastných kyselin. Tyto látky často napomáhají k tvorbě a využití serotoninu, chemické látky v mozku, díky které se člověk cítí dobře a spokojeně. z toho důvodu mohou v boji s mírnou depresí člověku napomoci jídla bohatá na omega-3 tuky – losos, sardinky, vlašské ořechy a lněná semena. Nezbytnou součástí naší diety by měla být jídla bohatá na tryptofan – aminokyselinu potřebnou k tvorbě serotoninu – například ryby, krůta, kuře, fazole, mléko, vejce nebo čokoláda. Člověk, který jí zdravou a energeticky bohatou stravu, bude mít větší sílu k službě druhým lidem a lépe se vypořádá se zklamáním a neúspěchy. Občas se stává, že nás tělesné utrpení a starosti o zdravotní potíže dokážou nepřímo přiblížit k Bohu. Na druhou stranu je ale lehčí odolávat pokušení a činit správná rozhodnutí, pokud se cítíme dobře. z toho důvodu nepochybně platí, že fyzické zdraví dokáže ovlivnit i duchovní stav člověka.

Psychické zdraví: Radostné srdce prospívá jako lék 

Psychické zdraví má vliv jak na tělesný, tak i na duchovní stav člověka. Například dlouhodobý stres může oslabit imunitní systém a snížit odolnost vůči nemocem. Stres způsobuje uvolňování adrenalinu a kortizolu, dvou význačných hormonů zvyšujících bdělost a násobících energii člověka. Stresová odezva je pro nás skvělým pomocníkem v situacích, kdy čelíme náhlému fyzickému ohrožení, neboť v nás vyprodukuje pohotovou reakci a dá nám sílu přežít – ať už prostřednictvím boje nebo útěku. Jakmile v nás však tuto odezvu vyvolává každodenní životní stres, může se to podepsat na našem zdraví. Psychický stres způsobuje zvýšení krevního tlaku skrze omezení průtoku krve v tepnách, což může mít za následek kardiovaskulární potíže. Kortizol zvyšuje hladinu cukru v krvi, což je vítané za situace, kdy potřebujete utéct před nebezpečím. Chronicky zvýšená hladina kortizolu však může vést k inzulínové rezistenci a rozvoji cukrovky druhého typu. Řada lidí trpících depresemi má zvýšené hladiny kortizolu, napodobujícího účinky chronického stresu. Odborná zdravotní věda tudíž dosvědčuje pravdivost verše z Přísloví 17,22: „Radostné srdce prospívá jako lék, ale ubitý duch vysušuje kosti.“

Duševní kondice člověka může mít vliv i na jeho duchovní zdraví. Pokud například nějaká žena trpí agorafobií – strachem z otevřených prostranství – nedokáže si užít shromáždění církve. Ve velké modlitebně na ni mohou doléhat záchvaty paniky. A i když je zrovna nezažívá, může po celou dobu setkání prožívat strach z okamžiku, kdy na ni přijdou. Pomůže však, pokud se do shromáždění zapojí tak, že bude sledovat jeho živý video přenos z nějaké menší místnosti církevní budovy. Zároveň může přijmout velké požehnání prostřednictvím podcastů s kázáními nebo videozáznamů shromáždění, které si pustí v bezpečné zóně svého domova. Citlivý pastor kreativně podpoří její duchovní růst po celou dobu, kdy prochází uzdravujícím procesem, a pomůže jí zapojit se do života sboru.

Duševní kondice člověka může mít vliv i na jeho duchovní zdraví.

Duševní nemoc je stejný hendikep jako zlomená noha. Lidé trpící duševními problémy se o svém stavu mnohdy nesdílí s druhými lidmi. Stydí se nebo mají strach z nepochopení. Vedoucí církve, který je ochotný být vůči nim vstřícný a kreativní, může lidem trpícím duševními nemocemi pomoci změnit život.

Další duševní nemocí, která může ovlivnit docházku lidí do církve, je obsedantně kompulzivní porucha. Takový člověk například při každém odchodu z církve opakovaně kontroluje svou židli, aby se ujistil, že na ní nic nezapomněl. Nedokáže si pomoci, i když si uvědomuje, že jeho chování není normální. Ve snaze vyhnout se stresu spojenému s podobným rituálním chováním a strachu z toho, že si ho ostatní lidé všimnou, takový člověk raději úplně přestane církev navštěvovat. Pastor, který s takovým člověkem hovoří o výzvách spojených s jeho duševním stavem, mu může pomoci se zapojením do sborového života. Jednoduchým a účinným řešením může být, že si bude sedat vzadu, kde svým chováním nebude přitahovat výraznou pozornost. Pokud zohledníme při službě člověku jeho potřeby, může to mít výrazný pozitivní dopad na jeho komplexní uzdravující proces zahrnující všechny složky života.

Posledním příkladem duševní nemoci, která dokáže výrazně ovlivnit duchovní zdraví jedince, je deprese. Deprese může vést k pocitům duchovního selhání. Člověk rezignuje na prvky duchovní sebekázně jako je modlitba nebo čtení Bible. Pastor mu může pomoci v tom, aby si nekladl nerealistické cíle a opustil perfekcionistický způsob myšlení a namísto toho si začal dávat splnitelné, drobné cíle, které ho budou posouvat správným směrem. Vrátit se k hodině modlitby a studia Bible denně nemusí být reálné, dokud symptomy deprese neustoupí. Ranní desetiminutová modlitba a četba jednoho Žalmu večer před spaním se však již mohou stát splnitelným úkolem. Daný jedinec se potřebuje soustředit na přijímání Boží milosti a lásky a porozumět tomu, že jeho duševní nemoc zkresluje jeho pohled na Boha.

Pastor může představovat pro lidi velkou pomoc v tom, že je naučí lépe snášet psychický stres, který zásadním způsobem ovlivňuje jejich fyzické i duchovní zdraví. k znakům dobré psychické kondice patří schopnost snášet běžnou úroveň stresu, setrvávat ve zdravých mezilidských vztazích a překonávat životní těžkosti. Písmo nás vyučuje principům vedoucím k dobrému psychickému zdraví.

Duchovní zdraví: Jeho slova jako zdroj života

Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké“ (Matouš 11,28-30). To je duchovní odpověď, která dokáže přinést potřebný odpočinek a dobré zdraví do každé oblasti lidského života. Přísloví 4,22 hovoří o tom, že Boží moudrá slova „jsou životem pro ty, kdo je nalézají, uzdravením pro celé jejich tělo.“ Duchovní zdraví přináší celistvost celému člověku.

Bible povzbuzuje k životu v rovnováze a vyhýbání se rozhodnutím vedoucím ke zkáze. Varuje před opilstvím (Efezským 5,18), přejídáním (Přísloví 23,20-21) a promiskuitou (Židům 13,4). Zmíněné tři vzorce chování s sebou nesou negativní důsledky v oblasti tělesného zdraví. Rozhodnutí v duchovní oblasti života mají dopad na oblast fyzického zdraví. Bible nás povzbuzuje ke správným životním postojům, jež vedou i k dobrému duševnímu zdraví. Příkladem je rada z Filipským 4,8: „Konečně, bratři [a sestry], přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála.“

Bůh se zajímá o vykoupení celého člověka. Slovy žalmisty: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním. On napájí tvé trvání dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla“ (Žalm 103,1-5). Dobrá zpráva, kterou svému sboru kážete, zní, že Ježíš nepřišel jen kvůli odpuštění našich hříchů, ale i kvůli tomu, aby nás po všech stránkách obnovil. Ačkoliv nelze říct, že každá nemoc je přímým důsledkem hříchu, platí, že hřích škodí našemu fyzickému i duševnímu zdraví. Bůh touží, aby byla v životě každého člověka zlomena pouta hříchu. Naplnění duchovních potřeb člověka může osvobodit od viny, závislostí a zlozvyků škodících fyzickému i duševnímu zdraví. 

Apoštol Pavel napsal mladému muži Timoteovi, jehož mentoroval: „Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího i budoucího života“ (1. Timoteovi 4,8). Duchovní „cvičení“ jako modlitba, uctívání, čtení Bible a společenství mají vliv na celého člověka. Vedením křesťanů k duchovní sebekázni a růstu je povedete stezkou lepšího zdraví ve všech životních oblastech. Ačkoliv nemoci a zdravotní výzvy zůstanou až do Ježíšova návratu součástí naší reality, můžete do jednoho zlomeného lidského života po druhém pomáhat vnášet uzdravení. Tak budete kráčet ve stopách Dobrého pastýře Ježíše, který byl zároveň Velkým lékařem.

Poznámky

1. R. D. Abbott et al.: „Walking and Dementia in Physically Capable Elderly Men“ (Chůze a demence u fyzicky schopných starších mužů), JAMA 2004; 292:1447–1453.

2. J. Weuve et al.: „Physical Activity, Including Walking, and Cognitive Function in Older Women“ (Fyzická aktivita, včetně chůze a kognitivních funkcí starších žen), JAMA 2004; 292:1454-1461.