Možná už víte, že jste zdrojem nákazy. Vaše emoce vás jako vedoucího se mohou přenášet na druhé lidi a ovlivňovat jejich život a práci. Sociální vědci to nazývají „emoční nákazou“. Tento fenomén hluboce dopadá i na církve.

Zde je šest způsobů, jak zabránit nakažlivým emocím, aby ničily vaši službu:

1. Investujte do svého emočního zdraví

Klást prioritu na vlastní emoční zdraví nepředstavuje osobní luxus, ale duchovní a profesní nutnost.

Studie Thomase Syho a jeho kolegů publikovaná v Magazínu aplikované psychologie (Journal of Applied Psychology) jednoznačně prokázala, že emoce vedoucích mají nakažlivější potenciál než emoce těch, kdo jsou vedeni.

Znamená to, že pastoři a vedoucí církví udávají tón svým služebním týmům a sborům.

Ať už si to uvědomujete nebo ne, vaše emoce se pravděpodobně přenášejí na ostatní.

Ve své doktorandské práci jsem zkoumala, jakým způsobem postavení člověka ovlivňuje společenské vzorce skupinové emoční nákazy. Zjistila jsem, že členové skupiny, kteří požívají respekt a úctu ostatních – což nepochybně platí pro vztah většiny církevních vedoucích s lidmi z jejich sborů – jsou emocionálně nakažlivější.

Být člověkem s emočně vysoce nakažlivým potenciálem představuje velikou zodpovědnost. Proto se často zamýšlejte nad tím, jak se cítíte. Jste plní energie nebo vyčerpaní? Jste klidní nebo nervózní a úzkostliví? 

Ať už si to uvědomujete nebo ne, vaše emoce se pravděpodobně přenášejí na ostatní. Investice do vašeho emočního zdraví tudíž neprospívá jen vám, ale i celé církvi, jíž sloužíte.

2. Kontrolujte své emoce 

Lidé vyjadřují emoce slovně, fyzicky i virtuálně. Škála výrazových prostředků vaší emocionality je tedy pravděpodobně širší, než jste se domnívali. 

Lidský obličej má více než čtyřicet jednotlivých svalů a vytváří nespočet výrazů, které si ostatní interpretují jako smutek, zlost, nudu, frustraci a další. 

Výrazy obličeje představují jen jeden ze způsobů, jakým komunikujeme a interpretujeme své pocity. Používáme také řadu postojů, gest a hlasových poloh, které prozrazují, co cítíme – často pak spontánně, rychle a nevědomě.

Emoce projevujeme i v digitální komunikaci. Když píšete textové zprávy nebo příspěvky online, čtenáři si z volby vašich slov a interpunkce odvodí, jak se při psaní cítíte. Stále častěji se objevují důkazy, že také tyto pocity bývají nakažlivé. 

Emotikony se mohou zdát dětinské, ale v dnešním světě stále patří mezi důležitější zdroje emočních informací. Jediný emotikon může výrazně změnit způsob, jakým někdo čte textovou zprávu. Text, ve kterém je napsáno: „Julie dorazila dříve“ spolu s usmívajícím se emotikonem, má jiný význam než stejná zpráva s emotikonem s naštvaným výrazem.

Emoce vyjadřujeme v průběhu dne soustavně, i když v různé míře intenzity a sebeuvědomění. 

Emočním signálům, které do svého okolí vysíláme, je dobré věnovat pozornost. Neustálá seberegulace je však nejen namáhavá, ale prakticky nemožná – zejména proto, že většina toho, co o svých emocích našemu okolí sdělujeme, činíme nevědomě. 

Účinnější strategie tudíž spočívá v zaměření na to, aby vaše srdce a mysl byly v souladu s Božím slovem. Pokud jste duchovně zralí a emocionálně vyrovnaní, nemusíte se obávat, že vaše emoce negativně ovlivní váš tým.

3. Povzbuzujte ostatní

Vaše pocity ovlivňují nejen to, jak se lidé ve vašich týmech cítí, ale také to, jak pracují.

Studie Sigala Barsadeho publikovaná v časopise Administrative Science Quarterly prokázala, že pozitivní emoce se podílejí na snížené úrovni konfliktů a zvýšené úrovni spolupráce a výkonnosti celé skupiny. 

Církve spoléhají na to, že jejich týmy budou spolupracovat. Spolupráce v konečném důsledku ovlivňuje schopnost církve sloužit svému okolí a naplňovat Velké poslání. 

Abychom mohli dobře vést, potřebujeme budovat produktivní týmy dobrovolníků a zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že emoční zdraví je pro produktivitu klíčové, nemůžeme ho brát na lehkou váhu. Dobrá zpráva spočívá v tom, že vedoucí mohou významně ovlivnit emoční pohodu členů svých týmů. Negativním pocitům můžeme čelit tím, že budeme vyzařovat pozitivní emoce, jež se pro lidi stanou inspirací. 

Pokud některý z vašich služebních týmů zažil neúspěch nebo zklamání, nepodceňujte sílu povzbuzení.

4. Buďte opravdoví

Bylo by chybou spojovat emocionální zdraví se štěstím. Lidé představují složité a mnohotvaré bytosti, což se nikde neprojevuje patrněji než na horské dráze našich každodenních emocí.

Ve své službě pravděpodobně zažíváte nejen okamžiky radosti a hlubokého uspokojení, ale i chvíle frustrace, zklamání či smutku. 

Vedoucí se často cítí pod tlakem, že musí za všech okolností navenek působit odhodlaně a statečně. Není tomu tak. Nemusíte se nutit k tomu, abyste trvale oplývali nadšením. Snažit se vždy vyzařovat štěstí je naopak nerealistické a neautentické.

Členové sboru potřebují vědět, že nejsou v prožívání smutku a jiných negativních emocí sami. Může pro ně být naopak velice užitečné, pokud slyší, že i vedoucí církve bojují s podobnými pocity jako oni. I Ježíš před svými učedníky plakal (Jan 11,35). 

Bůh nás stvořil k tomu, abychom prožívali – a autenticky vyjadřovali – celou škálu pocitů. Pokud jste však plní hořkosti, žárlivosti či zranění, mohou tyto emoce ve vašem sboru zapustit kořeny. Autenticita vedoucích přináší prospěch jen tehdy, pokud vychází z místa duchovní zralosti a zdraví.

5. Kontrolujte svůj hněv

Hněv je nejen potenciálně destruktivní, ale také nakažlivý. Proto by vedoucí pracovníci měli držet na uzdě svůj temperament. 

Ve své disertační práci jsem předpokládala, že štěstí má nakažlivější potenciál než hněv. Jak se však ukázalo, mýlila jsem se. Zjistila jsem, že hněv se šíří stejně snadno jako štěstí.

Bible o hněvu mluví na mnoha místech. Jakub 1,19-20 například říká: „Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.“

Písmo se několikrát zmiňuje i o spravedlivém hněvu. Například Nehemiáš „se hrozně rozzlobil“, když uslyšel o útlaku Božího lidu (Nehemiáš 5,6). Prorokův hněv ho přiměl k tomu, aby se zastal ostatních a sjednal jim spravedlnost. 

Hněv může lidi motivovat k pozitivním činům. Jako vedoucí však musíme rozlišovat, zda je náš hněv oprávněný a spravedlivý. V opačném případě se může šířit a čím dál více jitřit rány.

6. Dávejte si pozor, čím se sami necháváte nakazit

Emoční nákaza může fungovat oběma směry. Pokud si nedáme pozor, mohou se pocity lidí kolem nás podepsat i na nás. 

Učednictví často zahrnuje pomoc lidem při zvládání nejtěžších životních výzev. Zatímco s druhými procházíme mezilidskými konflikty, životními změnami a tragédiemi, může se nám stát, že si jejich emoce přivlastníme.

Když investujete čas a energii do lidí, můžete se ocitnout na straně příjemců emoční nákazy. Jestliže se na vás někdo rozzlobí a vyvolá konflikt, je snadné mu odplatit hněvem. Když doprovázíte rodinné příslušníky obdobím smutku, můžete podvědomě jejich smutek převzít a nechat se jím sami opanovat.

Když investujete čas a energii do lidí, můžete se ocitnout na straně příjemců emoční nákazy.

Jakmile na vás dolehnou negativní emoce a pocítíte, že nad nimi ztrácíte kontrolu, obraťte se okamžitě k Bohu v modlitbě. Filipským 4,6-7 nás nabádá: „V každé situaci oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. “

Král David – jehož citové projevy byly rozmanité a často všem vystavené na odiv – věděl, že potřebuje Boží pomoc, aby udržel na uzdě svůj vnitřní život. Žalm 26, jehož autorství je Davidovi připisováno, říká: „Zkoumej mě, Hospodine, zkoušej mě, prověř mé ledví i srdce“ (verš 2). 

Jako vedoucí máme zodpovědnost za to, abychom věnovali dobrou pastýřskou péči lidem okolo nás. Abychom to dokázali, musíme si udělat pořádek ve vlastních pocitech, zůstávat tvární vůči působení Ducha svatého a šířit emoce, které podporují zdravé a produktivní sbory.