S rodinou jsme se těšili na nadcházející společnou dovolenou. Zatímco jsme se balili a těšili na tolik potřebný čas odpočinku, zazvonil mi telefon a naše plány se rázem ocitly v ohrožení.

Objevila se totiž sborová krize, která mě přiměla přehodnotit načasování našeho odjezdu. Probral jsem to se svou ženou Charlene a shodli jsme se na tom, že problém může být potenciálně velice výbušný. Rozhodli jsme se proto dovolenou zrušit.

Když jsme se chystali smutnou zprávu oznámit našemu osmiletému synovi, pocítil jsem, jak mě Duch svatý ponouká, abych se ještě poradil se svým přítelem ve službě, který pro mě představoval vždy zdroj inspirace a moudrosti.

Můj přítel mě vyzval: „Svěř církev s důvěrou do Božích rukou a dovolenou neruš. Tvá žena by byla zklamaná a vašemu synovi by to zlomilo srdce.“

Ačkoliv mi radil, abych během naší nepřítomnosti zůstával v obraze a průběžně se o vývoji situace informoval u dalších sborových vedoucích, povzbudil mě, abych odjel, a hlavně si užil dovolenou. Zařídil jsem se podle jeho rady a nelitoval jsem toho. Krize byla brzy zažehnána a naše rodina si z dovolené odvezla nádherné vzpomínky.

Tato intervence Božího Ducha mi připomněla, že církev nepatří nám, ale Pánu. Náš úkol spočívá v tom mu ve všem důvěřovat. Proč je tedy pro nás tak těžké se ze sboru vzdálit, byť jen na krátkou dobu?

Služba někdy připomíná zápas v košíkové. Pro tuto hru je normálem neustálé pobíhání po hřišti. I když tempo hry dočasně zpomalí, zůstávají všichni v napětí, protože čekají, jak se vyvine další hra. I když máte možnost si sednout a popadnout dech, zůstáváte soustředěni na hru a očekáváte okamžik, kdy se vrátíte a znovu se naplno zapojíte do hry.

Takové tempo se stává vyčerpávajícím a bez aktivního praktikování duchovní sebekázně neudržitelné.

Vytvořit si prostor pro odpočinek a obnovu je nezbytné a především biblické.

Jako vedoucí církve tento princip známe. Často však existuje propastný rozdíl mezi tím, co víme, a tím, co děláme. Výsledkem je, že se mnoho služebníků nalézá na hranici vyhoření – anebo daleko za ní.

Spisovatel John Maxwell prohlásil: „Dobré návyky se těžko vytvářejí, těžko udržují a snadno ruší. Zlozvyky se naopak snadno vytvářejí, snadno udržují a těžko ruší.“

Pokud na tom nebudeme cíleně pracovat, zlozvyky spočívající v zanedbávání odpočinku, péče o sebe a času věnovaného rodině mohou ničivě zasáhnout každého z nás, kdo stojíme ve službě.

Priorita

Setkání, schůzky, e-maily a nekonečné požadavky na pastorační péči nám ve službě zabírají mnoho času. Během některých týdnů může být těžké vtěsnat do kalendáře několik hodin na přípravu kázání, natožpak čas na odpočinek a relaxaci.

Stephen Covey, autor knihy Sedm návyků vůdčích osobností, názorně ilustruje, jak je důležité stanovit si v životě priority. Tento autor vzal prázdnou nádobu a vyzval dobrovolníky, aby ji naplnili vodou, pískem, oblázky, kameny a velkými kameny. Ti, kteří do ní nejprve vložili menší předměty, zjistili, že už pak na nic jiného nezbylo místo.

Covey předvedl řešení tak, že nejprve do nádoby vložil velké kameny, pak menší kameny, oblázky a písek. Až nakonec přidal vodu, která pískem protekla do dosud nezaplněných zbývajících malých prostor.

Jak následně vysvětlil, velké kameny symbolizují věci, které jsou pro nás nejdůležitější – čas s Bohem a rodina. Zároveň k nim patří i ostatní podstatné věci včetně odpočinku. Mezery pak můžeme vyplnit méně naléhavými položkami ze seznamu našich úkolů.

S tímto přístupem ke správě času dosáhneme toho, že náš rozvrh bude odrážet správné hodnoty, potřeby a priority.

Sebekázeň

Ve službě existuje falešná a nebezpečná představa, že tempo naší práce představuje ukazatel naší duchovnosti. Slyšel jsem pastory pronášet výroky jako: „Odpočinu si, až umřu“ nebo „Raději se opotřebuji pro Boha, než abych zrezivěl pro ďábla“.

Také jsem několikrát vyslechl větu: „Ďábel si nikdy nebere volno, tak já si ho taky nevezmu.“ Moje odpověď? „Asi potřebuješ lepší životní vzor!“

Vzít si volno není projevem lenosti či neduchovnosti. Ve skutečnosti musíme odpočinek přijmout jako jeden z projevů duchovní sebekázně. Jako první odpočíval v příběhu o stvoření už Bůh a den odpočinku ustanovil i pro svůj lid (Genesis 2,2-3; Exodus 20,8-11). Ježíš nám šel vzorem a důležitost odpočinku podtrhnul ctěním soboty a pravidelným časem tráveným o samotě v ústraní (Lukáš 4,16; 5,16).

Existuje několik způsobů, jak zahrnout odpočinek do našich pravidelných rozvrhů. Pro začátek můžete zvážit následující čtyři:

Udržujte každodenní tichý čas s Bohem. Pravidelně si vyhrazujte čas na důvěrné setkání s Pánem v uctívání, při práci s Biblí, zapisování poznámek do deníku a na modlitbách.

Zachovávejte jednou týdně den odpočinku. Pro většinu služebníků jím nebude neděle. Vyhraďte si jeden den v týdnu jako šábes. Tento den věnujte fyzickému odpočinku, citové obnově a obnovení vztahů.

Každý měsíc se zaměřte na prohlubování některé formy duchovní sebekázně. Během ztišení v Boží přítomnosti se za sebe po celý měsíc modlete. Žádejte Ducha svatého, aby ve vás po celý rok formoval Kristův charakter.

Na každých šest až dvanáct měsíců si naplánujte dovolenou. Pro pastory může být obtížné vzít si dovolenou, aniž by neprožívali pocit viny. Když vezmeme v úvahu své pracovní vytížení, můžeme nabýt mylného dojmu, že odjet pryč je špatná věc. Pravdou je, že k efektivní službě budeme lépe připraveni, když si dopřejeme čas na vypuštění přetlaku a načerpání nových sil. Dovolenou navíc můžeme plánovat cíleně a načasovat ji na pomalejší a méně náročná období církevního roku.

Nutnost

V některých obdobích se může zdát vytvoření prostoru pro odpočinek nemožné. Sbor může například procházet dlouhodobou krizí. Nebo se můžete potýkat se zdravotními či finančními tlaky nebo rodinnými problémy.

Přesto i v takových obdobích – a ve skutečnosti především právě v takových obdobích! – odpočívat potřebujete. Opomíjením této nezbytnosti své problémy jen prohloubíte.

Některé situace ve službě mohou zkomplikovat možnost vzít si týdenní volno. Například služebníci, kteří pracují v církvi jen na částečný úvazek, pastoři, kteří nemají své zástupce, či vedoucí s malou podporou často čelí otázce, zda si vůbec mohou dovolit některou neděli nestát za kazatelnou.

Vyžaduje to inovativní myšlení. Podnikněte kroky k rozvoji vybraných členů sboru, kteří převezmou část zodpovědnosti za pastoraci. Vytvořte dlouhodobý plán pro vystrojení laických vedoucích. Rozvíjejte vztahy s dalšími služebníky ve vašem regionu. Požádejte vedoucí v síti sborů vaší denominace nebo cestující kazatele, aby vás zastoupili v době vaší nepřítomnosti.

Služba často přitahuje lidi, kteří jsou ochotni přinášet oběti pro dobro druhých. Takový altruismus je sice obdivuhodný, může se však změnit v nezdravý vzorec nerovnováhy mezi pracovním a soukromým životem a v zanedbávání sebe sama.

Neudělejte chybu a neobětujte své zdraví, rodinu, vztahy a službu kvůli dobře míněnému, ale destruktivnímu odhodlání k nepřetržité aktivitě.

Pamatujte na slova apoštola Pavla směrovaná k jeho svěřenci Timoteovi: „Dávej si pozor sám na sebe a na učení. V tom setrvávej. Neboť budeš-li to činit, zachráníš jak sám sebe, tak ty, kdo tě poslouchají.“ (1. Timoteovi 4,16)