Pastoři patří do skupiny veřejných intelektuálů. Možná tak sami sebe nevnímáme, avšak měli bychom. Týden co týden stojíme před shromážděním ve svých sborech a používáme slova k praktickému výkladu Písma a jeho aplikaci do nejrůznějších situací, kterým lidé v životech čelí.

Z toho důvodu vybízel Pavel Timotea: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy“ (2. Timoteovi 2,15).

K tomu potřebujeme být studenty Slova i světa. Absolvování biblické školy představuje dobrý začátek, ale učit se musíme po celý život. Znamená to osvojit si úlohu celoživotních čtenářů.

Jaké knihy bychom tedy měli číst? Wesleyánský čtyřúhelník představuje vhodný a vyvážený plán četby.

Čtyřúhelník

Termín „wesleyánský čtyřúhelník“, s nímž přišel Albert C. Outler, odkazuje na „charakteristickou teologickou metodu“ používanou Johnem Wesleyem, zakladatelem metodismu – hnutí, které mimo jiné významně ovlivnilo i letniční společenství. Zmíněný čtyřúhelník zahrnuje Písmo, tradici, rozum a zkušenost.

Tyto čtyři oblasti však nemají stejnou autoritu. Podle Outlera „Wesleyho teologie přijímala Písmo jako svou přednostní normu. Zároveň ho však propojovala s tradicí, rozumem a křesťanskou zkušeností jako dynamickými a interaktivními pomocníky při výkladu Božího slova v Písmu“.

Výhoda tohoto čtyřúhelníku spočívá v tom, že „zachovává prvořadost Písma, těží z moudrosti tradice, přijímá kritické myšlení a důraz na křesťanskou zkušenost mu dodává existenciální sílu,“ napsal Outler.

Poslední bod je důležitý. Aplikace Písma na různé situace vyžaduje exegetické znalosti, historické porozumění a logické myšlení. Vyžaduje však také osobní zkušenost. Jako pastoři nemůžeme aplikovat Písmo do situací našich posluchačů, pokud jsme ho nejprve sami nepoužili ve vlastních životech.

Genialita wesleyánského čtyřúhelníku spočívá v tom, že propojuje to, co se často snažíme oddělovat: zjevení (Písmo) a svou odpověď na ně (tradici, rozum a zkušenosti); společenství a individualitu (osobní zkušenost); intelekt (rozum) a city (zážitky).

Wesleyánský čtyřúhelník díky tomu představuje celistvou holistickou teologickou metodu.

Plán čtení

Použijeme-li zmíněný čtyřúhelník v praxi, povede nás ke čtení knih ze čtyř různých kategorií:

1. Písmo. Do této kategorie spadá Bible samotná, ale i knihy, které nám pomáhají lépe jí rozumět, například výkladové komentáře, biblické teologické výklady či odkazy.

Písmo je neomylné, a proto zaujímá v pastoračním plánu naší četby jedinečné a čestné místo. Čteme ho samozřejmě kvůli přípravě kázání. Stejně důležité je však číst je kvůli svému vlastnímu duchovnímu růstu a teologickému formování.

Já osobně mám ve zvyku přečíst si každý měsíc Žalmy a Přísloví, čtvrtletně Nový zákon a pololetně Starý zákon. Ať už je vaše praxe jakákoli, dbejte na to, abyste alespoň jednou ročně přečetli celé Písmo.

Pro teologické formování doporučuji každoroční důkladnou četbu dvou biblických knih – po jedné z každého zákona. Já letos čtu Žalmy a List Římanům v několika překladech spolu s renomovanými komentáři ke každé z těchto knih.

Zároveň zvažte, zda se nezabývat jednosvazkovým úvodem do Starého nebo Nového zákona nebo teologickou literaturou, jako je například An Introduction to the New Testament (Úvod do Nového zákona) od Davida A. deSilvy nebo The New Testament in Its World (Nový zákon své doby) od N. T. Wrighta a Michaela F. Birda.

2. Tradice. Tato kategorie zahrnuje historické zdroje a knihy historiků. V prvním případě jde o primární prameny – důležité knihy dávno zemřelých křesťanů. V druhém případě jde o sekundární prameny, novější knihy o křesťanské víře a praxi v průběhu věků.

Letos jsem si jako hlavní zdroj četby vybral knihu Philipa Schaffa Creeds of Christendom (Vyznání křesťanské víry), která obsahuje dochované texty denominačních vyznání víry, konfesí a katechismů od 2. až po 19. století.

Mezi mé sekundární prameny patří kniha Jaroslava Pelikána Křesťanská tradice, která sleduje vývoj křesťanské nauky od apoštolské éry až do 20. století. Plánuji se také vrátit k Dějinám Assemblies of God od Edith L. Blumhoferové a Garyho B. McGeeho.

Písmo vykazuje v otázce tradic určitou rozpolcenost. Některé tradice, například Večeři Páně, zavádí. „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal,“ píše Pavel v 1. Korintským 11,23. Zároveň však před jinými varuje. Ježíš farizeům řekl: „Opustili jste přikázání Boží a držíte tradici lidí.“ (Marek 7,8)

Tato rozpolcenost vysvětluje, proč tradice nesmí zastávat nejvyšší autoritu.

Na druhou stranu by však bylo nerozumné tradice zcela ignorovat. C. S. Lewis takový přístup nazval „chronologickým snobismem“ – „nekritickým přijímáním intelektuálního klimatu naší doby a předpokladem, že cokoli zastaralo, je z tohoto důvodu zdiskreditováno“.

Nejlepší korektiv takového snobismu představuje četba starých knih a publikací, které se věnují minulosti.

3. Rozum. Tato kategorie se zaměřuje na kritické myšlení a zahrnuje systematickou teologii, filozofii, etiku, apologetiku a vážnou literaturu faktu pokrývající současné události a kontroverzní témata. Klade si otázku: „Jak vypadá křesťanský světonázor a jak ovlivňuje náš život ve světě?“

Letniční křesťané někdy odmítají rozum s odvoláním na biblické texty jako je 1. Korintským 1,25 nebo Koloským 2,8: „Bláznovství Boží je moudřejší než lidé … Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii.“

Při správném výkladu však ani jeden z textů neobviňuje rozum jako takový. Bůh je rozumová bytost a stvořil nás ke svému obrazu. Proto Ježíš řekl, že největším přikázáním je milovat Boha „celou svou myslí“. (Mk 12,30)

Ježíš k prokazování pravdivosti svého evangelia používal logiku a důkazy. Logika: „Jak může Satan vyhánět Satana? Je-li království proti sobě rozděleno, takové království nemůže obstát“ (Marek 3,23-24). Důkazy: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ (Jan 20,27)

Křesťanství je víra obhajitelná rozumem. Logika a důkazy představují naše přátele. Jasné, správné a pravdivé myšlení pomáhá k duchovní vydanosti a etickému životu.

Pokud nevíte, co v této kategorii začít číst, doporučuji čtyři tituly od C. S. Lewise: Mere Christianity (K jádru křesťanství), The Problem of Pain (Problém bolesti), Miracles (Zázraky) a The Abolition of Man (Muž, který zrušil otroctví). Lewis v průběhu svého života přešel od ateismu ke křesťanství a v těchto svých knihách předkládá rozumové důkazy pro své obrácení.

4. Zkušenosti. Tato kategorie přetavuje teorii v praxi. Pavlovými slovy „už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“. (Galatským 2,20) Jde o prostor, ve kterém působí Duch svatý.

Četba Písma a klasické křesťanské literatury hraje v křesťanské zkušenosti obrovskou roli. V životě Johna Wesleyho tomu tak rozhodně bylo.

Když Wesley na jedné biblické hodině naslouchal tomu, jak někdo četl komentář Martina Luthera k listu Římanům, následně si k tomu do deníku poznamenal: „Cítil jsem, jak mě podivně hřeje u srdce. Cítil jsem, že opravdu věřím v Krista … a dostalo se mi ujištění, že ze mě sňal mé hříchy.“

O takovou zkušenost usilujeme pro sebe i pro členy naší církve. Existují desítky svazků zamyšlení na každý den v roce, knih o duchovním růstu a děl praktické teologie, které nám ji pomáhají rozvíjet. Mezi známé současné autory této kategorie patří Eugene Peterson, Dallas Willard a Richard J. Foster.

Pokud jde o letniční literaturu, nejvíce pro mě byly požehnáním spisy Garyho Tyry. V knize Getting Real (Být opravdoví) Tyra zavedl termín „pneumatologický realismus“, aby popsal „obrovský rozdíl mezi tím, kdy je Duch svatý zakoušen v prostředí skutečného života s existenciálním dopadem, namísto prostředí teoretického, konceptuálního či rituálního“.

Genialita weslyánského čtyřúhelníku spočívá v tom, že propojuje to, co se často snažíme oddělovat: zjevení (Písmo) a svou odpověď na ně (tradici, rozum a zkušenosti); společenství a individualitu (osobní zkušenost); intelekt (rozum) a city (zážitky).

Zjistil jsem, že také životopisy mi pomáhají uvidět, jak křesťané v různých okolnostech svého života zakoušeli milost. Několik dobrých knih o známých křesťanech nabízí Eerdmans’ Library of Religious Biography (Knihovna náboženských životopisů vydavatelství Eerdmans) a řada spisů Spiritual Lives (Duchovní životy) vydavatelství Oxford.

Na čem záleží nejvíce?

Skončím tím, čím jsem začal. Pastoři patří do skupiny veřejných intelektuálů, kteří světu vykládají Boží slovo. Naším cílem je, aby skrze Ducha svatého mohl Kristus žít v nás a v našich posluchačích. Čtyřúhelníkové čtení představuje konkrétní prostředek k dosažení tohoto cíle.

Nastínil jsem, proč byste měli číst knihy z kategorií Písma, tradice, rozumu a zkušeností. Podělil jsem se s vámi o své vlastní cíle a doporučil několik konkrétních titulů.

Nejdůležitější však nejsou mé argumenty a doporučení, ale vaše touha po růstu. Ať už budete číst cokoli, snažte se předstupovat před Boha jako ti, v nichž má zalíbení.