Do kolektivu jsem nikdy nezapadal.

Vždy jsem byl velký kluk. Už ve třetí třídě jsem převyšoval naši paní učitelku – nejspíše i váhově. Vyčníval jsem z řady i v jiných ohledech. Patřil jsem mezi děti z rasově smíšené rodiny žijící uprostřed majoritně bílé komunity. Na rozdíl od mých přátel pobírala naše rodina sociální dávky a příspěvek na bydlení.

Ačkoliv se jmenuji Smith, obrátil jsem se v hispánském sboru. Pastoroval jsem také dvojjazyčný sbor v době, kdy jsem sám dva jazyky plynně rozhodně neovládal. Sloužil jsem jako misionář v zemi, kde jsem všechny lidi převyšoval o hlavu a o padesát kilo.

Nyní sloužím jako hlavní ekonom hispánské části církve Assemblies of God – pořád s příjmením Smith.

A tak bych mohl pokračovat. Snažím se popsat, že vím, jaké to je mít pocit, že vyčníváte z řady a nezapadáte. Každý, kdo stojí ve službě, se s tím pravděpodobně do jisté míry setkal. Možná jste se kdysi i vy cítili jako outsideři, když jste začínali vést sbor na novém, neznámém místě. Nebo se necítíte dostatečně kvalifikováni pro svou roli či dostatečně úspěšní ve srovnání s ostatními.

Člověku je občas z nějakého důvodu nepříjemné být sám sebou. Zdá se mu, že ať dělá, co dělá, pořád to nestačí. Doléhají na něj myšlenky, zda si Bůh vůbec povolal tu správnou osobu.

Změna perspektivy

Živě si vybavuji den, kdy mi Bůh otevřel oči, abych spatřil svou originální osobnost a jeho jedinečné povolání pro můj život. Několik let jsem sloužil jako pomocný pastor. Pak hlavní pastor sboru zemřel a mě zvolili za vedoucího sboru.

Zesnulý pastor sbor založil a po více než třicet let ho vedl. Ovládal dva jazyky. Já ne. Měl mnohaletou zkušenost s prací s lidmi v okolí sboru. Já ne. Na rozdíl ode mě byl respektovaným vedoucím a skvělým kazatelem. Cítil jsem se naprosto nekvalifikovaný.

Vešel jsem tehdy do sborového sálu, abych se tam modlil a četl si Bibli. Nalistoval jsem si svůj oblíbený příběh z 1. Samuelovy 15, kde sice Saul porazil Amálekovce, ale nedokázal uposlechnout Boží pokyny. Mnohokrát jsem četl o tom, jak Samuel konfrontoval Saula a Bůh nakonec Saula zavrhl jako krále. Tentokrát jsem si ale povšiml detailu, který mi dříve unikal.

V sedmnáctém verši Samuel totiž řekl: „I když jsi malý ve svých očích, jsi hlavou izraelských kmenů. Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem.“

Tato fráze, „i když jsi malý ve svých očích,“ projela mým nitrem jako nůž. Vždy jsem měl Saula za nafoukaného arogantního pitomce. Samuel zde ale přijímá nadpřirozený vhled do jeho nitra a zjevuje pravdu o jeho skutečném stavu.

Saul trpěl nedostatkem sebedůvěry. Nenaplňovalo ho být sám sebou. Plnil si sice krok za krokem své královské úkoly, ale neměl jistotu v tom, zda na královský trůn skutečně patří. Veškerá jeho neposlušnost, pomník, který chtěl postavit sám sobě, věci, které si ponechal, ačkoliv je měl zničit, to vše byly jen pokusy zamaskovat svůj strach a nedostatek sebedůvěry.

Tehdy to pro mě byla trefa do černého. Nacházel jsem se na tomtéž místě – a cítil jsem se tam mizerně. První část verše mě zasáhla jako rána na solar. Druhá část verše mi ale pomohla setřást pochyby, vstát a začít růst: „Hospodin tě pomazal.“

Připomnělo mi to, že tady nejde o mě. Bůh mě nepovolal k tomu, abych se stal někým, kým nejsem. Povolal mě k poslušnosti.

Myslím, že se Bůh snažil totéž připomenout i Saulovi. Bůh znal Saulovy nedostatky dříve, než ho povolal. Přesto si právě jeho vybral. Bůh zná schopnosti každého z nás a ví, v čem pravděpodobně budeme zaostávat. Navzdory tomu si nás však přesto povolává a používá.

Když jsem tuto pravdu nechal vstřebat, uvědomil jsem si, že Bůh nechce, abych se podobal všem ostatním. Vidí v mém originálním příběhu svou hodnotu a chce skrze něj vyprávět svůj příběh. Byl to Bůh, kdo mě pomazal. Vybral si mě, aby mě použil ke své slávě.

Ztotožněte se se svým příběhem

Odbornice na lidské chování a profesorka na Stanford Graduate School of Business Jennifer Aakerová zadala studentům úkol pronést minutovou řeč na zadané téma. Následně analyzovala výsledky. Přibližně jeden z deseti řečníků použil v rámci své prezentace nějaký příběh, ostatní jen předali informace. Následně dokázalo jen 5 % publika zopakovat prezentovaná statistická data, avšak 63 % posluchačů si poměrně detailně zapamatovalo vyslechnuté příběhy.

Většina služebníků rozumí síle příběhů. Uvědomujete si ale i sílu svého vlastního příběhu?

Pastor a spisovatel Craig Groeschel říká: „Fakta se člověku vykouří z hlavy, ale příběhy v ní zůstanou.“

Většina služebníků rozumí síle příběhů. Uvědomujete si však i sílu vašeho vlastního příběhu? Víte, že vás Bůh povolal i s vaším příběhem? 

Už vám došlo, že vás od vašeho příběhu nelze oddělit? Bůh za krále nad Izraelem nepovolal jen tak někoho. Povolal Saula. Kdyby Saul tuto skutečnost uviděl, mohl jeho příběh dopadnout jinak.

Bůh na vaše místo služby nepovolal jen tak někoho. Povolal vás. Bůh povolal vaši minulost, přítomnost i budoucnost. Pomazal vás ke službě, i když se vám zdá, že na splnění svého poslání nemáte. Bůh chce, abyste mu důvěřovali a spoléhali na něj při naplňování vašeho povolání. On je Bohem hojného zaopatření.

Kdybychom své povolání uviděli tak, jak ho vidí Bůh, sloužili bychom s jistotou poznání, kým v něm jsme. Efezským 2,10 říká: „Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.“

David, který Saula v roli krále vystřídal, rozuměl tomu, co Saul nechápal: že si totiž Bůh používá lidi, kteří jsou ochotní být sami sebou a důvěřovat mu. Věděl, že „boj je Hospodinův“ (1. Samuelova 17,47).

Bůh vás pomazal ke službě, i když se vám zdá, že na splnění svého poslání nemáte.

Když se přestaneme snažit nosit něčí zbroj a jednoduše vyrazíme na bitevní pole takoví, jací jsme – s důvěrou v Boží moc, a ne ve svou vlastní – začnou se dít zázraky. Obři padnou k zemi a Bohem povolaní lidé vstoupí do svých pomazání. Tehdy Bohu dovolíme, aby si použil náš příběh k vyprávění jeho příběhu. Tehdy konečně získáme potřebnou sebedůvěru a budeme sami sebou.

Z důvodu, kterému stále nerozumím, si Bůh povolal přerostlého kluka, který nikdy nezapadal do žádného kolektivu, k tomu, aby se stal nádobou jeho pomazání. Rozhodl se používat si můj příběh k vyprávění svého příběhu. Pokud bych se snažil být někým jiným, míjel bych plnost svého pomazání a ubíral Bohu příležitost skrze mě pracovat.

Dovolte Bohu, aby skrze vás vyprávěl svůj příběh. Jak říká staré rčení: „Buďte sami sebou. Všichni ostatní už jsou zabraní.“