„Bůh má záměr pro tvůj život, nezůstane to tak napořád.“

Jako vedoucí a služebnice jsem tato slova mnohokrát slyšela i sama vyslovila. V roce 2019 pro mě však toto povzbudivé ujištění nabylo nového významu. Potýkala jsem se tehdy s vysilující poruchou příjmu potravy a řešila problémy se svým duševním zdravím. A přitom jsem týden za týdnem jako vedoucí sloužila lidem v našem sboru.

Boží záměr mi připadal vzdálený, život a služba stereotypní. Přesto jsem se zoufale držela zaslíbení, že Bůh na mé situaci pracuje.

Nebylo to poprvé, kdy jsem čelila vlastní slabosti. Když mi před lety diagnostikovali bipolární poruchu, znamenalo to pro mou víru velkou ránu. Domnívala jsem se, že mě to diskvalifikuje ze služby. Věděla jsem, že mě Bůh povolal, ale myslela jsem si, že církevní vedoucí by měli mít život v dokonalém pořádku.

Věděla jsem, že mě Bůh povolal, ale myslela jsem si, že církevní vedoucí by měli mít život v dokonalém pořádku.

Šlo o přesně ten typ diagnózy, na nějž lidé v církvi hleděli s podezřením. Slyšela jsem pastory mluvit o duševních poruchách jako o světských problémech, které by zmizely, jen kdyby křesťané chodili vírou.

Dospěla jsem tedy k závěru, že o tom nikdy nikomu nemohu říci. Mlčela jsem o tom, co skutečně prožívám. A to tak dlouho, až mě začaly dusit hanba a osamění.

Nakonec jsem si musela přiznat pravdu, vyhledat odbornou pomoc a poddat se láskyplné péči mých křesťanských mentorů. Jakmile jsem o svých potížích začala mluvit, osvobodilo mě to.

Nyní již neskrývám, že mám bipolární poruchu a že jsem se zotavila z poruchy příjmu potravy. Odmítám nést tíhu studu a viny, které kdysi tížily má bedra. Namísto toho kráčím s vědomím, že Bůh má pro můj život svůj záměr a že si můj příběh používá k tomu, aby pomáhal ostatním.

Na této cestě jsem si do služby odnesla několik důležitých lekcí.

Přijměte milost

Stejnou milost, jakou prokazujete lidem ve své církvi, projevte také sami sobě.

Zpočátku jsem si stanovila podmínku, že se za každou cenu nesmím přestat hýbat. Ve dnech, kdy jsem sotva vstávala z postele, jsem se k pohybu doslova nutila. Domnívala jsem se, že kdybych to neudělala, vrhla bych špatné světlo na Boha.

Většina lidí neměla o mých zápasech ani ponětí. To, že jsem trvale balancovala na hranici svých možností, mi mezitím přinášelo další psychické a emocionální vypětí.

Nyní vím, že nešlo o nedostatek Boží milosti, ale mojí. On nikdy po vedoucích nežádá, aby předstírali, že je vše v pořádku. Pán naopak řekl: „Stačí ti má milost.“ (2. Korintským 12,9)

Nakonec jsem přijala pravdu, že Boží milost není určena jen lidem, jimž sloužím, ale i mě a že si svou zlomenost mohu přiznat.

Jestliže jako vedoucí zažíváte nějaký zápas, mluvte o něm. Nesnažte se ho maskovat prací či falešným úsměvem. Přiznejte si, že potřebujete pomoc.

Je v pořádku nebýt v pořádku. Avšak nemusí to tak zůstat. Podnikněte první kroky k přijetí Boží milosti.

Otevřete se

Upřímnost přináší zvýšenou efektivitu služby. Tehdy jsme s manželem zakládali sbor a já jsem věděla, že buď budu celý proces prožívat v osamění, anebo se od začátku s lidmi o svůj příběh podělím.

Nakonec jsem se rozhodla dát tajnostem i své osamělosti sbohem. Ve vánočním období roku 2017 jsem předstoupila před náš nový sbor a svěřila se lidem s diagnózou své bipolární poruchy. Tehdy jsem o své duševní nemoci veřejně promluvila úplně poprvé. Musím přiznat, že jsem se velice bála toho, jak na to budou lidé reagovat.

K mému překvapení byla reakce sboru plná milosti. Někteří mi děkovali za to, že otevírám téma, které často bývá v církevních kruzích tabuizované. Jiní přiznali, že je pro ně úlevou vědět, že se vedoucí potýká se stejným druhem problémů, jako oni.

Záležitost, o níž jsem se domnívala, že povede k odsouzení, mnohé osvobodila. Ačkoliv mi to bylo nepříjemné, otevřela moje ochota projevit vlastní zranitelnost příležitost k tomu, aby zranitelnost projevili i ostatní.

Není třeba sdělovat veřejnosti každý detail vašeho soukromého života. O tom, kolik toho prozradíte, byste se měli rozhodnout na modlitbách.

Transparentnost je pro mě osvobozující a dává lidem možnost nahlédnout do mého života. Pozorují mé vzestupy a pády, stejně jako víru, která mě drží.

Služebníci se často obávají, že ztratí důvěryhodnost, pokud se před lidmi příliš otevřou ohledně svých potíží s depresí či úzkostí. Jsem přesvědčena o tom, že autenticita činí vedoucího naopak důvěryhodnějším a lidštějším.

Skutečnost, že mohu být sama sebou, mi dává příležitost denně prokazovat svou závislost na Bohu. Transparentnost je pro mě osvobozující, a navíc dává lidem možnost nahlédnout do mého života. Pozorují mé vzestupy a pády, stejně jako víru, která mě drží. Zároveň sledují, jak mi pomáhá spoléhat na Ducha svatého, stejně jako mé návštěvy terapeutické poradny a další praktické kroky pro udržení dobrého duševního zdraví.

Nebojte se projevit svou zranitelnost. Mně to pomohlo získat si důvěru lidí a otevřelo mi to ve službě příležitosti, jaké bych jinak nezískala. Nikdy by mě nenapadlo, jakými způsoby si Bůh může můj život a svědectví použít pro své Království.

Upokojte se

Žalm 46,11 říká: „Upokojte se, a vězte, že já jsem Bůh.“

Ježíš nám ukázal, jak vypadá upokojení. Pravidelně si dopřával čas na odpočinek, čerpání nových sil a občerstvení. Syn trávil čas modlitbou a setkáváním s Otcem.

I my nepochybně potřebujeme činit totéž.

Naučila jsem se, že když se nedostatečně starám o sebe a o své nitro, snižuje se má schopnost milovat a pečovat o společenství, do kterého mě Bůh povolal. Jinými slovy, prioritou mé služby je nyní mé vlastní duševní a duchovní zdraví.

Svěřte Bohu své zápasy a obavy a dovolte mu, aby o vás pečoval. (1. Petrův 5,7) Důsledně travte čas v jeho přítomnosti. Modlete se v Duchu. Rozjímejte o zaslíbeních Písma. Zaveďte si modlitební deník, do kterého si budete zapisovat svá modlitební témata a biblické verše, které vás osloví.

Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.“ (Matouš 11,28)

Zůstávejte vděční

Duševní nemoc a služba mohou existovat vedle sebe. To, o čem jsem si kdysi myslela, že by mě mohlo diskvalifikovat z naplňování mých snů a cílů, si ve skutečnosti Bůh používá k tomu, aby skrze naši službu mnoha lidem pomáhal.

Největší lekcí, kterou jsem si jako služebnice s duševní nemocí ze své situace odnesla, je, že nic není definitivní. Spoléhám se krok za krokem na to, že Bůh pracuje. Spolupodílím se na zázraku, který toužím ve svém životě uvidět. Využívám veškeré dostupné nástroje potřebné k tomu, abych byla zdravá a efektivní, a vzhlížím k Bohu, aby udělal to, co já učinit nedokážu.

Pokud se potýkáte s duševním problémem, povzbuzuji vás, abyste se nezanedbávali. Vyhledejte potřebnou pomoc a důvěřujte Bohu, že bude ve vaší situaci a skrze ni působit.

Bůh vám neodebere povolání, které na váš život vložil (Římanům 11,29). Chce ve vaší situaci zjevit svou lásku a moc a naplnit vás soucitem, silou a vírou, abyste tu nadále mohli být pro ty, kterým sloužíte.