Během tří desítek let, kdy jsem sloužil jako vedoucí mládeže, jsem se naučil, jak naplánovat, propagovat a uskutečnit vzrušující středeční bohoslužbu pro mládež. Osvojil jsem si fungující strategie, jak mobilizovat dobrovolníky a motivovat mladé lidi k tomu, aby na setkání přiváděli své přátele. Zažil jsem adrenalinový zážitek spojený se vzrušením, že akce přilákala více mladých lidí, než jsme předpokládali.
Zároveň na mě však doléhal trvalý tlak související s programem na nadcházející týden – s další středou a další akcí.
Pokaždé ve vzduchu viselo očekávání, že příští týden to bude ještě větší, velkolepější a kvalitnější – že jednoduše každá další akce bude lepší než ta předchozí. V průběhu let jsem se musel často zamýšlet nad tím, zda je naše strategie správná a funkční.
V rozhovorech s vedoucími mládeží mi dnes mnozí tiše vyjadřují stejné obavy. V jejich hlasech slyším vyčerpání. Chtějí dokázat víc než jen přilákat dav a pobavit ho. Chtějí vytvářet celoživotní učedníky, kteří budou činit další učedníky.
Hledání odpovědí
Jak se dá odhadnout, zda mladý člověk po skončení střední školy nepřestane duchovně růst a rozvíjet svou víru?
V rámci své doktorandské práce na Teologickém semináři Assemblies of God ve Springfieldu v Missouri jsem provedl studii, která měla pomoci tuto otázku zodpovědět.
Se svolením Kary Powellové a Fullerova institutu pro mládež jsem replikoval dlouhodobou studii, kterou Powellová provedla pro účely své knihy Sticky Faith (Přitažlivá víra).
Ve spolupráci s vedoucími z národní kanceláře Assemblies of God jsem po dobu pěti let sledoval skupinu mladých členů AoG a každoročně jsem u nich prováděl průzkum, abych zjistil, jaké faktory přispívají k trvalému duchovnímu růstu mladých lidí během jejich vstupu do dospělosti.
Účastníci odpovídali na otázky týkající se jejich duchovního růstu a vztahu s Bohem. Vyhodnocoval jsem, jak jejich přátelství s křesťany, nekřesťany, rodiči, církevními vedoucími a dalšími dospělými ovlivňuje jejich víru. Sledoval jsem také jejich zapojení do života místní církve.
Výsledky publikované v AGYS (Assemblies of God Youth Study – Studie mládeže AoG), některá má podezření a úvahy potvrdily, jiné předpoklady však zpochybnily.
Ukázalo se, že pravidelná účast na nedělních bohoslužbách během studia na střední škole nemusí nutně předzvědět jejich další duchovní růst v pozdějších letech. Vliv neměly ani faktory jako je pohlaví studenta, jeho průměrný prospěch, příjem rodiny či velikost místní církve.
V životech těch, jejichž víra se po střední škole dále prohlubovala, se však projevovaly tři důležité faktory.
První a nejdůležitější faktor souvisel s vnitřní motivací rozhodovat se na základě biblických hodnot. Mládežníci, z nichž vyrostli mladí dospělí plní víry, považovali za svou životní prioritu vztah s Bohem a svou vydanost jeho vůli. Sami od sebe se toužili modlit, studovat Bibli, navštěvovat církev a zapojovat se do služby.
Motivování dospívajících k těmto činnostem pomocí odměn či jiných vnějších motivátorů k dlouhodobému duchovnímu růstu nevedlo. Nepomáhala ani upřímná výzva a prosba, aby se do duchovních aktivit zapojili.
Vnější tlak trvalé ovoce nepřináší. Dlouhodobé učednictví vyvěrá z vnitřního působení Ducha svatého.
Vnější tlak trvalé ovoce nepřináší. Dlouhodobé učednictví vyvěrá z vnitřního působení Ducha svatého.
Mladí lidé, kteří projevovali vnitřní motivaci, častěji sloužili druhým a uváděli, že se cítí být blízko Bohu. Zároveň méně často popíjeli alkohol, hráli hazardní hry, sledovali pornografii a věnovali se předmanželskému sexu.
Druhý faktor přispívající k dlouhodobé víře spočíval v zapojení a podpoře ze strany křesťanských rodičů. Posun v učednictví ovlivňují posuny ve vztazích. AGYS zjistila, že nikdo nemá na světonázor mladého člověka významnější vliv než jeho rodiče.
Toto zjištění je v souladu s řadou dalších studií na dané téma. Jeden odborník dokonce zjistil, že nekřesťanští rodiče předávají nekřesťanské názory, hodnoty a praktiky stejně účinně jako ti křesťanští. Nesmíme podceňovat vliv rodičů na formování příští generace.
Poslední okolnost ovlivňující hluboký a trvalý duchovní růst souvisí se zapojením do života malých skupin. Toto zapojení do bezpečného a podporujícího prostředí skupinek rozvíjelo trvalou víru více než jakákoli jiná církevní aktivita či program.
Dospívající potřebují příležitosti ke sdílení svých zápasů v kontextu služby založené na vztazích. Když takové příležitosti získají, pomáhá jim to setrvávat ve společenství a přispívá to k jejich dlouhodobému růstu.
Praktické výstupy
Přístupy ke službě mládeži založené na zábavě mohou být pro mladé lidi zajímavé a přitažlivé. Učednictví však vyžaduje více než účast na akcích. Není totiž až tak těžké shromáždit davy, aniž bychom z lidí činili učedníky.
Vytváření zábavy nelze zaměňovat s vedením lidi k učednictví. Ježíš řekl: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne.“ (Lukáš 9,23) Má-li víra mladých lidí obstát v čase a vydržet, potřebují učinit takovýto druh závazku.
Niternou cestu osobního vztahu s Bohem iniciuje a provází Duch svatý – nikoliv série zábavných středečních večerů. Abychom podpořili učednictví, musíme ve službě mládeži přesměrovat pozornost od aktivit k tomu, kým mladí lidé jsou v Kristu.
Část naší tvůrčí energie zároveň potřebujeme zacílit směrem k rodinám. Podpora a spolupráce ze strany křesťanských rodičů v učednictví jejich dětí přináší trvalé výsledky.
Mladí věřící, kteří nežijí v křesťanských rodinách, potřebují, aby se jich někdo dospělý ujal a stal se jim duchovním otcem či matkou. Tito mentoři pro ně budou vzorem víry a zdrojem povzbuzení, podpory i zdravé zpětné vazby.
Neexistuje žádný zaručený recept na to, jak vytvořit učedníky, kteří půjdou celý život za Ježíšem. Klíč ale rozhodně nespočívá v tom, že přidáme nebo zrušíme některý konkrétní sborový program. Služby a programy samy o sobě učedníky nebudují.
Pomáhat mladým lidem duchovně růst vyžaduje cílevědomost ve vytváření vztahových struktur spojujících víru, život a zkušenosti.
Pomáhat mladým lidem duchovně růst vyžaduje cílevědomost ve vytváření vztahových struktur spojujících víru, život a zkušenosti.
Malé skupinky poskytují mladým lidem příležitost klást otázky, povídat si o svých každodenních problémech, přijímat modlitby a povzbuzení a vzájemně při sobě stát.
Kromě toho mohou vedoucí během setkání mládeže věnovat čas propojení zkušeností z táborů, konferencí a akcí s každodenním duchovním životem dospívajících.
Mým zvykem například bylo, že jsem vždy ve středu následující po mládežnickém kempu vyučoval o Duchu svatém.
Život v Duchu
Učednictví je proces, během kterého nás Duch svatý tvaruje, proměňuje a činí podobnějšími Ježíši.
Působení Ducha svatého nesmíme omezovat jen na dobu shromáždění nebo na zkušenosti z mládežnického tábora. Mladí lidé takové zážitky nepochybně potřebují. Současně s nimi se však také musí učit, co znamená chodit v Duchu den za dnem, od pondělí až do neděle.
Způsob, jakým dospívající reaguje na podněty Ducha svatého, ovlivní další kroky na jeho cestě. Služba mládeži by měla mladým lidem pomáhat rozvíjet osobní společenství s Duchem, které jim vydrží na celý život.
Vyžaduje to cílené vyučování. Vědí mladí lidé, co máme na mysli, když říkáme, že k nám Bůh promluvil? Nepředstavují si, že jediný způsob, jak uslyšet Boha, je zaslechnout akusticky jeho hlas?
Měli bychom hovořit o rozličných způsobech, jakými Duch vede věřící, a jako ilustraci používat biblické příklady i osobní svědectví. Povzbuzujme mladé lidi, aby tyto lekce uplatňovali v praxi, když budou hledat Boží vedení ve velkých i malých rozhodnutích, před nimiž právě v životě stojí.
Podobné diskuse jim pomohou pochopit důležitost duchovních návyků. Například příběh o tom, kdy verš z Písma na někoho díky momentální inspiraci Ducha svatého „vyskočil ze stránky“, zdůrazňuje důležitost osobní práce s Biblí.
Mladí lidé potřebují porozumět tomu, že se s Bohem nesetkávají jenom v církvi. Bůh je s nimi a chce je vést, i když jsou doma, ve škole a s přáteli. Když se dospívající naučí rozeznávat podněty Ducha svatého, bude to mít hluboký dopad na celý jeho další život.
Církev má ve službě mládeži na výběr. Můžeme se mladé lidi během jejich dospívání snažit nějak zabavit. Anebo z nich můžeme činit učedníky, kteří budou v podobném procesu pokračovat směrem k dalším generacím.
Chceme-li v mladých lidech probudit celoživotní víru, musíme vyměnit krátkodobé strategie za přístup založený na běhu na dlouhou trať.
