Předmětem diskuzí v některých vědeckých kruzích je potenciální existence multivesmíru – souběhu více paralelních vesmírů. Pro dnešní kazatele je multivesmír realitou.
Naše kázání čím dál více cestují prostorem a časem prostřednictvím digitálních platforem a dosahují daleko za zdi našich církví. V důsledku toho si musí kazatelé připravovat poselství, která „zafungují“ ve více světech souběžně, včetně těch nám neznámých a nepozorovatelných.
Tato myšlenka není zcela nová. Ježíš předvídal, že evangelium bude putovat přes známé světy Jeruzaléma, Judska a Samařska až do neznámých končin země (Sk 1,8). Pán chce, aby jeho Duchem zmocněná církev přinášela dobrou zprávu všem lidem na všech místech.
Současné technologie urychlují naplňování této vize, protože osobní a online poselství často bývají lidem doručovány současně. Na rozdíl od shromáždění, která jsme navštívili osobně, však mohou digitální sdělení žít dál svým životem v online prostředí a prostřednictvím různých platforem nepřestávat i do budoucna oslovovat další lidi.
Aby v této době naše kázání obstála ve zkoušce časem, musíme si jako kazatelé pečlivě připravovat poselství, která budou fungovat zde i tam, nyní i později.
Digitální věk představuje odvážný nový svět, který však má své problémy. Jeho výhodou je, že jedno poselství může v průběhu času digitálně putovat na mnoho míst, zatímco živý řečník navštíví v daný čas jen jedno.
Přestože se kazatelé při přípravě kázání obvykle zaměřují na jim známé složení posluchačů, kterým budou při přednesu hledět do očí, stojí za zvážení změnit přístup. Doba, kdy jednou odkázané poselství končilo v archivu v šuplíku, je do značné míry pryč. K maximalizaci vlivu vašeho kázání stojí za to uvažovat nad tím, kdo další kromě vašeho sboru ho může ještě uslyšet.
Není možné zcela odhadnout všechna místa, na která může vaše kázání docestovat. Rámcově však existují tři identifikovatelné světy: náš bezprostřední svět, mobilní svět a neznámý svět. Kazatelé musí pochopit dynamiku těchto světů, aby pomohli svým poselstvím účinněji oslovovat všechny své posluchače.
Bezprostřední svět se nachází v čase, kontextu a místě kázání. V tomto světě pomáhají s kontextualizací poselství místní kulturní prvky, aktuální události a sdílené hodnoty shromážděné skupiny posluchačů. Znalost tohoto světa poskytuje kazatelům jistou míru komfortu, který se však může stát překážkou bránící přenositelnosti poselství v čase a prostoru.
Jakmile se kázání přesune na digitální platformu, vstupuje do mobilního světa. Přesouvá se ze statického času a místa do dynamického prostředí. Lidé k němu mohou přistupovat prostřednictvím církevních webových stránek, stránek na sociálních sítích nebo kanálu YouTube.
Kromě toho se uživatelé sociálních médií mohou při procházení svých kanálů setkat s jednotlivým citátem z kázání nebo uslyšet krátký klip. Dynamická realita mobilního světa poskytuje vzrušující možnosti, zároveň však s sebou kvůli své složitosti nese i řadu výzev.
Tím už se dostáváme do neznámého světa – neomezeného prostoru a času, ve kterém mohou lidé kázání slyšet nebo sledovat. V podstatě se jedná o „neznámé končiny země“.
Naše kázání může po digitálních dálnicích odcestovat do odpočívárny v továrně, kabiny kamiónu či pokoje na vysokoškolské koleji. O těchto místech a specifických potřebách jednotlivců, kteří na různých místech naše poselství uslyší, máme jako kazatelé jen minimální povědomí.
Naše kázání může po digitálních dálnicích odcestovat do odpočívárny v továrně, kabiny kamiónu či pokoje na vysokoškolské koleji. O těchto prostorech a specifických potřebách jednotlivců, kteří na různých místech naše poselství uslyší, máme jako kazatelé jen minimální povědomí.
Na rozdíl od bezprostředního světa, kde mohou kazatelé osobně komunikovat s účastníky, je obyvatelstvo neznámého světa pro kazatele tajemstvím (Bůh je však dobře zná).
Příprava kázání, které účinně zasahuje bezprostřední, mobilní i neznámý svět, vyžaduje cílené úsilí. Mimo jiné to vyžaduje přehodnotit způsob, jakým sdílíte osobní informace, vybíráte ilustrace a hovoříte o společenských tématech.
Inkluzivita
Lidé dnes touží po autenticitě. Autenticita však nemusí nutně znamenat familiárnost. Předpokládat, že posluchači o vás všechno vědí, může výrazně omezit dopad vašeho poselství.
Pokud doufáte, že vaše kázání proniknou až do „neznámého světa“, musíte počítat s tím, že vám budou naslouchat i lidé, kteří o vás vůbec nic nevědí. Navíc je dobré předpokládat, že neznají Ježíše a mají jen minimální či dokonce žádné znalosti o církvi a o Bibli.
Budete-li svá poselství šít na míru lidem s minimálními znalostmi a porozuměním, stanou se přístupnějšími i fyzickým návštěvníkům vašich shromáždění. Dosáhnete tím inkluzivity v její nejlepší podobě.
Vezměme si příklad Pavla a jeho novozákonních listů. Ačkoli byl v rané církvi proslulý (a to někdy i nechvalně), začínal většinu svých dopisů jednoduchým úvodem, ve kterém vždy čtenářům představil své povolání a svou identitu Kristova otroka. Předpokládal, že ne každý čtenář bude mít povědomí o jeho službě a povolání. A pravděpodobně počítal i s tím, že jeho dopisy proniknou až za hranice známých světů.
Současní vedoucí by měli jednat stejně a vždy představit své příběhy a svá povolání tak, jako kdyby se o nich posluchači měli dozvídat poprvé.
Přenositelnost
Ježíš svá poselství uváděl do souvislostí bezprostředního prostředí svých posluchačů prostřednictvím podobenství. I po dvou tisíciletích jeho příběhy k lidem stále promlouvají do života, protože se dotýkají neměnných, všeobecných témat.
Nemusíte být ku příkladu profesionálním pastýřem, abyste pochopili lásku a věrnost, vylíčené v podobenství o ztracené ovci.
Dnešní kazatelé by se měli ujistit, že jejich poselství jsou přenosná do různých kontextů. Jejich příběhy, obrazy a metafory musí být natolik pružné, aby jim porozuměl každý.
Dnešní kazatelé by se měli ujistit, že jejich poselství fungují v různých kontextech. Jejich příběhy, obrazy a metafory musí být natolik pružné, aby jim porozuměl každý.
Řiďte se pravidlem většiny. U každé ilustrace se ptejte: „Pochopí ji většina lidí, kteří to kdy mohou uslyšet?“ Pokud ne, přepracujte ji.
Při nedávném kázání jsem mluvil o řízení auta v ulicích Pittsburghu. (Náš sbor se nachází v hustě osídlené metropolitní části města.) Naši lidé se souhlasně zasmáli, když jsem prohlásil, že „zdejší silnice jsou náročné“.
Poté jsem promítl dva obrázky z našich dopravních zácp, které mezi shromážděnými vyvolaly smích a díky kterým vše mohli pochopit i lidé z mobilního a neznámého světa. Bez tohoto kroku by mým poznámkám nemuseli rozumět lidé, kteří naše město neznají.
Nemějte na mysli jen ty posluchače, kteří před vámi sedí a pokyvují hlavou. Přizvěte na palubu i všechny ostatní.
Nadčasovost
Každé kázání se odkazuje k nějakým časovým souvislostem. A i když hovoří o událostech ze současnosti, často se vrací do minulosti.
Kazatelé rozkrývají původní historické souvislosti biblických pasáží, aby představili pravdy pro dnešek a naději pro zítřek. A jako ilustrace jim často slouží nejrůznější momenty z historie či svědectví o proběhlých událostech.
Kazatelé se v podstatě podobají cestovatelům v čase, kteří posluchače provázejí minulostí, přítomností, blízkou budoucností i věčnou budoucností. Abychom během této cesty neztratili posluchače, je třeba mít na paměti několik věcí.
Za prvé, vyvarujte se sdílení informací, které jsou důležité pouze po omezenou dobu. Tyto časové údaje jen zmatou budoucí posluchače, kteří si nemusí pamatovat na momentální hity TikToku nebo televizní reklamu, na které jste vystavěli pointu svého kázání.
Zaměřte se spíše na nadčasové potřeby lidí než na bezprostředně aktuální otázky. Kázání zabývající se vakcínami proti covidu nebude v budoucnu nikoho zajímat. Naproti tomu poselství zdůrazňující potřebu moudrosti ve složité době platí v každý čas.
Digitální věk nabízí hojné příležitosti pro hlásání dobré zprávy. S řádnou péčí a přípravou mohou vaše poselství docestovat dál a oslovit více lidí, než jste kdy předpokládali.
